Visegrádskou skupinu nejvíce rozděluje Putin a Ukrajina

Je velmi obtížné nalézt politické téma, které by jednotlivé státy Visegrádské skupiny rozdělovalo více než jejich pohled na Putinův režim. Zatímco Česká republika zvyšuje své úsilí v boji proti dezinformacím, Viktor Orbán oslavuje ruský vzor neliberální demokracie.
war
© Shutterstock / lux3000

V době, kdy jsou vztahy mezi NATO a Ruskou federací nejchladnější od konce studené války a Visegrádská skupina se rozhodla vyslat 150 vojáků k ruským hranicím, se jednotlivé státy V4 v přístupu ke Kremlu značně rozcházejí.

Tradičně protiruské Polsko, podobně jako pobaltské státy, vnímá geopolitické ambice Vladimira Putina jako svou existenční hrozbu. Slovenští a maďarští lídři ale zaujímají ve vztahu k Moskvě značně vstřícnější a pragmatičtější přístup. Respektive, maďarská vláda svůj proruský postoj za maskou pragmatismu alespoň skrývá. V České republice je to pak prezident Miloš Zeman, kdo otevřeně hlásá své proruské postoje.

Ačkoli země V4 od vypuknutí ukrajinské krize následují hlavní linii unijní politiky – podporují sankce a hájí teritoriální integritu Ukrajiny – lze mezi nimi vysledovat značně rozdílné postoje vůči Rusku.

V následujícím společném článku se můžete seznámit s přehledem vztahů mezi zeměmi V4 a Ruskem, stejně jako s jejich názory na ukrajinskou krizi.

Češi bojují proti propagandě

Zhoršení vztahů s Ruskem se v posledních letech nevyhnulo ani České republice. Anexe Krymu porušující mezinárodní právo a pokračující válka na východě Ukrajiny jsou hlavní důvody, proč česká vláda od počátku podporuje sankce uvalené Evropskou unií. A v tomto postoji je konzistentní.

Jedna část exekutivní moci se však z tohoto postoje vymyká. Prezident Miloš Zeman několikrát zopakoval, že uvalení hospodářských sankcí na Moskvu poškozuje naše zemědělství a průmysl. V loňském roce dokonce prohlásil, že „sankce jsou výrazem bezradnosti“.

Jeho názor podporuje i prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Jaroslav Hanák. „Musíme být iniciativní a nastolit téma zrušení sankcí vůči Rusku, a to zejména v rámci zemí V4,“ myslí si.

Ekonomické sankce vůči Moskvě pravděpodobně měly negativní dopad na vzájemný obchod mezi Českou republikou a Ruskem. V roce 2012 dosahovala hodnota vzájemného obchodu částky 270 milionů korun (10 milionů eur), avšak v roce 2015 to bylo jen 180 milionů korun (6, 6 milionů eur). Na druhou stranu je nutno podotknout, že v roce 2016 český vývoz do Ruska tvořil jen 1,9 % celkového českého exportu.

Zeman: Sankce jsou výrazem bezradnosti.

Zájmy českých podnikatelů působících na ruském trhu jsou pochopitelné, postoj české vlády to však přes snahy prezidenta Zemana neovlivnilo. A podle mnohých odborníků je to tak správně. „Politiku vlády ČR považuji v zásadě za správnou. Bylo by ale vhodné, aby vláda svou pozici komunikovala více směrem k veřejnosti,“ myslí si Michael Romancov, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Podle něj je velmi důležité, aby byly země V4 v postoji vůči Rusku jednotné. „Vůči Moskvě je třeba udržet jednotu spočívající v odmítnutí současné ruské politiky, která je pro každý menší stát, zejména pak pro státy ležící v oblasti někdejšího ruského či sovětského vlivu, nebezpečná,“ dodal.

Člen Evropského parlamentu Jaromír Štětina (TOP 09, EPP) je však poněkud skeptický. „Česká politika je vůči ruské agresi opatrnická. Pragmatismus převažuje nad úsilím o obranu lidských práv a mezinárodních norem. České politické špičky by měly požadovat zesílení sankcí,“ zdůraznil.

Vzorem v postoji ke Kremlu by nám podle jeho názoru měla být  Varšava. „Země V4 by měly následovat Polsko. Uvědomovat si bezpečnostní rizika a těsněji spolupracovat s NATO. Uvítal bych i přítomnost vojenských jednotek NATO na území ČR,“ dodal.

Štětina: Uvítal bych přítomnost vojenských jednotek NATO na území ČR.

Dezinformace mají velký vliv

Nejde ale jen o Krym, válku na Ukrajině nebo hospodářské sankce. V České republice v poslední době pociťujeme i rostoucí snahu bojovat s válkou informační, a to nejen ze strany Ruska. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že mnoho Čechů důvěřuje neověřeným a nevěrohodným zprávám. Snahy české vlády tedy v tomto ohledu mají své opodstatnění.

Z průzkumu agentury STEM z června roku 2016 například vyplývá, že polovina Čechů je přesvědčená, že za migraci ze Sýrie mohou Spojené státy. A čtvrtina občanů věří tzv. alternativním médiím, tedy dezinformačním webům. Téměř 40 % občanů je pak přesvědčeno, že za ukrajinskou krizi může taktéž Washington.

I z těchto důvodů vzniklo na ministerstvu vnitra Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které by se mělo kromě jiného zaměřit na dezinformace a propagandu. Jedná se o první projekt svého druhu v členském státě EU.

Podobný projekt s názvem East StratCom Tak Force, zaměřený na boj proti ruské dezinformační kampani, již funguje na unijní úrovni. Jeho členem je mimo jiné český novinář Jakub Kalenský. Nejlepší cesta, jak s ruským vlivem bojovat, je podle něj vytváření národních center podobných tomu v Praze. Spoléhat se na centrální evropský úřad podle něj nestačí.

Přítomnost hybridních hrozeb ze strany Moskvy potvrzuje i Barbora Knappová z pražského Institutu bezpečnostních studií. „Nejčastěji je v této souvislosti zmiňováno šíření dezinformací na tzv. alternativních webech. Spektrum aktivit, kterými Rusko ovlivňuje veřejné mínění, je ale mnohem širší. Jde například o napojení na některé politické strany či podporu extremistických stran a skupin v pravé i levé části politického spektra včetně paramilitárních formací. Může se ale jednat i o finanční a ekonomické nástroje,“ připomíná.

Polovina Čechů je přesvědčená, že za migraci ze Sýrie mohou Spojené státy. Čtvrtina občanů pak věří tzv. alternativním médiím, tedy dezinformačním webům.

Prezident Miloš Zeman nicméně zřízení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám striktně odmítá a zdůrazňuje, že nikdo nemá monopol na pravdu. V nedávném rozhovoru pro Českou televizi rovněž vyjádřil své pochybnosti o nebezpečí kybernetických útoků, když řekl, že „žvásty o nejrůznějších kybernetických útocích jsou tak trochu móda“. Česká vláda ale jeho názory nebere v potaz.

shutterstock_536519896

© Shutterstock / wwwebmeister

Polsko: Vztahy jsou na bodu mrazu

Varšava nemá s Moskvou zrovna nejlepší vztahy. Důležitým – avšak nikoli jediným – faktorem je společná a složitá historie včetně nedávného období studené války. Ale jsou zde i další důvody. Vzhledem k všeobecnému zhoršení vztahů mezi západem a Ruskem má Varšava v poslední době obavy z přibývajících ruských vojenských cvičení.

„Současné bilaterální vztahy jsou jen na pracovní bázi. Je to z důvodu ruské politiky vůči Ukrajině, stejně jako z důvodu vztahů mezi Kremlem a západními státy. V tomto ohledu toho Polsko příliš nezmůže, uvedl ředitel varšavské pobočky Evropské rady pro zahraniční vztahy Piotr Buras.

Polsko bylo vždy velice přesvědčivé, pokud jde o odsouzení ruské anexe Krymu a porušování mezinárodního práva. Tento přístup následně vedl k silné kampani ve prospěch protiruských sankcí na mezinárodní scéně, včetně Evropské unie.

Kowalska: Vzhledem k naší společné historii by se mohlo zdát, že budeme k nejrůznějším dezinformačním kampaním odolnější. Ve skutečnosti jí ale také podléháme.

I kvůli tomu jsou nynější vztahy nepřátelské a otevřeně proruské postoje mají velmi ztíženou cestu, jak se dostat mezi polské politické špičky. To však neznamená, že by Polsko bylo ušetřeno mnohých proruských dezinformačních kampaní.

„Vzhledem k naší společné historii by se mohlo zdát, že budeme k nejrůznějším dezinformačním kampaním odolnější. Ve skutečnosti jí ale také podléháme. Rusko zde sice nemůže využívat otevřeně proruských postojů politiků, avšak je úspěšné při útocích na slabá místa,“ prohlásila Marta Kowalska, výzkumnice polské organizace Pułaski Foundation.

Tyto chladné vztahy se však dotýkají i ekonomické sféry. Ruský plyn (a v menší míře i ruská ropa) jsou stále velmi důležitou součástí polské energetiky. Rusko navíc bývalo velmi důležitým vývozním cílem mnohých polských výrobců, zejména v oblasti zemědělství.

V poslední době se ale situace změnila. Polsko sice stále zůstává 12. nejdůležitějším ruským obchodním partnerem, ale jak import, tak export každým rokem klesá. To se týká i vývozu polských strojů, což má na polskou ekonomiku neblahý dopad. A z důvodu protiruských sankcí se výrazně propadl i vývoz zemědělských výrobků.

Najít společnou řeč s Ukrajinou je složité

Varšava podporovala Ukrajinu už od počátku protestů na Majdanu a během vyjednávání asociační dohody mezi EU a Ukrajinou. Polsko-ukrajinské vztahy se ale po výměně vlády v roce 2015 poněkud zkomplikovaly. Polská vláda podle slov premiérky Beaty Szydłové „považuje svobodnou a nezávislou Ukrajinu za garanci polské bezpečnosti“ a k dosažení tohoto cíle chce vytvářet bilaterální projekty a navazovat s Kyjevem spolupráci. Situace však není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Polsko a Ukrajina se totiž nedokáží shodnout na některých komplikovaných otázkách společné historie a tyto rozpory negativně ovlivňují i řešení současných problémů. Ukrajinští nacionalisté například stále trvají na tom, aby Ukrajinci oslavovali své hrdiny, kteří jsou však Varšavou pokládaní za zločince. Na druhé straně polský Sejm považuje i nadále ukrajinský odpor během let 1943 až 1945 za akt genocidy.

Ruská dezinformační kampaň vztahy nelepší

I to jsou důvody, proč jsou Poláci vůči ruské dezinformační kampani tak citliví. „Moskva chce vzájemné polsko-ukrajinské vztahy ještě více poškodit, a z toho důvodu často cílí právě na historii těchto dvou zemí,“ dodala Kowalská.

Łukasz Jasina z Polského institutu pro mezinárodní otázky podotýká, že „po revoluci na Majdanu zaujala Ukrajina vůči Polsku pragmatičtější přístup: vztahy s Polskem jsou pro ni důležité podle toho, co z nich lze získat. I proto je přístup současné vlády v Kyjevě vůči Varšavě poněkud chladnější. Vzhledem k napětí mezi polskou konzervativní vládou a Bruselem totiž Ukrajinci vědí, že Polsko již nadále nemůže být dobrým obhájcem ukrajinských zájmů v rámci EU“.

Rostoucí napětí mezi Polskem a Ukrajinou bude možná pokračovat i v následujících měsících, což zvyšuje možnost diplomatického konfliktu. Kowalska se ale domnívá, že především rusko-polské vztahy budou i nadále de facto zmražené a že „v nejbližší době zde není žádný prostor pro jejich zlepšení“.

Kowalska: Moskva chce vzájemné Polsko-ukrajinské vztahy poškodit. Z toho důvodu často cílí na společnou historii těchto dvou zemí.

Slovensko tápe, sankce ale podporuje

Proruský sentiment se na Slovensku datuje již od poloviny 19. století a zdá se, že své místo má i v moderní slovenské politice. Svou úlohu v tom hraje i fakt, že historická zkušenost Slovenska je o něco méně dramatická než v případě ostatních zemí V4. Během bratislavského summitu v září minulého roku se slovenský premiér Robert Fico nechal slyšet, že „Ukrajina dělá pro splnění sjednaných minských dohod méně než Rusko“, čímž vyvolal značný rozruch.

Kromě toho Fico také opakovaně zpochybňuje smysl protiruských sankcí. Na unijní úrovni však Slovensko v tomto ohledu zastává společný postoj EU. Slovenský prezident Andrej Kiska se v názorech na tuto problematiku od premiéra Fica značně liší. Postoje obou politiků zůstávají od ruské anexe Krymu prakticky neměnné.

Alexander Duleba ze Slovenské společnosti pro mezinárodní politiku připomíná, že slovenský premiér byl schopen najít společnou řeč s Ukrajinou v odporu vůči projektu Nord Stream 2. Ve stejné době se ale zúčastnil připomínky 2. světové války v Moskvě. Naproti tomu prezident Kiska opakovaně podporuje jednotný unijní postoj a zachování sankcí. Někde uprostřed se pohybuje ministr pro zahraniční věci a evropské záležitosti Miroslav Lajčák, vysvětluje Duleba.

Mesežnikov: Rusko-ukrajinský konflikt vnímám jako test pro naši společnost, naši zahraniční politiku i politiky.

Ten také zdůrazňuje, že Slovensko ve skutečnosti Ukrajině umožnilo přestat dovážet plyn z Ruska. „Je to něco, co ukázalo význam Slovenska pro energetickou bezpečnost Ukrajiny a bylo jednoznačně velkou podporou Ukrajině v konfrontaci s Ruskem,” dodal Duleba.

Veřejnost je rozpolcená

Publikace financovaná nadací Heinrich Böll Foundation v březnu 2016 zveřejnila průzkumy veřejného mínění provedené Institutem pro veřejné otázky (IVO). Jeden z autorů této visegrádské publikace, Grigorij Mesežnikov, říká: „Rusko-ukrajinský konflikt vnímáme jako test pro naši společnost, naší zahraniční politiku i politiky.“

Slovensko tehdy bylo jedinou zemí V4, ve které byla důvěra v Rusko vyšší než u Američanů (33 % vs. 23 %).

„Můžeme potvrdit, že slovenská veřejnost tradičně vůči Rusku pociťuje více sympatií, než je tomu u slovenských sousedů. Pohled slovenské veřejnosti je charakterizován ambivalencí a upřednostňováním vlastních krátkodobých pragmatických zájmů před více hodnotově orientovanými postoji,“ napsali ve studii Mesežnikov a Oľga Gyárfášová.

Názor, že nejlepší cestou by bylo opuštění protiruských sankcí, nyní na Slovensku slýcháme stále častěji a hlasitěji. A to i z úst slovenského premiéra Fica, řekl Mesežnikov serveru EurActiv.sk. Pokud se ale Rusko znovu rozhodne napadnout Ukrajinu, veřejnost bude pravděpodobně na straně Kyjeva. Nejdůležitější však bude, jak na celou věc budou pohlížet vrcholní politici a jak budou o konfliktu informovat média.

Nová jednotka pro boj s propagandou?

Na Slovensku, stejně jako v ostatních zemích V4, existují desítky médií, které šíří ruskou propagandu. Odborník ze Slovenského politického bezpečnostního institutu (SSPI) Jaroslav Naď se touto problematikou zabývá více než tři roky. Během této doby zjistil, že v sekci komentářů a diskuzí na nejrůznějších zpravodajských serverech se často objevují placené názory vymyšlené v zahraničí, přičemž je možné, že tyto internetové aktivity jsou placeny z Ruska. Ministr vnitra Robert Kaliňák tyto informace potvrdil před dvěma lety, když řekl, že jsou zde „informační kanály“ snažící se podkopat slovenské ukotvení v Euro-atlantických strukturách.

Mluvčí ministerstva vnitra, Michaela Paulenová, uvedla, že hybridní války se bude týkat i nová slovenská bezpečnostní strategie. Neprozradila však, jestli ministerstvo zvažuje vytvoření specializovaného orgánu, který by měl boj proti dezinformacím na starosti, jak tomu je v České republice.

Paulenová však dodala, že „jisté prvky cílené ruské propagandy a odporu vůči EU a NATO“ jsou v hledáčku Národního bezpečnostního a analytického centra, v němž působí zástupci hlavních státních bezpečnostních úřadů. Uvedla také, že zmírňování rizik spojených s šířením extremistické propagandy v kyberprostoru je dále posíleno projektem s názvem EMICVEC (Effective Monitoring, Investigation and Countering of Violent Extremism in Cyberspace).

shutterstock_369032750

© Shutterstock / Olga Khasanova

Maďarsko chce být pilířem změn Evropsko-ruských vztahů

Od vypuknutí ukrajinské krize se Vladimír Putin a Viktor Orbán setkali již třikrát během dvou let. Poslední z těchto setkání se uskutečnilo 2. února 2017 během návštěvy ruského prezidenta v Budapešti. Tato praxe se s ostatními unijními lídry nedá srovnat a frekvence těchto setkání naznačuje, že maďarská vláda zaujala vůči ruskému vedení zvláštní postoj.

„Není to vztah založený na vzájemné důvěře. Viktor Orbán byl v letech 1988 až 2009 jedním z největších ruských odpůrců. A na to Moskva nezapomněla,“ uvedl odborník na Rusko a profesor na katolické univerzitě Pázmányho Pétera, András Rácz.

Orbánův dlouhodobý protiruský postoj však zmizel prakticky ihned po jeho setkání s Putinem v roce 2009. Co se během tohoto setkání stalo, ale zůstává záhadou. Rácz věří, že rusko-maďarské vztahy vytvářejí asymetrický systém založený na příležitostných zájmech. V tomto ohledu je cílem maďarské vlády zajistit levné dodávky energie, což Orbánovi přináší politické body. Cílem ruského snažení je na druhé straně zrušení unijních sankcí.

Pragmatismus založený na maďarské energetické závislosti na Rusku byl vždy rozhodujícím faktorem při vytváření vládní strategie vůči Moskvě. A jedním z nejdůležitějších bodů současných rusko-maďarských vztahů je částečně utajený projekt Paks II, který má být financován půjčkami z Ruské federace. Dlouhodobé zajištění levných dodávek plynu Orbánovi v roce 2014 pomohlo k jeho znovuzvolení.

„Maďarsko bych nevnímal jako součást ruské sféry vlivu, ale jako stát, do kterého chce Rusko  investovat své prostředky. Putin však očekává něco na oplátku,“ myslí si György Deák András z ekonomického institutu maďarské akademie věd.

Rácz: Viktor Orbán byl v letech 1988 až 2009 jedním z největších ruských odpůrců. A na to Moskva nezapomněla.

Ruská agrese? Není se čeho bát …

Pozice Budapešti se liší od radikálnějšího postoje Polska či pobaltských států. Krizi na Ukrajině totiž nevnímá jako známku toho, že by byly v ohrožení i další státy. Orbán během společné tiskové konference s Putinem dokonce došel tak daleko, že chválil úspěchy maďarsko-ruských ekonomických vazeb, které se udržují i v době silného protiruského vnímání na západě evropského kontinentu. Tento postoj západních států pak označil za „módní protiruskou politiku“.

Co se ukrajinské krize týče, Orbán pouze zdůraznil, že je důležité plnit minské dohody, čímž prakticky relativizoval ruskou agresi a zároveň představil oficiální postoj vlády, která podporuje ukrajinskou teritoriální suverenitu.

„Postoj maďarské vlády, opakovaně vyzdvihující Minsk II, se Moskvě velice zamlouvá. Rusko v této dohodě nevystupuje jakožto zúčastněná strana. A jejím předmětem v žádném případě není otázka anexe Krymu. Z toho důvodu minská smlouva nemůže být základem budoucího uklidnění situace na Ukrajině,“ uvedl odborník na Rusko Biró Sz. Zoltán.

Orbánův kabinet definuje roli Maďarska jako pilíře pro restartování evropsko-ruských vztahů. Zároveň opakovaně připomíná, že bychom měli upustit od unijních sankcí, což vedlo ruský propagandistický kanál Sputnik k tomu, aby Maďarsko označil za „beranidlo“ Kremlu. Strana Fidesz tvrdí, že sankce Maďarsku způsobily značné hospodářské ztráty.

„Politika sankcí neovlivňuje jen stav ruské ekonomiky, ale také ekonomiky bývalých států  Sovětského svazu s úzkými vazbami na dnešní Rusko, což má neblahé důsledky také pro Maďarsko. Ztráta sahá až k 6, 7 miliardám dolarů, když vezmeme v úvahu propad exportovaného zboží a služeb,“ uvedl zástupce státního tajemníka pro vztahy s východem Zsolt Csutora.

Vláda přiznává, že tato data nejsou založena na reálných číslech z roku 2013, ale na scénáři, který předpovídá ekonomickou aktivitu mezi lety 2014 až 2016, pokud by v této době sankce neexistovaly. Zoltán Sz. Bíró je přesvědčen, že účelem těchto nereálných dat je vytvořit záminku pro kritiku politiky sankcí.

András: Maďarsko bych nevnímal jako součást ruské sféry vlivu, ale jako stát, do kterého Rusko chce investovat své prostředky. Putin však očekává něco na oplátku.

Ruská neliberální demokracie je naším vzorem

Téměř pravidelné rusko-maďarské summity se však zaměřují i na neekonomické záležitosti. Orbán sám v roce 2014 odkázal na úspěch ruského neliberálního modelu vládnutí. A zdá se, že sám ruský příklad následuje, zejména pokud jde o kroky mířené proti svobodným médiím a organizacím občanské společnosti, které se „snaží svrhnout vládu“ nebo které jsou „zahraničními agenty“.

Rétorika maďarské vlády se navíc vůbec nedotýká existence informační války, jež je přijímaná jako součást ruského boje. Jedná se o velice odlišný přístup oproti jiným zemím v tomto regionu. A to i přesto, že instituce ministerstva zahraničí a obchodu zveřejnily zprávu, že ruská propagandistická mašinerie využívá Maďarsko jako nástroj při svých útocích proti západním hodnotám a EU.

Důkazem zvyšujícího se politického vlivu Ruska může být i fakt, že ruskému vlivu se v Maďarsku nevěnuje dostatečná pozornost. A to ani v případech, kdy je ohrožena maďarská nebo regionální bezpečnost. Příkladem může být případ radikálně pravicové polovojenské organizace, která je spojována s „ruskými diplomaty“. Ani vůči ní maďarská vláda neuskutečnila žádné kroky, které by případné napojení na Kreml prokázaly nebo vyvrátily. A vzhledem k současným vzájemným vazbám není příliš pravděpodobné, že k tomu dojde.

Praktiky vrcholné politické reprezentace se již odrážejí i ve smýšlení maďarské společnosti. Jen 32 % Maďarů v průzkumu veřejného mínění uvedlo, že Maďarsko by mělo být součástí Západu. Na druhou stranu, čistě „východně orientovaní“ občané nejsou příliš častým jevem (6 %). Padesát procent respondentů uvedlo, že svůj národ vidí někde mezi Západem a Východem, alespoň co se geopolitických a kulturních faktorů týče.

  • Pingback: «EurActiv. cz», Чехия: Вышеградскую группу разделяют Владимир Путин и Украина — Новости на RUSS INFO()

  • олег

    Ve všech západních MÉDIÍCH dva roky jako mantra zní obvinění v испортившихся vztahu “Rusko zaútočil na Ukrajinu”. a předtím pozitivních článků o Rusku téměř nebylo. Jen poplatky byly: “v Rusku jsou porušována práva a svobody, zejména gayové, Rusko zkorumpovaný”. Teď o LGBT zapomněli, proč je něco.
    Nový trend u politiků a MÉDIÍ je hackeři a пропагандисткая dezinformace ohrožující jednotu EU a liberálnímu pořádku. Důkaz při tomto ne. Kluci na konci své spotřebitel задолбается číst tento бездоказательный nepříčetný a začne myslet.., že budete obviňovat po celém Putina a Rusko, nechcete řešit vlastní strukturální ekonomické problémy, problémy s migranty. Vaše podmínky jsou slabí a podléhají Washingtonu a posílení NATO je spojen s chamtivostí vojensko-průmyslového komplexu a vede k hrozbě války s jadernou mocností.
    Nelze věčně překládat šipky

    • Adéla Denková

      Dobrý den, jste troll, nebo bot?

REKLAMA
REKLAMA