Integrace romské menšiny v Česku i celé EU zůstává zásadní výzvou

Podle kvalifikovaných odhadů žije v České republice až 300 tisíc etnických Romů. Přesto jen zlomek romské populace získal vyšší vzdělání a dosahuje kariéry v rámci a nikoliv vedle majoritní společnosti. Lepší integraci má podle některých názorů usnadnit dlouhodobá komunitní práce a důrazné odstraňování předsudků. Současná vládní koncepce k tomuto účelu podporuje rozvoj kulturního života Romů.
romské děti II
zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Anglos.

V celé EU žije kolem dvanácti milionů Romů. Jedná se o nejpočetnější národnostní menšinu na evropském kontinentě. Za palčivou hrozbu spojenou s romským etnikem jsou přitom považovány zejména takzvané sociálně vyloučené lokality. V České republice podle odborníků existuje přes 300 chudinských domů, ulic a čtvrtí, v nichž žijí převážně Romové, v součtu se jedná přibližně o 80 tisíc lidí. 

Takováto „ghetta“ se vyznačují tím, že většina dospělých lidí nemá žádné zaměstnání, takže rodiny jsou odkázány pouze na sociální dávky. Bezútěšné prostředí, které je obklopuje, v obyvatelích nevzbuzuje naději na změnu a nemotivuje je k úsilí se z něj vymanit.

Na otázku, nakolik se ve Česku daří integrovat romskou komunitu a jaké jsou v tomto ohledu evropské trendy, hledali odpověď i účastníci diskuse zastřešené zastoupením německé nadace Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

Hlavně pro Romy, nejen pro Romy

Náklady na mnohé projekty, které usilují o zlepšení postavení obyvatel romského původu, pokrývají i evropské fondy. Nesou však stávající snahy o začlenění Romů do české a evropské společnosti kýžené ovoce, nebo by prostředky mohly být vynaloženy efektivněji?  

Podle slov Vladimíra Špidly, který coby evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti v letech 2004-2010 problematice sociálně vyloučených Romů věnoval pozornost, by měl každý projekt zabývající se jejich podporou zohledňovat jednu základní zásadu. „Musí být směřován explicitně pro Romy, ne však exkluzivně,“ řekl Špidla. Neboli nápomocné projekty musí zohledňovat specifika romské společnosti, na kterou cílí, ale z pomoci nesmí být příslušníci jiných etnik vyloučeni.

Nicméně se objevuje i kritika, jež se soustředí vůbec na samotnou podstatu projektů. Podle takových názorů (formulovaných například advokátkou Klárou Samkovou v publikaci „Romská otázka“) je k dlouhodobému nezdaru odsouzena jakákoliv pomoc, která primárně používá prostředky sociální práce. Činnost sociálních pracovníků prý léčí jen symptomy, a tak může být pouze doplňkem k celoplošnému řešení na národnostním základě. 

Podle stanoviska, které si EurActiv vyžádal od Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR, však bývají rozdíly mezi takzvaným etnickým a naopak sociálním přístupem zveličovány. I zastánci sociálního působení údajně uznávají existenci diskriminace a snaží se proti ní bojovat ve školách a na pracovištích. Samotná Koncepce romské integrace pro období 2010-2013, která usiluje o vyrovnání šancí Romů, zohledňuje oba přístupy a vychází ze tří východisek: socioekonomického, lidskoprávního a právě národnostního. Rozvoj kultury romského etnika a povědomí o jeho jedinečné historii přitom považuje také za nezbytný prostředek, jak zlepšit vztahy Romů a většinové společnosti. 

Snahu jednat s Romy jako zástupci národnostní menšiny v podobném duchu potvrzuje i setkání premiéra Petra Nečase se zástupci Celostátní asociace Romů v polovině června. Na něm ministerský předseda zdůraznil potřebu hledat a prezentovat pozitivní příklady integrovaných Romů a klíčový význam, jaký má vzdělávání. 

Z pohledu Sekce pro lidská práva je poptávka po „podpoře pozitivních práv národnostních menšin“, pod niž spadají například kulturní festivaly, dlouhodobě uspokojována. Uveďme, že Romům se věnuje samostatná Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny (v níž působí tři osoby romského původu) a veřejné prostředky směřují do vydávání několika časopisů pro romskou menšinu. Čili stát se snaží alespoň minimálně kompenzovat tu nevýhodu, že Romové oproti ostatním národnostní menšinám v ČR nemohou posilovat svou identitu pomocí kulturního zázemí, jako by bylo televizní vysílání ze země, v němž by byli většinou, neboť Romové žádný vlastní „národní“ stát zkrátka nemají. 

Cesta vede přes spolky a jehovisty?

Jak z vlastní zkušenosti zmínila Slávka Mačáková, která působí v romských osadách na Slovensku prostřednictvím Centra pro udržitelný rozvoj ETP Slovensko, příliš nemohou uspět ani krátkodobé a na konkrétní problematické jednotlivce zaměřené projekty. Naopak pozitivní ohlas má vytrvalá komunitní práce, která staví na vzájemné důvěře mezi kupříkladu neziskovou organizací, která asistenci poskytuje, a celou skupinou romských příjemců.

Jenže řekne-li se příjemce, nemělo by to automaticky znamenat pasivní obdarovávání, upozornila. Romové by se měli v činnosti co nejvíce angažovat. Základem účinné komunitní práce podle takového přístupu má být zapojení celé komunity (nikoliv jednotlivců) do projektu od samého počátku, jak se tomu stalo i po spuštění rozsáhlého a kladně přijímaného projektu ACCEDER ve Španělsku. Z Úřadu vlády nicméně zaznívají i varování před úskalími, jakým musí komunitní práce čelit – ve vyloučených lokalitách obvykle nelze hovořit o klasické komunitě, u níž by bylo možné najít skutečné „zástupce“, se kterými by organizace mohly jednat.

K názoru, že je chybou, když některé programy Romy vynechávají z diskuze a nakládají s nimi pouze jako s objektem pomoci, se přiklání i slovenský etnolog Tomáš Hruštič. V tomto ohledu prý za příklad mohou posloužit některé církve. Drtivá většina evropských Romů jsou přesvědčení křesťané a do budoucna má velký potenciál, že ve společenství věřících mohou neintegrovaní Romové snáze překonat nesnáze a předsudky, které přináší jejich původ. Jak EurActivu potvrdil Úřad vlády, „faráři mnohdy zpřístupňují své fary pro volnočasové aktivity místních Romů a také se jim sami věnují“. 

Zajímavým jevem však je, že evropští Romové stále častěji inklinují spíše než k zavedeným církvím k těm charismatickým, které mohou na někoho působit až sektářsky. „Ať si o Svědcích Jehovových můžeme myslet cokoliv z hlediska víry, pravdou je, že na Slovensku mají na inkluzi Romů blahodárný vliv,“ uvádí Hruštič coby příklad.

Podobný stav panuje také u našich západních sousedů, jak potvrdil německý odborník na anticiganismus Daniel Strauss. Podle něj zejména katolická církev selhala po druhé světové válce, kdy Romům, kteří přežili koncentrační tábory, neposkytovala dostatečnou duchovní pomoc. Příklon k alternativním křesťanským skupinám je potom u Romů pochopitelný. 

„Majoritní církve by teď přinejmenším neměly bránit těm malým a dát jim prostor, ať ve vztahu k Romům pracují,“ dodává Hruštič. 

Překážkou zůstává anticiganismus 

Ovšem snahy o efektivní řešení podle účastníků diskuse při nadaci Fridrich-Ebert-Stiftung podkopává zejména odpor k romskému etniku, „anticiganismus“, který je podle nich silně přítomný ve většinové české i obecně evropské společnosti. 

Odborník na anticiganismus Strauss uvádí, že Romové a Sinti jsou vesměs v Německu spokojeni se svým zaměstnáním a příjmem. Přestože často vydělávají 2.000 eur, 70 % německých Romů stále žije v sociálních bytech, což podle Strausse mají na vině předsudky většinové společnosti. Jak dokládají poslední statistiky, za souseda by Roma nechtělo 68 % Němců, což není trend odlišný od České republiky. 

Podle vyjádření Úřadu vlády za posledními projevy nesnášenlivosti vůči českým Romům může stát mimo jiné mechanismus „obětního beránka“, kdy si někteří příslušníci majority ventilují vlastní těžkou socio-ekonomickou situaci tím, že osočují zranitelnější skupiny populace z údajné sociální nepřizpůsobivosti. Přesto se prý česká společnost jako celek nezdá mít silnější předsudky vůči Romům než jiné evropské národy.

Ať už je anticiganismus přítomný jakkoliv hluboce, bývá chápán jako závažná překážka pro romskou integraci. Jak říká Vladimír Špidla, anticiganismem jsou Romové v očích veřejnosti delegitimizováni. „Tedy programy ztrácejí dopad a nejsou chápány jako legální, zasloužené,“ vysvětlil. A tento mýtus o pozitivní diskriminaci, čili že Romové dostávají něco navíc, co si nezasloužili, může případné vlny nesnášenlivosti jen posílit. 

REKLAMA
REKLAMA