Kdo zodpovídá za staré elektro výrobky? MŽP chystá nová pravidla

Vedle novely odpadového zákona vzniká nový předpis pro vybrané výrobky s ukončenou životností. Za jejich sběr mají zodpovídat výrobci prostřednictvím takzvaných kolektivních systémů. Vyžaduje to přesnější vymezení jejich role, což například v oblasti elektrozařízení vyvolává debaty. Kritika se také snáší na návrh ministerstva průmyslu, aby se výrobky s ukončenou životností obchodovaly na komoditní burze.
Elektro výrobky
zdroj: Pixabay

Vedle často diskutované novely zákona o odpadech se k předložení vládě pomalu blíží ještě jeden důležitý materiál z příbuzného ranku.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) aktuálně vypořádává připomínky vzešlé z mezirezortního řízení k návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností.

Na efektivitě kolektivních systémů závisí plnění evropského cíle. Stát ale nemá kontrolu nad tím, jak sběr probíhá.

Nový předpis má v budoucnu upravovat podmínky pro zacházení s elektrozařízením, bateriemi a akumulátory, pneumatikami a automobily, které už dosloužily svým majitelům. Dosud určoval požadavky pro tyto výrobky zákon o odpadech, kvůli zjednodušení teď ale vzniká nový legislativní dokument.

Řada debat se v souvislosti s tím vede o úpravě pravidel pro činnost takzvaných kolektivních systémů pro odběr elektrozařízení, která by se měla podle ministerstev zefektivnit. 

Odpovědnost výrobců

Kolektivní systém funguje jako nezisková organizace, která plní zákonné povinnosti zpětného odběru vybraných výrobků. Vlastní ji přitom skupina výrobců působících v dané oblasti. 

Na odběr elektrozařízení se v Česku zaměřuje několik kolektivních systémů, ne všechny ale podle MŽP dosahují dobrých výsledků.

Na efektivitě sběru závisí plnění cílů, ke kterým se Česká republika zavázala v rámci EU – do roku 2016 má sbírat minimálně 45 % elektroodpadů, do roku 2021 už to má být 65 %. 

Současný zákon ale nedává státu dostatečnou kontrolu nad tím, jak plnění probíhá.  Právě proto mají být stanovena nová pravidla, která se budou vztahovat i na stávající kolektivní systémy.

Nově by například mělo platit, že za plnění cílů sběru nebude odpovídat stát, ale výrobci – respektive jednotlivé kolektivní systémy, kterým by za neplnění hrozily pokuty.

Ruku v ruce s tím má jít nové pravidlo, podle kterého mají mít všechna místa zpětného odběru povinně uzavřeny smlouvy s kolektivními systémy. Umožnilo by to lépe sledovat, co se s elektroodpadem reálně děje a díky lepší zachytitelnosti by se měla zvýšit i úroveň recyklace, kterou po Česku požaduje evropská legislativa.

Sběrná síť – uzavřená, nebo otevřená?

S tím, aby byl zpětný odběr výrobků s ukončenou životností postaven na uzavřené sběrné síti, ale nesouhlasí odpadové firmy.

„Místo zpětného odběru by podle návrhu nemohl provozovat ten, kdo nemá smlouvu s výrobcem nebo kolektivním systémem. Toto ustanovení je podle našeho názoru v rozporu se směrnicí o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která umožňuje zřizovat sběrná místa všem zájemcům, kteří splní definované podmínky,“ píše ve svých připomínkách k navrhovanému zákonu Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH).

Odevzdávat výrobky s ukončenou životností by podle ní mělo být možné například oprávněným odpadovým firmám s licencí od státu. „Je známým faktem, že řada evropských států má systém sběru otevřený a tyto firmy se na něm mohou podílet,“ uvádí. 

Český návrh by prý vyústil v situaci, kdy by soukromý subjekt (kolektivní systém) podle své úvahy rozhodoval o tom, jestli může v dané oblasti podnikat i jiný soukromý subjekt. „Takové nastavení není z hlediska hospodářské soutěže přípustné,“ tvrdí asociace. O této věci by měl prý rozhodovat stát, pokud firma splní technologické zákonné podmínky, a nikoli jiný soukromý subjekt svou volnou úvahou.
 

Kdo má plnit, ten ať sbírá

Kolektivní systémy se brání s tím, že pokud mají odpovídat za plnění přísných cílů sběru právě ony, musí mít k dispozici také potřebné nástroje.

„Netrváme na tom, aby musela mít všechna místa zpětného odběru smlouvy s kolektivním systémem. Pokud ji však mít nebudou, odmítáme, aby na nás stát cíle sběru přenášel. Kdyby stát stanovil, že elektrošrot může sbírat více účastníků – nejen kolektivní systémy – musel by stejným způsobem rozdělit cíle sběru,“ vysvětlila EurActivu Zuzana Adamcová, PR manažerka společnosti Ekolamp, která provozuje kolektivní systém pro zpětný odběr osvětlovacích zařízení.

„Podle evropské směrnice má cíle sběru plnit stát, a nikoliv kolektivní systémy. Stát se tak v návrhu zákona zbavuje odpovědnosti a přenáší ji na výrobce, a to chybným systémovým nastavením, kdy firmám, které jinak splňují všechny zákonné podmínky, neumožňuje v oblasti podnikat, pokud nebudou mít smlouvu s jinou soukromou firmou. Uzavření takové smlouvy přitom zákon nedefinuje jako nárokové, ale nechává jej volně na úvaze kolektivních systémů,“ podotýká k tomu ČAOH, která řešení v podobě uzavřené sběrné sítě považuje za protitržní. 

V zemích EU je však takový přístup častější než systém, ve kterém může výrobky s ukončenou životností sbírat širší škála firem a za plnění odpovídá stát, upozorňuje Jan Vrba, předseda představenstva společnosti Asekol, která provozuje kolektivní systém pro zpětný odběr elektrozařízení. Také MŽP zdůrazňuje, že přenesení odpovědnosti na výrobce je s evropskou směrnicí v souladu.

Omezení pro kolektivní systémy

Co se však zástupcům kolektivních systémů nezamlouvá, to jsou omezení pro jejich zakladatele nebo společníky.

„Pravidla pro to, kdo může a nemůže být společníkem kolektivního systému a jaké osoby mohou působit v orgánech kolektivních systému, považujeme za zbytečně restriktivní,“ řekl redakci Vrba.

MŽP: Kolektivní systém nemají zakládat účeloví výrobci, nezáleží jim na efektivitě.

Vůči řadě podmínek vznesl doporučující připomínky také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). „Úřad je toho názoru, že se jedná o poměrně restriktivní opatření, která představují bariéru pro vstup nových subjektů na trh a negativně ovlivňují působení stávajících provozovatelů kolektivních systémů na trhu,“ řekl EurActivu tiskový mluvčí Martin Švanda.

Antimonopolní úřad prý nevylučuje, že navrženými omezeními sleduje ministerstvo veřejný zájem.  

„Každé takové omezení je nicméně potřeba zdůvodnit objektivní potřebou odpovídající veřejnému zájmu a současně je nutné řádně zhodnotit i jeho odpovídající míru, což dle názoru ÚOHS nebylo předkladatelem dostatečně transparentně učiněno,“ podotknul mluvčí.

„Je i nadále třeba náležitě posoudit, zda jsou všechna opatření nezbytná a zda je nelze nahradit jiným, více prosoutěžním způsobem,“ dodal.

Účeloví výrobci

Podle jedné z podmínek, na které úřad poukázal, by se mohl stát společníkem kolektivního systému pro odběr elektrozařízení jen výrobce, který uvedl za poslední tři roky na český trh alespoň 500 tun elektro výrobků.    

„Podle našeho názoru se jedná o omezování hospodářské soutěže a diskriminaci výrobců lehkých typů elektrozařízení,“ kritizuje návrh Adamcová z Ekolampu. Jednoduše řečeno by podle ní byli výrobci malé elektroniky ve značné nevýhodě vůči výrobcům velkých domácích spotřebičů.

„Pokud by bylo toto pravidlo použito – s čímž nesouhlasíme – mělo by být číslo 500 tun vztaženo na celý trh Evropské unie, nikoliv jen na Českou republiku,“ dodává.

„Jen pro ilustraci, v ČR je v současné době přes 4 000 výrobců a dovozců elektrozařízení. Nyní může být každý z nich společníkem kolektivního systému. Připravovaná novela vyřadí 95 % z nich z možnosti stát se společníkem kolektivního systému. Evidentně jde o účelové nastavení, které je psáno pro jednoho nebo dva velké hráče,“ myslí si Ekolamp.

Navržené pravidlo má podle MŽP zabránit tomu, aby kolektivní systémy zakládali takzvaní účeloví výrobci.   

„Stávající zákon o odpadech sice stanovuje povinnost, že zakladatelem kolektivních systémů v oblasti elektrozařízení smějí být pouze výrobci, ale již tyto výrobce nijak nedefinuje, co se jejich významnosti týče. V praxi pak bývá realitou, že určitá společnost doveze minimální množství výrobků, tím splní podmínku, že je výrobcem, a tak smí založit kolektivní systém a podílet se na jeho vedení,“ vysvětlil EurActivu Ladislav Trylč, který na návrhu zákona pracuje na odboru odpadů MŽP.

Kolektivní systém má prý totiž sloužit především k efektivnímu sběru výrobků. Na tom mají podle MŽP zájem skuteční výrobci, kteří dlouhodobě uvádějí výrobky na český trh a kteří prostřednictvím kolektivního systému plní své povinnosti – za což mu také platí poplatky. 

Minoritní nebo účeloví výrobci, kteří takovou motivaci nemají, by podle ministerstva neměli mít možnost kolektivní systém ovládat.

S takovým přístupem souhlasí i ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které je spolupředkladatelem zákona.

„Je zde riziko, že bez nastavení určitých limitů mohou vznikat kolektivní systémy vlastněné zmíněnými účelovými výrobci, přičemž cíl takovýchto kolektivních systémů může být buď spekulativní, nebo má umožnit některým výrobcům obcházení zákonných povinností,“ řekl redakci náměstek Eduard Muřický, který na MPO odpovídá za sekci průmyslu.

Omezení pro zahraniční firmy?

Ekolampu prý také vadí, že k založení kolektivního systému pro odběr elektrozařízení mají být potřeba čtyři výrobci. „V zahraničí je přitom běžné, že to mohou být výrobci dva,“ říká Adamcová.

Větší počet výrobců ovšem zabrání tomu, aby měla jedna společnost v kolektivním systému většinový podíl na hlasovacích právech, a mohla jeho činnost ovlivňovat ve svůj prospěch, vysvětluje Trylč.

„Cílem návrhu je tedy nastolit situaci, kdy kolektivní systémy budou vlastněny a řízeny reálnými výrobci a zároveň bude eliminováno riziko, že kolektivní systémy využije ve svůj prospěch určitá omezená ekonomicky aktivní skupina osob,“ shrnuje.        

Proti některým podmínkám pro zakládání kolektivních systémů se ovšem ozývá i ČAOH. Nelíbí se jí například, že akcionářem kolektivního systému by se nemohla stát zahraniční firma. 

„Toto omezení se v podmínkách evropského volného trhu jeví jako nadbytečné, stejně jako některá další omezení pro akcionáře kolektivních systémů. Motivací MŽP je v tomto směru zřejmě ulehčení kontrol a komunikace, avšak to není objektivním důvodem k nerespektování evropských principů,“ myslí si asociace.

MPO: Obchodování přes komoditní burzu zajistí transparenci a kultivovanost.

MŽP to považuje za nedorozumění. „Ministerstvo nemá důvod takové omezení zavádět, neboť má z dlouhodobé praxe zkušenost, že mezinárodní společnosti obvykle vykazují vysokou míru určité společenské odpovědnosti, pokud jde o řízení kolektivních systémů,“ vysvětlil Trylč.

Podle Ekolampu je ovšem návrh zákona v tomto směru nejednoznačný. V úvodním vymezení pojmů totiž zákon uvádí, že „výrobcem elektrozařízení je podnikatel usazený v České republice […]“.

Pokud by taková formulace znamenala, že společníkem kolektivního systému nemůže být firma neusazená v Česku – tedy firma zahraniční, nebylo by to podle Adamcové správné.  

„Podle aktuální právní úpravy se totiž i na takovou firmu vztahuje povinnost sběru elektrozařízení a z toho vyplývající náklady, pokud se v Česku prodávají její výrobky. Pokud má tedy firma takovouto povinnost, pak by měla recipročně mít i právo být společníkem kolektivního systému,“ řekla redakci.

Komoditní burza

Trnem v oku  je pak provozovatelům kolektivních systémů i odpadové asociaci návrh, aby se elektrozařízení s ukončenou životností obchodovalo výhradně na Českomoravské komoditní burze v Kladně. Jiným způsobem by se použitá zařízení nemohla od kolektivních systémů ke zpracovatelům dostat.

Podle Jana Vrby je to nejproblematičtější bod navrhovaného zákona. „Je to nesystémové řešení, které není implementováno nikde na světě a technicky bude podle našeho názoru neproveditelné. Celý systém zpětného odběru se tím navíc zkomplikuje a prodraží,“ tvrdí.

„Použitelnost komoditní burzy k obchodování s výrobky s ukončenou životností je z technického hlediska problematická. Burza může být podle našeho názoru v zákoně jako varianta, ale v žádném případě jako jediná cesta,“ přidává se ČAOH.  

Obchodování přes komoditní burzu je prý totiž u některých komodit nepraktické. „Například v případě použitých elektrozařízení je zřejmé, že nejde o zcela typickou a neměnnou komoditu, jako je například elektrická energie. Nakoupit přes burzu naslepo tunu neznámého elektrozařízení je zásadně něco jiného a více problematického než nakoupit definovanou kapacitu elektrické energie, která je vždy stejná,“ vysvětluje ČAOH.

Transparentní prostředí

Návrh na povinné obchodování na burze se ovšem nelíbí ani MŽP. Do zákona ho prý chce prosadit MPO. 

„Komoditní burza je určitým kompromisem, na který bylo nuceno MŽP přistoupit. V této věci očekáváme, že bude probíhat diskuse v rámci vypořádání připomínek vzešlých z mezirezortního připomínkového řízení, ve které se vyjasní případné nejednoznačné otázky,“ říká Trylč.

Ministerstvo průmyslu podle náměstka Muřického považuje obchodování na komoditní burze za řešení, které umožní vytvořit „transparentní a kultivované tržní prostředí pro kolektivní systémy a zpracovatele“.    

„Způsob výběru zpracovatele výrobků s ukončenou životností, respektive odpadů z vybraných výrobků, je důležitým atributem, který má mimo jiné nezanedbatelný vliv na hospodářskou soutěž,“ vysvětluje.  

S komoditní burzou navíc počítá i vládou schválený věcný záměr, ze kterého návrh zákona vychází, dodává náměstek.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA