Méně peněz, více úkolů: Jak si EU poradí se svým budoucím rozpočtem

EU se bude muset více starat o svou bezpečnost a obranu a vyrovnávat se s migračními tlaky. Zároveň by chtěla být i nadále jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů humanitární a rozvojové pomoci a stát v čele boje proti změně klimatu. To vše se promítne i do příštího víceletého rozpočtu EU, který bude navíc ovlivněn odchodem Spojeného království. Náš factsheet ukazuje, jak evropský rozpočet funguje v současnosti a jak by se mohl proměnit.
rozpočet EU po roce 2020
© Shutterstock / autor Marian Weyo

Úvod

Evropská komise na konci června zveřejnila diskuzní dokument o budoucnosti financí EU. Uzavřela tím sérii textů, které navázaly na Bílou knihu o budoucnosti Evropy. Dokument nabízí představu o scénářích, podle kterých by se mohlo odvíjet nastavení evropského rozpočtu v souvislosti s budoucí podobou evropské integrace.

Podle jedné z možností by EU jednoduše pokračovala podle dosavadních pravidel. Podle jiného scénáře by zůstal zachován jen jednotný trh. Nabízí se také možnost, aby v hlubší integraci pokračovaly jen některé země. Členské státy by toho mohly dělat společně méně, ale efektivněji, anebo naopak by toho mohly dělat mnohem více společně. Každý z těchto předložených scénářů by měl i různé dopady na rozpočet. Ať už jde o výši nákladů na jednotlivé oblasti, nebo o původ zdrojů.

Kromě toho diskuzní dokument stanoví základní prvky rozpočtu EU a nastiňuje hlavní trendy a vývoj v klíčových politických oblastech, jako je politika soudržnosti nebo zemědělství. Věnuje se také komplexním otázkám, jako je například přidaná hodnota financování z programů EU nebo propojení rozpočtu s takzvaným Evropským semestrem.

Historie – jak se vyvíjel rozpočet EU

  • duben 1970: první rozpočtová smlouva, tzv. Lucemburská smlouva – posílení Shromáždění (Parlamentu) v rozpočtové oblasti, zaveden systém vlastních zdrojů, který měl tři pilíře – zemědělské dávky, cla a podíl na dani z přidané hodnoty členských států
  • červenec 1975: druhá rozpočtová smlouva, tzv. Bruselská smlouva – posílila pravomoci Shromáždění v rozpočtové oblasti – právo zamítnout rozpočet jako celek a udělit Komisi absolutorium za plnění rozpočtu
  • 1979: do praxe zaveden zdroj ve formě podílu na DPH členských států
  • červen 1984: britská premiérka Margaret Thatcherová vyjednala na zasedání Evropské rady ve Fontainebleau pro Spojené království slevu z odvodů do společného rozpočtu – tzv. britský rabat
  • květen 1985: maximální výše podílu na DPH států zvýšena z 1 % na 1,4 % vyměřovacího základu
  • 1987: Komise navrhla komplexní reformu evropského rozpočtu – tzv. Delorsův balíček
  • červenec 1988: v platnost vstupuje první víceletý finanční rámec na pětileté období 1988–1992
  • 1988: zaveden další vlastní zdroj rozpočtu – příspěvek z HNP členských států (od roku 2002 z HND)
  • 1993: víceletý finanční rámec nově sestavován ne na pětileté, ale sedmileté období
  • červenec 1997: Komise zveřejnila akční plán Agenda 2000, podle kterého mimo jiné vznikl finanční rámec pro období 2000–2006
  • prosinec 2009: Lisabonská smlouva zavedla jednodušší a transparentnější rozpočtový proces, a to hlavně díky rušení rozlišování mezi povinnými a nepovinnými výdaji, počet čtení redukován na jedno v Radě i Parlamentu; zároveň s přijetím Lisabonské smlouvy se víceletý finanční rámec stává součástí primárního práva, jeho minimální délka následně stanovena na 5 let
  • červen 2011: Komise zveřejnila návrh podoby víceletého finančního rámce 2014–2020
  • červen 2011: Komise navrhla Evropský semestr, roční cyklus koordinace rozpočtových a hospodářských politik členských států
  • prosinec 2013: v platnost vchází interinstitucionální dohoda mezi Parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jejím cílem je usnadnit roční rozpočtový proces a doplnit ustanovení nařízení o víceletém finančním rámci
  • květen 2014: Rada EU přijala legislativní balíček, jehož součástí byly i změny v systému vlastních zdrojů rozpočtu EU
  • 2015: Česká republika dosáhla na rekordní čistou pozici ve výši 150 mld. korun
  • leden 2017: Evropská komise začala pracovat na návrhu nového víceletého finančního rámce pro období po roce 2020
  • 1. března 2017: Komise představila Bílou knihu o budoucnosti Evropy
  • 28. června 2017: Komise zveřejnila diskuzní dokument o budoucnosti financí EU
  • konec roku 2017: Komise by měla předložit návrh nového víceletého finančního rámce

Jak evropský rozpočet funguje dnes

Víceletý finanční rámec

Pro harmonickou koordinaci rozpočtů s dlouhodobějším plánem směřování EU respektují legislativci tzv. víceletý finanční rámec, prvně zavedený v roce 1988. V osmdesátých letech se prohlubovala politická a institucionální nestabilita v oblasti financování Evropského společenství, a bylo tedy potřeba vytvořit nástroj, který by znamenal východisko z tíživé situace.

Víceletý finanční rámec představuje mantinely, ve kterých se mohou pohybovat rozpočty EU schvalované pro jednotlivé roky. Kromě celkové částky určuje také maximální rozsah financí využitých v jednotlivých tematických oblastech. Obecně se dá mezi hlavní cíle zmíněného rámce zařadit také navázání lepší spolupráce mezi unijními institucemi při schvalování ročního rozpočtu – dlouhodobější plán má zajistit efektivnější koordinaci procesu.

Nařízení o víceletém finančním rámci přijímá Rada EU společně s Evropským parlamentem na návrh Evropské komise, jde o tzv. meziinstitucionální dohodu. V současné praxi, konkrétně od roku 1993, je zvykem plánovat víceleté finanční rámce na sedm let (dříve to bylo pětileté období). Právě probíhající rámec platí pro období 2014–2020.

rozpočet EU

zdroj: Evropská komise

Při porovnání s rámcem z let 2007–2013 došlo ke snížení (historicky se tak stalo poprvé), které reaguje na snahu členských států o zajištění rozpočtové kázně. Mezi specifika současného rámce patří také zvýšená flexibilita ve finančním plánování zajišťující snazší převod nevyužitých prostředků z jednoho roku do následujícího, opatření zmírňující riziko plynoucí z nedostatku financí na nesplacené závazky, částečná proměna systému vlastních zdrojů nebo vyčlenění poměrně rozsáhlých „zvláštních nástrojů“ – financí určených na mimořádné události.

Zdroje evropského rozpočtu

Současné nastavení evropského rozpočtu pracuje se čtyřmi kategoriemi finančních zdrojů. První jsou tradiční vlastní zdroje. Sem patří zemědělské dávky a dávky z cukru a izoglukózy, stejně jako cla získaná z obchodu se třetími zeměmi. Význam této složky rozpočtu ale stále klesá (v roce 2015 tvořila 12,8 % příjmů), a to například kvůli postupně klesajícím dovozům a clům.

Dalším zdrojem je podíl na dani z přidané hodnoty (DPH) vybrané ve členských státech – tato položka funguje od konce sedmdesátých let. Do unijního rozpočtu se převádí procentuální podíl (jednotná sazba 0,3 %) očekávaného výběru DPH ve členských zemích. Kdysi šlo o velice významný zdroj (až 60 % rozpočtu), v roce 2015 to bylo už jen 12,3 %.

V současnosti je nejvýznamnější položkou rozpočtu EU podíl z hrubého národního důchodu (HND) členských států. V roce 2015 šlo o 68,9 % rozpočtu, od devadesátých let se tato položka ztrojnásobila. Spočívá ve výběru jednotného procentního podílu z HND členských států, který se stanoví každoročně v příslušném rozpočtovém procesu. Česká republika touto cestou za rok 2015 přispěla 1 miliardu eur, což ovšem není nijak extrémní částka v porovnání s největšími přispěvateli – Německo poslalo 20,2 mld., Francie 14,7 mld. a Spojené království 20,6 mld.

Malé procento rozpočtu (v roce 2015 pouze 6 %) patří ostatním zdrojům, kam počítáme například daně z příjmu zaměstnanců institucí EU, poplatky za administrativní činnost institucí, pokuty vybrané Evropskou unií, přebytek rozpočtu z předchozího roku a další položky. Jedná se ovšem spíše o zdroj doplňkový.

zdroje evropského rozpočtu

zdroj: Evropská komise

Výdaje evropského rozpočtu

Druhou stranou mince jsou samozřejmě výdaje. Roční výdaje společného rozpočtu dosahují průměrně 1 % HND EU, což je poměrně málo v porovnání s rozpočty států (běžně desítky procent). EU zároveň funguje na bázi vyrovnaného rozpočtu – výdaje nesmí překročit příjmy, tedy nesmí vzniknout tzv. schodek.

Roční rozpočty je potřeba sladit s plánováním ve víceletém finančním rámci, výdaje rozpočtu se proto dělí na dvě odvětví – závazky a platby. Prostředky v závazcích představují rozsah, ve kterém je možné v daném rozpočtovém roce uzavírat právní závazky – nad tuto hranici se jít nesmí. Může jít o smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí. Naproti tomu finanční prostředky v platbách pokrývají výdaje spojené s plněním dohod uzavřených v daném rozpočtovém roce, ale především v letech předchozích. Toto rozdělení představuje vhodný nástroj pro projekty EU, které trvají více let. Pravidlem bývá, že unijní instituce nastaví roční výdaje na nižší úroveň, než jim umožňuje rozsah víceletého finančního rámce – mají pak díky tomu v rozpočtu „manévrovací prostor“ pro mimořádné výdaje.

Jako příklad můžeme uvést rozdělení závazků a plateb v rozpočtu pro rok 2017. Jednotlivá odvětví jsou vymezena podle víceletého finančního rámce 2014–2020 (hodnoty v euro), tedy každý roční rozpočet v tomto období se skládá z následujících kategorií:

  • Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost – 21,3 mld. závazky, 19,3 mld. platby. Do tohoto okruhu se řadí podpora inovací a výzkumu, doprava, telekomunikace a vzdělávání. Novější a významnou položkou jsou projekty na podporu zaměstnanosti mladých Evropanů.
  • Hospodářská, sociální a územní soudržnost – 53,6 mld. závazky, 37,2 mld. platby. Primárně se tato kategorie zaměřuje na zvýšení konkurenceschopnosti méně rozvinutých regionů a členských států a také meziregionální spolupráce.
  • Udržitelný růst: přírodní zdroje – 58,6 mld. závazky, 55 mld. platby. Odtud plynou finance na zemědělství, rozvoj venkova, ochranu životního prostředí a boj se změnami klimatu.
  • Bezpečnost a občanství – 4,3 mld. závazky, 3,8 mld. platby. V porovnání se zbytkem poměrně malé, ale na významu nabývající odvětví rozpočtu. Výdaje jsou určeny na zajištění bezpečnosti, řízení migrace, boj proti terorismu, ochranu základních lidských práv či na soudní spolupráci. Významné jsou také programy na podporu kultury, ochranu spotřebitele či evropské audiovizuální produkce.
  • Globální Evropa – 10,2 mld. závazky, 9,5 mld. platby. Sem spadají výdaje na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, stejně jako na aktivity EU v globálním prostředí (například rozvojová a humanitární pomoc). Konkrétně může jít o finance pro země s perspektivou přístupu do EU nebo o projekty jako Evropská sousedská politika a Východní partnerství, které pomáhají okolním státům.
  • Administrativa – 9,4 mld. závazky, 9,4 mld. platby.
  • Ostatní – 0,5 mld. závazky, 0,4 mld. platby.
  • Celkově: 158 mld. euro na závazky + 135 mld. euro na platby

Schvalování evropského rozpočtu

Proces schvalování ročního rozpočtu trvá řadu měsíců – konzultace mezi orgány zpravidla probíhají už od února, samotný návrh rozpočtu obvykle spatří světlo světa v květnu.

V prvním kroku předloží Evropská komise vypracovaný návrh Radě EU (zároveň i Parlamentu, ten ale musí čekat na postoj Rady), kde ministři a odborníci ze členských zemí během letních měsíců formulují svůj postoj k rozpočtu – vyjadřují svou spokojenost/nespokojenost, navrhují změny. Zpravidla v září svůj postoj představí Evropskému parlamentu, který má 42 dní na jeho schválení. Pokud tak učiní, rozpočet je přijat, pokud ne, vznikne pozměňovací návrh Parlamentu. V této situaci pak dojde ke svolání tzv. dohodovacího výboru (často v říjnu), kde se zástupci všech tří zmíněných orgánů snaží nalézt během 21 dnů kompromis. Pokud se podaří dosáhnout dohody, mají pak Rada a Parlament dva týdny na formální schválení rozpočtu. V případě, kdy se orgány domluvit nedokážou, musí Komise předložit návrh nový.

Není-li rozpočet přijat ani na začátku roku, na který se vztahuje, pracuje EU podle rozpočtu z předchozího roku, nebo podle toho zatím neschváleného (záleží na tom, kde jsou menší náklady). Ve výjimečných případech lze pozměnit také již přijatý rozpočet – pokud například nastanou mimořádné události (migrační krize apod.) a je potřeba uvolnit více financí. Komise předloží návrh opravného rozpočtu a Rada EU společně s Parlamentem postupují jako obvykle.

Za plnění již přijatého rozpočtu nese odpovědnost Komise, dohled nad ní a nad dalšími institucemi, které s finančními prostředky nakládají, provádí Parlament (s doporučením Rady). Pokud je spokojen s tím, jak se s financemi v uplynulém roce nakládalo, udělí dotčeným orgánům tzv. rozpočtové absolutorium – tím jsou „účty uzavřeny“. Externí monitoring legitimního nakládání se zdroji provádí Evropský účetní dvůr.

Podívejte se také na naši INFOGRAFIKU popisující fungování evropského rozpočtu >>>>

Evropský rozpočet a Česká republika

Podle statistik ministerstva financí získala v roce 2016 Česká republika z rozpočtu EU celkem 123,8 mld. Kč. Téměř 88 miliard přišlo z Fondu soudržnosti (Kohezního fondu), který je určen na podporu projektů zaměřených na životní prostředí a dopravu (transevropské dopravní sítě), a ze strukturálních fondů zaměřených na rozvoj regionů, podporu zaměstnanosti, investice do infrastruktury a podobně. Dalších asi 32 miliard zamířilo do ČR z rozpočtu na Společnou zemědělskou politiku.

Do společného unijního rozpočtu Češi naopak odvedli dohromady 44,2 mld. Kč. Čistá pozice, tedy rozdíl příjmů a výdajů, činila + 79,6 mld. Kč. Česká republika se tak zařazuje mezi státy označované jako tzv. čistí příjemci – z rozpočtu EU víc získává, než do něj posílá. Rok 2016 znamená třetí nejvyšší čistou pozici od vstupu České republiky do EU v roce 2004. Rekordní byl zatím rok 2015, kdy čistá pozice dosáhla hodnoty 150 mld. Kč.

budoucnost evropského rozpočtu

© Pixabay

Nové výzvy

Evropská unie bude v příštích letech čelit řadě problémů, jejichž význam v poslední době vzrostl. Patří mezi ně digitalizace a globalizace, demografické změny a sociální soudržnost, hospodářská konvergence a změna klimatu. Zároveň občané po Unii i členských státech žádají, aby jim zajistily prosperitu, stabilitu a bezpečnost v rychle se měnícím světě. Některým těmto výzvám se věnují následující odstavce.

Vnitřní a vnější bezpečnost

Nestabilita v sousedství EU a nové formy terorismu způsobují problémy jak na území samotné Unie, tak za jejími hranicemi. Z bezpečnosti jednoho členského státu se stala záležitost bezpečnosti celé EU. Přestože mnoho z nástrojů zvyšujících bezpečnost všech občanů mají v rukou členské státy, EU sehrává také klíčovou úlohu, ať už při zlepšování ochrany vnějších hranic, upevňování spolehlivých informačních sítí, posilování podpory ze strany agentur, nebo řešení rostoucí nestability ve svém sousedství. Dalším příkladem je společné úsilí v oblasti boje proti globálním epidemiím (jako je například ebola), které mohou mít zničující důsledky pro třetí země i Evropany. Další oblastí je reakce na přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy.

Řízení migrace

Řízení migrace je sdílenou odpovědností, a to nejen mezi členskými státy EU, ale i vůči tranzitním zemím mimo EU a zemím původu migrantů. Pokud jde o řízení migračních toků, dostávají již členské státy ze stávajícího rozpočtu EU podporu na opatření pro přijímání uprchlíků a poskytování ochrany, řešení základních příčin migrace a ochranu schengenského prostoru. V letech 2015 až 2017 je na tyto výzvy vyčleněno více než 17 miliard eur, tedy 3,7 % celkového rozpočtu EU.

Evropský rozpočet byl například použit k vytvoření takzvaných hotspotů v Řecku a Itálii s celkovou kapacitou více než 9 000 míst. V Řecku bylo v roce 2016 poskytnuto přístřeší více než 35 000 lidem, zpočátku nejprve ve stanech a později v kontejnerech vhodných pro zimní podmínky. Vzniklo také 417 bezpečných prostor pro nezletilé osoby bez doprovodu. Nově zřízená Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž pomohla v roce 2016 ve Středomoří zachránit 174 500 osob.

Vnější činnost EU

S oběma výše zmíněnými oblastmi souvisí vnější činnost EU. Ta se sice realizuje v partnerských zemích mimo území Unie, ale jejím cílem je chránit bezpečnost evropských občanů. Jako globálně největší dárce rozvojové a humanitární pomoci má EU a její členské státy klíčovou úlohu při podpoře ostatních zemí na celém světě. Vnější činnost EU podporuje stabilitu okolo hranic EU i jinde ve světě, usiluje o vymýcení chudoby v rozvojových zemích a posiluje spolupráci v oblastech zájmů EU. Kromě toho se snaží řešit základní příčiny nelegální migrace a násilného extremismu. Financování od EU obvykle vytvoří jádro, okolo kterého se shromažďuje financování rozvoje poskytované členskými státy.

Na vnější činnost je v současném víceletém finančním rámci věnováno 6 % prostředků. Největší krytí je vyčleněno na nástroj pro rozvojovou spolupráci (19,7 miliardy eur), evropský nástroj sousedství (15,4 miliardy eur) a nástroj předvstupní pomoci (11,7 miliardy eur). Na humanitární pomoc je určeno 8 miliard eur.

Vývoj posledních let na tuto část rozpočtu klade stále větší nároky. To bude potřeba reflektovat i v příštím víceletém finančním rámci a zajistit účinnost různých nástrojů. To platí zejména pro obranu a také vnější investice EU.

EU má nově společný obranný fond. Přečtěte si více >>>>

Sociální rozdíly

Zejména pro země eurozóny jsou velkou výzvou sociální rozdíly ve společnosti. EU také musí usilovat o to, aby se zmenšily hospodářské a sociální rozdíly mezi členskými státy. Výdaje EU v oblasti sociálních věcí – od trhu práce po snižování chudoby, od sociálního začleňování po vzdělávání – v současnosti představují pouze 0,3 % všech veřejných sociálních výdajů v EU. Tento podíl může být sice v budoucnu přehodnocen, ale sociální politika i nadále zůstane především v rukou členských států. Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy vytyčil oblasti, v nichž by finanční prostředky EU mohly v budoucnosti přispívat výrazněji, v závislosti na tom, jakou cestu EU pro svou sociální politiku do budoucna zvolí.

Brexit

Již dnes je patrné, že do podoby rozpočtu promluví odchod Velké Británie, která byla čistým plátcem příspěvků. Každý rok se tak dá očekávat mezera v rozpočtu ve výši 10 až 12 miliard eur. Po brexitu se tedy objem rozpočtu sníží, což ovlivní i platby a příspěvky, které ze společných peněz dostávají jednotlivé členské státy. Tyto prostředky mohou být v budoucím rozpočtu nahrazeny buď příspěvky bohatších členských zemí, nebo může být rozpočet EU o tuto částku snížen. Velkou roli bude hrát také ekonomický růst EU, protože výše příspěvků členských zemí se odvíjí právě od hospodářského růstu.

Odpadnou však také korekční mechanismy související s britským rabatem, tedy vracením části britského příspěvku, které v roce 1984 vyjednala premiérka Margaret Thatcherová. Na jeho komplikované nastavení dnes doplácí všechny členské státy včetně Česka. Z české státní pokladny na tyto účely ročně plynou podle údajů ministerstva financí asi čtyři až pět miliard korun.

víceletý finanční rámec

© Pixabay

Očekávané změny v nastavení rozpočtu

Při vytváření příštího rozpočtového rámce lze očekávat debatu o nových způsobech nastavení rozpočtu a důraz na některé nové prvky:

Přidaná evropská hodnota

Z výše zmíněného mimo jiné vyplývá, že při vytváření nového rozpočtu EU by měly být hlavním faktorem obavy a očekávaní evropských občanů. Týká se to i problémů, k jejichž řešení zatím EU nemá dostatečné pravomoci nebo finanční zdroje. V příštím rozpočtovém období se tak bude klást důraz na projekty a aktivity, které mají dopad na EU jako celek. Na straně výdajů to například znamená více prostředků na ochranu hranic, zvládání migrace a pomoc v partnerských zemích mimo území EU.

Vysokou evropskou přidanou hodnotu lze ale spatřovat i v podpoře vědy a inovací, budování propojovací infrastruktury nebo společném prosazování demokracie, svobody, právního státu, základních práv, rovnosti, solidarity, udržitelnosti a míru. Například program Erasmus a Evropský sbor solidarity podporují mobilitu a studenti a pracovníci se díky nim mohou seznámit s evropskými kulturami, naučit se novým jazykům a dovednostem, získat pracovní zkušenosti v zahraničí a vybudovat si v Evropě vazby.

Princip přidané evropské hodnoty by měl být patrný i na straně příjmové. Hovoří se tak například o vzniku nových vlastních zdrojů evropského rozpočtu.

Nové vlastní zdroje

Tým odborníků pod vedením bývalého italského premiéra Maria Montiho letos došel k závěru, že klíčem k úspěšnému fungování evropského rozpočtu jsou právě vlastní zdroje. V současné době do rozpočtu EU proudí hlavně příspěvky členských zemí vypočítané na základě hrubého národního důchodu. Tyto příspěvky by se ale mohly snížit. Částečně by je pak nahradily například společné korporátní daně z příjmů, příspěvky do společného fondu nezaměstnanosti, daň z finančních transakcí nebo zdanění paliv a emisí.

Evropská unie by tak získala více financí, které by se daly využít třeba na řešení bezpečnostních hrozeb, migrační krize a dalších problémů. U většiny navrhovaných zdrojů ale nastává problém v podobě odporu členských zemí dělit se o výnosy z daní. Citlivou otázkou je také výše přerozdělování mezi bohatšími a chudšími státy EU.

Pro Česko by mohl být rozpočet EU s větším podílem vlastních zdrojů podle některých odborníků výhodou. Mohlo by se totiž jednat o způsob, jak zachránit část rozpočtu, ze kterého ČR v současné době čerpá.

kohezní politika ČR

© Shutterstock /JeniPhoto

Kohezní politika

Pro Česko byla dosud v rozpočtu prioritou kohezní politika neboli politika soudržnosti, která má srovnávat rozdíly mezi bohatšími a chudšími regiony a snižovat zaostalost těch nejvíce znevýhodněných.  Hlavními nástroji této politiky je pět evropských strukturálních a investičních fondů.

Zatím není jasné, jak vysoká částka bude pro kohezní politiku v příštím rozpočtovém období vyčleněna. Nejprve je třeba určit, jaký typ zemí a regionů bude mít na tyto prostředky po roce 2020 nárok. Nejvýznamnějším faktorem byla doposud ekonomická výkonnost.  Lze přitom očekávat, že v příští dekádě zesílí stírání rozdílů mezi novými a starými členskými státy. I Česká republika se díky ekonomickému růstu ocitne s největší pravděpodobností mezi těmi, kdo budou mít nárok na méně kohezních peněz. Vlivem brexitu navíc Česko statisticky uměle „zbohatne“. Podle předběžných odhadů ministerstva financí by ČR mohla přijít o 20 až 25 procent příjmů z politiky soudržnosti.

V rámci nové finanční perspektivy po roce 2020 bude také kohezní politika financována více formou garantovaných úvěrů a půjček než stávající formou dotací. Tento trend se zatím projevil hlavně ve vytvoření Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), který je součástí Investičního plánu pro Evropu známého jako Junckerův balíček. V naší INFOGRAFICE se můžete podívat, jak funguje.

Přečtěte si také rozhovor se šéfem Českomoravské záruční a rozvojové banky: „Řada podnikatelů odklon od dotací uvítá >>>>

Jinou otázku představuje možnost provázání kohezní politiky s takzvaným Evropským semestrem, v rámci kterého Evropská komise každoročně doporučuje státům reformy pro zlepšení stavu jejich ekonomik. Členské státy by tak z evropských fondů zjednodušeně řečeno dostávaly „odměnu“ za to, že budou plnit doporučení a strukturální reformy.

Zjednodušení fondů

Pro roce 2020 by se měl také rámec pro fondy EU zjednodušit. V polovině července k tomuto tématu vyšla zpráva zvláštní skupiny odborníků na politiku soudržnosti. Přestože má totiž kohezní politika dobré výsledky, při současném objemu pravidel není pro místní úřady vždy snadné fondy EU řídit a pro podnikatele je složité podat žádost o financování z EU.

Pravidla u různých fondů a nástrojů EU by měla být harmonizována, aby vznikly synergie a aby příjemci mohli pro tentýž projekt žádat o financování EU z různých zdrojů (jde o pravidla pro státní podporu, zadávání veřejných zakázek a metody úhrady nákladů). Například pokud se v oblasti politiky soudržnosti budou uplatňovat stejná pravidla jako u EFSI, budou mít malé a střední podniky snadnější přístup k podpoře.

Ještě jednodušší rámec by měl být k dispozici pro všechny členské státy a regiony, pokud by splnily několik kritérií: spolehlivé systémy řízení a kontroly, významné spolufinancování na vnitrostátní úrovni v zájmu motivace k rozumným výdajům, identifikování klíčových strukturálních reforem, jež mají být provedeny, a zaměření na několik málo prioritních oblastí v zájmu realizovatelnosti.

rozpočet EU zemědělství

© Pixabay

Méně peněz na zemědělství

Investice do obrany a řízení migrace vyjdou EU na 15 miliard eur ročně, zatímco výdaje za společnou zemědělskou politiku na 55 miliard. Pro zemědělce je tak určeno až 38 % z celkového rozpočtu EU, což se vzhledem k brexitu a snaze posílit obranu EU zdá jen těžko udržitelné. Zemědělství je navíc jediný sektor, který je stoprocentně financován z fondů EU. Ostatní jsou financovány společně z rozpočtu EU i členských zemí. Lze tak očekávat, že se evropští zemědělci pravděpodobně nebudou moci spoléhat na tak vysokou podporu ze společného rozpočtu, jakou si užívali doposud. Více se o ně budou muset starat členské země.

Rozpočet eurozóny

Dalším velkým tématem, o kterém se hovoří, je vznik zvláštního rozpočtu pro eurozónu. Jedním z nejhlasitějších podporovatelů je francouzský prezident Emmanuel Macron. Hlavním cílem tohoto kroku by mělo být zajištění větší stability. Eurozóna totiž nemá vlastní mechanismus pro vyrovnávání asymetrických šoků a stabilizační prvek by potřebovala. Jednat by se mohlo například o vytvoření společného fondu nezaměstnanosti nebo převedení současného Evropského stabilizačního mechanismu do podoby rozpočtu eurozóny. Z pohledu zemí mimo eurozónu pak bude důležité, zda se budou moci na tomto rozpočtu dobrovolně podílet, a jaké by mělo jeho vytvoření dopady na rozpočet EU jako celku.

Scénáře dalšího vývoje

Jak již bylo řečeno, vyjadřuje se diskuzní dokument také k možným scénářům vývoje evropské integrace. To jsou: pokračování v dosavadní praxi, méně společných aktivit, společný postup některých zemí, více celounijní spolupráce jen v některých oblastech, nebo užší integrace ve všech politikách. Následující infografika naznačuje, jaký vliv by to mohlo mít na budoucnost rozpočtu:

budoucnost rozpočtu EU

zdroj: Evropská komise

Podle scénáře „Pokračování v dosavadní praxi“ by se fungování rozpočtu výrazně nezměnilo, ačkoliv by méně peněz plynulo na politiku soudržnosti a zemědělství, a více na bezpečnost, obranu nebo vnější činnost. Při financování by se častěji využívaly finanční nástroje a záruky.

„Dělat méně společně“ by přirozeně vyžadovalo také méně společných peněz, a proto tento scénář počítá se snížením rozpočtu EU. Financovat by měl převážně funkce nezbytné pro existenci vnitřního trhu. Částky na soudržnost a zemědělství by se snížily výrazně a také využívání finančních nástrojů a záruk by bylo daleko častější než dotace.

V případě scénáře „Někteří dělají více“ by bylo potřeba vyřešit financování politik, kterých by se účastnily pouze některé členské země. Zde by mohl získat větší význam nový vlastní zdroj, jako například daň z finančních transakcí. Případně by mohly zúčastněné státy poskytovat finanční příspěvky ad hoc.

Scénář „Zásadní přepracování“ klade největší důraz na financování priorit s vysokou přidanou evropskou hodnotou. Tedy na bezpečnost, výzkum a vývoj, infrastrukturu, energetickou a environmentální transformaci, sociální začleňování nebo zaměstnanost. Daleko větší roli by také měly hrát nové vlastní zdroje jako ekologická daň, daň z finančních transakcí nebo společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob.

Ještě výraznější reformu nastiňuje scénář „Dělat mnohem více společně“. Podle něj by se objem rozpočtu výrazně navýšil a vyšší částky by plynuly do všech oblastí. Nové vlastní zdroje by pak hrály ještě významnější roli a pokrývaly by výraznou část rozpočtu.

Ať už se EU vydá jakoukoliv cestou, několik prvků by mělo podle Komise platit pro každé schéma. První z nich je zajištění nejefektivnějšího způsobu vynakládání finančních prostředků a důraz na přidanou evropskou hodnotu. Druhou otázkou je zjednodušení, po kterém volají jak členské státy, tak příjemci unijních prostředků. Za třetí scénáře počítají se zvýšením flexibility, aby bylo možné reagovat na nečekaný vývoj v různých oblastech. V neposlední řadě se počítá se zrušením slev z příspěvků členských zemí.

EU rozpočet

© Pixabay

Stanoviska

Komisař pro rozpočet a lidské zdroje Günther Oettinger při představování diskuzního dokumentu prohlásil: „Pokud má Evropa čelit novým výzvám, musíme pro ni zajistit finanční prostředky. Můžeme buď méně utrácet, nebo najít nové zdroje příjmů. Ale ať už podnikneme cokoli, každé euro investované z rozpočtu EU musí přinést přidanou hodnotu a pozitivně se projevit v běžném životě Evropanů.“

Komisařka pro regionální politiku Corina Crețuová při této příležitosti uvedla: „Nadešel čas dát rozpočtu EU novou podobu. Měl by být jednodušší a pružnější. Přistupme ambiciózně a kreativně k tomu, jak v dnešní globalizované ekonomice zajistit, aby byl rozpočet účinným nástrojem, který nám pomůže zrychlit růst, těsněji spolupracovat a nenechat nikoho pozadu.“

„Celkový objem příštího víceletého finančního rámce zatím není určen. Česká republika dlouhodobě argumentuje, že kohezní politika by měla zůstat stejnou prioritou, jakou byla dosud. Bude to prospěšné nejen pro ČR, ale pro celkové fungování vnitřního trhu. Není možné vytloukat klín klínem a vytěsňovat jeden problém druhým problémem. Ve chvíli, kdy EU stojí před novými výzvami, je potřeba zvýšit prostředky, které pomohou k jejich zvládnutí, ale nesnižovat prostředky určené na jiné priority. To by vyvolalo pouze další tenze a problémy v jiných oblastech. Kohezní politika je nedílnou součástí fungování vnitřního trhu. Když ji budeme v rámci podmíněnosti vázat na jiná, nesouvisející témata, uškodíme tím především Evropské unii. Uškodíme jednotnému trhu, který je jedním z jejích největších úspěchů,“ řekl EurActivu státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař.

Ani bohatší členské země, které do rozpočtu více přispívají, než z něj berou, se nemusí na kohezní politiku dívat skrz prsty. „Podpořené projekty v zemích čistých příjemců mají zajímavé efekty i pro země, které do unijního rozpočtu dávají více, protože do realizace projektů se často zapojují zahraniční firmy i z těchto vyspělejších zemí,“ vysvětlila během debaty EurActivu náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Olga Letáčková.

Podle českého ekonoma a europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09, EPP) by měly peníze z rozpočtu směřovat hlavně do oblastí, které mají „evropskou povahu“. Což se teď prý neděje. „Rozpočet by měl ve větší míře krýt třeba výdaje spojené s uprchlickou krizí,“ řekl EurActivu. V souvislosti s tím ale upozorňuje i na samotné zdroje evropského rozpočtu. „Stále více zemí dnes poukazuje na věci, které by měl evropský rozpočet financovat. Zároveň se ale snaží snižovat částky, které státy do rozpočtu odvádějí,“ míní europoslanec. Řešením by podle něj mohlo být odvádění daní z určitých oblastí, které mají všechny členské země EU společné.

„Finanční perspektiva v délce sedmi let z definice neumožňuje flexibilitu. Rozpočet EU je limitován stropem vyjednaným mezi členskými zeměmi na začátku sedmiletého období, a nemůže být deficitní. Řešením tak dále zůstanou jen přesuny mezi položkami (rozpočtovými kapitolami), vytváření ad hoc fondů vně rozpočtu EU (jako je Evropský stabilizační mechanismus) nebo do budoucna navýšení stropu rozpočtu a jeho přiblížení se podobě a velikosti federálních rozpočtů typu USA nebo Německa. To by ovšem vyžadovalo posun EU směrem k politické unii s jednou vládou a ministrem financí. Následně by to umožnilo například vydávání společných dluhopisů na financování neočekávaných výdajů. Toho se ale s velkou pravděpodobností v následující finanční perspektivě nedočkáme. Flexibilita tak bude dále významně omezena a náklady krizí budou řešeny z národních rozpočtů nebo formou mezinárodních půjček a finanční pomoci,“ řekl EurActivu v rozhovoru profesor Lubor Lacina z Mendelovy univerzity v Brně.

„Z pohledu jednotlivých pěti navržených scénářů je zjevné, že nelze pokračovat v dosavadní praxi beze změn, jak zní titulek prvního z nich, přestože v jeho textu jsou jisté změny patrné. Nicméně první scénář je dobré odmítnout. Druhý scénář „méně společně“ lze akceptovat pouze v případě, že by se jednalo o nouzové přechodné řešení; jeho podstatou je spíše rezignace na společný projekt. Třetí scénář „někteří dělají více“ je projevem nyní moderní více-rychlostnosti. Zajímavý je koncept sdílení finančních prostředků mimo rozpočet. Případné vytvoření autonomního rozpočtu eurozóny vyžaduje analýzu nákladů a přínosů pro nečlenské země eurozóny; pro většinu to nebude představovat příznivou variantu. Jako nejpřijatelnější se jeví čtvrtý scénář „zásadní přepracování“, zvláště bude-li ponechán větší prostor pro kohezní témata. Pátý scénář „mnohem více společně“ představuje skutečnou reformu rozpočtu, která je však realisticky neproveditelná do začátku příštího programovacího období. Scénář čtvrtý však může vytvořit adekvátní předstupeň pro budoucí uskutečnění scénáře pátého,“ uvedl ke scénářům Komise poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník.

Zdroje informací

Evropská komise

Rada EU

Evropský parlament

Česká státní správa

Euroskop.cz

EurActiv.cz

REKLAMA
REKLAMA