Parlamenty posuzovaly tabákovou směrnici, EK má podle některých příliš mnoho pravomocí

Návrh tabákové směrnice podle některých názorů přenechává příliš mnoho pravomocí Evropské komisi. S tím souvisí také otázka subsidiarity, jejíž principy směrnice podle některých národních parlamentů překračuje. S kritikou se setkávají i dílčí body jako zákaz příchutí v cigaretách nebo zákaz tzv. slimek. Zákonodárci dalších zemí na druhé straně směrnici vítají.
Vlajky ČS EU
zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Alina Zienowicz

Národní parlamenty členských států Evropské unie se v minulých týdnech zabývaly mimo jiné návrhem nové tabákové směrnice, kterou Evropská komise představila v prosinci. Jejím prostřednictvím chce Komise zlepšit fungování jednotného evropského trhu a zároveň snížit počet kuřáků, především mezi mladými lidmi (EurActiv 26.2.2013).

Směrnice vzbudila pozornost zejména v zemích, které se zabývají pěstováním tabáku nebo výrobou tabákových produktů. Obávají se totiž, že opatření by moha mít negativní vliv na jejich ekonomiku. Řada těchto států se proto k návrhu směrnice vyjádřila kriticky. Vnitrostátní parlamenty kritizovaly dílčí body směrnice, ale také některé právní aspekty.

Dánský parlament Folketing tak například upozornil na vysoký počet tzv. prováděcích pravomocí. Podle evropských pravidel má Komise právo přijímat v některých případech opatření, která umožní realizaci právního předpisu. Tyto změny však nesmí měnit jádro vlastní legislativy schválené Evropským parlamentem a členskými státy.

V případě tabákové směrnice by měla mít Komise prováděcí pravomoci například v úpravě maximálního obsahu škodlivých látek, vytváření seznamu povolených a zakázaných látek nebo znění zdravotního varování na krabičkách.

Folketingu se nezamlouvá, že prováděcí pravomoci, které si Komise v návrhu přisuzuje, jsou příliš rozsáhlé. Upozornily na to i jiné státy včetně České republiky. Bulharské národní shromáždění nebo italský senát se domnívají, že prováděcí pravomoci by měla Komise i v oblastech, které nelze považovat za nepodstatné. Mohlo by tak prý docházet mimo jiné k opomíjení kompetencí národních parlamentů.  

Žluté a oranžové karty

Nespokojenost některých zákonodárců může být podle zasvěcených pozorovatelů pro evropské instituce určitým signálem, ačkoliv nemá právní váhu. Tu by získala, pokud by návrh směrnice dostal od parlamentů 18 negativních stanovisek, tedy třetinu hlasů, které jsou jim přiděleny (zákonodárný sbor každé z 27 členských zemí disponuje dvěma hlasy, pokud je parlament dvoukomorový, každá komora má jeden hlas – pozn. red.).

Národní parlamenty jsou především oprávněny kontrolovat, zda evropské legislativní návrhy neporušují princip subsidiarity, na kterém se zakládá evropské právo (rozhodování o veřejných záležitostech se má podle tohoto principu odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který má nejblíže k občanům – pozn. red.).

Zákonodárné sbory proto mají vždy osm týdnů na to, aby evropským institucím zaslaly tzv. odůvodněná stanoviska, ve kterých vysvětlují, proč podle jejich názoru k porušení principu subsidiarity došlo. Pokud je takových stanovisek více než zmíněná třetina, musí instituce, která návrh podala, znovu přehodnotit text projednávané legislativy. V tomto případě se jedná o „žlutou kartu“.   

Když legislativní návrh odmítá prostá většina hlasů přidělených národním parlamentům a Komise se přesto rozhodne návrh podržet, je zahájena speciální procedura a Rada EU s Evropským parlamentem rozhodují, jestli budou v legislativním procesu pokračovat. Pak jde o tzv. „oranžovou kartu“.

Porušení subsidiarity?

V případě tabákové směrnice bylo odůvodněných stanovisek 14 („žlutá“ ani „oranžová karta“ tedy udělena nebyla). Na porušení zásady subsidiarity upozornily parlamentní komory Bulharska, Dánska, České republiky, Itálie, Portugalska, Rumunska, Řecka a Švédska. Český sněmovní výbor pro evropské záležitosti se například domnívá, že „cílů směrnice je možné uspokojivě dosáhnout na úrovni jednotlivých členských států“.

Dánsko pak upozornilo, že zmíněný vysoký počet prováděcích pravomocí v podstatě znemožňuje správně posoudit, nakolik je princip subsidiarity ve směrnici zachován.

Celkově k návrhu své vyjádření zaslalo 24 komor z celkem 18 členských států, některé parlamenty se ke směrnici nevyjádřily. Lhůta pro zasílání stanovisek vypršela na začátku tohoto týdne (4. března).

Politický význam

Mechanismus „žlutých“ a „oranžových karet“ zavedla do legislativního procesu EU Lisabonská smlouva podepsaná v roce 2007. Ta přinesla posílení role národních parlamentů v evropském rozhodovacím procesu.

Úloha zákonodárných sborů byla totiž v procesu evropské integrace postupně oslabena. Integrace s sebou nese přesouvání některých pravomocí na unijní úroveň, a to především ve prospěch Rady, v níž jsou zastoupeny vlády členských zemí. Vnitrostátní parlamenty se proto obávaly ztráty svého vlivu a požadovaly nad evropským legislativním procesem i evropskou politikou svých vlád větší kontrolu.

„Nejde jen o jakousi malou technikálii. Jde o vyvažování pravomocí ve vztahu EU-národní státy, ale především v rámci národních politických systémů,“ řekl EurActivu odborník na evropské právo Ivo Šlosarčík z Institutu pro evropskou politiku Europeum.

Poprvé a zatím jedinkrát došlo k udělení „žluté karty“ v roce 2012. Tehdy parlamenty odmítly nařízení, které se zabývalo právem na stávku v kontrastu s právem společností nabízet volně služby v celé EU. Dostalo 19 „hlasů“. Blízko měl minulý rok ke „žluté kartě“ také návrh směrnice o společném konsolidovaném základu daně z příjmů se třinácti odůvodněnými stanovisky.  

Podle Šlosarčíka je důležité, že vedle právní dimenze má mechanismus „žlutých karet“ také politický význam, který se může v praxi uplatnit výrazněji.

Například v případě zmíněného nařízení, které se týkalo kolektivních akcí, totiž národní parlamenty nekritizovaly jen samotné porušení principu subsidiarity, ale také jednotlivé body, které považovaly za problematické nebo zbytečné.

„Napadaly ten návrh z mnoha různých hledisek, a tak si Komise uvědomila, že by čelila velké nelibosti parlamentů a raději návrh stáhla. Formálně mohla trvat na svém a snažit se věc pouze přezkoumat. Mohla také vyrukovat s argumentem, že národní parlamenty se nezaměřují pouze na zásadu subsidiarity, a tak vlastně nepostupují v souladu s Lisabonskou smlouvou,“ vysvětlil. Důležitější prý ale bylo, že šlo o politický vzkaz národních parlamentů, který hrozil kontroverzemi, na něž musela být Komise připravena.

Může to být signál

Ačkoliv v případě tabákové směrnice „protest“ některých národních parlamentů nemá právní váhu, může zafungovat jako signál pro Komisi, aby se připravila na tvrdou debatu v Radě a Parlamentu nebo aby poněkud zmírnila své nároky a byla ochotnější ke kompromisům, domnívá se Šlosarčík.

Některé parlamenty ostatně využily svého práva a vyjádřily svůj názor na body, které podle nich mohou být problematické, aniž by návrh směrnice jako takový odmítaly.

Týká se to například Polska, které je jedním z evropských pěstitelů tabáku. Výbor pro evropské záležitosti v polském Senátu třeba upozornil na to, že Evropská komise by měla vytvořit nástroje pro podporu zemědělců, kteří by v souvislosti s novými opatřeními mohli přijít o práci.

Porušení zásady subsidiarity ale výbor při svém zkoumání nenašel a směrnici podpořil. „Výbor podporuje především opatření podepřená výzkumy nebo dlouhodobou zkušeností, která mají od kouření odrazovat zejména děti a teenagery,“ píše se v jeho stanovisku.

Podobně je tomu v případě maďarského Národního shromáždění, které také poukázalo na to, že Komise si v návrhu směrnice přisuzuje významné pravomoci prostřednictvím prováděcích aktů. Směrnici ale podpořilo s odkazem na snahu o lepší fungování vnitřního trhu EU a prevenci kouření mezi mladými lidmi.

Protest proti vlastním vládám

Může tedy hlas zákonodárných orgánů na evropské úrovni rezonovat? „Beze sporu je to signál, že ne všichni jsou z takové směrnice štěstím bez sebe,“ sdělil redakci český europoslanec Jan Březina (EPP), který zasedá ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.

Naopak europoslanec Pavel Poc (S&D) z výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin věří, že reakce části národních parlamentů projednávání návrhu směrnice nijak neovlivní. Připomněl, že k revizi přikročila Evropská komise po deseti letech platnosti dosavadní směrnice, a to hlavně na základě opakovaných výzev Evropské rady, tedy lídrů členských států. Parlamenty tak prý protestují proti něčemu, co si vyžádaly jejich vlastní vlády.   

„Tyto parlamentní komory tím jen přiznávají, že jejich vlastní vlády řádně neodvedly svou práci na přípravě návrhu revize. Evropská komise zcela jistě během přípravy revizi s národními vládami konzultovala,“ uvedl Poc.

„Kromě toho bude mít Evropská rada samozřejmě ještě další možnost návrh předložený Komisí posoudit a změnit,“ dodal.

Ivo Šlosarčík z institutu Europeum také upozornil, že Komise může zohlednit, jakou váhu vyjádření národních parlamentů mají. Jak již bylo zmíněno, velká část vnitrostátních zákonodárných sborů své stanovisko k návrhu oficiálně nevyjádřila. Byli mezi nimi i zástupci velkých evropských států jako Německo, Francie nebo Velká Británie.

REKLAMA
REKLAMA