Implementace směrnice o energetické účinnosti v ČR

Energetická účinnost - zdroj energie, který mění uvažování o energetice. Ale jak rychle a nakolik? Na začátku června vypršela lhůta, během které měly členské země EU implementovat směrnici, jež klade na zvyšování účinnosti důraz. Co přináší?
Žárovka, šetření penězi
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Pixomar

(Aktualizováno 11. 11. 2014)

Energetická účinnost v politice EU

Nejvýznamnější zdroj energie. Tak chápe Mezinárodní energetická agentura (IEA) energetickou účinnost, které věnovala významnou část svého Světového energetického výhledu 2013. Ilustruje to zvýšenou pozornost, která se v poslední době energetické účinnosti věnuje.

Nejde o zdroj energie v pravém slova smyslu, ale o šetření zdroji energie, které má lidstvo k dispozici. Řada států začíná docházet právě k závěru, že nejlevnější a nejbezpečnější energie je ta, kterou nemusí vyrábět. V uvažování o energetice jde ovšem o výrazný přelom, který vedle optimismu vzbuzuje u některých stakeholderů také nedůvěru a obavy. 

Evropská unie považuje zvyšování energetické účinnosti za způsob, jak snižovat svou závislost na fosilních palivech, snižovat množství vypouštěných emisí CO2, šetřit výdaje za energii a také jak podporovat ekonomický růst. Zvyšování účinnosti ovšem vyžaduje investice, pro které je zásadní přehledné politické a podnikatelské prostředí. 

Od počátku tisíciletí přijala EU několik dokumentů, které mají zvyšování energetické účinnosti na celoevropské i národní úrovni zajišťovat. Nejnovějším kouskem legislativy je směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive, EED), kterou evropské instituce dojednaly v roce 2012.

EED má zajistit, že členské země splní jeden z klimaticko-energetických cílů pro rok 2020. Už v roce 2011 se totiž ukázalo, že 20% cíl v oblasti energetické účinnosti (jediný nezávazný z trojice cílů pro rok 2020) se zatím nedaří plnit, což platí nadále. Pokud by však členské státy plně implementovaly existující legislativu, včetně EED, podle Evropské komise by cíl pohodlně splnily a žádné další předpisy by nebylo potřeba přijímat.

Směrnici museli členové EU implementovat do 5. června 2014. Na letošek byl také naplánován přezkum toho, jestli se členským státům podaří 20% cíl splnit. Na základě toho se čekaly další legislativními kroky. Přezkum úzce souvisí také s projednáváním klimaticko-energetického rámce pro rok 2030 a novými klimaticko-energetickými cíli.

Ještě v první polovině roku 2014 to vypadalo, že pro další desetiletí Komise s žádným cílem pro energetickou účinnost nepočítá. S tím nesouhlasil Evropský parlament, který v nezávazné rezoluci odhlasoval, že do roku 2030 by si EU měla stanovit závazný cíl ve výši 40 %. Určitou formu závazku nebo jasného výhledu žádaly také firmy, které působí v oblasti úsporných technologií, nebo ekologické organizace. Nakonec na konci července 2014 Komise cíl ve výši 30 % navrhla a členské země se na říjnovém summitu EU dohodly na kompromisních 27 % s tím, že cíl bude nezávazný, ale do budoucna jej bude možné navýšit.

Energetická účinnost a Česká republika

Některé členské státy, včetně České republiky, cíl pro energetickou účinnost dlouho odmítaly. Česká vláda byla toho názoru, že EU by měla mít pouze jeden klimaticko-energetický závazek (pro snižování emisí CO2), protože v současném nastavení systému se prý trojice cílů vzájemně vyřazuje za hry. V průběhu letošního roku ale začala vláda svůj postoj posouvat a více zdůrazňovat přínosy energetické účinnosti pro ekonomiku.

Na cíl pro energetickou účinnost se s nedůvěrou dívá část českého průmyslu. Česko je nejprůmyslovější zemí EU a zároveň patří mezi ty státy, které na jednotku HDP spotřebovávají nejvíce energie. Vláda se obává, že plnění závazného cíle by mohlo vyžadovat například zavedení finančních kompenzací podnikům, na které by byly závazky uvaleny.

K veřejné podpoře čistých technologií přitom v Česku panuje skepse kvůli špatně nastavené podpoře obnovitelných zdrojů (OZE), jež způsobila nárůst cen elektřiny. Zastánci „třetího cíle“ ovšem upozorňují, že podpora OZE a energetické účinnosti se od sebe liší. Úspory prý vyžadují jednorázové investice, jež potřebují motivační podporu, ne dlouhodobé závazky.

Pohled Česka na energetickou účinnost byl dosud rozporuplný. Ilustruje to návrh Státní energetické koncepce (SEK), který se projednával v posledních dvou letech. Energetická účinnost v něm stála na druhém místě mezi strategickými prioritami. Už v době zveřejnění se ale návrh setkal s kritikou, že nenavrhuje konkrétní kroky k jejímu skutečnému zvyšování a že se dostatečně nezamýšlí nad otázkou budoucí spotřeby.

Poté, co společnost ČEZ oficiálně ukončila tendr na výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Temelín, se začaly ozývat hlasy, které volají po nové verzi SEK, jež by na účinnost a úspory kladla větší důraz.  

Zvyšování energetické účinnosti se zároveň v posledních měsících akcentuje v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, kterou provází také debata o závislosti na ruském plynu. Obecně pak česká vláda například ve své pozici k evropským cílům 2030 podporuje spíše důraz na energetickou účinnost než na obnovitelné zdroje energie.

Na druhé straně stojí české průmyslové podniky, které tvrdí, že energetickou účinnost mohou ve svých provozech zvyšovat těžko, protože už její potenciál naplnily. Jiné by do účinnosti investovaly, ale chybí jim prý dostatek financí třeba kvůli vysoké ceně elektřiny. Některé dávají najevo, že by do investice šly, pokud by stát politiku efektivity podporoval.

Podle odborníků je skutečně potřeba odlišovat zvyšování energetické účinnosti v budovách a v průmyslu. V případě podniků je prý třeba politiku nastavit tak, aby nebyly zbytečně poškozeny energeticky náročné sektory. Zásadní je podle nich také důraz na opatření, která se podnikům skutečně ekonomicky vyplatí.

„Některým firmám se nepodaří příliš ušetřit, pokud neodejdou do zahraničí, což bychom nechtěli. Budoucí vývoj odchod průmyslu stejně možná přinese, nemělo by to ale být vyvoláno politickými rozhodnutími,“ řekl k tomu během diskuze pořádané EurActivem  ředitel aliance Šance pro budovy Petr Holub.

V sektoru budov naproti tomu podle firem z oboru šetrného stavebnictví přinášejí úspory jasné výhody. Jde prý nejen o šetření výdajů za energie a ochranu životního prostředí, ale také o zkvalitňování vnitřního prostoru, který má vliv na zdraví, a bezpečnou investici soukromých financí. V makroekonomickém pohledu navíc prospívá stavebnictví a pomáhá vytvářet pracovní místa.   

Podle Šance pro budovy může energeticky úsporné stavebnictví vytvořit asi 35.000 pracovních míst a přinést 1 % k růstu českého HDP ročně. Po roce 2020 prý pak tato opatření uspoří domácnostem, firmám a institucím minimálně 25 miliard ročně.

Zastánci energetické účinnosti se shodují v tom, že veřejnosti je potřeba tyto výhody srozumitelně vysvětlovat, aby měli drobní investoři jistotu, že se jim vynaložené prostředky výhodně navrátí a že mají úspory energie skutečně pozitivní přínos. Lze toho prý dosáhnout například srozumitelným číselným vyjádřením zkušeností z minulých let.

Zainteresované strany se také shodnou v tom, že je potřeba pozorně vyhodnocovat, které programy na podporu úspor přinášejí největší pozitiva. Pro různé typy budov totiž existují různě nastavené dotační nebo jiné programy v gesci různých státních institucí.

„Klíčovým argumentem pro rozdělení podpory pro renovace budov do různých operačních programů v gesci různých ministerstev je rovněž diverzifikace rizik. Pokud by se z nějakého důvodu stalo, že Evropská komise pozastaví nebo zastaví podporu v určitém operačním programu, pak se to týká celého programu. Pokud se podpora rozdělí do více programů, budou pro ostatní typy budov zajištěny finanční prostředky i nadále,“uvedl během debaty vedoucí Oddělení průřezových činností na ministerstvu pro místní rozvoj Alois Kopecký.

Směrnice o energetické účinnosti a její implementace

Článek 3 – Cíle energetické účinnosti

Jak již bylo řečeno, plná implementace EED musí ve členských zemích proběhnout do letošního června. Už v průběhu minulého roku však museli členové EU stanovit své vnitrostátní orientační – a nezávazné – cíle podle článku 3.

Česká republika podle dokumentu odevzdaného v červenci 2013 Evropské komisi počítá do roku 2020 s úsporou 47,84 PJ (13,29 TWh) v konečné spotřebě energie. To se v přepočtu přibližně rovná energii, kterou ročně vyrobí jaderná elektrárna Temelín. Vnitrostátní cíl vychází z návrhu SEK. Číslo také odpovídá závaznému cíli úspor na konečné spotřebě energie, který vychází ze článku 7 EED (viz níže).

Největší podíl energie (44 %) chce česká vláda ušetřit v průmyslu. Zvyšovat by se měla energetická účinnost výrobních technologií, ale také budov, ve kterých průmyslové podniky sídlí. Domácnosti mají zajistit 29 % úspor, a to díky úsporám v budovách. Zbylých 27 % připadlo na sektor služeb.

S cílem ušetřit v ČR do roku 2020 47,84 PJ souhlasil v době přípravy dokumentu i Svaz průmyslu a dopravy ČR. Průmyslníci ale ve svém stanovisku trvali na tom, že cíl nesmí být závazný a nesmí pro Česko znamenat vynutitelnou povinnost. Podle ekologických organizací je na druhé straně číslo příliš nízké. Například podle energetických expertů Hnutí Duha může Česko ušetřit do roku 2020 téměř 40 PJ primární energie jen v samotných budovách.

Článek 4 – Renovace budov

Směrnice po členských státech požaduje, aby vypracovaly dlouhodobé strategie pro renovace všech budov na svém území. Tyto dokumenty mají ukázat, jak se státy ke zvyšování energetické účinnosti v budovách dlouhodobě postaví. Mělo by to na trh přinést jistotu pro dlouhodobé investice. 

S myšlenkou vystoupil Evropský parlament během jednání o směrnici, kdy členské státy oslabily hlavní cíle původního návrhu – totiž povinnost renovovat každoročně 3 % veřejných budov a
povinnost energetických dodavatelů zajistit u svých zákazníků každý rok úspory energie ve výši 1,5 % (viz níže).

Aby mohla Česká republika svou dlouhodobou strategii pro renovace vytvořit, bylo nejprve třeba sesbírat potřebná data o budovách na území republiky, které dosud nebyly k dispozici. Strategii pak Česko Komisi odevzdalo na začátku května 2014. Každé tři roky se má strategie aktualizovat jako součást Národního akčního plánu energetické účinnosti.

Článek 5 – Příkladná úloha budov veřejných subjektů

Podle směrnice by měly jít státní úřady ve zvyšování energetické účinnosti příkladem. Článek 5 proto ukládá členským zemím povinnost každý rok úsporně zrenovovat 3 % podlahové plochy budov ústředních orgánů státní správy. Výjimkou jsou historicky nebo architektonicky vzácné domy.

Povinnost se týká budov, které vlastní ústřední orgány státu, a které zároveň tyto úřady využívají. Jde o sídla ministerstev a některých institucí jako například Energetického regulačního úřadu. Původně se ve směrnici počítalo se všemi veřejnými budovami. Členské země ale v průběhu vyjednávání návrh zmírnily. Byl to přitom jeden z nejkontroverznějších bodů legislativy.

 „Příkladné renovace“ měly podle směrnice začít už od ledna letošního roku. V České republice se implementace této části směrnice zdržela kvůli tomu, že stát neměl přehled o tom, na které budovy se vlastně povinnost bude vztahovat. Nyní ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovává materiál, který by se měl v nejbližší době dostat na jednání vlády.

Článek 7 – Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

Podle článku 7 mají členské státy od ledna 2014 každoročně vykazovat nové úspory energie v rozsahu 1,5 % objemu ročního prodeje energie koncovým zákazníkům. Jak již bylo řečeno, Česká republika z tohoto čísla vycházela při stanovení svého vnitrostátního orientačního cíle podle článku 3.

V důsledku toho je tak celkový cíl 47,84 PJ do roku 2020 pro Českou republiku v podstatě závazný (ačkoliv uvedené množství energie neodpovídá přímo každoročním 1,5% úsporám, ale úsporám ve výši 1,125 % koncové spotřeby ročně – Česko totiž využilo možnost toto číslo snížit, což směrnice povoluje).

Pro splnění cíle počítá (MPO) s potřebnými investicemi ve výši 150 až 240 miliard korun. Dvě třetiny této částky mají zajišťovat soukromé investice, jednu třetinu investice ze státních a evropských peněz.   

„Díky veřejné finanční podpoře se daří mobilizovat soukromé prostředky a pomůže to rozhýbat stavební trh i trh s úspornými technologiemi. Důležité je pákování veřejné podpory soukromými zdroji – v oblasti budov funguje vysoký multiplikační efekt díky vysokému podílu práce na vytvářené hodnotě a díky tomu, že i většina subdodávek je domácích,“ uvedl během diskuze vedoucí Oddělní energetiky a ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí Michal Daňhelka.

Primárně směrnice počítá s tím, že 1,5% úspory energie u koncových odběratelů pomohou zajistit energetické společnosti. Měly by tak svým zákazníkům začít poskytovat tzv. energetické služby. Česká republika si ale pro plnění tohoto článku vybrala náhradní cestu (kterou směrnice umožňuje) a hodlá úspor dosáhnout alternativními politickými nástroji.

Mezi ně patří i řada programů, které už v Česku fungují. Pokračovat tak má dotační program Nová zelená úsporám (zaměřený na rodinné domy a veřejné budovy) i programy Panel (zaměřený na bytové domy) a Efekt (zaměřený na úspory v průmyslu a službách).

Z evropských peněz je pak financován program Jesicca a úspory je možné dotovat i prostřednictvím operačních programů Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (v gesci ministerstva průmyslu a obchodu), Životní prostředí (v gesci ministerstva životního prostředí) a Integrovaného regionálního operačního programu (v gesci ministerstva pro místní rozvoj).

Podoba operačních programů pro nové období 2014 až 2020 se zatím připravuje. Aktuálně měla ministerstva připravit nové verze programových dokumentů. Konečná podoba programů by měla být známa v červenci 2014.

V roce 2017 by měla vláda zvážit, jestli se cíl daří plnit. Může pak systém změnit a zavést povinnost pro distributory nebo maloobchodní prodejce energie, kteří by každoročně museli ušetřit 1,5 % energie u svých koncových zákazníků. Prozatím nechtělo MPO k tomuto nastavení přistupovat, protože by to prý znamenalo příliš rychlé a nákladné změny v systému.

REKLAMA
REKLAMA