Tržní status Číny? V Česku ohrožení až pro 94 tisíc pracovních míst, tvrdí odpůrci

V červenci má Komise představit výsledky hloubkové studie zkoumající dopady, jaké by na evropský průmysl mělo udělení tržního statusu komunistické Číně. S podniky a odbory konzultuje možný vliv na Českou republiku i ministerstvo průmyslu. Některé firmy otevřenost vůči Číně podporují, řada odvětví před ním ale varuje. Neblahé dopady by prý byly silnější než potenciální přínosy.
Ocel
zdroj: Tata Steel Europe

V polovině května se poslanci Evropského parlamentu shodli, že EU by neměla uznat Čínu za tržní ekonomiku. Evropská komise by podle nich měla zajistit ochranu pracovních míst v Unii a zabránit přílivu levných čínských dovozů, ke kterému by mohlo udělení tržního statusu a oslabení antidumpingových opatření vést.

V příštích týdnech a měsících si bude muset celá EU ujasnit, jak na to.

Charanzová: „Reakcí z Hradu jsem byla mírně řečeno překvapena.“

„Samotný fakt, že o této věci jednal Evropský parlament, určitě jistou pozornost vzbudil. Nežiji ale v bublině. Je mi jasné, že běžní občané status neřeší, že je to zásadní téma pro zainteresované – v tuto chvíli tedy pro představitele průmyslu a pro politiky,“ řekla EurActivu europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE), která se v této otázce angažuje.

Případné dopady by ale podle ní pocítila značná část společnosti. „Přiznání statusu tržní ekonomiky Číně by mohlo mít faktický a velmi nepříjemný dopad na naše hospodářství. Pocítit bychom ho mohli na HDP i nezaměstnanosti, a to už jsou faktory, které se nás dotýkají všech,“ dodala.

Téma vzbudilo v posledních týdnech pozornost i v České republice.

Zatímco prezident Miloš Zeman udělení tržního statusu Číně podporuje, řada dalších politiků volí opatrnější přístup.

„Je třeba si uvědomit, že Čína v tuto chvíli tržní ekonomikou už fakticky je,“ citovala ČT24 prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka. Přiznání statusu už by podle něj bylo pouze potvrzením faktu.            

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) ovšem v Otázkách Václava Moravce uvedl, že změna statusu Číny na tržní ekonomiku by v Česku znamenala ohrožení čtyř až pěti tisíc pracovních míst v ocelářství a keramickém průmyslu.

Tato odvětví patří mezi sektory, které čínská komunistická vláda různými způsoby podporuje, a své výrobky tak mohou do EU i dalších zemí vyvážet pod cenou.

„Reakcí z Hradu jsem byla mírně řečeno překvapena, naopak vystoupení ministra Mládka, který upozornil na reálné hrozby, jsem uvítala,“ komentuje to europoslankyně Charanzová.

Patnáct tisíc ocelářů

Podle ocelářů ale mohou být dopady daleko vážnější, než zmiňuje ministr.

„V Česku bychom mohli počítat s ohrožením 47 až 94 tisíc pracovních míst,“ řekl redakci místopředseda představenstva společnosti ArcelorMittal Ostrava Jan Rafaj, který vychází ze zářijové studie washingtonského think tanku Economic Policy Institute.

„V samotném ocelářství je pak ohroženo až 15 tisíc přímých pracovních pozic,“ dodal.

Dalšími postiženými sektory by podle Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) byly vedle zmíněného keramického průmyslu i strojírenství nebo sklářství, často se hovoří také o papírenském průmyslu.

Podrobnější údaje by mohla přinést hloubková dopadová studie, kterou má v červenci zveřejnit Evropská komise.

„Studie by se měla zaměřit na jednotlivé scénáře, kterými by se mohl vývoj ubírat po 11. prosinci 2016. Tedy po datu, po kterém Čína očekává, že jí bude ostatními členy Světové obchodní organizace (WTO) přiznán status tržní ekonomiky,“ vysvětlil redakci Mládkův náměstek Vladimír Bärtl.

„Na materiálu Komise už skutečně pracuje a já jsem velmi zvědavá, jaké výsledky ukáže,“ říká Charanzová, která společně s jinými europoslanci k vypracování materiálu vyzývala. Doporučovala by prý, aby si speciální dopadovou studií pro Česko nechalo zpracovat i ministerstvo.

Rezort průmyslu a obchodu o problematice komunikuje se zástupci podniků a odborů v rámci pracovní skupiny. Výsledky této konzultace by měly být společně s výstupy Komise pro Česko dostatečným vodítkem pro formulaci vlastní pozice, říká k tomu Bärtl. Evropská dopadová studie by totiž měla zohledňovat dopady na jednotlivé sektory i regiony.

 

Pětice kritérií

V EU zatím běží debata o tom, jestli má Čína na status tržní ekonomiky automaticky nárok. Problém má kořeny v roce 2001, kdy země vstupovala do WTO. Na dobu patnácti let tehdy přijala status netržního hospodářství, a na její vývozy tak bylo možné uvalovat antidumpingové překážky.

V polovině prosince tato doba vyprší. Jak ale uvádí Konfederace evropského podnikání BusinessEurope, uznání tržního statusu nemusí být automatické a není závislé na vypršení příslušného článku přístupového protokolu. Jak upozornili i europoslanci, Čína totiž neplní potřebná evropská kritéria.

„Čína tržní ekonomikou de facto je,“ říká čínský velvyslanec v Německu.

Čínský velvyslanec v Německu si však v nedávném rozhovoru pro EurActiv postěžoval, že nezná přesné definice těchto kritérií. Pětice podmínek totiž není výslovně definována v žádném evropském legislativním předpisu. Při posuzování ovšem Komise vychází z těchto požadavků:

Aby mohla být určitá země považována za tržní ekonomiku, musí být zajištěn nízký vliv státu na řízení podniků. Soukromou podnikatelskou činnost by neměla narušovat tržní pokřivení. V zemi musí fungovat nediskriminační obchodní právo a pravidla zaručující dodržování vlastnických práv. Pátou podmínkou je existence finančního sektoru, který podléhá dohledu, ale není závislý na státu. 

Pokud se ale odhlédne od speciálně stanovených podmínek EU nebo USA, Čína tržní ekonomikou de facto je, tvrdí velvyslanec.   

Exotická ekonomika

Z určitého pohledu to tak být může, ačkoliv lépe se pro tento případ nejspíš hodí označení „kapitalistická“.

„Aspekty skutečně ryzího kapitalismu se v Číně začaly objevovat už o mnoho let dříve a neustále sílí,“ řekl redakci Jan Fousek, který během posledních třech let pomáhal čínským institucím a burzám rozvíjet obchod s emisními povolenkami.

„Přestože celkový pětiletý hospodářský plán je samozřejmě nadále schvalován politbyrem, vysoké procento společností se nachází v soukromých rukou, a dokonce i ty státní se z mých vlastních zkušeností chovají velmi ekonomicko-pragmaticky,“ říká Fousek, který je dnes ředitelem firmy Solar Global Energy působící v oblasti obnovitelných zdrojů.

Dalším důkazem existence soukromého sektoru jsou podle něj stovky milionů malých „podnikatelů“, jako jsou pouliční prodejci, kteří působí v rámci šedé ekonomiky.

Čína ovšem funguje podle zcela jiných pravidel, než na jaká je zvyklý Západ, upozorňuje poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník.

„Čína není tržní ekonomikou podle představ EU zejména proto, že řada rozhodnutí se tam činí direktivně a dochází k opravdu silné podpoře některých odvětví, která je v západním světě nemožná. Současně tam existuje trh, který paradoxně není jakýmkoliv způsobem regulován a nejsou na něj uplatňovány standardy obvyklé v Evropě,“ řekl redakci.   

Zároveň podle něj EU nechce riskovat vztahy s Čínou takovým způsobem, aby naplno řekla, že její ekonomiku jako tržní neuzná. Proto se očekává, že status bude Číně přiznán, ale EU přijme nová ochranná opatření, která by umožnila obranu proti nekalé konkurenci nebo dumpingovým cenám.

„Pokud by uznání tržního statusu mělo znamenat otevření evropských trhů čínským výrobkům, hlasoval bych spíše proti. Ne kvůli odmítání Číny jako obchodního partnera, ale proto, že se EU během posledních ukázala být proti jakýmkoliv externím ‚neočekávaným‘ vlivům absolutně bezbranná,“ říká k tomu Fousek.

Čekáme na příležitosti…

Ne všichni se ale otevřenosti vůči Číně brání. SP ČR v průběhu dubna uspořádal mezi svými členy anketu, které se zúčastnily firmy i asociace z různých oblastí průmyslu, jako je strojírenství, ocelářství, energetika, projektování dodávek investičních celků nebo letecký průmysl.

Průzkum zjistil, že dvěma třetinám respondentů by nevadilo, kdyby EU Číně status neudělila, zatímco jedné třetině by to vadilo.  

Rafaj: „Neexistuje žádná dohoda, že když Číně status udělíme, budeme z toho mít výhody.“

Podle informací EurActivu podporují udělení tržního statusu firmy z různých sektorů včetně strojírenství, elektrotechniky a elektroenergetiky, fotovoltaiky nebo výroby turbín a firmy, které působí v oblasti mezinárodního obchodu a služeb.

Udělení statusu Číně by podle těchto podniků mohlo být například impulsem pro větší zájem o evropské výrobky a větší otevřenost čínské ekonomiky. Pokud by Čína jako tržní ekonomika uznána nebyla, mohlo by to prý přinést zhoršení vzájemných vztahů a třeba i zavedení čínských sankcí na evropské zboží.

„Pochopitelně jsou obory, pro které by byly velmi výhodné vstupy v podobě polotovarů, součástek a podobně za nižší ceny,“ dodává k tomu Charanzová.

„Nelze pro ně ale obětovat evropské podniky, které by nekalé konkurenci neměly šanci odolat. Pro ně prostě budeme potřebovat ochranné mechanismy,“ pokračuje.  

… ale kde jsou?

Dávat přednost obchodním vztahům s Čínou před ochranou domácího průmyslu by navíc bylo podle Rafaje krátkozraké.

„Někteří výrobci by například chtěli těžit z toho, že budou nakupovat levné vstupy. Co ale až nastane doba, kdy začne Čína dovážet do Evropy i samotné výrobky a tyto evropské firmy vytlačí?“ ptá se.

V debatě podle něj chybí jasné vyčíslení nebo pojmenování příležitostí, o které by evropské hospodářství přišlo, pokud by Čína tržní status nezískala. „Neexistuje žádná dohoda o tom, že když Číně status tržní ekonomiky udělíme, budeme z toho mít nějaké výhody. Jsou to pouze dohady,“ myslí si.

„Pokud budou Číňané spatřovat investorskou příležitost například v České republice, přijdou bez ohledu na tržní nebo netržní status. Pokud status potřebují, tak jen proto, aby vytlačovali současné místní výrobce,“ tvrdí.

Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA