Analýzy: Čína Evropu potřebuje, státy EU nemají s Pekingem jednat na vlastní pěst

Pokud by země EU nesoutěžily o přízeň Číny, měly by vůči Pekingu silnější postavení. Evropa sice čínské investice potřebuje, stejně tak ale potřebuje Čína investovat v Evropě. Peking spolupráci s Unií vidí také jako příležitost pro zlepšení svého postavení vůči USA. Zájem by měl o dojednání obchodní dohody, což dává Evropě do ruky silnou kartu. I to se dočteme v analýzách evropských think tanků.

Juncker a Si
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a čínský prezident Si Ťin-pching; zdroj: Evropská komise

Vztahy zemí EU a Číny jsou nevyvážené, a Evropa si za to může sama, píše ve své analýze ze začátku letošního roku Guy de Jonquières z bruselského think tanku European Centre for International Political Economy (ECIPE).

„Všichni soupeří o díly ze stejného koláče. A to z velké části zbytečně,“ píše analytik.

„Když prezident Si Ťin-pching nebo jeho kolegové zavolají do Londýna nebo Berlína, mohou očekávat nadšenou odezvu – zvláště pokud jsou v tom čínské peníze. Peking však něco podobného evropským lídrům na oplátku nenabízí, zejména pokud vybočí z řady a setkají se například s dalajlámou,“ upozorňuje analytik.

Evropské země dnes podle de Jonquièrese vnímají Čínu jako slibný a rostoucí trh, ale také zdroj kapitálu a rostoucí světovou velmoc. Proto si prý Čínu předcházejí, a to i na úkor svých evropských partnerů.

„Zapojují se tak ale do hry s nulovým součtem, protože všichni soupeří o díly ze stejného koláče. A to z velké části zbytečně,“ tvrdí.

Zachování legitimity

Čínský kapitál prý přiteče do Evropy tak jako tak. „Vlastní ekonomické potřeby Číny a jejích společností diktují diverzifikaci aktiv v zahraničí, snahu o získání technologií, odborných znalostí a obchodních známek a o vytvoření obchodních a finančních základen v EU,“ uvádí v analýze.

Přímé investice Číny v EU se podle konzultační společnosti Rhodium Group v roce 2014 zdvojnásobily a překonaly tak čínské investice v USA i evropské investice v Číně.

Ekonomický rozvoj je podle Jyrkiho Kallia z finského think tanku Finnish Institute of International Affairs (FIIA) jedním ze základních kamenů čínské zahraniční politiky. Jedná se prý totiž o způsob, jakým může vládnoucí komunistická strana zachovat svou legitimitu.

„Nedávná africká cesta prezidenta Si a působivý seznam obchodních smluv, které tam uzavřel, jsou posledním článkem v řetězu, který má zajistit jak dovoz surovin a potravin, tak vývoz zboží a služeb. Podobné snahy budou pravděpodobně následovat,“ píše ve své lednové analýze.

Peking dává celkem jasně najevo, co od Evropy chce, uvádí de Jonquières. Jsou to prý hlavně tři věci: volný přístup k jednotnému evropskému trhu, bezpečné místo pro čínské investice a protiváhu ke stále problematičtějším vztahům s USA.

Peking versus Washington

Evropské země by podle něj každopádně měly vůči Číně postupovat spíše společně než individuálně. „Čína dává přednost bilaterálním jednáním s jednotlivými členskými státy, což je často staví proti sobě navzájem a jasně to oslabuje vliv, který by mohly mít, pokud by se sjednotily na společném stanovisku,“ myslí si.

Číňanům se tak otevírá cesta, jak obejít složitou bruselskou byrokracii. „Zdá se, že to není jen náhoda, že Velká Británie stále více přebírá na evropské úrovni pozice, které Číně vyhovují. Peking se zároveň snaží využívat svou šekovou knížku, aby přesvědčil chudší země eurozóny a státy střední a východní Evropy, aby se v evropských hlasováních, která mohou mít na Čínu dopad, stavěly na jeho stranu,“ píše.

Jedním z výrazných příkladů nejednotného unijního přístupu bylo v roce 2015 podle Insy Ewertové z bruselského think tanku Royal Institute for International Relations (Egmont) individuální rozhodnutí některých členských států přispět ke vzniku Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB).

Tento krok interpretují odborníci také jako neúspěch Spojených států, které se k vytvoření banky postavily negativně.

Čína se ostatně snaží americkou velmocenskou pozici narušit, připomíná analytik Kallio. „Mezinárodní pořádek, kterému dominují USA a který se zakládá na západních pravidlech, dlouhodobě neprospívá zájmům Číny,“ píše.

Na druhé straně se podle něj Čína nestaví proti liberálnímu uspořádání světa, ze kterého sama profituje.

Investiční dohoda

Jednou z priorit Číny je získání statusu tržní ekonomiky, který by ráda měla už na konci letošního roku. Evropské instituce takový krok nepodporují, protože asijská velmoc v tomto směru nesplňuje unijní kritéria.

V čem si naopak obě strany mohou porozumět, to je otázka vzájemné investiční dohody, která byla rozjednána v roce 2012 a podle optimistických odhadů by mohla být dokončena během jednoho roku.

V čem si mohou EU a Čína porozumět, to je otázka vzájemné investiční dohody

EU si od ní slibuje větší právní jistotu pro evropské investory v Číně, ochranu unijních investic a snížení investičních bariér.

Evropský trh je pro zahraniční investice otevřen už dost, Čína by se ale mohla díky dohodě těšit na zjednodušení a větší jistotu. V současné době má totiž uzavřeny bilaterální investiční dohody s jednotlivými státy EU.

„Evropská unie velmi stojí o přilákání čínských investic, například prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Čína potřebuje navýšit investice v zahraničí a pojistit svou pozici v globálních i regionálních obchodních a investičních režimech,“ shrnuje Ewertová.

Trumf v ruce EU

Připomíná, že Čína není zahrnuta do dosud největší světové dohody o volném obchodu – Transpacifického partnerství mezi 12 zeměmi z oblasti Tichého oceánu, jehož součástí jsou i USA. Spojené státy zároveň vyjednávají obchodní dohodu i s EU (TTIP).

Kdyby s EU dojednala svou obchodní dohodu i Čína, mohla by tím podle analytičky posílit svou pozici. K tomu je ovšem nejprve potřeba úspěšně uzavřít investiční dohodu.

To je jeden z mála aspektů, které dávají Bruselu tváří v tvář Pekingu nějaké trumfy, myslí si de Jonquières.

„Si Ťin-pching strávil v roce 2014 v Bruselu plné tři dny – byla to první podobná návštěva čínského prezidenta. Naznačuje to, že z pohledu Pekingu se jedná o prioritu. Důvody nejsou zcela jasné. Jedním z nich je však pravděpodobně snaha ukázat Washingtonu, že Čína má ekonomické možnosti pro případ, že by se ji USA snažily zkrotit. V každém případě dává tato pozice Číny Evropské unii příležitost ke zvýšení svého vlivu,“ tvrdí.  

Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA