Slovní hodnocení je pro žáky daleko lepší než známkování, tvrdí odborníci

Přestože se odborníci shodují na tom, že slovní hodnocení je na rozdíl od klasického známkování pro žáky více motivující, dokáže jim poskytnout lepší zpětnou vazbu a zabývá se i hůře měřitelnými kvalitami žáka, není na českých školách stále příliš běžné. Měla by se tato situace změnit? A zlepší situaci na českých školách plošné testování žáků?
školačka
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: imagerymajestic.

V posledních letech dochází stále častěji ke kritice způsobu hodnocení na základních školách. To velmi často probíhá pouze pomocí pětistupňové škály známek, která však podle odborníků není dostatečná.

To na začátku minulého roku potvrdila i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která České republice doporučila „vypracovat komplexní strategii hodnocení výsledků žáků a posílit úlohu hodnocení podporujícího učení – tedy formativní hodnocení“. Rodiče by navíc měli podle této organizace získávat informace o výsledcích svých dětí v průběhu celého roku, nikoliv jen na konci pololetí. Jako o jednom z důležitých témat, nad kterým by se měla společnost v budoucnu zamyslet, mluvím o způsobu hodnocení také nezisková organizace EDUin v rámci své kampaň Česko mluví o vzdělávání.

„Dobré slovní hodnocení poskytuje srozumitelnější zpětnou vazbu žákovi než známka, přesto je využíváno školami méně než hodnocení známkou. Nejvýznamnější výhodu slovního hodnocení je jeho potenciál ukazovat cesty žákovi k jeho dalšímu rozvoji,“ řekl EurActivu konzultant v oblasti vzdělávání Petr Chaluš.

Podle dětského psychologa Václava Mertina záleží především na tom, jakou podobu slovní hodnocení má. „Slovní hodnocení pokládám za vhodné, pokud obsahuje informace, které umožní dítěti porozumět, proč se mu to či ono nepovedlo, a současně informace, které mu umožní zlepšení. A to i v případě, že je jeho výkon dobrý, tedy když jde o takzvané formativní hodnocení. Pokud je však slovní hodnocení pouhé konstatování stavu, tak je pokládám jen o malinko vhodnější, než známky,“ vysvětlil redakci Mertin.

Umí rodiče slovní hodnocení docenit?

Podle stávajícího zákona může v současnosti probíhat hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení klasifikací, slovně i kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Rodiče tedy mohou přes školskou radu iniciovat změnu hodnocení v jejich škole na slovní nebo kombinované.

Jedněmi z prvních škol, které v Česku začaly používat slovní hodnocení, jsou školy založené na waldorfské pedagogice opírající se o zásady podporující individualitu a kreativitu žáků.

„Klasifikace umožňuje hodnotit v podstatě jenom výsledky žákovy práce. Slovní hodnocení navíc dovoluje popsat i jiné, hůře měřitelné či dokonce neměřitelné kvality, navíc s ohledem na žákovy možnosti, vrozené předpoklady či jiné okolnosti, například vytrvalost, pečlivost, práci s chybou, plynulost slovního projevu, schopnost prezentování vlastní práce, spolupráci s ostatními nebo kreativitu,“ vysvětlila EurActivu Jana Petrů ze Základní školy waldorfská v Jinonicích.

Podle Petrů jsou kromě již zmíněných kladů dalšími pozitivy také to, že slovní hodnocení může povzbudit vnitřní motivaci, pomoct žákovi rozvinout schopnost sebehodnocení a navíc nutí učitele k tomu, aby se všemi žáky poctivě zabýval, odhalil jejich nadání a nedostatky a pomohl jim najít vhodnou individuální cestu k jejich maximu.

Naopak nevýhody vidí pedagožka v tom, že slovní hodnocení jednak klade velké nároky na učitele, poukazuje však také na to, že pro přestup žáků na střední školu je stále nutné jej převádět na klasifikaci. Petrů navíc upozorňuje, že rodiče často nepřisuzují slovnímu hodnocení takovou váhu jako známkám. „Pravdou ovšem je, že rodič, který se svému dítěti a jeho výchově zodpovědně věnuje, slovní hodnocení dokáže ocenit,“ dodává. 

Problematické srovnávání škol

Způsob hodnocení žáků je však pouze jedním z mnoha měřítek, které rodičům slouží k výběru školy pro jejich potomky. Podle zákona je hodnocením podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání pověřená Česká školní inspekce (ČŠI). Jedním z mnoha indikátorů hodnocení škol je i pravidelné testování škol ČŠI na konci prvního a druhého stupně.

„Testy mohou účinně indikovat existenci problému v konkrétní škole, nemohou však zjistit příčiny tohoto problému. K tomu je nutné školu navštívit a použít celou škálu dalších nástrojů, metod a postupů,“ vysvětlil redakci Libor Vacek z tiskového oddělení ČŠI.

Vacek dodává, že dalším cílem tohoto testování je poskytnutí účinné zpětné vazby pro žáka, jeho rodiče, učitele a ředitele školy o tom, do jaké míry žák umí to, co by měl podle minimálních vzdělávacích standardů umět, v čem je slabší a v čem naopak požadavky minimálních standardů splňuje.

Podle ředitele pražského Gymnázia Jana Keplera Jiřího Růžičky nejsou státní zkoušky na konci prvního a druhého stupně „dobrým nápadem, nicméně sofistikované testování na konci obou stupňů je velmi důležitá věc. Pokud se s ní bude zacházet správně, mohla by to být velmi dobrá zpětná vazba pro žáky i školy.“

Nahradí testy přijímací zkoušky?

V souvislosti s plošným testováním žákům se také nabízí otázka, zde by jednotné testování mohlo nahradit přijímací zkoušky na střední zkoušky stejně, jako se o tom uvažuje v souvislosti se státními maturitami a přijímáním na vysoké školy.

„Dlouho již mluvíme o modelu přijímacích zkoušek založených na jednotném testu, při kterém by si žáci mohli napsat pořadí mnoha škol, kam případně chtějí nastoupit a ‘systém‘ by je automaticky zařadil na nejvyšší volbu, kam se podle testu dostanou. Pohodlné a nestresující pro žáky, velké ulehčení proti současnému nepřehlednému a komplikovanému systému pro školy a motivace pro to, dělat zkoušky na konci druhého stupně,“ řekl Růžička EurActivu.

Podle Vacka však testování ČŠI zatím není pro podobné účely možné použít, protože porovnává žákovy znalosti pouze s minimálním standardem, tedy základní množinou znalostí a dovedností, kterou by měl disponovat v podstatě  každý žák opouštějící pátou či devátou třídu základní školy.

„Nicméně vytvářený technologický nástroj by mohl být v budoucnu použitelný i pro přijímací zkoušky, pokud by byl definován jednotný standard požadavků na znalosti a dovednosti, bez kterých není možné žáka na střední školu přijmout, a byl doplněn o způsoby zjišťování těch dovedností a schopností, které nejsou elektronicky testovatelné,“ dodává Vacek.

Podle konzultanta Chaluše však podobné testování sloužící k přijetí či nepřijetí na střední školu není dobrým krokem. „Za největší problém považuji hrozbu redukce vzdělávání na přípravu na testy nebo do detailů standardizované zkoušky,“ říká a dodává, že by takovýto systém mohl vést k situacím, kdy vše, co budou žáci i učitelé ve škole dělat, bude pouze přípravou na tento jeden okamžik. „Ve školách bude ještě více opomínán dosud stále nedostatečný důraz na klíčové kompetence pro život a pro úspěšnou profesní kariéru, vše bude podřízeno nácviku vybraných informací,“ dodává.

„Zaváděné plošné testování žáků základních škol by bylo dobré nahradit metodickou podporou škol a učitelů v jejich evaluační práci, aby co nejlépe a objektivně sami dokázali zhodnotit výsledky vzdělávání za určité významné etapy,“ uzavírá Chaluš.

span>
REKLAMA
REKLAMA