ČR a přijetí eura

Společnou měnou euro, která byla oficiálně představena v roce 1999, se ve 12 zemích platí od začátku roku 2002. Postupně se k eurozóně připojilo ještě dalších pět zemí: Slovinsko, Kypr, Malta, Slovensko a Estonsko. Všechny nové členské státy EU se v květnu 2004 zavázaly v přístupových smlouvách k přijetí jednotné evropské měny. Uchazeči musí splnit podmínky nominálních kritérií a sladit svou bankovní legislativu s eurozónou. Česko zatím některá kritéria nesplňuje, a proto nemůže vstoupit do eurozóny dříve než v roce 2017.
Euro bankovky
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: David Castillo Dominici

(Aktualizováno 2.4.2013)

Dosavadní vývoj a další kroky:

  • 1999: Představení eura, zafixování centrálních parit.
  • 2001: Ministr financí Rusnok tvrdí, že na euro můžeme být připraveni do 5 let.
  • 2002: Euro novou měnou ve 12 státech.
  • 2004: 10 členských zemí včetně ČR se zavazuje k přijetí společné měny.
  • 2006: Guvernér ČNB Tůma s ministrem financí Tlustým oznamují, že přijetí eura v roce 2010 není reálné.
  • 2007 až 2009: Vláda Mirka Topolánka se k euru staví vyhýbavě.
  • podzim 2009: Rozpočtový výhled se zhoršuje. Česko splní kritéria nejdříve v roce 2013.
  • květen 2010: Vychází čerstvá Konvergenční zpráva.
  • prosinec 2010: Premiér Petr Nečas se nechal slyšet, že jeho středopravá vláda neurčí termín pro přistoupení ČR k jednotné evropské měně. Důvodem je podle Nečase nejasný budoucí vývoj eurozóny (EurActiv 7.12.2012).
  • srpen 2011: Podle prezidenta Václava Klause by si měla Česká republika po vzoru Velké Británie, Švédska a Dánska vyjednat trvalou výjimku (tzv. opt-out) z povinnosti zavést euro (EurActiv 31.8.2011).
  • březen 2012: Podle guvernéra České národní banky Miroslava Singera může Česká republika přijmout euro nejdříve v roce 2017.
  • květen 2012: Při schvalování Evropského stabilizačního mechanismu prohlásil český premiér Petr Nečas, že Česko nepřijme euro dřív než za osm až deset let.
  • prosinec 2012: Podle každoročního materiálu České národní banky a ministerstva financí Česká republika v roce 2012 nesplnila dvě ze čtyř konvergenčních kritérií – kromě překročení tříprocentního deficitu také nesplnila kritérium cenové stability.

Souvislosti:

V roce 1999 se 11 z 15 členských států EU definitivně rozhodlo přijmout euro. Od 1. ledna tohoto roku byly všechny kurzy EMU nenávratně zafixovány a nová evropská měna byla oficiálně představena veřejnosti. V lednu 2002 se dostaly do oběhu euro mince a bankovky, aby o 6 měsíců později zcela nahradily ty původní, národní.

Velká Británie, Švédsko a Dánsko se rozhodly zůstat mimo eurozónu. Řecko splnilo podmínky pro vstup v roce 2001 (jak se později ukázalo, zfalšovalo statistiky) a stalo se tak 12. zemí, která přijala společnou evropskou měnu.

Všechny nové členské země EU, které přistoupily v květnu roku 2004, se podpisem Maastrichtské smlouvy zavázaly k přijetí společné evropské měny. I přes vzájemné ujišťování o co možná nejrychlejším procesu přijímání eura se ukázalo, že některé státy na něj nebudou do konce dekády připraveny. Největší problémy, zvláště pak s rozpočtovou disciplínou, měly Polsko a Maďarsko. Naopak Slovinci platí eurem již od začátku roku 2007.

Uchazeči o členství v eurozóně musí splnit tzv. Maastrichtská kritéria: 

  • Množství peněz vypůjčené vládou, známé jako rozpočtový schodek, nesmí v daném roce překročit 3 % toho, co celá ekonomika vyprodukuje (HDP);
  • Veřejný dluh, neboli celkové množství peněz, které vláda dluží, musí být nižší než 60 % HDP;
  • Inflace nemůže překročit o více než 1,5 procentního bodu průměr tří členských států EU s nejlepším výsledkem v oblasti cenové stability, tedy těch, které se nejvíce blíží míře inflace 2 % požadované Evropskou centrální bankou
  • Dlouhodobá nominální úroková míra nesmí překročit o 2 procentní body průměr tří zemí s nejlepším výsledkem v oblasti cenové stability
  • Poslední podmínkou je zajištění měnové stability pomocí účasti v ERM 2 (Exchange Rate Mechanism 2) po dobu nejméně dvou let. To obnáší pevné svázání kursu domácí měny s eurem ve standartním fluktuačním pásmu (+-15 %) od centrální parity a zákaz devalvace měny.

Kromě těchto kritérií je ještě třeba splnit další podmínky týkající se především sladění legislativy v ČR s předpisy v eurozóně a příprav na praktické zavedení mincí a bankovek do oběhu.  

Čím dál více se též akcentuje požadavek na reálnou konvergenci (sbližování HDP kandidátských zemí se státy eurozóny), který ale v oficiálně požadovaných kritériích nefiguruje. Jsou sice definovaná takzvaná Kodaňská kritéria, jež však mluví jen o „dostatečné úrovni konkurenceschopnosti v hospodářské oblasti“. Neuvádí žádná čísla, ale výslovně požadují schopnost odolávat tlakům volného trhu. Nicméně je jasné například z postoje k Litvě, že i nesplnění inflačního kritéria o 0,07 % může při nedostatečné reálné konvergenci znamenat problém (EurActiv 17.5.2006). 

Termín přijetí eura v České republice zůstává velkou neznámou. Ještě na konci roku 2001 se tehdejší ministr financí Rusnok nechal slyšet, že nominální kritéria pro vstup do eurozóny můžeme reálně splnit do pěti let a euro tak přijmout zhruba v roce 2008. Po těchto pěti letech jsme kritéria nejenže neplnili, ale bylo čím dál zřejmější, že je ještě několik let plnit nebudeme. Poslední termín, jímž byl rok 2010 fakticky „odpískal“ ministr financí Tlustý s guvernérem ČNB Tůmou, když nedoporučili vstup do ERM 2 v roce 2007. Vláda Petra Nečase se rozhodla termín pro přijetí eura neurčit (EurActiv 23.12.2010). Během schvalování Evropského stabilizačního mechanismu v květnu 2012 však premiér prohlásil, že Česko nepřijme euro dřív než za osm až deset let, tedy až po roce 2020.

Jedním z hlavních důvodů, proč panuje skepse ohledně přijetí jednotné evropské měny, je neutěšený stav veřejných rozpočtů a s ním související neochota politiků uskutečnit potřebné reformy především ve zdravotnictví a v důchodovém systému. Mandatorní (předem dané) výdaje představují zhruba 80% toho, co stát ročně utrácí.

Nelze se pak divit, že v letech 2000 až 2005 se české vládě nepovedlo stlačit deficit veřejných financí pod 3 % ani jednou, a to přitom ve sledovaném období tuzemská ekonomika rostla průměrným tempem 3,7 %.

Témata: 

V květnu 2010 hodnotila připravenost ČR na přijetí eura Konvergenční zpráva, kterou připravují společně Evropská komise a Evropská centrální banka (ECB) každé dva roky, případně na žádost jednotlivých států EU. Zpráva se týká členských zemí, které dosud nenaplňují kritéria pro přijetí společné měny. Pojďme se tedy blíže podívat, jak si Česká republika v roce 2010 stála. 

Úspory a reformy

Klíčovým problémem byly již zmiňované veřejné finance. „Na Českou republiku se v současnosti vztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku. V referenčním roce 2009 vykazoval rozpočet jejích vládních institucí schodek ve výši 5,9 % HDP, a značně tak převyšoval 3% referenční hodnotu. Poměr veřejného dluhu k HDP činil 35,4 % HDP, což je úroveň zřetelně nižší než 60% referenční hodnota. Prognóza Evropské komise pro rok 2010 předpokládá, že poměr rozpočtového schodku k HDP poklesne na 5,7 % a poměr vládního dluhu k HDP vzroste na 39,8 %,“ shrnuje základní parametry českých veřejných financí poslední Konvergenční zpráva z května 2010 (další zprávy zde).

Česká vláda plánovala v roce 2010 srazit schodek veřejných financí na 5,3 % HDP (z loňských 5,9 %), ale, jak přiznal tehdejší ministr financí Eduard Janota, ke splnění tohoto cíle by muselo bát ušetřeno dalších 10 miliard korun. V dalších letech měl podle jeho odhadů deficit postupně klesat na 4,8 % v roce 2011, 4,2 % v roce 2012 a pod hranici 3 % v roce 2013.

To bylo přesně v souladu s doporučeními Rady a Komise z prosince 2009, kdy byla s Českem zahájena procedura při nadměrném schodku. Vláda měla snížit schodek pod 3 % do roku 2013, což vyžadovalo, aby tzv. strukturální deficit (bez cyklických vlivů) klesal každý rok o 1 % HDP.

Podle Konvergenční zprávy se ovšem Česku nepovede dostat veřejné finance pod kontrolu bez hlubokých strukturálních reforem. „Co se týče udržitelnosti veřejných financí České republiky, (…) se zdá, že je tato země vystavena vysokému riziku. Pokud má Česká republika splnit střednědobý rozpočtový cíl stanovený v Paktu stability a růstu, je třeba provést komplexní fiskální konsolidaci,“ uvádí zpráva.

Euro a volby 2010

Komplexní fiskální konsolidace se tak stala jedním z hlavních témat voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Plány původních koaličních stran byly v tomto směru velmi ambiciózní: ODS chtěla vyrovnané rozpočty do roku 2017, TOP 09 do roku 2015 a Věci veřejné dokonce do roku 2014. Podle analytiků ovšem Věci veřejné i TOP 09 nasadily laťku až příliš vysoko – tak razantní škrty by vládě u voličů jen těžko prošly.

V té době navíc bylo ani jisté, zda budou strany nové koalice do eurozóny vůbec chtít. „Eurozóna je v krizi, a když z ní vyjde, pak bude určitě jiná. Pokud tu euro bude, myslím, že je výhodné mít ho někdy po roce 2015,“ tvrdil například v polovině roku 2010 Miroslav Kalousek (TOP 09). Podobně na euro nahlížela také ODS, která chtěla důsledně „porovnat přínosy a náklady společné měny“. Věci veřejné byly sice k euru vstřícnější, ale v jejich programu jsme mohly nalézt ke společné měně jen jednu větu: „Budeme požadovat stanovení odborně podloženého termínu a harmonogramu přijetí eura.“

V programu opoziční ČSSD se mluví o termínu vstupu do eurozóny v letech 2015 až 2016. Tento „eurooptimismus“ se přitom netýká jen společné měny. Zatímco sociální demokraté byli ochotni diskutovat o zřízení Evropského měnového fondu nebo o posílení rozpočtových pravomocí Bruselu, u českých pravicových stran byla podobná témata spíše tabu.

Vývoj po roce 2010

„Při pohledu dále do budoucna je také pravděpodobné, že na inflaci a/nebo nominální směnný kurz bude mít v dalších letech vliv vyrovnávání hospodářské úrovně, neboť HDP na obyvatele i cenová hladina jsou v České republice stále nižší než v eurozóně. Přesný rozsah vlivu, který z tohoto procesu vyrovnávání úrovně vyplývá, je však obtížné posoudit,“ upozorňuje Konvergenční zpráva z roku 2010.

Přestože podle většiny ekonomů neměla mít Česká republika s plněním zbylých kritérií problémy, podle každoročního materiálu České národní banky a ministerstva financí Česká republika nesplnila v roce 2012 dvě ze čtyř konvergenčních kritérií – kromě překročení tříprocentního deficitu také kritérium cenové stability. Důvodem bylo navýšení snížené sazby DPH od počátku roku 2012. V příštích letech by se však situace měla zlepšit. „Cenový vývoj v České republice v letech 2013-2015 by měl být charakterizován mírnou inflací, která by měla zajistit plnění kritéria cenové stability,“ uvádí dokument. Vláda také schválila rozpočet na rok 2013. Jeho deficit by podle plánů neměl přesáhnout 2,9 % vůči HDP.

REKLAMA
REKLAMA