Schengen prožívá turbulentní období

Schengenská spolupráce, která zaručuje volný pohyb bez hraničních kontrol, prochází v posledních letech významnými změnami. Během několika let od velkého rozšíření o deset zemí střední a východní Evropy se členské státy musely vypořádat například s důsledky tzv. arabského jara, které k branám EU přihnalo zástupy uprchlíků, nebo s oddalovaným začleňováním Rumunska a Bulharska.

víza v pase
zdroj: FreePhotosDigital.net.

Schengenský prostor aktuálně čítá 22 členských zemí EU s výjimkou Kypru, Velké Británie, Irska, Rumunska a Bulharska, a 3 nečlenské státy EU, tedy Norsko, Švýcarsko a Island. Podpis dohody zaručuje, že na území signatářských států mohou osoby překračovat hranice, aniž by se musely podrobit hraničním kontrolám. 

Od rozsáhlého rozšíření, které proběhlo před pěti lety a zahrnovalo spolu s dalšími devíti státy i Českou republiku, si ale schengenská spolupráce, jež je považována za jeden z největších výdobytků evropské integrace, prošla nelehkým obdobím a četnými turbulencemi. 

„Schengen nemá pouze pěknou stránku, tedy otevřené vnitřní hranice, ale i přísnější stránku, kterou představují hranice vnější,“ uvedl na nedávném semináři, který organizovala Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských vztahů ČR ve spolupráci s CEBRE-Českou podnikatelskou reprezentací při EU, advokát a lidskoprávní aktivista Pavel Čižinský

Narážel tak na dvě největší výzvy, kterým musí Schengen v posledních pěti letech čelit. Jednu z nich představuje tzv. arabské jaro a s ním spojená migrační vlna a druhou zatím neúspěšný proces začleňování do Schengenu, který již několik let podstupují dvě balkánské země Rumunsko a Bulharsko. 

Arabské jaro a migrace 

Diskuse spojená s důsledky arabských nepokojů na severu Afriky na počátku roku 2011 a následné migrační vlny, která testovala pevnost vnějších schengenských hranic v některých státech jižní Evropy, vedla podle Jiřího Čelikovského z odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR až k některým absurdním závěrům.  

„Debata se začala dotýkat úplných prazákladů Schengenu a členské státy v této souvislosti dokonce uvažovali o vyloučení Řecka z Schengenu,“ připomněl Čelikovský.  

Řecko-turecká hranice totiž v posledních letech zažívá silný nápor ilegálních imigrantů, kteří se snaží do Evropy dostat právě přes toto místo. Jak uvádějí statistky Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (Frontex), například v roce 2011 tu bylo zadrženo 55 tisíc nelegálních přistěhovalců.     

Obdobným těžkostem čelila i Itálie, kde se příliv přistěhovalců výrazně zvýšil právě kvůli zmiňovaným nepokojům v zemích severní Afriky (EurActiv 15.6.2011). Kvůli nelegálním imigrantům vznikl i spor mezi Itálií a Francií, která před uprchlíky dočasně uzavřela své hranice (EurActiv 8.4.2011).

Později na svých hranicích s Německem a Švédskem kvůli zvýšenému počtu příchozích imigrantů obnovilo celní kontroly i Dánsko (EurActiv 12.5.2011), a Evropská komise proto reagovala předložením návrhu na úpravy fungování schengenských pravidel (EurActiv 2.5.2011). Kvůli odporu členských států a rozdílným představám unijních institucí však k něčemu podobnému zatím nedošlo.

Dokázali jsme se vcítit

Další výzvě, s níž se musí dnešní Schengen vypořádat, je neustále odkládaný vstup Rumunska a Bulharska. Obě balkánské země se staly členy EU v roce 2007 a předpokládalo se, že se záhy plně zapojí i do schengenské spolupráce. I přesto, že schengenské evaluace byly směřovány k předpokládanému roku vstupu (2011), Rumunsko ani Bulharsko se dosud členy Schengenu nestaly, a to i přesto, že splnily všechny technické podmínky.

Důvodem je kritika ze strany ostatních států EU za nefungující soudnictví, nedostatečné potírání korupce a vysokou míru organizovaného zločinu.

Proti vstupu Rumunska a Bulharska do Schengenu se navíc otevřeně postavilo hned několik evropských států. „Opozice, která se stavěla proti vstupu Rumunska a Bulharska do Schengenu, bývala širší, dnes ji tvoří pouze Nizozemsko. I to ale stačí na to, aby se oba státy do schengenského prostoru nedostaly,“ uvedl Martin Hrabálek z Mendelovy univerzity v Brně.

Kromě Nizozemska, jehož premiér Mark Rutte odhodlanost vetovat případný vstup těchto balkánských zemí do Schengenu zopakoval letos ke konci roku, se proti rozšíření schengenského prostoru v minulosti ohradilo i Finsko, Norsko nebo Německo (EurActiv 23.9.2011 a  EurActiv 2.3.2012).

Jiné země, včetně České republiky, se naopak zasazují o to, aby Rumunsko s Bulharskem vstoupily do Schengenu ve dvou fázích, které spočívají v oddělení leteckých a pozemních hranic (EurActiv 21.9.2011).

„Česká republika nemlčí. Mnohokrát jsme vystoupili na Radě ministrů, kde jsme poměrně jasným způsobem deklarovali souhlas s přijetím Bulharska a Rumunska do Schengenu,“ řekl Jiří Čelikovský z Ministerstva vnitra. Argumentace České republiky, proč obě země do Schengenu přijmout, se podle něj opírá o fakt, že dříve byla schengenská spolupráce dobrovolnou aktivitou mezi členskými státy EU, ale dneska je to „povinnost“, která je zmiňována v přístupových smlouvách k EU. 

„Dokázali jsme se do jejich situace vcítit, protože si pamatujeme, jak nám bylo, když jsme společně s dalšími 9 státy usilovali o vstup do Schengenu,“ uvedl také Čelikovský. „Hra postrádá férovost, ale my jsme se vůči oběma zemím zachovali poctivě, a to i s vědomím určitých rizik, která se dají jen velmi obtížně kvantifikovat,“ dodal. 

Případem Rumunska a Bulharska a jejich aktuální připraveností na vstup do Schengenu by se v polovině března měli na svém pravidelném zasedání zabývat ministři vnitra členských států EU.

REKLAMA

REKLAMA