Vliv škol na společnost je stále velký, ne vždy však pozitivní

V rámci probíhající debaty ministerstva školství (MŠMT) tento rezort vyjádřil obavy, že současné školy dostatečně nepodporují například kritické myšlení nebo schopnost spolupracovat a ztrácí tak na svém tradičním významu a vlivu. Podle odborníků, které EurActiv oslovil, však školy stále mají rozhodující vliv na podobu společnosti. Dodávají však, že nemusí být vždy pozitivní.

holčička s lupou
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Phaitoon

I přesto, že si Česká republika nemůže stěžovat na nedostatek rezortních i nadrezortních dokumentů pro oblast vzdělávání, podle ministerstva školství (MŠMT) chybí českému vzdělávacímu systému promyšlená strategie, která by přežila i střídání vlád a ministrů v příštích letech.

I z tohoto důvodu se MŠMT rozhodlo nastartovat debatu nad směřováním vzdělávacího systému, které se má účastnit mimo jiné odborná veřejnost, výbory Poslanecké sněmovny a Senátu, či zástupci byznysu. Výsledkem má být nová strategie vzdělávací politiky do roku 2020 (EurActiv 28.1.2013). Podpořilo také projekt Česko mluví o vzdělávání, který v první polovině roku připravil sérií diskuzí věnovaným nejdůležitějším otázkám českého školství.

Podle podkladového materiálu MŠMT k probíhající diskuzi Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 je v příštích letech nutné v první řadě posílit relevanci a prestiž školy a školního vzdělávání. České děti a náctiletí totiž tráví u televize a na internetu mnohem více času než ve škole. To, co se naučí vlastní aktivitou, prostřednictvím sociálních sítí, na internetu nebo z médií, je tak pro ně zpravidla relevantnější než to, co se dozvídají ve škole.

„Mnohé důležité procesy vzdělávání zejména získávání informací a vytváření postojů se tak neodehrávají jen ve škole, ale stále intenzivněji paralelně se školním vzděláváním ve ‘veřejném mediálním a síťovém prostoru‘. Pro vzdělávané, ale i pro zaměstnavatele a další zájmové skupiny, pro celou společnost tak škola ztrácí na svém tradičním významu a vlivu,“ píše se ve zmíněném dokumentu MŠMT.

Školy vliv mají

Podle ředitelky Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání Marianny Sršňové však školy stále vliv na podobu společnosti jednoznačně mají. „Děti tráví ve školách významnou část svého času. Ve škole dochází k důležitému ovlivňování a rozvoji osobnosti dítěte. A to jak v interakcích s dospělými – učiteli, tak také v interakcích s vrstevníky,“ řekla EurActivu.

Sršňová navíc dodává, že školy mohou odrážet společenské vztahy, například nerovné vztahy mezi majoritní společností a znevýhodněnými skupinami a reprodukovat mocenské vztahy z hlediska stylu komunikace učitelů s dětmi i dětí navzájem. Škola také ovlivňuje společnost tím, že může reprodukovat ideologické zaměření společnosti a její zájmy, jako je přílišné individuální a tržní zaměření a důraz na výkony dětí, dosahování úspěchu a ocenění na úkor třeba kulturního povědomí a vyjádření.

„Školy mají obrovský potenciál společenský rozvoj ovlivňovat. Mohou nabídnout dětem prostor pro jejich rozvoj, kreativitu, samostatnost, zodpovědnost, kritické vnímání a posuzování dění kolem sebe, vytvořit bezpečné prostředí pro budování odpovědného přístupu k sobě i ke společnosti,“ dodává Sršňová.   

Spolupráce vs. soutěživost

Velký vliv školy na společnost potvrzuje i Petr Daniš, ředitel sdružení TEREZA, které se zabývá podporou environmentální výchovy na základních a středních školách. Podle něj existují dva typy škol. V prvním děti navzájem spolupracují, učitelé jim svým přístupem modelují respekt k odlišnostem, učení je provázané s životem ve skutečném světě a společnosti, a proto je také smysluplné. Děti zde navíc mohou participovat na životě školy i obce a snažit se je zlepšovat. Ve druhém typu škol pak děti motivované známkováním mezi sebou soutěží, učitelé svým přístupem modelují despekt k odlišnostem a výsměch slabším a chybujícím. Děti se zde „biflují nesmyslné znalosti“ odtržené od reality a jedinou možností bývá podvolit se systému a trochu podvádět, například opisovat.

„Nemyslíte, že děti vycházející z těchto dvou typů škol se budou lišit, budou mít jinou představu o společnosti a jinou podobu společnosti budou svým chováním vytvářet?,“ ptá se Daniš a dodává, že ne všechny české školy lze takto zaškatulkovat.

Jak doplňuje Sršňová, škola není přípravou na život, ale samotným životem. „V každém období se učíme něco jiného, jiným způsobem a formami, které by měli odpovídat našemu věku a možnostem si dané znalosti, dovednosti a schopnosti osvojit. A každé toto období je našim životem a jeho stěžejní součástí,“ vysvětluje Sršňová.

Školy nepodporují kritické myšlení, ani vztah k přírodě

Podle MŠMT se do obsahu a forem výuky ve škole mnoho důležitých dovedností promítá mnohdy pomalu, s velkým zpožděním nebo vůbec. Mezi ty ministerstvo počítá například schopnost spolupracovat, učit se, kriticky myslet, rozhodovat (se), vést i být veden, ale třeba i flexibilitu, sebedůvěru, empatii nebo sebeřízení. Jedná se přitom o schopnosti, které se stále více jeví podstatné pro život v 21. století.

Petra Daniš dodává, že v současnosti také není věnován dostatečný prostor vztahu dětí k přírodě, jejich porozumění životnímu prostředí a jejich jednání v souladu s udržitelným rozvojem.

„Naštěstí je zde ale alespoň nějaký prostor a záleží hodně na škole, jak ho využije a zda se tímto směrem vydá, či nikoli,“ uzavírá Daniš.

REKLAMA

REKLAMA