Valonsko a CETA: má region právo blokovat kroky EU?

Někteří valonští politici si stěžují na nátlak, který byl na ně kladen kvůli obchodní dohodě CETA. Měl by mít regionální parlament právo zastavit podpis dohody, kterou dojednal celý evropský blok?
Valonsko CETA
© Shutterstock / cbies

Valonsko čelilo kvůli zablokování obchodní dohody CETA nátlaku, tvrdí předseda belgické křesťansko-demokratické strany CDH Benoît Lutgen. Setkal se prý s narážkami, které naznačovaly možné negativní dopady v případě, že bude Valonsko CETA skutečně vetovat.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker Lutgenova prohlášení kritizoval. „Nikdy jsme Valonsku nevyhrožovali,“ vzkázal šéfovi CDH během nedělní tiskové konference poté, co zástupci EU a Kanady v Bruselu takzvanou Komplexní hospodářskou a obchodní dohodu podepsali.

Belgický politik však na svém stanovisku trvá. „Nemyslel jsem tím konkrétně Junckera, když jsem říkal, že jsme se setkali s nátlakem, ale ano, setkali jsme se s tím. S narážkami, které nám měly dát na srozuměnou, že to pro Valonsko bude mít následky,“ reagoval na to během neděle Lutgen.

„Jean-Claude, probuďte se! Je neuvěřitelné, že Valonsko musí bojovat proti nadnárodním společnostem osamoceně, a to samé platí pro zemědělce,“ prohlásil také.

„Nechceme Evropu nadnárodních firem,“ dodal.

Valonské veto

Strana CDH je součástí valonské regionální vlády, v jejímž čele stojí předseda frankofonní socialistické strany Paul Magnette. Tomu Juncker naopak poděkoval za to, že uznal konstruktivní roli Komise při dojednávání kompromisu.

Smíru se podařilo dosáhnout po deseti dnech, během kterých valonský regionální parlament obchodní dohodu blokoval. Kvůli tomu pak nemohla dát dohodě zelenou ani Belgie jako celek. Podpis dokumentu přitom potřeboval souhlas všech členských zemí EU (více informací o schvalování tohoto typu obchodních dohod naleznete v boxu pod textem článku).

Původně měla být dohoda CETA podepsána na summitu EU-Kanada už minulý čtvrtek, nakonec se tak stalo až v neděli.

Lutgen: Nechceme Evropu nadnárodních firem.

Belgie má celkem sedm regionálních parlamentů a každý z nich může blokovat mezinárodní dohody. Události posledních týdnů vzbudily otázky, zda je takové nastavení správné.

„Úzce vymezená a pravděpodobně zastaralá koncepce suverenity v evropském rámci vytváří nová demokratická dilemata. Měl by mít valonský parlament, zastupující 3,5 milionu lidí, právo zastavit politické rozhodnutí ovlivňující 510 milionů Evropanů?“ shrnuje ve svém komentáři pro EurActiv.com tyto pochybnosti politoložka Amandine Crespyová ze Svobodné univerzity v Bruselu.

Podobné otázky se objevují i v souvislosti s Nizozemskem, které zatím neratifikovalo asociační dohodu EU s Ukrajinou, jejíž součástí je i dohoda o volném obchodu. Nizozemci dohodu odmítli v dubnovém referendu a aktuálně o ní měl hlasovat tamní parlament. Včera však Amsterdam oznámil, že na rozhodnutí potřebuje více času.

Investoři vs státy

Podle evropských smluv vyjednává obchodní dohody jménem EU Evropská komise. Svůj postup konzultuje se členskými státy, které prostřednictvím Rady schvalují její mandát. Evropský parlament získal právo schválit nebo odmítnout výslednou dohodu díky Lisabonské smlouvě.

V případě CETA členské státy trvaly na tom, že se bude schvalovat jako takzvaná smíšená smlouva, jejíž schvalování spadá jak do kompetencí EU, tak jednotlivých zemí. Právě proto dohoda potřebovala souhlas všech evropských vlád podpořený souhlasem parlamentů.

„To bylo správné, protože CETA zahrnuje řadu problematik, které budou mít dopad na národní zájmy – jako například ochrana investorů,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv.com německý europoslanec Udo Bullmann ze sociálnědemokratické strany SPD, jejíž významná část měla dosud o dohodě CETA pochybnosti.

Valonsko CETA

© Shutterstock / cbies

„Jako europoslanci SPD jsme v Evropském parlamentu řekli, že nechceme, aby ochrana investorů jakýmkoliv způsobem ovlivňovala naši legislativu,“ dodal.

Právě řešení sporů mezi investory a státy je vedle obav o zachování environmentálních standardů nebo ochrany zaměstnaneckých práv jedním z problematických bodů dohody.

Dosavadní systém jednorázových mezinárodních arbitráží by měl nahradit stálý soud složený ze zástupců vybíraných Kanadou i EU. Vzhledem k tomu, že debata o novém systému nebyla ještě ve všech členských státech EU dokončena, by se na tuto část dohody neměla vztahovat předběžná platnost CETA, kterou by nyní měl po podpisu dokumentu schválit ještě Evropský parlament.

Problematický Oettinger

Na adresu Valonska se minulý týden snesla kritika i ze strany evropského komisaře pro digitální ekonomiku a společnost Günthera Oettingera, který v Hamburku vystoupil na setkání pořádaném německým svazem zaměstnavatelů.

Komisař měl údajně prohlásit, že Valonsko je „mikroregion řízený komunisty, který blokuje celou Evropu“ a že je něco takového „nepřijatelné“.

Magnette: Demokratický podnět Valonska by měl získat podporu, namísto toho, aby se setkal s opovržením a urážkami.

Podle valonského premiéra Magnetteho by to znamenalo projev naprosté lhostejnosti k dotčenému regionu, jeho zvoleným představitelům, občanům a občanské společnosti, kteří proti dohodě CETA vznesli řadu připomínek.

„Demokratický podnět Valonska by měl získat podporu, namísto toho, aby se setkal s opovržením a urážkami,“ řekl Magnette.

Oettinger svou řečí v Hamburku vzbudil pozornost i svými nelichotivými poznámkami na adresu čínské delegace v Bruselu nebo homosexuálních manželství. Jeho nekorektní výroky vyvolaly v hlavním městě EU aféru.

Zájmy evropských občanů

Proti valonskému postupu se ale ozvaly i méně kontroverzní hlasy.

„EU těmito tanečky ztrácí kredit důvěryhodného partnera. Na stole leží smlouva, o níž se jednalo dlouhých šest let. Kanada vyšla Evropě vstříc ve všech podstatných bodech. Otálet se zahájením ratifikačního procesu bez věcného opodstatnění je mezinárodní ostuda,“ komentovala situaci předminulý týden například česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE).

Takovým názorům oponuje ředitel evropské kanceláře Greenpeace Jorgo Riss. „Důvěryhodnost EU nezávisí na přijetí CETA, ale na tom, zda dokáže naplňovat své závazky vůči Evropanům, které stanovují evropské smlouvy,“ tvrdí.

Klíčem k tomu je podle něj ochrana demokracie, právního státu, podpora ekonomického a sociálního pokroku, udržitelného rozvoje a ochrana životního prostředí.

„To je pravděpodobně také nejlepší protilátka na euroskepticismus, populismus a extremismus,“ dodává ve svém komentáři na EurActiv.com.

CETA Valonsko

© Shutterstock / Michel Piccaya

Podle Pietera de Pouse z Evropské environmentální kanceláře jsou ochránci životního prostředí, spotřebitelských a sociálních práv a odbory jedním z nejsilnějších spojenců EU, která chce chránit základní práva svých občanů.

Členské země a evropské instituce by jim prý tedy měly naslouchat a neházet je do jednoho pytle s populistickou Národní frontou ve Francii nebo euroskeptickou stranou UKIP ve Spojeném království.

„Nejhorší, co by politický střed mohl právě teď udělat, je tlačit na přijetí dohod jako CETA a TTIP a riskovat, že si navždy znepřátelí některé z těchto nejdůležitějších spojenců EU,“ myslí si.

Jaká suverenita?

Politoložka Crespyová se ve svém úvaze zamýšlí také nad otázkou suverenity. V EU je podle ní demokratická suverenita často chápána skrze suverenitu národní. Suverenitu státu nad suverenitou „lidu“ ale podle ní nelze brát jako danou věc.

„Je potřeba porozumět tomu, že suverenita nesídlí v určité instituci, ať už je to stát, vláda nebo parlament. Instituce jsou tu proto, aby sloužily k uplatňování suverenity občanů,“ uvádí.

V dnešní Evropě by to podle ní mělo vést k pochopení, že suverenita musí být sdílena různými institucemi na různých úrovních vlády. Týká se to podle ní i úrovně evropské.

Proto je podle Crespyové potřeba celou situaci vyjasnit a vyvinout demokratické postupy pro případy, kdy různé projevy suverenity občanů míří proti sobě. Právě to se totiž podle ní stalo v kauze CETA.

S využitím EurActiv.com

EU a dojednávání obchodních dohod

Jménem EU vyjednává obchodní dohody Evropská komise. Spolupracuje při tom se členskými státy sdruženými v Radě EU a o svých krocích informuje Evropský parlament.

O povolení vyjednávat obchodní dohodu musí Komise před začátkem rozhovorů požádat právě Radu, která také nastaví obecné cíle, jichž chce v obchodních jednáních dosáhnout.

Poté, co je dohoda dojednána, představí Komise její výsledky Radě i Evropskému parlamentu. Ty musí dokument formálně schválit a odsouhlasit podpis a ratifikaci dohody.

V případě takzvaných smíšených smluv (jakou je i dohoda CETA) jsou pravomoci při schvalování sdílené a dohoda je uzavírána jak Evropskou unií, tak i jednotlivými členskými státy. Jedná se o smlouvy, které se dotýkají i oblastí spadajících pod výlučnou pravomoc členských zemí. Proto je musí podepisovat i jednotliví členové EU, kteří musí dohodu také ratifikovat.

Obchodní dohoda vstupuje v platnost ve chvíli, kdy je plně ratifikována. Její části ovšem mohou vejít v planost předběžně, pokud se na tom členské země shodnou.

Dohoda CETA nyní začne předběžně platit poté, co ji svůj souhlas udělí Evropský parlament. Smlouvu provází dokument podepsaný Kanadou i EU, který slouží jako nástroj pro interpretaci jednotlivých ustanovení dohody pro případné budoucí spory.

V reakci na otázky vznesené německým ústavním soudem je CETA navíc doplněna o společnou deklaraci Evropské komise a Rady EU k ratifikaci a předběžnému provádění dohody. Pokud v některém z členských států posoudí ústavní soud dohodu jako protiústavní nebo vláda notifikuje selhání ratifikace s konečnou platností, bude ukončeno i předběžné provádění dohody.

REKLAMA
REKLAMA