Spotřební daně na cigarety v Česku a v Evropské unii

Spotřební daně na cigarety mají regulovat spotřebu tabáku. Přinášejí také peníze do státní kasy. Každá země má ale specifické podmínky, a tak různé modely zdanění přinášejí v jednotlivých státech různé výsledky. Jak zdanění cigaret funguje a jaké možnosti mají členské země EU?
euro peníze
© Shutterstock / Gajus

Úvod: Tabák a daně k sobě patří

Spotřební daň na cigarety uvaluje drtivá většina zemí světa. Jedná se o typický případ zboží, jehož spotřeba se obecně považuje za škodlivou a státy mají zájem ji snižovat. Zároveň vládám ze zdanění cigaret plynou nemalé příjmy do státního rozpočtu. Daňová složka tvoří výraznou část maloobchodní ceny cigaret – často dokonce přesahuje polovinu této ceny. 

Vlády se obvykle snaží najít správnou rovnováhu mezi ochranou veřejného zdraví, tedy snahou o snižování spotřeby tabáku, a zvyšováním rozpočtových příjmů. Zároveň by měly dbát na to, aby daňová opatření neměla dopad v podobě zvýšení nelegálního obchodu s tabákem. V ideálním případě by se jim mělo podařit dosáhnout zlepšení ve všech oblastech. O takové nastavení usilují i organizace, které se zaměřují se na boj proti kouření.

Jak konstatuje Světová zdravotnická organizace (WHO), cenová a daňová opatření patří mezi nejefektivnější a nejdůležitější opatření, která vedou ke snižování spotřeby tabáku. Hovoří o tom i Článek 6 FCTC – Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku).

Zdravotnická organizace prosazuje, aby celková daň (spotřební daň + daň z přidané hodnoty) tvořila ve všech zemích minimálně 70 % maloobchodní ceny. Pak se prý díky daním daří snižovat počet úmrtí kvůli onemocněním spojeným s kouřením. Jednotný recept pro své členské země ale WHO nemá. Postup se prý musí v jednotlivých státech světa odvíjet od dosavadního způsobu zdanění a specifických podmínek. 

Chytré nastavení daní vede podle zdravotníků nejen ke snižování spotřeby tabáku, ale přináší ještě další výhodu. Zvýšené příjmy z daní totiž mohou státy využívat na další boj proti kouření, na pomoc těm, kdo se snaží kouření odvykat, i na potírání zmíněného nelegálního ochodu.

Evropské a české předpisy pro zdanění cigaret

  • Pravidla pro zdanění tabákových výrobků se v EU datují od roku 1993. Evropská komise původně navrhovala úplnou harmonizaci spotřebních daní na tabákové výrobky, členské země ale tento přístup odmítly.
  • Česká republika přijala v září 2003 zákon č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních. Od té doby byl několikrát novelizován, aby česká legislativa odpovídala evropským předpisům.
  • V současné době platí v EU směrnice 2011/64/EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků, která byla přijata v polovině roku 2011.
  • Od začátku roku 2014 zavádí evropská směrnice některé změny – aktuální podoba evropských pravidel je popsána níže.
  • Zatím poslední novela českého zákona byla dokončena v září 2014. Novela přináší zvýšení ceny cigaret asi o 3 až 4 koruny na krabičku. Zákon byl novelizován, aby se české předpisy dostaly do souladu s těmi evropskými.
  • Další novelu českého zákona už ministerstvo financí plánuje. Platit by mohla od 1. ledna 2016.    

Jak se spotřební daň na cigarety vytváří

Kromě spotřební daně uvalují státy na tabákové výrobky ještě další druhy poplatků – na dovezené produkty se uplatňují celní poplatky a podobně jako pro ostatní zboží pak pro cigarety a další tabákové výrobky platí daň z přidané hodnoty. Jak už ale bylo zmíněno, spotřební daň tvoří největší část ceny cigaret a má také největší dopady na příjmy státního rozpočtu i vývoj ve spotřebě tabáku.

Pokud jde o samotné spotřební daně, v různých zemích světa existují rozdílné modely. Základními typy spotřební daně jsou daň specifická a daň valorická:

  • specifická neboli pevná daň je peněžní částka odváděná za určité množství tabákových výrobků (například za krabičku nebo karton cigaret). Při použití tohoto typu zdanění platí stejná daň pro dražší i levnější značky cigaret.
  • valorická neboli procentní daň se vypočítává jako procento z ceny výrobku, a to buď ceny výrobní, nebo maloobchodní. Dražší značky cigaret pak podléhají vyššímu zatížení spotřební daní než značky levnější.

Zejména v zemích s vyššími příjmy se ovšem často uplatňují smíšené modely, které kombinují prvky obou typů. Výše daně se pak vypočítává jako součet těchto položek:

  • součin procentní části a ceny pro konečného spotřebitele dělený stem.
  • součin pevné části sazby daně a počtu kusů cigaret.

V takovém systému také platí, že dražší značky cigaret podléhají vyššímu zdanění než ty levnější. Je ale také možné využít minimální spotřební daň, která zaručuje minimální zdanění každé cigarety bez ohledu na nastavení celého systému. Snižuje se tak daňové zvýhodnění, které valorická daň poskytuje levnějším značkám.   

Smíšené modely v možných variacích vyžadují evropské předpisy po všech členských zemích EU, včetně České republiky.

Spotřební daně na cigarety v zemích EU podle současných pravidel:

  • od 1. ledna 2014 musí být celková spotřební daň nejméně 60 % vážené průměrné maloobchodní ceny cigaret propuštěných ke spotřebě.
  • zároveň nesmí být celková spotřební daň nižší než 90 eur za 1.000 kusů cigaret.
  • pevná část daně nesmí být nižší než 7,5 % a vyšší než 76,5 % celkového daňového zatížení – členským státům to dává určitou možnost zvolit podíl mezi specifickou a valorickou částí daně podle vlastního uvážení.
  • členské země mohou uvalit minimální spotřební daň.

Nastavení spotřební daně na cigarety v České republice:

  • podle evropských předpisů se v České republice uplatňuje smíšený model zdanění, Česko patří mezi země, které zavedly minimální spotřební daň.
  • celková spotřební daň tvoří v Česku 62 % vážené průměrné maloobchodní ceny cigaret propuštěných ke spotřebě.
  • celková spotřební daň činí 92,41 eur za 1.000 kusů cigaret.
  • pevná část daně činí 1,29 Kč za jednu cigaretu, to je 44 % % celkového daňového zatížení.
  • procentní část daně je stanovena na 27 % z maloobchodní ceny.
  • minimální spotřební daň je stanovena na 2,37 Kč za jednu cigaretu.  

S procentní částí daně nastavenou na 27 % je Česko mezi členskými státy EU v pásmu zemí se spíše vyšším vlivem valorické složky. Nejčastější výší procentní složky je v EU 23 % (Slovinsko, Slovensko, Bulharsko), respektive 25 % (Malta, Lotyšsko, Litva). Nejvyšší valorickou složku mají Itálie (53,69 %), Finsko (52 %) a Estonsko (51 %), nejnižší naopak Nizozemsko (2,36 %), Dánsko (1 %) a Švédsko (1 %).

Nízké je naopak ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi nastavení minimální spotřební daně (což mimo jiné vyvolalo potřebu posledního zvyšování sazeb, které v Česku proběhlo). Nižší úroveň zdanění mají v EU jen Maďarsko, baltské státy, Bulharsko a Rumunsko. Podobně je tomu i se zdaněním tabáku ke kouření, jehož sazba se odvozuje právě od minimální daně na cigarety.

Jaké výsledky přinášejí jednotlivé modely

Výsledky různých modelů spotřebních daní – tedy jejich vliv na spotřebu tabáku, příjmy státního rozpočtu a výskyt nelegálního obchodu – jsou ovlivněny individuálními podmínkami v jednotlivých zemích. Výraznou roli hrají například příjmy obyvatelstva daných států, v případě nelegálního obchodu pak třeba také geografická poloha. 

Daňové výnosy         

V případě spotřební daně neplatí, že vyšší zdanění vede automaticky k vyšším příjmům pro státní kasu. Při zvýšení daně sice dojde ke zvýšení příjmu z konkrétního množství cigaret. Vyšší daně ale zároveň některé spotřebitele od nákupu cigaret odradí nebo je motivují k nákupu levnějších výrobků (typicky tabák pro ruční balení, který podléhá nižšímu zdanění) či nelegálního zboží.

Do určitého bodu (v ekonomii tzv. Lafferův bod) se tak daňový výnos s rostoucím zdaněním zvyšuje, po dosažení tohoto bodu však výnos klesá. Státy se proto snaží najít optimální vyvážení. Špatné zkušenosti s tím z minulosti mají Dánsko, Irsko, Kypr, Lotyšsko, Německo, Portugalsko, Řecko, Švédsko nebo Velká Británie, jejichž příjmy z tabákových daní v prvním desetiletí po roce 2000 po několik let klesaly. V reakci na to řada zemí přistoupila k více či méně ambiciózní restrukturalizaci spotřební daně z tabákových výrobků. Snažily se především posílit vliv pevné sazby spotřební daně, který může zvyšovat daňové výnosy, jak je vysvětleno níže.

Boj proti kouření

Vyšší daně na cigarety by měly mít také pozitivní dopad na veřejné zdraví. Je ale třeba dávat pozor na některé faktory, jako je například koupěschopnost obyvatelstva nebo výše daní v sousedních zemích, která výrazně ovlivňuje vývoj na nelegálním trhu s tabákem nebo motivuje k přeshraničním nákupům.    

Pokud se například ve skupinách obyvatel s nižšími příjmy vyskytuje více kuřáků než ve zbytku společnosti a tito kuřáci jsou méně ochotni se kouření vzdát, pokud se cena zvýší, může se životní standard těchto lidí podle některých zkušeností při zdražení tabákových výrobků zhoršit. Na druhé straně běží v některých zemích diskuze ohledně sociálního rozměru kouření – tedy jestli má stát zachovávat cenovou dostupnost pro sociálně slabší skupiny, což je částečně v rozporu s posláním spotřebních daní regulovat spotřebu nežádoucích výrobků.      

Dalším faktorem je daň uvalená na další tabákové výrobky, například tabák k ručnímu balení, který podléhá nižšímu zdanění než cigarety. V nevyvážených daňových systémech může být spotřeba více zdaněných cigaret nahrazena cigaretami ručně balenými, a pozitivní efekty na veřejné zdraví tak se nedostaví.  

Který systém je ideální?

V případě spotřebních daní na tabák neplatí zásada „one size fits all“. Různým zemím by tedy neseděl stejný systém zdanění, shoduje se řada studií a dokumentů.

Obecně se ale dá říci, že odborníci kladou větší důraz na specifickou složku daně a na systém, které se více blíží modelu pevného zdanění. Členské země EU vede k vyššímu podílu pevné složky ve srovnání s předchozími předpisy i současná evropská legislativa. Takový model totiž může mít podle zkušeností výraznější pozitivní dopady na rozpočtové příjmy i snižování spotřeby, které se v politice řady zemí staly v přístupu k tabáku prioritami.

Vliv valorické části daně naopak zvyšuje závislost výnosů na konečné spotřební ceně, může motivovat k nákupu levnějších značek a ve svém důsledku také ke snižování cen cigaret. Může tak vést k nižším daňovým výnosům. 

Kromě procentní sazby zvyšuje závislost výnosů na konečné prodejní ceně také daň z přidané hodnoty. Vzájemné působení procentní spotřební daně a DPH způsobuje vyšší růst cen po zvýšení daní u dražších výrobků a celková progresivita zdanění cigaret je vyšší, než u jiných komodit, například lihovin.

Daňové výnosy

Pokud má pevná daň v systému výraznější roli, příjmy státního rozpočtu nezávisí na tom, zda si spotřebitelé vybírají spíše dražší nebo levnější značky cigaret. Nedá se ovšem jednoznačně říci, jestli posun k pevnějšímu zdanění zaručí vyšší příjmy z daní, protože v jednotlivých zemích to záleží na více různých faktorech. Valorickou složku, která zvyšuje závislost zdanění na ceně výrobku, některé státy v průběhu posledních pěti let snížily a zaznamenaly vyšší výnosy z daní. Je to případ Dánska, Francie, Rakouska, Slovinska nebo Švédska. V některých zemích ale snížení procentní části daně s vyššími příjmy nekorespondovalo. Hovoříme například o Irsku, Kypru, Litvě, Portugalsku nebo Řecku.

Boj proti kouření

Všechny cigarety – dražších i levnějších značek – jsou stejným způsobem škodlivé, a tak stejné zdanění dává smysl i z hlediska ochrany zdraví. Daň se navíc odvíjí od množství nakoupených výrobků, což by mělo vést ke snižování spotřeby. Podle WHO to má pozitivnější vliv také na děti a mladé lidi, kteří jsou na cenu cigaret citlivější. Na druhé straně zdravotníci upozorňují, že posun směrem k pevnému zdanění může zvýhodňovat dražší značky, které jsou zároveň více „trendy“. To prý může mít vliv na mladé lidi, kteří více dbají o svou image.      

Vliv zdanění na nelegální obchod

Zdanění tabákových výrobků je jedním z faktorů, které mohou ovlivňovat také nelegální obchod s tabákem. Pokud totiž dojde k příliš velkému zdražení, mohou se někteří kuřáci obrátit se svými potřebami na nelegální trh. Pro nelegální výrobce a pašeráky je ostatně nelegální dovoz zboží do zemí s vyšší cenou cigaret výhodnější.  Kvůli vyšší ziskovosti se také pašeráci a padělatelé soustředí spíše na dražší a mezinárodní značky.

Odborníci proto upozorňují, že při hledání ideální výše zdanění je třeba pamatovat nejen na co nejvyšší zisk státního rozpočtu, ale také na vliv, jaký bude mít zdanění na nelegální obchodování. Pokud existují obavy, že vyšší cena tabákových výrobků by vedla k navyšování nelegálních aktivit, může prý být v některých případech lepší nastavit daň spíše níž.

Je také třeba dbát na další specifické podmínky jednotlivých zemí, jako je míra korupce. Vlády by navíc měly posilovat opatření na boj s nelegálním obchodem a vymahatelnost svých právních předpisů v této oblasti.     

Stanoviska

„Existuje mnoho typů daní na tabák, ale nejefektivnější je obvykle spotřební daň v pevné výši uvalená na určité množství tabáku, jako daň placená za krabičku nebo karton cigaret. Uvalením daně s pevnou výší na jednotku tabákového výrobku se mohou vlády vyhnout manipulacím s daňovými sazbami,“ píše se ve zprávě Světové zdravotnické organizace z roku 2008.

„Z pohledu veřejného zdraví se levné i dražší cigarety považují za stejně škodlivé. Valorické zdanění vede k rozšíření cenového spektra, a tím také k větší dostupnosti relativně levných cigaret, což může negativně ovlivnit cíle cenové politiky,“ uvádí Evropská komise ve svých materiálech z roku 2007.

„Švédsko se snažilo nastavit vysokou pevnou daň, spíše než aby platila vysoká procentní daň. Pevná daň totiž platí pro všechny cigarety bez ohledu na cenu, zatímco procentní daň se s cenou mění. Vysoká pevná část daně působí proti zavádění nízkých cen cigaret,“ konstatovalo v roce 2012 švédské ministerstvo financí.

„Pevné zdanění je nejefektivnějším způsobem, jak zachovat vysoké ceny tabákových výrobků, a povzbuzovat lidi k omezování kouření nebo k tomu, aby s kouřením skončili,“ uvedla britská vláda v rámci konzultace k evropské směrnici o struktuře a sazbách spotřební daně.

„Pevná složka daně by se měla zvyšovat tak, jak je to jen možné, aby se zajistilo, že cena nejlevnějších tabákových výrobků se zvedá ve stejném poměru jako cena dražších značek, a aby se tak zabránilo přechodu k levnějšímu zboží,“ tvrdí ve svých materiálech z roku 2008 organizace Action on Smoking and Health, která se zaměřuje na boj proti kouření.

REKLAMA
REKLAMA