Evropský semestr: Doporučení pro Českou republiku 2015

Usnadnit ženám s malými dětmi cestu na pracovní trh, implementovat protikorupční strategii a lépe financovat zdravotnictví. I letos předložila Evropská komise České republice doporučení pro reformy, které mohou posílit její ekonomiku. Co všechno Komise po Česku chce?
Pracující matka
zdroj: Shutterstock; autor: NotarYES

(Aktualizováno 26. června 2015)

Úvod

Koordinace hospodářských a fiskálních politik členských zemí je v politice Evropské unie přítomna již dlouhou dobu. Už od konce 90. let odevzdávají jednotlivé státy Evropské komisi své stabilizační a konvergenční programy, ve kterých představují střednědobé plány v oblasti rozpočtových politik.

O hlubší koordinaci začala Unie usilovat v důsledku ekonomické krize. Za účelem opětovného nastartování ekonomického růstu vznikla strategie Evropa 2020, která se zaměřuje na zaměstnanost, výzkum a vývoj, klima a energetiku, vzdělávání, sociální začleňování a snižování chudoby.

Evropský semestr pro ekonomické řízení pak byl zahájen v lednu 2011. V jeho rámci představují členské státy Komisi své plány pro daný rok a Komise má možnost zemím udělovat doporučení, kam mají se svými hospodářskými politikami směřovat.

Každoroční průběh Evropského semestru

V listopadu zveřejní Evropská komise analýzu růstu pro následujících 12 až 18 měsíců. Zaměřuje se v ní na hlavní výzvy, které stojí před evropskou ekonomikou, a stanoví, kam se mají hospodářské politiky ubírat. O tom na jarním zasedání Evropské rady jednají také prezidenti a premiéři členských států, kteří mají udat hlavní politický směr celého semestru. V dubnu předkládají členské země své programy reforem a stabilizační nebo konvergenční programy. V květnu nebo červnu pak Evropská komise představí konkrétní doporučení pro jednotlivé členské země. V minulosti zároveň s nimi zveřejňovala podrobnější pracovní materiály. Letos je však členským zemím poskytla s předstihem už v únoru, takže na ně vlády mohly dříve reagovat. Doporučení pak projednává Evropská rada a formálně je schvaluje Rada EU, konkrétně ministři financí. Členské země tak dostávají zpětnou vazbu ke svým národním plánům před tím, než začnou pracovat na svých státních rozpočtech pro další rok. 

Evropský semestr v datech 

  • březen 2010: Evropská komise představila strategii Evropa 2020
  • červen 2010: Evropská rada schválila strategii Evropa 2020 a vyzvala členské státy ke stanovení národních cílů.
  • leden 2011: Zahájeno první kolo Evropského semestru pro ekonomické řízení.
  • 27. dubna 2011: Česká republika schválila v rámci Evropského semestru svůj první Národní program reforem.
  • červen 2011: Evropská rada poprvé schválila doporučení pro jednotlivé členské státy.
  • 1. listopadu 2014: Evropská komise představila zatím poslední roční analýzu růstu.
  • 26. února 2015: Komise vydala pracovní dokumenty, ve kterých naznačila, kam se mohou ubírat aktuální doporučení pro členské země.
  • 19. a 20. března 2015: V Bruselu proběhl summit EU, na kterém evropští lídři přijali první závěry v rámci letošního Evropského semestru.
  • 29. dubna 2015: Česká vláda přijala Národní program reforem 2015.
  • 13. května 2015: Komise zveřejnila aktuální doporučení pro členské země.
  • 25. a 26. června 2015: Proběhlo zasedání Evropské rady, na kterém evropští lídři letošní doporučení jako celek přijali.
  • červenec 2015: Rada ministrů financí by měla doporučení formálně schválit.

Letošní doporučení pro Českou republiku

Evropská komise České republice v posledních letech trvale vyčítá nedostatek jeslí a školek, vysoké zdanění práce nebo korupci. Z aktuálního hodnocení vyplývá, že Česko dosáhlo v řadě oblastí pouze omezeného pokroku.

Přečtěte si také náš článek „EU: Za školky a služební zákon Česko chválíme, jinde je ale pokrok stále omezený“.

Vláda se může těšit alespoň z toho, že se počet doporučení snížil oproti loňským sedmi na čtyři. Ta zní následovně:

1) Dosáhnout fiskální korekce ve výši 0,5 % HDP v roce 2016. Dále zlepšit nákladovou efektivnost a správu ve zdravotnictví.
Jednou z výzev, které před Českou republikou stojí, je stárnutí populace. To přináší mimo jiné rostoucí výdaje státního rozpočtu. S tím souvisí i fakt, že výdaje na zdravotnictví jsou v Česku vysoce závislé na veřejných rozpočtech. Efektivita využívání veřejných financí ve zdravotnictví je přitom nízká. Komise jmenuje nadměrnou kapacitu nemocniční lůžkové péče, nadužívání primární péče, minimální spoluúčast pacientů a nedostatečný dohled nad hospodařením zdravotních pojišťoven i poskytovatelů zdravotní péče. To vede jednak k vysokým cenám, ale vytváří to také prostor pro korupci.

2) Bojovat s daňovými úniky, zjednodušit daňový systém a provést protikorupční plán. Podniknout opatření ke zvýšení transparentnosti a efektivnosti při zadávání veřejných zakázek, zejména zavedením centrálního registru veřejných zakázek a posílením vedení a dohledu.
Navzdory protikorupčním plánům české vlády korupce podle aktuálního hodnocení přetrvává. Během posledního roku se sice v Česku podle Komise zlepšilo nakládání s evropskými penězi. Problém ale představují veřejné zakázky, které jsou netransparentní a zatížené střetem zájmů. Brusel proto doporučuje zavedení centrálního registru veřejných zakázek.

Daňové úniky jsou rozšířené především v oblasti DPH a spotřebních daní. Komise sice oceňuje snahu vlády, která rozšířila daňovou povinnost na více druhů zboží a služeb a zavedla definici nespolehlivého plátce DPH. Sobotkův kabinet chystá i další opatření jako kontrolní hlášení DPH, a především zavedení elektronické evidence tržeb. Podle Komise mohou mít tyto kroky šanci k lepšímu výběru daní přispět, skutečný dopad ale nelze předem odhadovat.

Výběr daní navíc podle Komise zůstává nákladný jak pro daňovou správu, tak pro poplatníky – je dvakrát dražší než unijní průměr. Brusel také kritizuje zavedení třetí sazby DPH, která systém výběrů zkomplikovala.

Přečtěte si také náš článek „Komise: Český systém pro výběr daní je složitý, zjednodušení nepřichází“.

Zajímat by vás mohl také rozhovor s expertem Peterem Chrenkem, který se zabývá podstatou boje s daňovými úniky.

3) Snížit vysoké daňové zatížení práce u osob s nízkými příjmy přesunutím daňové zátěže do jiných oblastí. Dále zvýšit dostupnost cenově přijatelných služeb péče o děti.
Politika zaměstnanosti je v každoročních hodnoceních ze strany Komise problematickou otázkou. Aktuální zpráva oceňuje, že zaměstnanost v Česku roste, některých sociálních skupin se to ale netýká. Ztížený mají vstup na trh práce Romové, rodiče s malými dětmi nebo lidé se zdravotním postižením. Komise se domnívá, že by měly lépe fungovat úřady práce a že rodičům s malými dětmi by mohla vyšší kapacita předškolních zařízení a možnost pružné pracovní doby.

Přečtěte si také náš článek „Komise k ČR: Zřiďte více školek a nechte ženy pracovat“.

Nebo si přečtěte náš rozhovor s ministryní práce a sociálních věcí – „Ministryně Marksová: Situace matek vracejících se do práce není ideální.“

Zajímat by vás mohl i rozhovor s europoslankyní Michaelou Šojdrovou (KDU-ČSL) na téma slaďování rodinného a pracovního života.

Bruselu se nelíbí ani vysoké zdanění práce a doporučuje, aby se daňové zatížení přesunulo z této oblasti například do daně z nemovitostí či ekologické daně, které jsou prý s výjimkou zdanění pohonných hmot stále velmi nízké.

4) Přijmout reformu vysokého školství. Zajistit odpovídající odbornou přípravu učitelů, podpořit školy vykazující slabé výsledky a podniknout opatření ke zvýšení školní docházky u znevýhodněných dětí, včetně Romů.

I v letošním roce doporučuje Komise Česku reformovat vzdělávací systém. Zlepšení by mohla přinést reforma vysokého školství, která byla vládou přijata v březnu letošního roku a která má striktněji dohlížet na kvalitu terciárního vzdělávání a budoucí uplatnění absolventů na trhu práce. Vláda se má prý také snažit zatraktivnit učitelské povolání, protože kvalitních učitelů je nedostatek.

Přečtěte si také náš článek „Komise: České vysoké školství nesmí zaspat, potřebuje změny“.

Ačkoliv vláda v loňském roce přijala strategii pro inkluzivnější vzdělávací systém, v praxi se zatím podle Komise zlepšilo máloco. Mladí lidé ze slabého socioekonomického zázemí, včetně Romů, jsou méně úspěšní ve vzdělávání i na trhu práce, tvrdí Komise. Jedním z jejích doporučení proto je zvýšit školní docházku u takto znevýhodněných dětí.

Přečtěte si také náš článek „Komise: ČR trápí nedostatek učitelů a nízká školní docházka u znevýhodněných dětí“.

Stanoviska

„Letošní doporučení se soustředí na skutečné priority hospodářské politiky, jako je boj s daňovými úniky a snížení daňové zatížení práce u osob s nízkými příjmy a v neposlední řadě na reformu vysokého školství. Tyto reformy mají potenciál zvýšit životní úroveň v České republice. Záleží však především na nás, jak si ‚domácí úkoly‘ splníme,“ řekl k doporučením vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Jan Michal během debaty, kterou pořádala Česká podnikatelská reprezentace při EU (CEBRE).

Podle náměstkyně státního tajemníka pro evropské záležitosti Lucie Šestákové jsou doporučení v souladu s programovým prohlášením vlády. „Kromě toho vítáme nový harmonogram evropského semestru, kdy členské státy mají více času na konzultace a koordinaci se sociálními partnery a jinými zainteresovanými skupinami,“ dodala.

„Vzhledem k současnému poměrně rychlému hospodářskému růstu by vláda měla udržet deficit veřejných financí na nízké úrovni a dosáhnout fiskální korekce ve výši 0,5% HDP v roce 2016. To by skutečně pomohlo dlouhodobé stabilitě českých veřejných financí, ale uvidíme, zda si vláda vezme toto doporučení k srdci,“ okomentoval na debatě CEBRE jedno z doporučení poradce prezidenta Hospodářské komory ČR Miroslav Zámečník.

„Evropská komise nepřichází s revolučními doporučeními, ale více než kdy předtím členským státům připomíná, na jaké oblasti je potřeba se zaměřit, což je jednoznačně pozitivní věc,“ myslí si hlavní ekonom ERA Poštovní spořitelny Jan Bureš. Česká republika podle něj „musí stále hledat nové růstové impulsy k posílení ekonomiky, například v oblasti investic do znalostní ekonomiky, pokud se chce v životní úrovni více přiblížit západním sousedům.“

„V České republice se zaměřujeme hlavně na daňové podvody. Všechno řešíme zákonem, ale těm, co by daně platit chtěli, příliš nepomáháme. Chybí tu lepší monitoring a součinnost ze strany správce daní například v podobě větší podpory při vyplňování daňových přiznání nebo lepší metodiky k novým legislativním opatřením. Legislativní proces trvá dlouho a všechno se pak dělá na poslední chvíli. Subjekty, které své povinnosti plnit chtějí, pak nemusí mít dostatek času, aby se na nová pravidla připravily,“ řekl EurActivu vedoucí partner daňových a právních služeb společnosti PwC a bývalý náměstek ministerstva financí Peter Chrenkorozhovoru, který se věnoval boji s daňovými podvody a zjednodušení daňového systému.

„Zjistili jsme, že Česká republika je na tom co se týče podmínek vstupu na trhu u žen ve věkové skupině 30-34 let úplně nejhůře,“ řekla EurActivu komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a rovnost žen a mužů Věra Jourová. „Kromě toho, že je ze strany společnosti nefér, že si necení jejich úlohy, to představuje i ekonomický problém. Jde o plýtvání pracovní silou, která má elán a chuť pracovat,“ dodala.

„S navrženým doporučením ke zvýšení nabídky dostupných služeb péče o děti souhlasíme. Nedávno přijatá opatření, jako je zákon o dětské skupině, nebo zvýšení finanční podpory z národních i evropských zdrojů, se dosud plně neprojevila ve statistikách zaměstnanosti žen s dětmi,“ řekla redakci ředitelka odboru EU a mezinárodní spolupráce ministerstva práce a sociálních věcí Zuzana Zajarošová s tím, že nedostatek služeb péče o děti skutečně brání rychlejšímu návratu žen na trh práce.

„Je dobře, že se Česká republika problematikou zabývá. Bohužel stále ještě jsou v našem právním řádu opatření, která jdou proti rychlejšímu návratu žen s dětmi na pracovní trh, například omezení umístit dítě mladší dvou let do zařízení pro děti na více než 46 hodin měsíčně, pokud nemá být rodině odebrán rodičovský příspěvek,“ uvádí příklad přetrvávajících bariér Karin Dvořáková z pracovního portálu pracezeny.cz, který se snaží pomáhat ženám a firmám vybalancovat soukromý a pracovní život.

„Tlak na rodiče je už tak velký, že ženy založení rodiny odkládají, nebo se rozhodnou, že děti nebudou mít vůbec. Věk pro porod prvního dítěte postupně roste, v roce 1985 byl průměrný věk 24 let, zatímco dnes první dítě žena porodí v průměru ve 29 letech a mnohdy už další dítě nemá. Ano, mít či nemít dítě je osobní věc, ale společnost to musí řešit z pragmatických důvodů. Musí si říct, že jako národ nechce, abychom vymírali,“ řekla EurActivu europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) v rozhovoru, který se věnoval slaďování rodinného a pracovního života.

„Finanční ohodnocení práce učitele v ČR je skutečně hanebné. Učitelé jsou dlouhodobě nejhůře placenou skupinou vysokoškolsky vzdělaných lidí,“ postěžoval si EurActivu předseda Asociace ředitelů gymnázií Jiří Kuhn. „Skutečnost, že se v tomto ohledu situace nemění, pokládám za hlavní důvodu nezájmu maturantů o následné studium pedagogických oborů,“ dodává s tím, že řešení situace nespočívá v postupném navyšování platů o pár procent, ale v jednorázovém kroku, který by vedl ke skutečně viditelnému zvýšení mezd. „Pokud chcete čísla, tak tři roky po sobě o 15 %.“

„Míra pasivity mezi českými učiteli, relativní neochota změnit přístup ke vzdělávání, natož jej iniciovat, je skutečně velký problém,“ řekl redakci Bohumil Kartous z organizace EDUin věnující se vzdělávání EDUin. Je přesvědčen, že za to nemohou pouze samotní učitelé. Důvodem je i to, že pedagogové necítí dostatečnou podporu k tomu, aby něco měnili a sami hledali nová řešení výzev. „V tomto ohledu bych připomněl reformu, která proběhla ve Finsku. Nejprve tu byl silný tlak ze strany státu na to, aby se zvýšila kvalita učitelské profese, kontroloval se proto obsah a způsob vzdělávání. Po dvaceti letech, kdy se díky tomu podařilo vychovat novou generaci sebevědomých, erudovaných a proaktivních učitelů, se postupně od kontrolních mechanismu upustilo a zodpovědnost se předala do rukou učitelů,“ vysvětluje.

„V prvé řadě vítáme, že byla schválena novela školského zákona zohledňující naplňování individuálních vzdělávacích potřeb dětí, a to v takové podobě, která by měla zamezit zařazování dětí bez mentálního postižení do základních škol praktických,“ napsala redakci ředitelka programu Varianty organizace Člověk v tísni Petra Skalická. Věří, že tomu napomůže i Katalog podpůrných opatření, který Člověk v tísni připravil ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci jako metodickou pomůcku pedagogům pro vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. „Pokud děti dostanou ve škole dostatečnou podporu a bude zároveň podporován rozvoj jejich sebeúcty, odpovědnosti a samostatnosti, pak by se zákonitě měla zlepšit i jejich školní docházka,“ říká.

„Doporučením Evropské komise, které se týkají terciárního vzdělávání, rozumím. Příčinou problémů je masifikace vysokoškolského vzdělávání v posledních deseti letech, která nebyla doprovázena opatřeními směřujícími k diverzifikaci systému terciárního vzdělávání,“ myslí si předseda Rady vysokých škol a člen katedry ekonomické statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze Jakub Fischer. Ten je zároveň přesvědčen, že tím došlo jak ke snížení kvality absolventů (minimálně) v některých oborech, tak k určité nerovnováze mezi profilem absolventů a požadavky trhu práce.

Snižující se kvalita vysokoškolského vzdělávání kvůli velkému počtu institucí je podle rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Libora Grubhoffera způsobena principem financování vysokých škol, který je založen na počtech studentů. „Naše agonie či neschopnost formulovat a přijmout vzdělávací a vědní politiku, která trvá už čtvrtstoletí, v kombinaci s chaosem v důsledku nejčastěji se měnících ministrů právě v rezortu školství, přináší trpké plody pro naši zemi,“ řekl redakci.

REKLAMA
REKLAMA