Biopaliva pro dopravu

Evropská unie podporuje používání biopaliv jako alternativního zdroje energie pro dopravu. V roce 2003 si sama stanovila cíl zvýšit do roku 2010 podíl biopaliv na 5,75 %. Zpráva o pokroku z roku 2007 ale ukazuje, že podíl biopaliv na spotřebě energie bude v cílovém roce pravděpodobně činit pouze 4,2 %. Z tohoto důvodu Evropská komise v roce 2008 navrhla stanovení závazného cíle – do roku 2020 dosáhnout 10% tržního podílu biopaliv. V prosinci 2008 dospěly členské státy i Evropský parlament ke kompromisu ohledně klimaticko-energetického balíčku obsahujícím také směrnici o podpoře obnovitelných zdrojů energie, který sice zachovává 10% cíl, ale rozšiřuje druhy paliv, jež se do něj započítají.

Pole řepky, domek
Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Evgeni Dinev.

(Naposledy aktualizováno 23.7.2009)

Nejnovější vývoj a další kroky:

  • Březen 2007: Summit Unie rozhodl o závazném cíli v podobě 10% podílu biopaliv v dopravě, kterého má být dosaženo do roku 2020.

  • 23. leden 2008: Komise vydala hodnocení směrnice o biopalivech, která byla součástí balíčku opatření propagujících obnovitelné zdroje energie (OZE).

  • Únor 2008: Expertní skupina stanovila kritéria nutná k tomu, aby pěstování plodin pro biopaliva bylo dlouhodobě udržitelné.

  • 1. září 2008: Na jednání Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku byla kritéria udržitelnosti pěstování plodin pro biopaliva označena za nedostatečná. Poslanci se domnívají, že by se od závazného podílu biopaliv v dopravě mělo upustit.

  • 11.-12. prosince 2008: Rada EU dopěla ke kompromisu ohledně finální verze klimaticko-energetického balíčku, jejíž součástí je i směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie.

  • 17. prosince 2008: Evropský parlament dal balíčku zelenou.

Souvislosti:

Velké množství produktů biomasy jako cukrová třtina, řepkové semeno, kukuřice, sláma, dřevo, živočišné a zemědělské zbytky a odpad může být přeměněno na biopaliva pro dopravu. Více obecných informací o biopalivech lze nalézt na stránkách wikipedie. Dobrým obecným úvodem do problematiky biopaliv je brožurka britského ministerstva pro životní prostředí „Fakta o biodieselu a bioethanolu“.

Obecně se biopaliva rozdělují na biopaliva první generace (vyráběné především z plodin jako cukrová řepa a řepkové semeno) a biopaliva druhé generace (z lignocelulózy, ‘dřevnatých’ zdrojů jako dřevo, sláma, dřevěné štěpiny či hnůj, nebo prostřednictvím nových technologií přeměnit biomasu v kapalinu (BTL)).

Dvě hlavní biopaliva první generace jsou bioethanol a biodiesel. Brazílie a Spojené státy jsou největšími producenty bioethanolu. Evropská unie má zase největší výrobu biodieselu. Německo, Francie, Švédsko a Španělsko patří mezi přední země EU, které využívají biopaliva v dopravě.

Výhodou biopaliv je fakt, že jejich spalováním dochází k vypouštění menšího množství skleníkových plynů než užíváním konvenčních paliv. To může být výhodou vzhledem k závazku Unie, že do roku 2020 srazí emise skleníkových plynů o 20 %. Problémem v tomto ohledu může být právě doprava, jejíž emise v posledních dvou dekádách rapidně narostly. Jestliže produkce CO2 v průmyslu spadla od roku 1990 o téměř 8 %, u dopravy došlo k růstu ve výši 27 %. Z celkových emisí CO2 v Unii je tak nyní doprava odpovědná za plnou třetinu z nich.

Dalším plusem biopaliv je jejich obecně nízké emise skleníkových plynů a skutečnost, že na rozdíl od ropy a plynu jsou početnější a dostupnější z domácích zdrojů. Dalším plusem je, že domácí výroba biopaliv by mohla pomoci evropským zemědělcům po reformě Společné zemědělské politiky, protože nabízí nový zdroj příjmů a možnost zaměstnání.

Vývoj evropské politiky:

  • 2001: Evropská komise se začala zabývat možností využití biopaliv v dopravě. Ve svém sdělení o alternativních pohonných látkách pro silniční dopravu identifikovala biopaliva, přírodní plyn a vodík jako možné budoucí energetické zdroje pro dopravu.
  • 2003: Evropská unie přijala směrnici 2003/30 ES o podpoře využívání biopaliv. Tato směrnice nabádá členské státy, aby stanovily indikativní cíle týkající se uvedení minimálního procenta biopaliv na trh. Tyto cíle byly stanoveny ve výši 2 % v roce 2005 a 5,75 % v roce 2010.
  • Protože biopaliva jsou dražší než tradiční paliva, dovolila EU členským zemím, aby požádaly o celkové nebo částečné osvobození od daně na biopaliva (Směrnice 2003/96 ES)
  • Prosinec 2005: Komise představila Akční plán pro biomasu
  • Únor 2006: Sdělení „Strategie EU pro biopaliva“ připravilo půdu pro revizi směrnice o biopalivech na konci roku 2006
  • 10. leden 2007: Zpráva o pokroku v oblasti biopaliv ukázala, že do roku 2005 se biopaliva dostala na trh pouze ve výši 1 % a že EU na dlouhou dobu nesplní svůj cíl pro rok 2010, kdy na trhu mělo být 5,76 % biopaliv. Pouze dvě země Unie (Švédsko a Německo) splnily cíl pro rok 2005.
  • Leden 2007: Komise navrhla revizi evropských standardů pro benzín a naftu a LPG, které shrnula do směrnice o kvalitě paliv tak, aby umožnila větší využití biopaliv.
  • Březen 2007: Evropští lídři se shodli na nastavení závazného cíle pro podíl biopaliv v dopravě na 10 % a to pro všechny státy sedmadvacítky do roku 2020.
  • Leden 2008: Komise představila návrh změny směrnice o biopalivech z roku 2003 jako součást širšího legislativního návrhu zaměřeného na podporu obnovitelných zdrojů energie. Směrnice potvrzuje cíl v podobě 10% podílu, ovšem zároveň k němu přidává kritéria udržitelnosti při pěstování plodin pro biopaliva.
  • Prosinec 2008: Evropský parlament podpořil v prvním čtení klimaticko-energetický balíček, který obsahuje směrnici o obnovitelných zdrojích energie (viz níže).
  • Do konce roku 2009: Evropská komise předloží kritéria pro udržitelné využívání biomasy.

Témata:

Cíl pro biopaliva pod palbou kritiky

Směrnice o obnovitelných zdrojích energie navržená Komisí v lednu roku 2008 si klade za cíl zvýšit podíl biopaliv na všech palivech ze současných asi 2 % na 10 % a to do roku 2020. Tím by ráda snížila emise skleníkových plynů a současně docílila nižší závislosti na dovozech energií z Ruska. V poslední době se však objevuje stále více hlasů, které tvrdí, že při implementování současných postupů, kdy jsou k výrobě biopaliv využívány převážně potravinové plodiny, přinese zvyšování jejich podílu víc škody než užitku. Podle mnoha vědců i nevládních organizací může rozmach plodin používaných pro výrobu biopaliv způsobit snižování biodiverzity, odlesňování, nedostatek vody a v neposlední řadě zvyšování cen potravin, což je v poslední době zvláště v rozvojových zemích často diskutovaná otázka.

Parlamentní komise pro životní prostředí EP na svém posledním zasedání reagovala na kritiku rozmachu biopaliv a navrhla snížení povinného podílu na 4 %, kterého má být dosaženo do roku 2015. O návrhu se bude v plénu hlasovat během října 2008, aby ho následně projednaly členské státy Unie. Ministři životního prostředí ze zemí sedmadvacítky se snažili v červenci též naslouchat kritickým hlasům a přišli s návrhem, aby se do cíle pro biopaliva počítal i tekutý vodík a elektrické články.

Výroba biopaliv pro dopravu čelí kromě výše zmíněných problémů několika výzvám:

Energetická rovnováha

Existuje spor ohledně energetické rovnováhy výroby biopaliv. Energetická rovnováha představuje množství potřebné energie na cyklus výroby biopaliv (input) proti množství energie vyrobené (output). Podle studií Pimentela a Patzeka je více energie spotřebováno na výrobu ethanolu, než kolik energie v sobě ethanol má. Jiné studie (např. amerického ministerstva zemědělství) ukazují, že energetická rovnováha je pozitivní. Dobrý přehled debaty o energetické rovnováze biopaliv nabízí následující internetová stránka „Celková energie ethanolu: úvod a odkaz ke studiím“.

Potenciál snižování změny klimatu

V podstatě jsou biopaliva neutrální na uhlík. Když jsou používána, není uvolňováno více oxidu uhličitého, než bylo přijato během růstu rostlin, ze kterých bylo vytvořeno dané biopalivo. Z tohoto důvodu nahrazení fosilních paliv biopalivy pro dopravu by mohlo pomoci v boji proti klimatickým změnám.

Existují ale jiné studie, které tento závěr popírají. Studie Marka Delucchiho z prosince 2003 tvrdí, že použití biopaliv by mohlo ve skutečnosti zvýšit emise skleníkových plynů, když země bude přeměněna z lesů, mokřadů a rezervací na chráněná území zaručující větší pěstování kukuřice nebo sójových bobů. Jak budou deštné pralesy v rozvojových zemích pokáceny, aby se zvýšil vývoz biopaliv, mohlo by to mít negativní dopady na emise skleníkových plynů.

V květnu 2007 vydala sekce pro energie Společnosti národů zprávu, ve které varuje, že zatímco biopaliva by mohla mít řadu výhod, existuje značně velké riziko zvýšení emisí oxidu uhličitého v důsledku využívání biopaliv v dopravě. Zpráva poznamenává, že s ohledem na snižování emisí skleníkových plynů by biopaliva mohla být vhodněji použita pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny než pro dopravu.

Využití půdy

Využití zemědělské půdy na pěstování bioenergetických plodin by si mohl konkurovat s využitím půdy pro výrobu potravin a krmiv. Podle Evropské agentury pro životní prostředí dosáhnout 5,75% cíle by znamenalo zvýšení pěstování plodin pro biopaliva mezi 4 % a 13 % celkové zemědělské půdy v EU-25.

Studie Komise z července minulého roku nicméně došla k závěru, že splnění 10% cíle pro biopaliva, by „neznamenalo z hlediska dostupnosti půdy v Unii žádný zásadní problém“. Pěstování plodin pro biopaliva by si totiž vyžádalo pouze 15 % obdělavatelné půdy v Unii, která by navíc z velké části mohla být pokryta z doteď nepoužívaných pozemků.

Životní prostředí

Biopaliva mohou mít několik výhod z pohledu životního prostředí – snížení znečišťování vzduchu nebo odpadu. Na druhé straně je nebezpečí většího použití umělých hnoji a pesticidů při pěstování plodin na biopaliva, rizika snížení biodiverzity a kvality půdy. Pěstování energetických plodin by mohlo vést k většímu odlesňování v rozvojových zemích.

Není tedy divu, že se hlasy volající po implementaci závazných environmentálních kritérií ozývají ze všech stran. V navrhované směrnici o OZE se objevuje požadavek, aby při výrobě a používání biopaliv vzniklo aspoň o 35 % méně emisí CO2, než při spalování konvenčních paliv. Další podmínkou pro uznání biopaliv do 10% cíle pak má být nenarušování chráněných oblastí, lesů nebo mokřadů pěstováním příslušných plodin. Poslancům EP se však takové podmínky zdají nedostatečné a požadují další zpřísnění zahrnující např. úspory v podobě minimálně 50 % CO2 oproti fosilním palivům nebo implementování několika sociálních kritérií. Za účelem nalezení kompromisu byla už na konci února sestavena expertní komise, jejíž výstupy ale zatím nevedly k cíli.

Náklady na biopaliva

Biopaliva jsou dražší než tradiční fosilní paliva. Z tohoto důvodu je osvobození od daně nutné pro větší konkurenceschopnost biopaliv. Druhá generace biopaliv by měla být levnější, ale stále se teprve rozvíjí. V některých zemích jako v Brazílii mohou být biopaliva vyráběna levněji.

Co přinesl klimaticko-energetický balíček

Politici se  v prosinci konečně dohodli na kompromisu ohledně návrhu směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů. Do roku 2020 bude 10 % všech paliv používaných v dopravě pocházet z obnovitelných zdrojů energie (biopaliv, vodíku, „zelené“ elektřiny). 

Zástupci 3 nejvýznamnějších evropských institucí: Rady, Parlamentu a Komise dospěli na začátku prosince 2008 ke shodě nad příspěvkem biopaliv k celkovému cíli pro obnovitelné zdroje energie – OZE (podíl 20 % na energetickém mixu do roku 2020). Jedná se dílčí dohodu v rámci takzvaného klimaticko-energetického balíčku.

Konečný kompromis zavazuje výrobce biopaliv, aby při jejich produkci a spotřebě dosáhli nejméně 35% redukce vypuštěných emisí CO2 oproti tradičním fosilním palivům. Do roku 2013 by se toto číslo mělo navýšit na 45 % a do roku 2017 na 50 % a po té o dalších 10 %. V této otázce musel ustoupit Evropský parlament, který požadoval emise nižší o 45 % hned od začátku platnosti legislativy.

Rozdělení cílového podílu pro biopaliva na dvě části (pro ty první a druhé generace) vyžadované Parlamentem, avšak striktně odmítané členskými státy, se nakonec v konečném legislativním návrhu neobjevilo. Namísto toho byly do tohoto podílu zahrnuty také další pohony z kategorie OZE jako například elektrické články (ale pouze ty napájené „zelenou“obnovitelnou energií).

Poslední sporný bod – zda přičíst produkci biopaliv „na vrub“ emise skleníkových plynů vypuštěné do ovzduší v důsledku odlesňování – zůstal nakonec nedořešen. K dalším nezamýšleným důsledkům nárůstu výroby biopaliv odborníci obvykle řadí podíl na zdražování potravin. Ve finální verzi dohody bylo nakonec od zmínky o vedlejších efektech produkce biopaliv upuštěno. Namísto toho má Komise v roce 2010 přijít s návrhy, jak těmto negativním konsekvencím do budoucna předejít.

Stanoviska:

I přes sílící kritiku Evropská komise trvá na svých cílech v oblasti biopaliv. Komisařka pro zemědělství Mariann Fischer-Boël uvedla, že mety, které si Unie vytyčila jsou „dosažitelné“ a „nezbytné pokud to myslíme vážně s globálním oteplováním a energetickou bezpečností“. Komisař pro energetiku Andris Piebalgs k problému souhlasí s názorem, že biopaliva jsou cestou k udržitelné politice v oblasti dopravy a nižší závislosti na ropě. Navíc promyšlenou podporou biopaliv může Unie poskytnout příležitosti rozvojovým zemím a pracovat na výzkumu druhé generace biopaliv.

Evropská exekutiva později vyjádřila svůj souhlas s implementování „kritérií udržitelnosti“ do připravované legislativy. Jde při tom hlavně o zachování biodiverzity a určitý minimální podíl úspor ve smyslu vypouštěného CO2 oproti fosilním palivům.“Vím, že proti biopalivům byla vznešena řada námitek, ale také vím, že Komise je bere vážně a dokáže na ně odpovědět,“ řekla Fischer-Boël v březnu 2008. Nechala se zároveň taky slyšet, že růst cen potravin „není špatná věc“, protože zvyšuje příjmy farmářům z Unie i rozvojových zemí.

V říjnu 2007 zpráva OECD doporučila, aby vlády Unie „přestaly vytvářet závazné cíle pro biopaliva“a zároveň v červnu 2008 zpráva Světové banky konstatovala, že protěžování biopaliv na úkor potravinových plodin je ze 75 % zodpovědné za růst cen potravin.

Evropský parlament se do značné míry připojil k sílící mezinárodní kritice biopaliv. Europoslanec ze zelené Claude Turmes, který v EP vede diskusi okolo směrnice o OZE požaduje, aby byl kvůli „příliš mnoha neznámým“ cíl pro biopaliva úplně opuštěn. V září 2008 odhlasoval vlivný Výbor pro výzkum, průmysl a energetiku (ITRE) EP zachování limitu 10 % pro obnovitelné zdroje energie na celkovém objemu používaných paliv, ale zároveň určil, že minimálně 40 % z tohoto podílu musí být dosaženo buď z druhé generace biopaliv nebo pomocí tekutého vodíky či elektrických článků. Tím ITRE významně omezil roli první generace biopaliv.

Po prosincovém (2008) schválení klimaticko-energetického balíčku Turmes řekl, že Parlament uspěl a prosadil aplikaci tzv. „kritérií udržitelnosti“, když zavázal Komisi, aby s příslušnými návrhy k zohlednění vedlejších efektů produkce biopaliv přišla v roce 2010. Turmes také zdůraznil, že tyto efekty budou omezeny započítáním dalších paliv na bázi OZE do desetiprocentního cílového podílu.

Evropští farmáři

  • Trvají na tom, že 10% cíl pro biopaliva musí být dodržen, aby se vyplatily dlouhodobější investice. V tomto směru kritizují nejnovější návrh ITRE, který počítá s tím, že již v roce 2015 bude celá politika podrobena detailnímu zkoumání a případně změněna.

  • Prosazují daňové úlevy k podpoře alternativních paliv v EU spojené s celními bariérami na ochranu evropské produkce.

  • Podporují opatření k zachování biodiverzity, úrodné půdy a dobrých pracovních podmínek ve třetích zemích.

Výrobci automobilů

  • Věří, že biopaliva významně pomohou při snižování emisí CO2 z automobilové dopravy, a proto podporují co nejrychlejší růst jejich podílu na celkovém množství paliv používaných pro dopravu. Slibují, že do roku 2010 budou všechna nová auta schopna spálit benzín s 10% příměsí ethanolu.

  • Domnívají se, že i přes to, že biopaliva druhé generace jsou celkově (jak z hlediska vypouštěných skleníkových plynů, tak šetrnosti k motoru) slibnější, není třeba zavrhovat ani biopaliva první generace, pokud jejich produkce bude spojena s respektováním kritérií udržitelnosti.

Producenti biopaliv

  • Stejně jako farmáři kritizují obrat v mínění evropských institucí, který způsobuje značnou nejistotu znemožňující dlouhodobé investice do sektoru.

  • Varují před přehnaně přísnými kritérii pro výrobu biopaliv, protože v případě implementace podobných pravidel by získali konkurenční výhodu např. producenti z Brazílie a Spojených států, kde jsou kritéria méně přísná.

  • Argumentují tím, že v současnosti se k pěstování plodin pro biopaliva používá zhruba jen 2-3 % evropské půdy, a ani dosažením 10% podílu by nedošlo k ohrožení biodiverzity, půdy nebo vodních zdrojů. Navíc vliv na ceny potravin by byl také zanedbatelný.

  • Zdůrazňují další výhody biopaliv: snížená závislost na dovozu surovin z politicky nestabilních států, redukce emisí skleníkových plynů a potenciál pro zaměstnanost ve venkovských oblastech.

Neziskové organizace

  • Se rezolutně staví proti 10% cíli v oblasti biopaliv a zasazují se o striktní kritéria pro zajištění udržitelnosti produkce.

  • Věří, že masivní prosazování biopaliv by mohlo vést k poškození biodiverzity, odlesňování, přesunům obyvatelstva, nedostatku potravin a vody. Tyto jevy by se zvláště markantně projevily v rozvojových státech.

  • Podle neziskových organizací se dá biomasa používaná k produkci biopaliv mnohem lépe využít k výrobě elektrické energie.

  • Přiklánějí se k druhé generaci biopaliv, která nevytlačuje z polí potravinové plodiny.

Další zdroje

  • EP: More sustainable energy in road transport targets
REKLAMA
REKLAMA