Nelegální migraci zastavit už v Africe. K novému Macronově nápadu má česká vláda blízko

Azylové řízení by mělo probíhat už v zemích Afriky, myslí si lídři Francie, Německa, Itálie a Španělska. Do EU by se pak dostávali jen lidé s nárokem na azyl. Detailní plán zatím na stole není, česká vláda by ale nápad mohla podpořit.
Macron migrace
© Shutterstock / Frederic Legrand - COMEO

Evropa by měla usnadnit cestu uprchlíkům, kteří mají nárok na azyl, shodli se na pondělní schůzce v Paříži lídři Francie, Německa, Itálie a Španělska. Zároveň je podle nich potřeba zpřísnit opatření proti nelegální migraci z Afriky do Evropy.

Azylové procedury se „zvlášť zranitelnými migranty“ přicházejícími z Afriky by měly probíhat na území Nigeru a Čadu sousedících s Libyí, odkud lidé vyrážejí do Evropy.

Francouzský prezident Emmanuel Macron, německá kancléřka Angela Merkelová, italský premiér Paolo Gentiloni a španělský ministerský předseda Mariano Rajoy to podle agentury AP uvedli ve společném prohlášení. Schůzky se zúčastnili i libyjský premiér Faíz Sarrádž a prezidenti Čadu Idriss Déby a Nigeru Mahamadou Issoufou.

Nápad na vytvoření „externích hotspotů“ – tedy středisek pro přijímání uprchlíků a provádění azylových procedur – může hrát české vládě do noty.

Už na území Afriky by tak bylo možné identifikovat lidi, kteří by měli dostat azyl. Ti by mohli být co nejrychleji přemístěni do bezpečí, například do Evropy.

Dohlížet by na to měl Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Každý stát EU by se mohl sám rozhodnout, kolik běženců z Afriky přijme, přibližuje detaily pondělního usnesení agentura DPA. Na přerozdělování by se navíc mohly podílet i země mimo EU. Další podrobnosti ale zatím nejsou známy.

Podpora Itálii

Podle agentury Bloomberg také Francie, Německo a Španělsko ubezpečily Itálii, že jí chtějí dál poskytovat podporu při potýkání se s migračními toky. Pomoci by mělo posílení evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex a rychlejší přerozdělování uprchlíků, kteří se nacházejí na italském území.

Takzvanou relokaci uprchlíků na základě povinných kvót dlouhodobě odmítá Česká republika a její partneři z Visegrádské skupiny – Polsko, Slovensko a Maďarsko. Česká vláda klade důraz na to, že EU by měla být nejprve schopna kontrolovat důkladně své vnější hranice.

Chmelař: V každém kroku evropského integračního projektu se dosud uplatňoval důležitý princip, podle kterého nedává smysl sdílet nějakou zátěž, když nemáme kontrolu nad její velikostí.

„Relokační mechanismus byl některými vnímán jako recept na řešení celé migrační krize,“ řekl EurActivu v červenci státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař.

„Nedává ale smysl sdílet rizika a náklady, když není jasný počet příchozích osob ani objem těchto nákladů a kdy nejsou dodržována pravidla stanovená v rámci azylové politiky. V každém kroku evropského integračního projektu se dosud uplatňoval důležitý princip, podle kterého nedává smysl sdílet nějakou zátěž, když nemáme kontrolu nad její velikostí,“ dodal.

Česká pomoc

Pondělní usnesení z Paříže vycházející z Macronova nápadu na vytvoření „externích hotspotů“ – tedy středisek pro přijímání uprchlíků a provádění azylových procedur – může hrát české vládě do noty.

Ochotu přispívat k vnější ochraně hranic a spolupráci se třetími zeměmi prezentoval premiér Bohuslav Sobotka i během nedávné schůzky s Macronem, rakouským kancléřem Christianem Kernem a slovenským předsedou vlády Robertem Ficem v Salcburku.

Jungwirth: Ministerstvo vnitra se snaží uprchlictví rámovat jako čistě bezpečnostní otázku, kterou však zjevně není.

Od začátku migrační krize už Česko vyslalo 200 policistů do Frontexu, 63 expertů do hotspotů v Itálii a Řecku a dalších 339 policistů v rámci bilaterální pomoci jednotlivým zemím. Vláda také poskytuje finanční pomoc. Naposledy uvolnila 21. srpna 42 milionů korun, které poputují do Srbska a Jordánska.

V červenci zase schválila dar ve výši 24 milionů korun na podporu libyjské pobřežní a námořní stráže. Libye je v současné chvíli klíčovou zemí. EU se totiž po dohodě s Tureckem podařilo omezit příchod migrantů do Řecka, a lidé teď přicházejí k italským břehům právě přes Libyi. Podle italských úřadů takto od počátku roku dorazilo více než 97 tisíc lidí.

Bezpečnost jako zaklínadlo

Nevládní organizace, které pracují s uprchlíky, se na vládní pomoc dívají obezřetně.

„Snaha vykoupit se z platného relokačního závazku vysíláním policistů na hranice dalších unijních zemí je pokrytecká,“ řekl v červenci EurActivu Tomáš Jungwirth z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR.

„Ministerstvo vnitra se tím navíc snaží uprchlictví rámovat jako čistě bezpečnostní otázku, kterou však zjevně není,“ dodal.

Od začátku migrační krize Česko vyslalo 200 policistů do Frontexu, 63 expertů do hotspotů v Itálii a Řecku a dalších 339 policistů v rámci bilaterální pomoci jednotlivým zemím.

Z hlediska rozpočtu na humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci podle něj ČR nedělá tolik, kolik by mohla a měla.

„Ačkoliv se vládní představitelé rádi zaklínají prohlášeními o ‚pomoci v zemích původu‘, oficiální rozvojová pomoc (ODA) za rok 2016 činila 0,14 % HND, hluboko pod cílem stanoveným OSN pro vyspělé země (0,7 %) i závazkem členských zemí EU (0,33 %). Současné navyšování rozpočtu ODA představuje nárůst asi o 0,01 % HND ročně,“ uvedl Jungwirth.

Je podle něj důležité, že se Česko začíná více zaměřovat na financování humanitární pomoci.

„Pokud ale jde o takzvanou migrační krizi, ta má na rozvojovou spolupráci velmi problematický dopad. Jakkoliv totiž některé země navyšují své příspěvky, činí to většinou s očekáváním ‚omezení migrace‘,“ říká Jungwirth.

„Tato migrační kondicionalita jde přímo proti smyslu rozvojové spolupráce, která má cílit na omezení chudoby a snižování globálních nerovností,“ vysvětluje.

REKLAMA
REKLAMA