Visegrád a migrace: Malé naděje na změnu

Země Visegrádské skupiny nesouhlasí s povinnými kvótami. Co dalšího je v debatě o migraci spojuje a kde se jejich názory rozcházejí?
Visegrád a migrace
@ Shutterstock / Fishman64

Slovensko předává předsednictví v Radě EU Maltě a dohoda o novém evropském azylovém systému je v nedohlednu. Pozice Visegrádské skupiny zůstává neměnná a země i nadále odmítají povinné relokace uprchlíků.

„Efektivní uplatňování principu odpovědnosti a solidarity zůstává naším společným cílem,“ uvádí závěrečná zpráva prosincového zasedání Evropské rady o vnitřních aspektech migrace. Pro slovenské předsednictví je takový závěr úspěch, neboť to znamená, že koncept efektivní solidarity, který by umožnil státům zvolit si způsob jak přispět k řešení migrační krize, získal celkovou podporu.

Situace je nicméně o mnoho složitější. Slovensko předalo Maltě řadu dosud neprodiskutovaných legislativních otázek k azylovému systému a postoje jednotlivých států k migraci se v západní Evropě liší. Blížící se volby v Nizozemsku, Francii a Německu navíc jen těžko přispějí k hledání kompromisu. Visegrádská skupina – Slovensko, Česká republika, Polsko a Maďarsko – zastává v debatě o migraci podobné názory a stala se regionálním hráčem. Kromě jednomyslné podpory konceptu „pružné“ a později „efektivní solidarity“ se shoduje také na potřebě spolupráce se třetími zeměmi skrze takzvané migrační kompakty kopírující dohodu s Tureckem. Země také zvyšují svůj podíl na ochraně vnějších hranic EU.

Visegrádská skupina sdílí názor, že plné obnovení schengenského prostoru je pro EU prioritou.

V tomto společném článku, který vznikl ve spolupráci české, slovenské a polské redakce EurActivu a maďarského think tanku Political Capital, se blíže podíváme na debatu o migraci v jednotlivých zemích Visegrádu.

Slovensko: Efekt předsednictví

Na začátku roku 2016 slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že chce „zabránit vytvoření ucelené muslimské komunity v zemi“.  V té době vrcholila předvolební kampaň a migrační krize se dostala do centra zájmu, ačkoliv v zemi v podstatě žádní migranti ani uprchlíci nejsou. Průzkumy veřejného mínění konané v roce 2015 ukázaly, že se výrazně zvýšil počet lidí považujících migraci za jednu z nejdůležitějších výzev, které Slovensko i EU čelí.

Od vzniku samostatného státu v roce 1993 a také po vstupu do EU v roce 2004 přijalo Slovensko velmi přísnou migrační a azylovou politiku. Staví se proti jakýmkoli návrhům na další harmonizaci a sdílení migrační zátěže na evropské úrovni. I přesto, že má historickou zkušenost s maďarskými a romskými minoritami, země prosazuje kulturní jednolitost, kterou podporují také politici.

Migrace se stala jedním z hlavních témat EU a brzy se stala součástí politických debat i na Slovensku. Vládnoucí středolevicová strana SMER-SD propojila bezpečnostní problémy s kulturní odlišností muslimských migrantů. Debata se vyostřila také kvůli volbám, ve kterých sice Robert Fico zvítězil a získal svůj třetí mandát, ale nezískal absolutní kontrolu.

Ačkoli slovenská vláda je relativně proevropská, jakmile se objevil na stole návrh na povinné relokace, začalo se hovořit o diktátu EU. Slovensko pak stejně jako Maďarsko podalo žalobu kvůli rozhodnutí Rady o dočasném systému relokací.

Rétorika se zmírnila v průběhu slovenského předsednictví v Radě EU. Středem zájmu zůstala ochrana vnějších hranic EU. „Tato propustnost hranic je smrtící hrozbou nejen pro prestiž Evropské unie, ale také pro její administrativní, politickou a sociální absorpční kapacitu,“ řekl EurActivu velvyslanec pro migraci Igor Slobodník.

Korčok: Zrušení dublinského nařízení může zvýšit motivaci k migraci

Slovenský návrh efektivní solidarity nakonec nezískal podporu všech členských států. Diplomaté přesto tvrdí, že pomohl uklidnit debatu o migraci plnou kontroverzí a nedůvěry. „Nikdy mě neuslyšíte říkat, že tato koncepce je ideální. Označení ‚pružná‘ solidarita je nešťastné, ale systém založený na jednom projevu solidarity není udržitelný,“ myslí si zmocněnec vlády pro předsednictví Slovenska v Radě Ivan Korčok. Zároveň tvrdí, že zrušením dublinského nařízení by EU mohla zvýšit motivaci k migraci. „Schengen takto nemůže přežít.“

Rozsáhlá harmonizace azylových procedur, kterou navrhuje Evropská komise, se Slovensku rovněž nezdá jako vhodné řešení.

Jakákoli reforma společného azylového systému má migranty motivovat, aby jej využívali, nikoli obcházeli, tvrdí Zuzana Števulová z nevládní organizace Liga pro lidská práva.  „Pokud skutečně chceme vytvořit společný azylový systém, není v něm místo pro tranzitní země.“ Zároveň se domnívá, že je nezodpovědné obavy z integrace uprchlíků zlehčovat.

Na konci roku 2015 Slovensko dobrovolně přesídlilo 149 iráckých křesťanů, kteří získali azyl z humanitárních důvodů. K tomuto dni jich v zemi zůstalo pouze 89. „Zbytek se vrátil do Iráku, což odůvodnili tím, že se jim stýská po domově,“ říká Petra Achbergerová, ředitelka odboru migrace a integrace Migračního úřadu.

Slovensko nyní přislíbilo dobrovolné přijetí 100 uprchlíků z Řecka a nabízí 500 stipendií pro mladistvé ze Sýrie. Pomohlo také Rakousku tím, že poskytlo dočasné bydlení na svém území více než tisícovce uprchlíků, kteří žádají o azyl v Rakousku. Svou práci odvádí také nevládní sektor a dobrovolníci, kteří pomáhají uprchlíkům na balkánské migrační trase.

Česká republika:  Závazek k hranicím

Migrace se stala jedním z dominantních politických témat posledních dvou let. Veřejná debata o migraci se radikalizovala a vznikla nová anti-imigrační hnutí. Jedná se například o Stranu přímé demokracie, která byla šestou nejúspěšnější stranou krajských voleb v roce 2016. Profesor politologie Miroslav Mareš z Masarykovy Univerzity v Brně však říká, že reálná politika udržuje směr, který měla i před započetím krize. Výraznější jsou zahraniční aktivity státních i nestátních aktérů, jako například nasazení českých policistů na vnějších hranicích EU či neziskové organizace pomáhající migrantům na cestách.

Ministerstvo vnitra ČR: Návrh Komise reformovat azylový systém nepovede k výraznějšímu snížení přílivu migrace

Současný evropský azylový systém je podle českého ministerstva vnitra nefunkční. Kritizuje i navrhovanou revizi. „I kdyby se podařilo navržený systém prosadit, nepovede k významnějšímu snížení přílivu migrace,“ uvedla mluvčí ministerstva Hana Malá. Nejproblematičtější je revize dublinského nařízení a v něm obsažené přerozdělování migrantů. ČR si stojí za tím, že přerozdělování by nemělo být povinné. Slovenský koncept efektivní solidarity tak ČR podporuje, místo přijetí migrantů by ale nabídla vyšší zapojení do aktivit Evropské azylové agentury či Evropské pobřežní a pohraniční stráže.

Pohled neziskových organizací na řešení migrační krize se od české vlády liší. Příkladem je alternativa Martina Rozumka z Organizace pro pomoc uprchlíkům a již zmíněné Zuzany Števulové z bratislavské Ligy za lidská práva. Země V4 by podle autorů měly navrhnout evropský azylový systém, který by spočíval v jednom azylovém řízení platném na celém území EU. Úspěšní žadatelé o azyl v EU by tak získali od evropských úřadů povolení, se kterým by mohli vycestovat do dalších zemí EU.

V ČR žádá o azyl zhruba 1 500 lidí ročně. Syřanů a Afghánců je mezi nimi minimální počet. Podle Zuzany Schreiberové z Multikulturního centra za to mohou nevyhovující podmínky v detenčních zařízení, kam jsou migranti umisťováni. „Velká většina z nich se rozhodne pokračovat do jiných států, především do Německa,“ vysvětlila Schreiberová. Česká republika tak přijímá velmi omezený počet uprchlíků. Azylovým řízením úspěšně projde každý třetí žadatel.

Visegrád a migrace

Jednání premiérů zemí V4 před summitem v Bruselu @ European Union, 2017

Maďarsko: Hotspoty mimo Schengen

Maďarská vládní koalice Fidesz-KDNP využila uprchlickou krizi k překonání období klesající popularity. Maďarsko bylo první zemí, která postavila plot, aby udržela migranty mimo své hranice, a premiér Viktor Orbán odmítl  systém kvót pro přerozdělování migrantů už na samém začátku. Místo toho prosazoval ochranu vnějších hranic EU.

Opatření přijatá vládou Fidesz-KDNP vyvolala svými protiimigračními kampaněmi a kriminalizací žadatelů o azyl xenofobní nálady ve společnosti. Orbán například tvrdil, že všichni teroristé pocházejí z řad migrantů a otázkou zůstává, kdy dorazí do Evropy. Podle výzkumu ústavu Tárki xenofobie v minulém roce dosáhla dosud nejvyšší hodnoty (58 %). Referendum o kvótách uspořádané v říjnu 2016 bylo sice neplatné, ale z 3,3 milionů voličů hlasovalo 98 % proti relokacím.

„Odpověď maďarské vlády na uprchlickou krizi byla motivována možnými politickými zisky. Přála si zejména upevnit svou moc tím, že uměle podporovala napětí ve společnosti,“ vysvětlil bývalý ministr zahraničí Géza Jeszenszky, který si myslí, že neplatné referendum o kvótách nemůže být v Bruselu vnímáno jako úspěšné.

Sándor Gallai, ředitel výzkumu v Migrációkutató Intézet (Institut pro výzkum migrace), naproti tomu říká, že opatření vlády vycházejí z politické motivace založené na hodnotách. „Orbánova vláda podporuje myšlenku etnicky homogenní společnosti, která odpovídá názoru maďarské veřejnosti. Snaží se řešit demografické problémy skrze rodinnou politiku namísto imigrace,“ říká Gallai.

Zalán Zsolt Csenger: Žádosti o azyl by měly být rozhodovány mimo EU

Maďarská vláda vidí řešení migrační krize ve vytvoření hotspotů mimo území Schengenu, nikoli v distribuci žadatelů o azyl mezi členskými státy. „Nikdo nemůže být nucen k tomu, aby přijal někoho ve své zemi. Pomoc musí být poskytnuta tam, kde je potřeba, to znamená, že žádosti o azyl by měly být rozhodovány mimo EU,“ říká Zalán Zsolt Csenger, místopředseda výboru pro zahraniční politiku maďarského parlamentu. Podle maďarské vlády nesmí být solidarita omezena pouze na relokační mechanismus. Zároveň považuje za naprosto nepřijatelné, aby státy odmítající tento mechanismus musely zaplatit sankce.

Žadatelé o azyl v EU většinou Maďarskem pouze procházejí. „V loňském roce bylo podáno zhruba 30 tisíc žádostí o azyl, na konci listopadu získalo status uprchlíka či doplňkovou ochranu 398 lidí,“ říká Márta Pardavi, spoluprezidentka Maďarské helsinské komise. Nyní je v maďarských uprchlických zařízeních asi 500 osob. Někteří bydlí ve vyhřívaných kontejnerech, ale lidé v uprchlickém táboru Körmend musejí přečkat zimu ve vojenských stanech.

Márta Pardavi tvrdí, že zrušením uprchlických center v Debrecínu a Bicske vláda vědomě reformovala azylový systém. Pobídla tak žadatele o mezinárodní ochranu, aby co nejrychleji opustili zemi.

V Maďarsku přesto můžeme pozorovat pozitivní vývoj. Pro organizace občanské společnosti je sice čím dál složitější získat přístup k uprchlíkům, v roce 2015 se ale zformovaly do dobrovolné skupiny Migszol (Pomozme uprchlíkům společně), aby nadále pomáhali těm, kteří potřebují materiální podporu a jídlo. Aktivní jsou také náboženské organizace. Vláda tedy svou roli v této oblasti neplní, její povinnosti však převzala právě občanská společnost.

Polsko: Pomoc v zemích původu

Polsko je jedním z hlavních oponentů přerozdělování migrantů mezi členskými státy a dodnes nepřijalo ani jednoho uprchlíka z Řecka či Itálie. Ačkoli migrace není v centru zájmu natolik jako v Maďarsku, polská vláda čas od času zdůrazní, že ji nikdo nemůže k přijímání žadatelů o azyl nutit.

Białas: Přístup polské vlády je laxní, negativní, dokonce až nepřátelský

Ministr vnitra Mariusz Błaszczak označil polský přístup za „citlivou variantu“. Myslí si, že redistribuční mechanismus situaci nevyřeší a „přiláká více migrantů“. Ministr Błaszczak dále říká, že Polsko by raději namísto toho pomohlo zemím, ze kterých migranti do Evropy proudí. Konkrétní aktivity v tomto ohledu však zatím chybí, upozorňuje Jacek Białas z Helsinské nadace pro lidská práva. Popisuje přístup vlády jako „laxní, negativní,  dokonce až nepřátelský“.

Polský přístup k migraci nemůže být plně pochopen bez ohledu na současnou polskou vládu a nástroje její moci. Používá jednoduché dělení světa na „my“ proti „nim“ – tedy na „my“ proti „opozici“ a „liberálním elitám“. V takovém kontextu jsou pro ni uprchlíci velmi užiteční, neboť na ně může poukázat jako na hrozbu.

Naneštěstí může takový přístup vést k násilnému chování. Existují případy vyhrožování, útoků a nepokojů s rasistickým kontextem. Zástupkyně polského ombudsmana Sylwia Spurek řekla EurActivu, že vláda by měla takovým násilnostem čelit, jinak se xenofobní nálada ve společnosti a s ní spojené násilí prohloubí. Zdůrazňuje také, že ombudsman Adam Bodnar volá po komplexním akčním plánu, jehož součástí by bylo vytvoření otevřené kultury pro přijímání uprchlíků.

  • Lajos99

    Exministr,cituji” neplatné referendum o kvótách nemůže být v Bruselu vnímáno jako úspěšné.”
    Pokud použijeme výsledky madarského referenda jako výzkum veřejného mínění, pak se těžko najde jiný projekt výzkumu veřejného mínění, který by mu mohl svou hodnotou konkurovat.

REKLAMA
REKLAMA