Unijní patent spásu nepřinese, varují odborníci

Podle expertů se patentu Evropské unie nedočkáme především kvůli sporům o jazykové otázky dříve než za deset let, kdy by měly překlady zlevnit díky využití počítačů. Málo se navíc mluví o tom, že v Česku po jeho zavedení vzroste objem patentových práv na zhruba dvacetinásobek, což ztíží rešerše.

Inovace výzkum
Zdroj: Wikipedia Commons

Zástupci českých podnikatelů často mluví o tom, že zavedení tzv. patentu Společenství (který se po přijetí Lisabonu přejmenoval na patent Evropské unie) pro ně bude znamenat obrovský posun vpřed. Asi mají z části pravdu, ale čeká nás – navzdory optimistickým informacím v některých českých médiích – ještě běh na pořádně dlouhou trať, která může přinést řadu úskalí.

Idea je to hezká: český podnikatel podá Úřadu průmyslového vlastnictví patentovou přihlášku, zaplatí nevelký registrační poplatek a jeho vynález bude během několika měsíců chráněný po celé Unii. O náklady na překlad do jednotlivých jazyků se postará Evropský patentový úřad, případně jeho národní pobočky a byznysmeni si jen rozmyslí, jestli se jim vynález vyplatí i v dalších letech natolik, aby za něj hradili udržovací poplatky.

Tak si podnikatelé ve zkratce představují přínosy patentu Evropské unie. Jak si ovšem ukážeme dále, unijní patent nepřinese jen samé výhody.

Za hranicemi je draho

Není sice pravda, že patentová ochrana musí být vždy drahá a složitá, jak se často říká a píše, ale platí to pouze tehdy, když zůstaneme na „českém písečku“. „České patenty jsou levné. Náklady na ně jsou zpočátku prakticky nulové,“ říká předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) Josef Kratochvíl. „Mezinárodní patenty jsou však nepoměrně dražší,“ dodává.

Jen pro pořádek, žádný mezinárodní ani evropský patent v pravém slova smyslu zatím neexistuje. Vynálezce sice může u ÚPV podat podle Smlouvy o patentové spolupráci mezinárodní přihlášku, kterou lze získat průmyslovou ochranu ve více než stovce signatářských států, ale o udělení patentu si rozhoduje každá země sama (na mezinárodní úrovni proběhnou jen prvotní rešerše).

Paralelně k tomu funguje také systém na starém kontinentě: Evropský patentový úřad sídlící v Mnichově sice má právo udělovat tzv. Evropské patenty, ale to je vždy pouze začátek zdlouhavého procesu. Vynálezce totiž následně musí obhájit udělení patentu na všech národních úřadech v zemích, kde chce mít svou myšlenku chráněnou. Evropský patent je tak pouze jakýmsi „svazkem patentů národních“.

Získání patentu v zahraničí je zdlouhavý proces, který nejvíce ztěžuje (a prodražuje) to, že lidi po celém světě mluví různými jazyky.

Babylónská věž

Jen v Evropské unii existuje 23 oficiálních jazyků a fundované překlady často komplikované technické dokumentace vyjdou na tisíce eur, které musí zaplatit přihlašovatel patentu. Existují sice snahy o to, aby se patenty nemusely povinně překládat, ale to by zase stěžovalo situaci výzkumníkům, kteří by si ve svém rodném jazyce nemohli zjistit, jestli náhodou nebádají na něčem již objeveném.

K takzvané Londýnské dohodě, která tuto povinnost ruší, se tak zatím připojilo pouze 15 států z 36 členských zemí Evropské patentové organizace. Výhodné je to samozřejmě hlavně pro státy, kde se mluví nejpoužívanějšími evropskými jazyky (EurActiv 5.8.2009).

Právě nejasnosti okolo toho, kdo by hradil drahé překlady do všech unijních jazyků, jsou hlavním balvanem na cestě k patentu EU, který by měl vynálezci poměrně levně zajistit patentovou ochranu vynálezu ve všech zemích sedmadvacítky.

Podle ředitele Ústavu právní ochrany průmyslového vlastnictví Ladislava Jakla mohou tento „gordický uzel“ rozseknout automatické překladače. „Evropská unie ve spolupráci se Spojenými státy a Japonskem vyvíjí strojové překladače. Předpokládá se, že v dohledné době – netroufám si odhadnout, jestli to bude za tři nebo za deset let – budou mít ty strojové překlady dobrou informační hodnotu,“ řekl EurActivu Jakl s tím, že se ale nedá počítat s jejich právní závazností (v případě sporů se bude muset překládat „postaru“).  

Kromě překladů je tu ještě další problém: kdo rozsoudí případné spory o patenty EU. V tomto ohledu postoupilo vpřed švédské předsednictví: členské státy sedmadvcítky totiž na prosincové (2009) Radě pro konkurenceschopnost podpořily vznik speciálního patentového soudu EU (podrobné informace v aj zde).

Jde ovšem pouze o malý krůček správným směrem. Podle Jakla bude trvat nejméně další tři až čtyři roky než se členské státy shodnou na základním rámcovém nařízení k patentu EU. Dořešení všech sporných otázek a uvedení patentu EU do praxe se dočkáme tak za deset let, tvrdí.

Není vše tak růžové

Jak upozorňuje Jakl nesmíme zapomínat, že patent EU nemusí přinést českým podnikatelům a výzkumníkům jen samá pozitiva. „Český tisk se zmiňuje pouze o výhodách patentu EU. Je ale třeba zdůraznit, že mimo nového patentu EU zůstanou v platnosti i národní patenty a Evropské patenty. Po zavedení patentu EU bude na území ČR dvacetkrát i více patentů než dosud,“ vysvětluje Jakl s tím, že celý systém bude mnohem složitější a ne jednodušší. „Také se neupozorňuje na to že patent EU si budou moci přihlašovat také subjekty z nečlenských zemí,“ dodává.

„Může nastat podobná situace jako u ochranných známek, kdy mimo 100 tisíc národních ochranných známek a 100 tisíc mezinárodních máme  700 až 800 tisíc známek Společenství. U patentů bude ten nárůst ještě mnohem razantnější,“ uzavírá Jakl.

Je jasné, že pokud by se nadměrně zvýšily poplatky za rešeršní činnost, nebylo by to jistě pro zapisovatele patentů nic příjemného, ovšem vedle současných nákladů na překlad i tak zůstanou jen zlomkem. Pokud ty dokážeme v dohledné době snížit, je cesta k patentu EU otevřená. Nebude ovšem krátká ani jednoduchá.

(Citovaní řečníci se 14.1.2010 zúčastnili konference "Práva k duševnímu vlastnictví: Klíč k inovacím a rozvoji malých a středních podniků" pořádané Technologickým centrem AV ČR ve spolupráci s Britskou ambasádou a LES Česká republika v rámci sítě Enterprise Europe Network ČR.)

REKLAMA

REKLAMA