Konkurenceschopnosti českých firem by mohl pomoci export mimo Evropu a výuka čínštiny

Implementace nedávno schválené Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti a Exportní strategie ČR pro období 2012-2020, které by měly českým podnikům pomoci při exportu jejich výrobků a služeb na mimoevropské trhy, bude podle některých odborníků velmi složitá. Firmy by se proto měly spoléhat i na své vlastní schopnosti.

čínská kniha, učebnice
zdroj: CreativeCommons.org; autor: Cooltoye.

Export tvoří 79 % celkového HDP České republiky, a jeho podpora je proto jednou z klíčových priorit Nečasovy vlády. Z tohoto důvodu představilo v posledních několika měsících Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) dvě strategie, které by měly pomoci českým firmám lépe se uplatnit na zahraničních trzích.  

První z nich je Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, jejímž cílem je dostat Českou republiku do roku 2020 mezi dvacítku nejkonkurenceschopnějších zemí světa. Přispět by k tomu mělo například zvýšení kvality institucí, propojení infrastrukturní sítě s Evropou či rozvoj inovačního potenciálu (EurActiv 18.5.2011).   

Na tento dokument navazuje i Exportní strategie ČR pro období 2012-2020, kterou v březnu letošního roku schválila česká vláda. Její snahou je například zajistit kvalitnější nabídku veřejných služeb pro exportéry, klást důraz na malé a střední podniky či posílit export na mimoevropské trhy (EurActiv 7.2.2012).

Podle zastánců vývozu na tzv. třetí trhy (tedy mimo Evropskou unii) je Česká republika až příliš závislá na exportu do krizí zasažených zemí eurozóny, a měla by proto pro své výrobky hledat nová odbytiště. Do Evropské unie směřuje 80 % českého exportu, z toho zhruba jedna třetina míří do Německa.

Jsou BRIC tou správnou prioritou?

Mezi země vytipované novou exportní strategií patří především státy s rychle rostoucími trhy, v jejichž čele stojí země známé pod označením BRIC (tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Ne všichni ale s tímto výběrem prioritních oblastí souhlasí.

Podle Vladimíra Dlouhého, člena národní ekonomické rady vlády (NERV) a ekonomického poradce Goldman Sachs, nemusí být tyto země nutně tím nejlepším řešením. Jedná se prý, s výjimkou Brazílie, o rizikové oblasti, které narazily, nebo v blízké budoucnosti narazí, na nepřekonatelné bariéry. Dlouhý to prohlásil na nedávné veřejné diskusi, kterou pořádal think-tank Evropské hodnoty.

Doplnil, že v případě Indie se jedná o složitou politickou situaci, špatnou infrastrukturu a vysokou míru korupce. Čínu čekají především sociální problémy a Rusku zase škodí jeho příliš velká závislost na nerostných zdrojích.

S tímto názorem částečně nesouhlasí viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR (SPČR) Radek Špicar. Podle něj jsou jmenované oblasti sice opravdu rizikové, a proto je potřeba se zaměřit i na jiné cílové státy, nicméně dokud země BRIC hospodářsky rostou, je zapotřebí jejich ekonomického potenciálu využívat.

Špicar však jedním dechem dodává, že exportovat do těchto zemí není vůbec jednoduché, protože zde panuje zcela odlišná obchodní kultura a konkurence na těchto trzích je navíc mnohem větší než v Evropě.

„Vezměte si třeba čínský automobilový trh. Značek, které tam zápasí o zákazníky, je mnohem víc než v Evropě. Konkurence je tam opravdu tvrdá a představovat si, že tam budete vyvážet první generaci vozů, protože v Číně je zákazníci určitě koupí, je naprosto lichá,“ upozorňuje Špicar, který dříve působil jako ředitel vnějších vztahů Škoda Auto.

Dodává, že automobilky své produkty nejdříve nabízejí právě v Číně a poté teprve na evropských trzích.

Pomoc může vláda i internacionalizace firem

Podle Miroslava Zámečníka, člena Národní ekonomické rady vlády (NERV) a ekonoma Boston Venture Central Europe, je pro firmy, které chtějí zvýšit svojí konkurenceschopnost na mimoevropských trzích, klíčové zvládnutí „nových“ světových jazyků – především hindštiny, mandarínské a kantonské čínštiny a portugalštiny.

Radek Špicar dodává, že firmy by měly kromě toho podniknout i další kroky ke své internacionalizaci, kdy by se mělo jednat především o změnu firemní kultury a přijímání zahraničních odborníků.

V posledním zmíněném bodě je však potřeba i pomocné ruky od české vlády. Stávající legislativa totiž podle odborníků velmi komplikuje zisk víz pro zahraniční odborníky, což může snížit jejich zájem o práci v České republice.

Další pomocí, kterým může vláda usnadnit vývoz českých firem, je podle Špicara poskytování exportních úvěrů a exportních pojistek, či vyjednávání dohod volného obchodu.

Dvoukolejnost exportní politiky

Experti se shodují na tom, že překážkou, která znesnadňuje český vývoz, je i dlouho kritizovaná dvojí proexportní politika českých ministerstev. Přestože vláda v půli března schválila novou Exportní strategii připravenou MPO, ve stejných dnech představilo svou vlastní strategii i Ministerstvo zahraničních věcí (EurActiv 13.3.2012).

Z dvoukolejnosti vládní podpory českého exportu mají obavu nejen čeští vývozci, ale i Svaz průmyslu a dopravy ČR.

„Dojde-li k implementaci, která bude v režii obou dvou ministerstev jednotlivě, aniž by tyto rezorty spolupracovaly, může dojít k určitým duplicitám, které tento systém znal už v minulosti. Bohužel máme obavy, že by se jim nemusel vyhnout ani v budoucnu,“ dodává viceprezident SPČR Radek Špicar.


Článek vychází z diskuse „Zájmem České republiky je posílit svou konkurenceschopnost skrze silnější státní podporu exportu na mimoevropské trhy spíše než na trh evropský“, kterou pořádal think-tank Evropské hodnoty. EurActiv byl mediálním partnerem této akce.

REKLAMA
REKLAMA