Energetické priority českého předsednictví

Během předsednictví Radě Evropské unie se Češi hodlali v oblasti energetiky zaměřit především na rozvoj tehdejších politik, které směřovaly ke zlepšení fungování energetického trhu, zvyšování energetické účinnosti a diverzifikaci dodávek ze zahraničních zdrojů. Všechny přijaté návrhy měly být v souladu s dlouhodobými cíli jak v energetice, tak při ochraně klimatu.
Zemní plyn, sporák
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; graur codrin

(Zveřejněno 9.1.2009, aktualizování 24.4.2013)

Energetická bezpečnost a spolehlivost

Na začátku českého předsednictví Radě EU, které probíhalo v první polovině roku 2009, se opět ukázalo, jak palčivý problém spolehlivost dodávek představuje. Ukrajina se znovu, tak jako v roce v lednu 2006, dostala do sporu s Ruskem a do Evropy přestal proudit zemní plyn z východu. Rusko stejně jako Ukrajina tak výrazně ztratily svou kredibilitu. Zajištěním alespoň částečné nezávislosti dodávek na nespolehlivých partnerech se sedmadvacítka zabývala dlouhodobě. Hlavním klíčem k jeho řešení, ke kterému se Unie stále upínala, byla stavba plynovodu Nabucco. Ten má spojit kaspickou oblast s Evropou, konkrétně mají první dodávky  směřovat z Ázerbájdžánu přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko až do Vídně.

Problémů s tímto projektem je však hned několik. Předně není jasné, zda by plánované potrubí vůbec naplnil nějaký plyn, protože Rusové v současnosti uzavírají řadu smluv o budoucích dodávkách právě se zeměmi, odkud měl suroviny čerpat plynovod Nabucco. Gazprom navíc plánuje výstavbu dvou nových plynovodů – jeden severní cestou (Nord Stream) a druhý jižní (South Stream), který přímo konkuruje svými potencionálními dodávkami Nabuccu. Není tedy jasné nejen, zda by unijní projekt „měl kde brát“, ale také není dořešena poptávka. Poslední otázkou zůstává nejasné financování Nabucca, jehož cena se odhaduje na 12 miliard dolarů.

Česko jako předsednická země však za projektem stála. „Je to priorita absolutní a je to vnímáno i našimi partnery a takto jsme se dohodli na jednání zemí Visegrádské čtyřky,“ řekl o jeho významu v září 2008 premiér Topolánek.

České předsednictví by, jak se dočteme ve zveřejněných prioritách, k zajištění energetické bezpečnosti rádo přispělo především třemi hlavními způsoby: identifikací priorit v infrastruktuře, dále jejím rozvojem a za třetí „aktivním příspěvkem“ k diverzifikaci energetických zdrojů. Co se třetího bodu týká, české předsednictví se plánovalo zaměřit zejména  na již zmiňované vztahy s Ruskem a kaspickým regionem. V oblasti přenosových soustav hodlalo předsednictví pracovat na lepší spolupráci jejich národních koordinátorů a chtělo prosadit dostavbu „chybějících segmentů ve stávající přenosové a dopravní energetické infrastruktuře“.

Vnitřní trh s elektřinou a plynem

V liberalizaci energetických trhů Unie se za předcházejího francouzského předsednictví podařilo dosáhnout jen malého pokroku. To bylo dáno mimo jiné také faktem, že země galského kohouta je proslulá svými energetickými giganty – například EdF nebo GdF.

Ministři odpovědní za energetiku se na hrubých obrysech návrhu na liberalizaci energetického sektoru shodli v červnu 2008 a k detailní dohodě dospěli v říjnu. Ministerský kompromis nebyl při určování podmínek pro velké energetické firmy zdaleka tak přísný jako původní návrh Komise. Ten počítal s úplným vlastnickým oddělením přenosu a výroby elektřiny (tak jak je tomu například v Česku, kde vysokonapěťové sítě kontroluje ČEPS), tedy s tzv. „ownership unbundling“. Silná opozice proti tomuto návrhu zejména ze strany Francie a Německa vedla k tomu, že členské státy  souhlasily s tím, že energetické firmy  mohou zůstat nerozděleny. Nicméně tlak zemí, ve kterých už plná liberalizace proběhla, vedl k ustanovení, které zapovídá „energetickým gigantům“ nákup přenosových sítí v těchto státech. V konečném návrhu Rady se také objevila tzv. „Gazprom clause“, i když v mírnější podobě než bylo původně dohodnuto. Toto ustanovení má bránit tomu, aby strategickou infrastrukturu v členských zemích EU převzaly společnosti, jejichž země neplní stejná pravidla liberalizace trhu jako EU.

Problém s ministerským návrhem však stále měli poslanci Evropského parlamentu, kteří i nadále trvali na tom, aby v případě sektoru elektrické energie proběhl „ownership unbundling“, jak původně požadovala také Evropská komise. V případě zemního plynu by tak „přísní“ nebyli.

„Pouze dokončený a plně funkční vnitřní trh s elektrickou energií a plynem vytvoří předvídatelné a stabilní prostředí EU, nezbytné pro investice a přeshraniční spolupráci,“ dočteme se v prioritách českého předsednictví, které kromě liberalizace trhů a budování lepšího přeshraničního propojení sítí hodlalo prosazovat také zavedení „jednotného transparentního tarifu za mezinárodní přenos elektřiny“.

Energetická účinnost a nízkouhlíkové zdroje energie

V této oblasti hodlalo české předsednictví zejména podporovat hospodárnost při spotřebě elektřiny (zateplování budov, důsledné označení energetické náročnosti produktů atd.). Dále chtělo podpořit „kritickou a otevřenou debatu o všech dostupných zdrojích energie a jejich hospodárném využívání v souladu se závazky EU v oblasti ochrany klimatu“. Nevyhýbalo se přitom ani atomové energii, o níž se jedná dvakrát ročně – střídavě v Praze a v Bratislavě – v rámci Jaderného fóra. Co se týká snižování produkce CO2, hodlalo Česko výrazně podpořit stavbu pilotních projektů sloužících k zachycování a ukládání emisí (technologie CCS).

V této oblasti, na rozdíl od dotváření společného energetického trhu, dosáhlo francouzské předsednictví významného úspěchu, když doslova „protlačilo“ tzv. klimaticko-energetický balíček prosincovým summitem Unie – je však třeba dodat, že ve značně pozměněné podobě. Tento soubor legislativních opatření byl základem pro splnění ambiciózních cílů Unie v této oblasti: dosažení 20% redukce spotřeby elektrické energie, 20% podílu obnovitelných zdrojů a 20% snížení emisí skleníkových plynů – to vše do roku 2020.

Jakých výsledků dosáhlo české předsednictví v oblasti energetiky, si můžete přečíst v LinkDossier na toto téma.

Stanoviska: 

Zuzana Krejčiříková, šéfka evropské agendy společnosti ČEZ k prioritám českého předsednictví uvedla: „ČEZ vítá, že mezi prioritami je energetika. Dle našeho názoru je třeba klást důraz zejména na dokončení liberalizace trhu s elektřinou v čele EU, jakož i na rozvoj nových nízkoemisních zdrojů a investice do nich.“

„Plynová krize opět připomněla, že vláda by měla v unii prosazovat ambiciózní program snižování energetické náročnosti evropské ekonomiky. Srazí tak dovoz paliv z Ruska i odjinud, ale také sníží účty rodinám i podnikům a uhlíkové exhalace. Coby první krok by ministři měli dotáhnout revidovanou směrnici o energetické náročnosti budov. Zdaleka nejvíce plynu totiž končí právě ve vytápění domů. Směrnice již dávno není jen nástrojem energetiky, ale i zahraniční politiky a součástí receptu na ekonomickou recesi. Jako druhý klíčový bod by se vláda měla zaměřit na koordinaci unijního stanoviska k mezinárodní dohodě o snižování skleníkových plynů, která nahradí kjótský protokol. Pořádné stanovisko je totiž v nedohlednu a stěžejní kodaňská konference se blíží mílovými kroky,“ uvedl Martin Mikeska, vedoucí programu Energie Hnutí DUHA.

Vladimír Tošovský, předseda představenstva a generální ředitel ČEPS, reagoval na priority předsednictví takto: „Společnost ČEPS oceňuje snahu českého předsednictví aktivně přispět k dotváření jednotného vnitřního trhu s elektřinou a k zajištění energetické bezpečnosti a spolehlivosti. Zavedení jednotného tarifu za mezinárodní přenos elektřiny, dotvoření mechanismů pro koordinaci provozovatelů přenosových sítí ENTSO-E a usnadnění procedury pro výstavbu nových prvků kritické infrastruktury patří mezi témata, která budou projednávána i na  konferenci "Zajištění energetické bezpečnosti členských států EU v rámci společného trhu s elektřinou" , která se v rámci předsednictví uskuteční 29-30. ledna v Ostravě.

Milan Mostýn ze Svazu průmyslu a dopravy ČR k problematice zajištění energetických zdrojů uvedl: „Je třeba se zaměřit na následující body:  za prvé, v souladu s platnou energetickou politikou a závěry „Pačesovy komise“ vytvořit podmínky pro využití všech domácích zdrojů energie – zrušit vládní usnesení o tzv. ekologických územních limitech těžby hnědého uhlí. Za druhé, je nutné novelizovat energetickou a environmentální legislativu tak, aby zrovnoprávnila investory do všech energetických zdrojů a stimulovala výstavbu nových a modernizaci dosavadních zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla. Dále musí Česko zpracovat analýzu reálných možností obnovitelných zdrojů energie, vyhodnotit přínosy a náklady jejich podpory z hlediska přijetí cílových hodnot jejich podílu na celkových energetických zdrojích. Nesmíme také zapomenou na analýzu reálných možností úspor energie, vyhodnotit výsledky státní podpory a přijmout změny k její vyšší účinnosti.“

REKLAMA
REKLAMA