PŘEHLED: Jak ovlivní dohoda z Paříže klimatickou politiku EU

Na jaře se v EU očekává debata o důsledcích nové klimatické dohody z Paříže pro evropskou legislativu. Unii letos čeká smršť návrhů, do kterých se může promítnout snaha některých zemí a organizací zvýšit evropské klimatické ambice. Co se bude dít?

Stoh dokumentů
zdroj: Shutterstock; autor: Slawomir Fajer

V Evropském parlamentu včera vystoupil francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, který s europoslanci diskutoval o výsledcích prosincové klimatické konference v Paříži.

Na ní vznikla nová mezinárodní dohoda o ochraně klimatu, jejímž cílem je udržet zvyšování průměrně globální teploty pod 2 stupni Celsia. V současné době se chystá proces její ratifikace.

„K podpisu bude dohoda předložena 22. dubna v sídle OSN v New Yorku,“ řekl Fabius. Dokument zůstane k podpisu otevřený do dubna 2017.

Aby mohla smlouva vstoupit v roce 2020 v platnost, musí ji ratifikovat minimálně 55 zemí, které budou představovat 55 % světových emisí skleníkových plynů, připomněl ministr.

Dodal, že v prosinci byly v Paříži přijaty klimatické cíle, ale podrobnosti o tom, jak jich svět dosáhne, ještě musí být dojednány. Kvůli tomu se v květnu schází v německém Bonnu pracovní skupina. Hovořit se bude o způsobech financování klimatické politiky, detailech pětiletého přezkumu národních závazků a způsobech pro posílení transparentnost při jejich monitoringu.

EU: Co po Paříži?

Výsledky Paříže si vynutí také řadu debat v Evropské unii. Ta v říjnu 2014 přijala klimaticko-energetické cíle pro rok 2030 v podobě obecného politického rámce. Ozývají se však názory, že tyto cíle jsou ve světle pařížské dohody slabé.

Jejich zvyšování má ovšem i své odpůrce. Za toho hlavního je považováno Polsko, které kvůli závislosti na uhlí nepodporuje přísnou klimatickou politiku.

Současná Evropská komise už dala najevo, že otázku evropských závazků znovu otevírat nebude. Nechá to prý případně na exekutivě, která přijde po ní.

Zastánci ambicióznější politiky tak hledají cestu přes konkrétní návrhy pro implementaci klimaticko-energetické politiky, které už Komise navrhla nebo navrhne. Podle jejich představy by se mohly například zvýšit některé dílčí cíle.

Podle jiných nápadů by mohla nově přijatá legislativa alespoň obsahovat mechanismy, díky kterým by bylo případné navyšování ambice jednodušší, kdyby se pro něj Unie v příštích letech rozhodla.

Změny v dílčích legislativních návrzích by mohly být snadněji prosaditelné. Evropský parlament je totiž přísnější klimatické politice nakloněn a mezi členskými zeměmi by pro jejich schválení stačila většina potřebná podle běžných pravidel. Na změně celkového politického rámce by se naopak musela jednomyslně shodnout celá Evropská rada – tedy všechny členské státy.

Co letos Evropskou unii čeká a jak se může projevit snaha o zvýšení klimatických závazků?

Nadcházející jednání
Do poloviny února 2016 má vzniknout pracovní dokument Evropské komise, který vyhodnotí dopady pařížské dohody na unijní klimaticko-energetickou politiku. Na začátku března se těmito dopady bude zabývat ministerská Rada pro životní prostředí, která by se měla shodnout na dalších krocích. Klimatické politice a výsledkům mezinárodních jednání by se pak měla v polovině března věnovat i Evropská rada.

Revize systému emisního obchodování
Svou představu o fungování systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) po roce 2020 už Komise prezentovala v létě 2015. Teď o ní jednají členské země a Evropský parlament. Nastavení systému pro příští desetiletí by mělo vycházet z cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 40 % ve srovnání s rokem 1990. Cíl je ovšem stanoven jako minimální a podle zastánců ambicióznější klimatické politiky by EU mohla počítat s vyšším závazkem. Systém by prý měl pracovat s možností flexibilního zvýšení cíle, aby se v případě jeho přehodnocení nemusela celá legislativa znovu otevírat.

Snižování emisí v sektorech mimo EU ETS
Ve třetím čtvrtletí by měl vzniknout také návrh na rozdělení cílů pro snižování emisí pro jednotlivé členské země v odvětvích, která nejsou zahrnuta do systému emisního obchodování. To je doprava, zemědělství, odpadové hospodářství nebo sektor budov. Také zde by měla podle některých názorů legislativa počítat s případných zvyšováním úsilí v příštích letech.

Balíček k energetické účinnosti
Jak již bylo řečeno, mezi sektory mimo EU ETS patří i sektor budov. Ve třetím čtvrtletí má Komise představit také revizi směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD). Ta se zabývá energetickými standardy, které se vztahují k energetickým úsporám, ale souvisí díky snižování spotřeby energie také se snižováním emisí. Vedle toho připravuje Komise revizi směrnice o energetické účinnosti (EED), která se zabývá energetickým úsporami v průmyslu, sektoru služeb i budovách. V Bruselu už proběhla debata o tom, že v rámci přípravy nové směrnice by měla Komise počítat s navýšením cíle pro energetickou účinnost do roku 2030 na 30 %. Dosavadní dohoda počítala s cílem 27 %, který by měl být nezávazný. Ze strany nevládních organizací a asociací prosazujících zvyšování úspor lze ale očekávat tlak na to, aby se stal závazným.

Obnovitelné zdroje
Na konec roku 2016 plánuje Komise návrh směrnice pro obnovitelné zdroje energie (OZE) pro období 2020 až 2030. Dosavadní směrnice určuje individuální cíle pro zvyšování podílu OZE v jednotlivých členských zemích. Vychází přitom ze závazného cíle pro rok 2020, podle kterého se má podíl OZE na konečné spotřebě energie v EU celkově zvýšit na 20 %. Cíl pro rok 2030 však má být podle dohody Evropské rady závazný jen na evropské úrovni a individuální cíle už se nemají určovat. Záležet proto bude na takzvaném systému řízení evropské energetické unie (governance), který má posílit celoevropskou koordinaci klimatických a energetických politik členských států. Právě ten by měl zajistit, že EU cíl splní. Členské země se ovšem budou bránit tomu, aby měla Komise pravomoc výrazně zasahovat do jejich národních plánů. Zastánci OZE naopak budou volat po tom, aby se evropské nastavení co nejvíce přiblížilo systému individuálně rozdělených cílů. 

Snižování emisí v dopravě
Do pařížské dohody není začleněno snižování emisí v mezinárodní letecké a námořní dopravě, přestože o to Evropská unie usilovala. Obhájci ambiciózní evropské klimatické politiky ovšem žádají, aby byly tyto oblasti zahrnuty do klimaticko-energetického balíčku EU pro rok 2030. Chystá se také nový evropský cíl pro snižování emisí z osobních automobilů. Podle nevládních organizací je potřeba zpřísnit pravidla pro testování těchto emisí, která by měla více reflektovat skutečné podmínky na silnicích. Výrobci automobilů ovšem upozorňují, že je potřeba zaměřit se také na stav infrastruktury a chování řidičů.   

Autor: Adéla Denková

REKLAMA

REKLAMA