Klimaticko-energetické cíle 2030 a pozice ČR

Evropské země se na konci října dohodly na obecné podobě klimaticko-energetické politiky po roce 2020. Nový rámec počítá se čtyřmi klimaticko-energetickými cíli, reformou systému emisního obchodování, kompenzacemi pro méně bohaté země nebo zlepšením systému reportování. Nyní ale bude záležet na konkrétní podobě legislativních návrhů, které příští rok představí Evropská komise.
Žárovky duc duc
zdroj: Shutterstock; autor: Chones

(Aktualizováno 11. 11. 2014)

Harmonogram projednávání balíčku 2030

V březnu 2013 představila Evropská komise zelenou knihu, ve které navrhla podobu klimaticko-energetické politiky EU do roku 2030. V následujících měsících probíhala veřejná konzultace a 22. ledna letošního roku zveřejnila Komise konkrétnější představu o budoucím klimaticko-energetickém rámci.

Vycházela přitom z dlouhodobé perspektivy, kterou zachycuje Cestovní mapa pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050Energetický plán do roku 2050 nebo Bílá kniha EU o dopravě. Podle těchto dokumentů by měla EU snížit své emise CO2 do roku 2050 o 80 až 95 % (ve srovnání s rokem 1990).    

Balíček 2030 však neobsahuje pouze návrh klimaticko-energetických závazků, ale například také návrh na reformu systému emisního obchodování (EU ETS) nebo zprávu o cenách energie a energetických nákladech, kterou si vyžádaly členské země. 

Členské státy měly původně o návrhu Komise rozhodovat na zasedání Evropské rady, která se v Bruselu sešla 20. a 21. března 2014 a měla se primárně zabývat otázkami energetiky. Už před summitem však bylo jasné, že státy shodu nenaleznou. Hlavním tématem schůzky se stal vývoj na Ukrajině a rozhodnutí o balíčku 2030 se odsunulo. Klimaticko-energetickou politikou se pak evropští lídři stručně zabývali ještě na summitu 26. a 27. června.

Vrcholem dosavadních jednání se stalo zasedání Evropské rady 23. a 24. října, na které evropští lídři obecnou podobu klimaticko-energetického balíčku schválili. EU tak má například jasno, s čím vstoupí do globálních klimatických jednání, která budou uzavřena v Paříži v prosinci 2015.

Vyjednávání o evropské klimaticko-energetické politice ale rozhodně nejsou u konce. Komisi, Parlament i Radu čeká kus obtížné práce s konkrétními legislativními návrhy, které umožní podobu balíčku naplnit. Europoslanci i členské státy už jednají o reformě systému EU ETS. Návrh by mohl být schválen v první čtvrtině příštího roku.

Podle nového evropského komisaře pro energetiku a ochranu klimatu Miguela Ariase Cañeteho chce Komise také přijít například s návrhem, jak podpořit splnění cíle pro 27% podíl obnovitelných zdrojů v energetice, vylepšit systém reportování, zlepšit podmínky pro zavádění systému zachycování a ukládání uhlíku (CCS) nebo zahájit debatu o snižování emisí v dopravě.

Navržená a dojednaná podoba cílů

Základním kamenem rámce 2030 je závazný cíl pro snížení emisí CO2 o 40 %. Na jeho přijetí se od počátku vesměs shodly všechny členské země kromě uhelného Polska, které ale nakonec na říjnovém summitu se závazkem souhlasilo výměnou za navýšení finančních kompenzací pro méně vyspělé země. I na tento cíl se však z některých stran snáší kritika. Například podle ekologických organizací je slabý. Studie prý ukazují, že aby se podařilo globální oteplování udržet pod 2 stupni Celsia, bude nutné větší úsilí. EU by podle nich měla přijmout cíl ve výši 55 %. Na druhé straně, dosavadní komisař pro energetiku Günther Oettinger upozorňoval, i 40% cíl bude náročné splnit. Sám byl během debat v Komisi zastáncem závazku ve výši 35 %. Dosud se podle příznivců mírnějšího cíle dařilo Evropě snižovat emise poměrně rychle, bylo to ale z velké části díky transformaci středoevropských ekonomik a kvůli ekonomické krizi.

Kamenem úrazu se dlouho zdál být návrh na navýšení podílu obnovitelných zdrojů (OZE) na spotřebě energie nejméně na 27 %. Ten nakonec bude závazný, ale pouze na úrovni EU, nikoliv pro jednotlivé členské státy. Některé země a řada velkých elektrárenských společností i představitelů průmyslu se stavěla proti jakémukoliv cíli pro OZE. Podle odpůrců by měl existovat jen emisní cíl, protože cesta k nízkouhlíkové Evropě by měla být technologicky neutrální – a neměla by preferovat právě OZE, zvlášť když podpora v minulých letech vedla v některých zemích k problémům s nečekaným nárůstem kapacity. Oproti tomu Evropský parlament (ten, který fungoval před posledními evropskými volbami) odhlasoval rezoluci, podle které by měl podíl OZE tvořit v energetice EU do roku 2030 dokonce 30 %. Europoslanci se domnívají, že EU by měla pokračovat v nastavené politice a měla by si udržet pozici lídra v moderních technologiích.

Původní návrh Evropské komise neobsahoval cíl pro energetickou účinnost. O něm se dlouho vedly debaty. Například i proto, že v současném balíčku 2020 je cíl pro účinnost jediný nezávazný a také jediný, který členské země pravděpodobně nesplní. To se nelíbí zeleným neziskovkám ani firmám, které se zaměřují na energeticky úsporné technologie a materiály. Stěžují si, že bez cíle pro účinnost nepanuje dostatečný tlak na investice v této oblasti. Také Evropský parlament ve své rezoluci cíl pro energetickou účinnost požadoval, a to ve výši 40 %. Dlouho nebylo jasné, jak to se třetím cílem dopadne. Téma mělo přijít na pořad dne na podzim po plánované revizi dosavadního vývoje. Členské země totiž prozatím teprve implementují důležitou směrnici o energetické účinnosti. Vývoj ale urychlila ruská agrese na Ukrajině, která zvýraznila problém evropské závislosti na ruských surovinách. Úspory energie EU vidí jako významný způsob, jak ji snižovat. Třetí cíl dostal také podporu od nového šéfa Evropské komise Jean-Claudea Junckera, který si ho představoval jako závazný. Objevovaly se různé informace o tom, jak vysoko bude cíl nastaven. Nakonec v červenci komisař Oettinger představil cíl ve výši 30 %. Na říjnovém summitu se pak členské země dohodly na orientačním nezávazném cíli ve výši 27 %, což bylo pro zastánce ambicióznějšího přístupu zklamáním. V roce 2020 ale bude cíl přezkoumán a mohl by být zvýšen na 30 %. To by podle svých slov přivítal i nový komisař Cañete.  

Pozice České republiky

Česká republika dlouho patřila mezi státy, které se zasazovaly o přijetí jediného klimatického cíle pro snížení emisí CO2. Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka by Česko preferovalo, kdyby byl závazek nižší – konkrétně 35 %. „Ale pokud by to byl cíl jediný, tak si dokážu představit i 40 %,“ řekl v Bruselu na jaře po jednání Rady pro konkurenceschopnost. Zásadní také podle Česka je, jestli se ke klimatickým závazkům připojí i země mimo EU. Pokud by to neudělaly, Česká republika bude pro Evropu prosazovat cíl 35 %, řekl na jaře médiím ministr životního prostředí Richard Brabec po jednání se svými evropskými kolegy. EurActiv o vládní pozici hovořil v červnu se státním tajemníkem pro evropské záležitosti Tomášem Prouzou. Ten uvedl, že podle analýzy ministerstva průmyslu vychází 35% cíl pro Českou republiku jako nákladově nejefektivnější. „Jsme schopni ho splnit bez výraznějších problémů a bez masivních investic. Zároveň říkáme, že cíl ve výši 40 % je reálný, pokud pak globální klimatická dohoda nebude přinášet další náklady. Vyšší cíl může fungovat, pokud budeme mít dostatečné záruky ochrany našeho průmyslu,“ dodal. Protože bylo stále jasnější, že závazný 40% cíl podpoří celá řada zemí, Česko se nakonec své představy o 35% cíli vzdalo.

Problém mělo Česko s cílem pro obnovitelné zdroje a cílem pro energetickou účinnost.  I když bylo od počátku jasné, že cíl OZE pravděpodobně nebude pro Česko závazný, může mít na českou ekonomiku výrazný vliv kvůli navázání na Německo. Zjednodušeně lze také říci, že Česko se dalšími závazku pro rozvoj OZE brání kvůli špatné zkušenosti s katastrofálně nastavenou dotační podporou. Například nezisková organizace Greenpeace však upozorňuje, že vláda se cíli brání trochu nepochopitelně. Podle dopadové studie by totiž evropská politika po Česku vyžadovala zvýšení podílu OZE přibližně v té míře, jakou vláda stejně plánuje v návrhu Státní energetické koncepce.  U cíle pro účinnost chtěla mít vláda jasno o dopadech na českou ekonomiku. Protože návrh Komise dopady pro jednotlivé země neobsahoval, zkusila si je vláda vypočítat sama. Na podzim byla představena předběžná verze studie, která v obecné rovině konstatovala, že za dodržení určitých podmínek je podpora energetické účinnosti pro českou ekonomiku výhodná. 

Na říjnovém summitu EU se nakonec Česko proti druhému a třetímu cíli nestavělo. V létě totiž vláda změnila svou rámcovou pozici a rozhodla se, že opustí dosavadní podporu jediného cíle. Nechtěla se totiž ocitnout ve vyjednávací izolaci. Česko ovšem společně se středoevropskými partnery požadovalo navýšení kompenzací v podobě volných emisních povolenek, ze kterých by mohly investice do zelenější ekonomiky částečně investovat. Vláda se totiž obává, že nebude mít dostatek financí, například proto, že po roce 2020 už Česko nepočítá s takovými příjmy z evropských fondů jako dosud. S těmito požadavky se střední Evropě v Bruselu podařilo uspět. Česko by podle odhadů vlády mohlo v letech 2012 až 2030 v kompenzacích získat asi 50 až 70 miliard korun. Výsledná částka ale bude záviset na ceně emisních povolenek, která je dlouhodobě nízká.

O tom, jaké postoje v jednáních zastávaly ostatní země, si můžete víc přečíst pod tímto odkazem.

Stanoviska

Shrnutí z diskuzního setkání, které EurActiv.cz pořádal společně se Svazem průmyslu a dopravy ČR, Severní energetickou, Komorou obnovitelných zdrojů energie, Teplárenským sdružením ČR a iniciativou Šance pro budovy 27. února 2014.

 „Jsme zastánci přijetí jediného cíle pro snižování emisí CO2, a to ve výši 35 % oproti roku 1990. Odmítáme, aby evropské země přijímaly cíle pro obnovitelné zdroje a stejně tak pro energetickou účinnost. Není například jasné, proč Komise navrhuje pro OZE právě cíl 27 %. Nechceme, aby byly cíle stanoveny arbitrárně jako závazky 20-20-20 pro rok 2020, které pouze vypadají pěkně napsané na papíře a jsou lehce zapamatovatelné, avšak nejsou doprovázeny analýzou dopadu takových rozhodnutí do cen elektřiny pro obyvatelstvo a průmysl,“ uvedl během diskuze generální ředitel Severní energetické a člen expertního týmu pro energetiku Svazu průmyslu a dopravy Luboš Pavlas.

„Zaujala mě slova hlavního ekonoma Mezinárodní energetické agentury Fatiha Birola, který na začátku roku v Praze prohlásil, že jejich Světový energetický výhled nemá pro Evropu v podstatě žádné dobré zprávy. Ceny energií rostou, konkurenceschopnost klesá. Vývoj světových emisí a klimatické změny spojené s globálním oteplováním navíc Evropa neovlivní,“ řekl ředitel pro strategii EP Energy a člen výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Jiří Feist.

„Pozice české vlády ke klimaticko-energetickým cílům vůbec nekoresponduje se Státní energetickou koncepcí. V aktualizaci SEKu je za jasnou prioritu označena právě energetická účinnost. Naopak ochrana klimatu nikdy prioritou SEKu nebyla (tím neříkám, že by neměla). Pozice ČR k cílům 2030, kterou na Radě EU aktuálně prezentují ministři Brabec a Mládek, je ale zcela obrácená: podporuje pouze cíl pro skleníkové plyny, ale žádný cíl pro energetickou efektivitu. Myslím, že by se vláda měla znovu zamyslet, zda vůči investorům vysílá konzistentní signály,“ řekl public affairs and sustainability manager ve společnosti Knauf Insulation a zástupce aliance Šance pro budovy Ondřej Šrámek.

„Evropa nesmí rezignovat na pozici světového lídra v technologické změně výroby energie, stejně jako na globální a mezigenerační společenskou zodpovědnost. Některé obnovitelné zdroje už stojí na prahu konkurenceschopnosti, na dnešním trhu ale potřebují podporu, protože na druhé straně jsou skrytě a po dlouhá desetiletí podporovány tradiční zdroje, u kterých se například do ceny energie nezapočítávají externí náklady,“ řekl k tématu předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.

„Vedle otázky závazných cílů je pro Českou republiku v klimaticko-energetickém rámci důležité mimo jiné další zásadní téma, a to je jaderná energetika. V textu diskutovaného rámce je totiž jádro opět začleněno mezi udržitelné zdroje. Jaderná energie tak přes tlak některých členských států dostává opět zelenou od Evropského parlamentu,“ připomněl ve své videozprávě pro účastníky setkání europoslanec ve výboru pro životní prostředí Pavel Poc (ČSSD).

„Dopady na ceny energií mohou být velmi zásadní, a proto je potřeba, aby debata neprobíhala pouze na evropské úrovni, ale aby se k ní vyjádřili odborníci, představitelé podniků i energetických firem v jednotlivých členských zemích. Je to jedno z nejzásadnějších témat, jaké nás v příštích letech čeká,“ vzkázal na dálku také europoslanec ve výboru pro průmysl a energetiku Evžen Tošenovský (ODS).

„Při přijímání jakýchkoli závazků na úrovni Evropské unie je zapotřebí zohlednit fakt, jak k otázce přistupují ostatní mimoevropské ekonomiky – především technologicky a průmyslově rozvinuté či se rozvíjející. Závazky EU bez připojení ostatních zemí nemají význam, budou opět pouze politickým gestem a dalším ohrožením a snížením konkurenceschopnosti evropské ekonomiky,“ zdůraznil předseda senátního výboru pro záležitosti EU Miroslav Krejča (bezp.).

„Z vlastní praxe inženýra vím, jak obtížné je snižovat energetickou náročnost v podnicích. Každé procento snížení stojí obrovské lidské úsilí a znamená vysoké náklady na změny technologií a materiály. Nikdo by proto neměl podniky k úsporám energie nutit,“ řekl k tématu úspor energie předseda senátního podvýboru pro energetiku Jiří Bis (ČSSD).  

„Nesmíme opomíjet obrovské rezervy, které má Česká republika v oblasti úspor energie. Nezapomínejme, že i vyšší úspora energie nám pomůže naplnit klimaticko-energetické cíle 2030. Potenciál je například ve snížení energetické náročnosti budov. Nejde jen o zateplování, ale také například o řízení osvětlení. V této oblasti velmi pokulháváme za vyspělými zeměmi EU,“ říká k tématu úspor energie člen sněmovního hospodářského výboru a výboru pro životní prostředí Michal Kučera (TOP 09).

„V poslaneckém výboru pro evropské záležitosti jsem zpravodajem k balíku předpisů ke znečišťování ovzduší. Jsem přesvědčen, že vedle snahy o čistotu ovzduší musíme hledět také na konkurenceschopnost evropské ekonomiky a neměli bychom zapomínat na to, že EU se nově rozhodla znovu podporovat industrializaci. Takové stanovisko budu prosazovat i ve Sněmovně,“ uvedl poslanec ODS Jan Zahradník.

„Cíl by podle nás měl být pouze jeden a mělo by se navíc přehodnotit, jestli musí být skutečně nastaven až na 40 %. Závazky pro snižování emisí ale musí platit také pro globální ekonomické hráče. Jinak bude průmysl z Evropy odcházet,“ řekl k tématu reindustrializace Evropy ředitel Svazu chemického průmyslu ČR Ladislav Novák.

„Větrné, solární nebo biomasové zdroje dávají v Evropě práci milionu lidí a do konce tohoto desetiletí zaměstnají trojnásobek. Pevně stanovený závazek posílí stabilitu dalšího budování čisté energetiky. Zvyšování energetické efektivity i investice do stále dostupnějších obnovitelných zdrojů pomohou zvýšit energetickou soběstačnost států EU a šetřit tak desítky miliard euro za spotřebu fosilních paliv,“ řekl už dříve novinářům ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák.

„Celoevropský cíl má být podle návrhu Komise sice stanoven na 27 %, pro Českou republiku by to ale podle dopadové studie indikativně znamenalo přibližně 17% podíl OZE na spotřebě energie. To je stejné číslo, jaké vyplývá z návrhu Státní energetické koncepce, takže Česko by cíl pro OZE nemuselo vůbec odmítat,“ upozornil koordinátor klimatické kampaně Greenpeace Central and Eastern Europe Jiří Jeřábek.

REKLAMA
REKLAMA