Lesy a půda pomohou v boji se změnou klimatu. Česko se zaměří na listnáče

Lesy vytvářejí i pohlcují oxid uhličitý, který zapříčiňuje globální oteplování. K vyrovnání této rovnováhy pomáhá evropská legislativa, aby i lesní hospodářství a zemědělství přispívaly k závazkům EU v boji se změnou klimatu. A bude tomu tak i po roce 2020. Co zůstane při starém a jaká nová opatření lze od novely nařízení pro sektor LULUCF očekávat?
mountains-1030915_1920
© Pixabay

EU se ve svých klimaticko-energetických cílech a podpisem Pařížské dohody o ochraně klimatu zavázala snížit emise skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Přispět k tomu mají všechny sektory, které do větší či menší míry negativně ovlivňují životní prostředí.

Tedy i ty, na něž se v současné době nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (ETS) jako například oblast dopravy, budov, zemědělství či nakládání s odpady. V rámci non-ETS sektorů má do roku 2030 dojít prostřednictvím sdíleného úsilí členských států ke snížení emisí o 30 % oproti úrovním z roku 2005.

Jednou z takových oblastí je i lesnictví a využívání půdy. Kácením lesů, změnou lesní půdy na ornou a chovem dobytka či pěstováním zemědělských plodin se totiž do ovzduší dostává škodlivý oxid uhličitý, který přispívá ke zvyšování teploty planety.

Zdravé lesy však zároveň pomocí zalesňování a udržitelného obhospodařování půdy CO2 z atmosféry pohlcují a ukládají. Podle Eurostatu dojde v EU každý rok pomocí činnosti lesů ke snížení 11 procent celkových emisí skleníkových plynů, což představuje 4 419 milionů tun skleníkových plynů.

Urbanová: Ke snižování emisí skleníkových plynů v EU nedochází dostatečně rychlým tempem. Je proto nutné v maximální míře využít potenciálu pohlcování uhlíku prostřednictvím sektorů LULUCF.

Unijní nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) proto usiluje o to, aby členské státy povinně kompenzovaly kácení lesů výsadbou nových stromů nebo zlepšením obhospodařování existujících lesů, zemědělské půdy a luk.

Výsledkem takového vyrovnávání má být nulový (čistý) zůstatek CO2, který by měl být započítán do evropských i globálních závazků EU v oblasti zmírňování změn klimatu.

„Vzhledem k tomu, že ke snižování emisí skleníkových plynů v EU nedochází dostatečně rychlým tempem, je nutné v maximální míře využít potenciálu pohlcování uhlíku prostřednictvím sektorů LULUCF. Nařízení LULUCF je proto jedním z klíčových prvků evropského klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030,“ říká Barbora Urbanová, ředitelka Centra pro dopravu a energetiku (CDE).

Česká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM, GUE/NGL), která se klimatu věnuje v Evropském parlamentu (EP), rovněž považuje tento krok za přínosný. Limity vidí v benevolenci konečného znění předpisu, který podle ní zvýhodní ty státy, které mají hodně lesů, ale zároveň velké emise.

Čím víc, tím líp

Konečná naopak vítá rozšíření okruhu oblastí LULUCF, které se budou započítávat do klimatických závazků. To oceňují i odborníci.

Započítávání se bude vztahovat na zalesněnou a odlesněnou půdu, obhospodařovanou ornou půdu a pastviny.

K závazkům mají přispívat i výrobky z vytěženého dřeva, které mají rovněž klimatické výhody. Pokud se využívají jako pelety nebo nábytek, mohou uchovávat uhlík, který stromy absorbovaly.

Český europoslanec a místopředseda výboru pro životní prostředí Pavel Poc (ČSSD, S&D) sice nový předpis pro LULUCF považuje za „transparentnější a vcelku realistický.“  V umožnění používat dřevo jako obnovitelný zdroj však vidí limity.

„V této souvislosti vzniká neuralgický bod v podobě celkového zvýšení emisí, pokud se jedná o import těchto materiálů ze třetích zemí, který dostatečně vyřešen není,“ upřesnil Poc.

Zohledňovány začnou být i emise z používání biomasy, na něž se dosud taková povinnost nevztahovala. Kvůli využívání biomasy například pro výrobu biopaliv se totiž půda využívá jinak než běžným způsobem – například přeměnou lesa na zemědělskou půdu, což může přinášet dodatečné emise.

„Využívání bioenergie je zdrojem přímých i nepřímých emisí skleníkových plynů. Je zapotřebí, aby nové nařízení LULUCF obsahovalo taková opatření, která zajistí, že využívání bioenergie nebude ke klimatické změně přispívat, ale naopak napomáhat jejímu řešení,“ vysvětlila EurActivu Urbanová z CDE.

Podle ní díky zapojení emisí z využívání biomasy získáme úplné informace o tom, nakolik se nám daří naplňovat klimaticko-energetické cíle.

„Emise by se měly počítat způsobem ,net-net‘, tedy rozdíl v množství emisí oproti výchozímu roku v minulosti vzhledem k budoucímu cíli. Způsob měření net-net je transparentnější, jednodušší a v lepší shodě s mezinárodními pravidly,“ dodává Urbanová.

Urbanová: Emise z využívání biomasy je zapotřebí zahrnout, jen tak budeme mít úplnou informaci o tom, nakolik se nám daří naplňovat klimaticko-energetické cíle.

Povinnost započítat emise se bude nově vztahovat rovněž na činnosti v odvětví mokřadů, ovšem z důvodu nedostatku aktuálních dat se toto opatření odloží až od roku 2026 s možností dalšího odkladu o pět let. Využívání zamokřených a zaplavovaných ploch pro pěstování dřevin – například pro energetické využití – místo jednoletých plodin může podle Hnutí Duha přispět k pohlcení alespoň malého množství emisí biosférou.

Co je dále nového?

LULUCF pomáhá s vyrovnáváním emisí již dnes. Závazek na větší ukládání uhlíku v lesích či půdě v porovnání s emisemi CO2 (tzv. propadem) byl již připojen ke Kjótskému protokolu z roku 1997, jehož platnost vyprší v roce 2020.

Nový návrh proto předpokládá prodloužení pravidel do roku 2030, do něhož si EU ustavila některé cíle klimatické politiky. Oproti původnímu má dojít také ke zjednodušení fungování pravidel, větší solidaritě a flexibilitě a zvýšení dohledu nad vnitrostátními lesy, ornou půdou a travními porosty.

20170710PHT79307-cl

© Evropský parlament 2017

Pro započítávání propadů do klimatických a energetických závazků EU bude sloužit nový unijní správní postup, který bude určovat referenční úroveň pro obhospodařování lesů a půdy každého členského státu, a bude sledovat její plnění.

Referenční rámec bude založen na ročních čistých emisích, tedy emisích z využívání půdy a lesnictví, od kterých bude odečten nově uložený uhlík z udržitelného obhospodařování lesní a zemědělské půdy na území daného státu.

Konkrétní úrovně budou teprve stanoveny. Jejich základem bude aktivní obhospodařování lesů praktikované v letech 2000 až 2009. Zohlední se rovněž dynamika věkové struktury lesů a výrobky z vytěženého dřeva.

Podle českého ministerstva zemědělství bude pro Česko při stanovování dané úrovně důležitá nejen přímá podpora ukládání CO2, ale zejména „adaptace našich lesů na změnu klimatu.“ Mělo by tak dojít ke změně druhové skladby lesa ve prospěch listnatých stromů, které jsou odolnější než nestabilní jehličnaté porosty.

Daná hodnota by rovněž neměla nepřiměřeně omezovat intenzitu hospodaření.

Z propočtů budou vyloučeny emise například z lesních požárů, invaze škůdců nebo přírodních kalamit, kterým mohou členské státy jen obtížně zabránit.

Ministerstvo zemědělství: Naším úkolem bude při stanovení referenční úrovně zohlednit v tuto chvíli důležitější zájmy, než je přímá podpora ukládání CO2. Zejména se jedná o adaptaci našich lesů na změnu klimatu, tedy změnu druhové skladby lesů ve prospěch listnáčů.

Členské státy budou i nadále pravidelně každý rok ve dvou pětiletých obdobích (2021–2025, 2026–2030) podávat zprávy o tom, kolik vypustily emisí z lesů a kolik naopak absorbovaly díky lepšímu řízení lesního hospodářství a užíváním půdy udržitelným a pro klima vhodným způsobem.

Taková data se již dnes zakládají na matematických propočtech uváděných v lesních hospodářských plánech a osnovách či v rámci národní inventarizace lesů, kterou má v Česku k dispozici Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL).

K žádnému zásadnímu omezení hospodářství či úpravě výše těžby dřeva by novým nařízením podle ministerstva zemědělství nemělo dojít. Vlastníci a správci lesů se proto nemusejí obávat přídavného administrativního zatížení.

I zemědělství přiloží ruku k dílu

Novinky se sice dotknou také sektoru zemědělství, farmářům však rovněž nepřinesou žádné výrazné změny. Novými požadavky bude zatížena spíše státní správa a výzkumná sféra.

Zemědělci totiž již dnes musejí dodržovat zásady správné zemědělské praxe, aby přispěly k dlouhodobému ukládání uhlíku v zemědělsky obhospodařované půdě.

Postupy šetrné k životnímu prostředí a klimatu, které by měli farmáři využívat, zahrnují například bohaté osevní postupy, využívání zeleného hnojení a statkových hnojiv, prevenci eroze půdy, střídání plodin či využívání meziplodin a další postupy, které jsou podle ministerstva zemědělství dlouhodobě doporučovány zemědělskými odborníky. Ty jsou nejen upraveny národní legislativou, ale jsou zároveň navázány na získání zemědělských dotací z EU.

Odložit na později, využít jinak nebo prodat?

Pokud pohlcení CO2 v sektoru LULUCF převýší emitované škodlivé plyny, může být takový přebytek „uchován“ a využit později. Stane-li se tak v prvním pětiletém období, nadbytek bude převeden do dalšího pětiletého období, čímž mohou lesníci vyrovnat případné výkyvy v produkčním cyklu, například způsobeném výkyvy počasí.

Objem absorbovaného oxidu uhličitého převyšující jeho vypouštění může být do předem stanovené míry (280 milionů tun CO2) využit také pro plnění závazků členských států vyplývající z tzv. nařízení o sdílení úsilí, které bylo podobně jako LULUCF prozatímně schváleno EP a Radou před Vánoci.

Tento předpis členským státům ukládá závazný roční cíl snižování emisí skleníkových plynů v oblastech nespadající pod ETS. Ustavuje zároveň návrh scénáře takového snižování včetně bezpečnostní rezervy pro méně bohaté země. Spolu s LULUCF a dalšími legislativními návrhy je součástí celého balíku Evropské komise pro „směřování Evropy k nízkouhlíkové ekonomice“.

„V případě ČR byl odsouhlasen cíl snížení emisí skleníkových plynů o 14 % k roku 2030 (oproti roku 2005). Tento cíl bychom dle současných projekcí měli plnit již se stávajícími opatřeními, která si ČR nastavila,“ uvedl náměstek ministra životního prostředí Jan Kříž, který zastupoval Českou republiku při říjnovém jednání Rady ministrů o tomto předpisu.

climate-change_g12

© Rada ministrů 2017

Členské státy také mohou nakupovat a prodávat objem pohlcených emisí z odlesňování či z přeměny půdy do jiných a z jiných členských států, což může potenciálně zvýšit jejich úsilí v dosahování klimatických cílů.

V případě, že členský stát naopak nesplní své závazky a vypuštěné emise převýší objem pohlcených látek, bude moci být využita jeho alokace z nařízení pro sdílení úsilí.

REKLAMA
REKLAMA