Boj proti odpadům: bez obalů, nebo v chytrém balení?

Je libo převlékací obaly nebo jídlo z kapsle? Budoucnost oběhového hospodářství s minimem plýtvání potravinami, maximem materiálu navráceného do výrobního procesu a sníženým množstvím obalů nabízí nepředvídatelné možnosti. EU v tom však může chybovat.
garbage-1622130_1920
© Pixabay

Již několik let si EU láme hlavu, jak zabránit tomu, aby se napříč členskými státy každoročně vyhodilo téměř 90 milionů tun potravin za přibližně 143 milionů eur. Podle odhadů totiž 20 % potravin vyrobených v EU končí zbytečně v popelnicích. Polovina z toho pochází z domácností a je vyčíslena na 20 tisíc korun za rok (1 700 korun měsíčně).

Na jednu osobu tak vychází 173 kilogramů odpadu, což má velké hospodářské, sociální i environmentální dopady, protože ve vyhozených potravinách jsou cenné zdroje planety jako lidská práce, voda nebo půda.

Infografika: Třetina potravin v EU končí mezi odpadky. Více ˃˃˃˃

Evropská komise proto v navrženém balíčku opatření o oběhovém hospodářství, který předložila na konci roku 2015, stanovila cíl snížit odpad pocházející z potravin o polovinu do roku 2030.

Odborníci na plýtvání potravinami i zástupci státní správy z Česka nebo ze Slovenska se však shodují, že takový cíl je příliš vysoký a v daný čas nedosažitelný. Co víc, nikdo neví, od jakého roku či jaké hodnoty Evropská unie takový závazek odvozuje a definuje.

Kupříklad v rámci svých klimaticko-energetických závazků EU odvozuje své cíle – jako je snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 – od roku 1990. V rámci balíčku o oběhovém hospodářství však takový údaj chybí.

Limity vidí zmiňovaní stakeholdeři rovněž ve statistikách Eurostatu, které jsou nepřesné a schází jim nezbytná aktualizace. Debatovali o tom na letošní konferenci Předcházení vzniku odpadů, která se konala v Praze.

Odborníci se shodli, že jakékoliv snížení odpadu bude úspěch. Jestli to ale bude o 20 nebo více procent, nyní záleží na konkrétních opatřeních a jejich aplikaci v praxi. Často totiž v popelnicích končí nevzhledná zelenina a ovoce nebo výrobky s prošlou minimální trvanlivostí, které však nemusí být na závadu.

Kromě plýtvání potravinami je problémem i nakládání s dalšími odpady a minimum účinného, udržitelného a opětovného využívání zdrojů. Proto Komise usiluje i o recyklaci až tří čtvrtin obalových odpadů a 65 % komunálního odpadu. Na skládkách by naopak mělo zůstat jen 10 % veškerého odpadu.

V čem spočívá oběhové hospodářství? Přečtěte si infografiku ˃˃˃˃

Pomoc může darování přebytků potravin potřebnějším, osvěta spotřebitelů, nebo nové inovativní technologie a opatření ke snížení nadměrného užívání neekologických obalů. Konkrétním opatřením, které již v Česku funguje, je například zpoplatnění igelitových sáčků.

Česko již v roce 2014 podle dat EU recyklovalo zhruba 7 z 10 obalových odpadů, což byla druhá nejvyšší hodnota mezi 28 členskými státy. Naopak v recyklaci komunálního odpadu pokulháváme. Pouze 36 procent odpadu pocházejícího z českých domácností bylo v roce 2015 určitým způsob znovu využito. Průměr EU přitom byl v tu dobu o 10 procent vyšší. Na skládkách leželo 2,5 milionu tun komunálního odpadu (47 %), v EU to bylo o dvě pětiny méně (26 %).

Potravinové banky

Jedním z řešení, jak zabránit nežádoucí likvidaci neprodaného zboží může být povinnost supermarketů i maloobchodníků s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních bezplatně darovat bezpečné potraviny potravinovým bankám či charitativním organizacím, které je dále rozdělují sociálně slabším osobám v nouzi.

Povinnost vyplývá z novely českého zákony o potravinách a tabákových výrobcích, která začíná platit od ledna 2018. V současné době funguje systém darování potravin na dobrovolné bázi. Záleží na jednotlivých prodejcích, zda se rozhodnou posílat kamiony s přebytečnými výrobky z regálů do skladů potravinových bank.

Přesto se podle dat Ministerstva zemědělství objem darovaného jídla bankám rok od roku zvyšuje. Zatímco v roce 2012 banky přijaly ani ne 100 tun darovaných výrobků, minulý rok to bylo rekordních 1200 tun potravin.

Napříč Evropskou unií je dnes přes potravinové banky redistribuováno 535 tisíc tun jídla, které představuje obživu pro víc jak 6 milionů lidí.

České potravinové banky se již dnes nacházejí ve všech 14 krajích. Pro své klienty z nich jídlo odebírá zhruba 120 organizací. Díky národním dotacím se podařilo rozšířit sklady, vybavit je chladícími a mrazícími zařízeními a pořídit i takové vozy, které by mohly mražené a chlazené výrobky převážet. Stále je však co zlepšovat.

Kapacita bank je malá, nemají dostatek personálu a chybí rovněž peněžní zdroje na provoz. Limitem je i samotný zákon, v němž se podle odborníků nachází řada nejasností. Proto skupina 25 senátorů podala v červnu minulého roku ústavní stížnost, kterou nyní projednává Ústavní soud.

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR) zvolil jiný způsob – vytvořil spolu s Českou federací potravinových bank metodiku obsahující Zásady povinného darování potravin, která upřesňuje některé pojmy zákona – například co lze považovat za bezpečnou potravinu nebo jak má probíhat proces převzetí potravin od obchodníků-dárců pro charity-obdarované.

Inteligentní a převlékací obaly

Kelímky, sáčky, skleničky nebo krabičky jsou nezbytnou součástí potravinářského sektoru, díky nimž je potravina lépe chráněna před rychlým zkažením. Jenže po spotřebování jejich obsahu představují nadměrný odpad, který se pak hromadí v popelnicích, na skládkách, ve spalovnách, a nakonec i v mořích a oceánech.

Jak tedy nalézt rovnováhu mezi snížením odpadů a zajištěním stále vysoké úrovně bezpečnosti potravin?

„Musíme balit potraviny jen tak málo, kolik je nutné, ale tak moc, jak je nezbytné. Zároveň to musí být ekologické,“ říká Katarína Kajánková ze společnosti Suez Využití zdrojů. Vysvětluje tak, že lepším balením lze snížit potravinové ztráty, ale nesmí to být na úkor ekologických dopadů.

„Obaly jsou sice důležité pro zachování čerstvosti potravin, jsou ale problémem pro odpadáře, protože se jen těžko recyklují a zatěžují naše životní prostředí,“ vysvětlila během konference Kajánková.

Jedním z inovativních řešení mohou být takzvané aktivní a inteligentní (smart) obaly, které díky technologické provázanosti obalu, balíčku a produktu mohou prodlužovat trvanlivost potravin a zvyšovat její kvalitu. Na základě časovače umístěného na povrchu obalu a monitorujícího čerstvost potraviny se pak zákazníci rozhodnout, zda si potravinu koupit, tedy zda ji včas stihnou spotřebovat a zbytečně ji nevyhodí.

Kajánková: Potraviny musíme balit jen tolik, kolik je nutné, ale jen tak moc, jak je nezbytné. Nesmí to však být na úkor životnímu prostředí.

Jiný vynález, který se snaží vypořádat s nevratnými plastovými obaly a vytvářením nepotřebných a neekologických odpadů, předložila slovenská společnost REFILL CASE. Takzvané „převlékací plastové vratné obaly“ jsou založeny na biologicky rozložitelné plastové fólii, která se po spotřebování obsahu výrobku svlékne, vypere a je jako nová, nebo se vyhodí do kompostu, kde se přirozeně rozloží. Oproti recyklaci skla je systém úplného zabalení obalu a jeho převlékání energeticky úspornější. Fólie je navíc tenká a dá se energeticky dále využít.

© REFILL CASE

© REFILL CASE

Další možností mohou být jednodruhové obaly, které však omezují marketingové praktiky, nebo biodegradabilní obaly, které se vyrábějí z obnovitelných zdrojů. Ty sice bezpečně chrání potraviny, zároveň ale zatím není zcela prokázáno, zda se takové obaly po svém užití stoprocentně rozpadnou.

Příkladem takového obalu může být český vynález Frusack, který je vyrobený z přírodního materiálu a lze ho využívat i po několik let pro nákup ovoce, zeleniny a pečiva. I k němu je však Kajánková skeptická, co se jeho rozložitelnosti týče. „Vždy z toho něco zbyde, co nikam nepatří, ani do komunálního odpadu,“ dodává.

Příkladů, jak zabránit nárůstu množství obalů, které vytvářejí přebytečný obalový i potravinový odpad a zatěžují přírodu a klima, je celá řada a každý rok se mezi nimi hledá ten nejlepší.

Obalem roku 2017, který každoročně uděluje Obalový institut SYBA bezpečným obalům s inovačními prvky, se stala tenká ale pevná high-tech fólie Cryovac OptiDure, která je mechanicky odolná vůči protržení a zároveň šetrná k životnímu prostředí. Dokáže zabránit nechtěnému (a někdy nevědomému) poškození obalu, který by vedl k rychlému zkažení potraviny, a tedy i jejímu zbytečnému vyhození. Mezi vítězi je také multivrstvová PET láhev s kyslíkovou baterií nebo znovu uzavíratelné víčko s membránou v hrdle stojacího sáčku, která brání proti nechtěnému rozlití obsahu výrobku.

Jídlo z kapsle

Nesmyslné množství obalového a potravinového odpadu, zejména od dodavatelských řetězců a maloobchodníků, chce rovněž řešit technologie MIWA. Ta je založena na systému takzvané „precyklace“, tedy způsobu toku zboží od výrobce k prodejci s minimalizací odpadu a komfortnímu prodeji a nákupu zboží bez obalu. Princip fungování spočívá v přímém prodeji sypaného zboží z větších nádob do menších.

„Než řešit co s odpady, tak je raději nebudeme vytvářet vůbec,“ říká jeden z iniciátorů nápadu Hynek Balík.

Výrobce zboží zabalí potravinu do chytré kapsle, která je buď šestilitrová nebo dvanáctilitrová, a v ní se výrobky převážejí na prodejnu. Tam na ně čeká modulární výdejové a skladové zařízení v podobě palety, kam se vyskládají jednotlivé kapsle. Ty se pak prázdné a vyčištěné vrací zpět do továrny.

Sám zákazník však s kapslemi do styku nepřijde. Jeho nástrojem je mobilní aplikace, ve které si pomocí kódů z prezentačního displeje jednotlivých výrobků vybere požadované zboží, jeho množství a cenu. Systém tak nahrazuje estetický prvek obalu potraviny a značka se přenáší do online světa.

Zákazník si navíc sám vybere, do jakého obalu si nákup z větších nádob přesype a odnese domů – zda ekologicky přívětivý, vratný nebo svůj obal. Tím dochází k šetření obalů v domácnostech, snížení nákladů a větší ochraně přírody.

Balík: Než řešit co s odpady, tak je raději nebudeme vytvářet vůbec.

Unikátní informační systém projektu MIWA umožňuje propojit veškeré členy dodavatelského řetězce včetně obchodníků i spotřebitelů. Podle Balíka poskytuje výhody všem členům tohoto řetězce, může vzdělávat zákazníky a měl by být ekonomicky i ekologicky výhodný. Ambicí projektu je rozšířit tuto filosofii i za potravinářské výrobky a aplikovat technologii například u kosmetiky a dalšího zboží.

Projekt zatím ještě není uveden do provozu. Pilotní testování se rozběhne příští rok. Na něho má ještě na konci téhož roku navázat spuštění prvního ekosystému spolu s několika prodejnami.

Už dnes však tento originální nápad sklízí úspěchy. Nedávno získal prestižní ocenění New Plastics Economy Initiative Prize včetně finanční odměny, která pomůže projekt dotáhnout do konce.

Programy a dotace

V neposlední řadě jsou pro předcházení vzniku odpadů a zabránění plýtvání potravinami důležité rovněž podpůrné prostředky ve formě financí z národních i evropských grantových programů, které jsou vyčleněny na osvětu ve školách, kampaně či festivaly.

Jedním z evropských programů je Fond evropské pomoci nejchudším osobám, v rámci něhož se v Česku realizuje Operační program potravinové a materiální pomoci. Formou nefinanční pomoci program umožňuje bezplatně distribuovat potraviny a základní materiální zboží osobám a domácnostem ohroženým chudobou a sociálním vyloučením.

Užitečnou a často využívanou metodou je také vzdělávání na školách, které se snaží řešit plýtvání potravinami ve školních bufetech a jídelnách. Učí děti, jak nakládat s potravinami a jak se správně stravovat. Důležité je také do takových aktivit zapojit rodiče. Jedním z iniciátorů a realizátorů takových aktivit je mezinárodní projekt Menu pro změnu, do kterého je Česká republika zapojena spolu s dalšími osmi členskými zeměmi EU.

Známý je rovněž český projekt Zachraň jídlo s kampaní „křivá“ zelenina. Jeho iniciátoři organizují tzv. paběrkování, tedy přetřídění vyřazené zeleniny, která svým vzhledem (zakřivením/skroucením) neodpovídá parametrům supermarketů, respektive preferencím samotných spotřebitelů, a je proto často vyřazena z pultů obchodů, přestože jí jinak nic není.

Podle jednoho z organizátorů Adama Podholy není český zákazník připraven na křivou zeleninu. „Český spotřebitel je odtržený od reality, nevidí ve změně svého chování přidanou hodnotu,“ říká Podhola.

Od roku 2015, kdy se sběrem začali, se jim podařilo nashromáždit 20 tun nevzhledné zeleniny. Jejich snahou je přispět k dosažení jednoho ze 17 cílů udržitelného rozvoje na léta 2015 – 2030, které si Organizace spojených národů definovala v roce 2015 a k jejichž plnění se přihlásily i členské státy Evropské unie. Konkrétně se jedná o cíl 12 – odpovědná výroba a spotřeba.

Celosvětově končí v odpadcích až 1,3 miliardy tun vyplýtvaných potravin, které by dokázaly nasytit až 3 miliardy lidí. Proto se OSN zavázala snížit takový objem o 50 procent na obyvatele na úrovni maloobchodu a spotřebitelů a omezit ztráty potravin ve výrobním a dodavatelském řetězci do roku 2030.

REKLAMA
REKLAMA