Jak snížit plýtvání jídlem? Potraviny by mělo být možné darovat

Pokud by bylo ve všech fázích potravinového řetězce snazší věnovat někomu potřebnému přebytečné jídlo, pomohlo by to snížit plýtvání. Diskutuje se také o tom, jestli je nutné vyznačovat minimální dobu trvanlivosti.
Hamburger
© Pixabay.com

Členské země EU a europoslanci od konce loňského roku projednávají sadu opatření, která by měla pomoci k lepšímu využívání zdrojů potřebných pro rozvoj evropské ekonomiky.

Takzvaný balíček pro oběhové hospodářství se vedle řady jiných aspektů zaměřuje na boj proti plýtvání potravinami, kvůli kterému se v Unii podle Evropské komise každoročně ztratí jídlo za 143 miliard eur.

To má dopady na hospodářství, ale také na přírodu.

„Zbytečnou nadprodukcí ničíme půdní fond a vodní zdroje, a tak urychlujeme degradaci životního prostředí,“ říká český europoslanec Miroslav Poche, který v Evropském parlamentu spolupracuje na přípravě jedné ze směrnic zahrnutých do zmíněného balíčku – takzvané rámcové směrnici o odpadech.

Plýtvání ale není nezanedbatelné ani ze sociálního hlediska. Jídlo se totiž nedostane k lidem, kteří by ho potřebovali, ale nemohou si ho dovolit.

Podle navrženého balíčku by se mělo plýtvání potravinami v EU do roku 2030 snížit o polovinu.

„Preventivní opatření se přitom musí týkat celého řetězce, tedy spotřebitele, prodejců i produkce samotné, včetně ztrát po sklizních a podobně,“ říká Poche.

Nebojte se minimální trvanlivosti

Hodně mohou ovlivnit samotní spotřebitelé, protože míra plýtvání v domácnostech dosahuje téměř jedné čtvrtiny ze zakoupených potravin, upozorňuje manažerka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR pro cestovní ruch, sociální dialog a PR Irena Vlčková.

Z celkového pohledu stojí v Česku spotřebitelé asi za polovinou vyplýtvaného jídla, dodává Anna Strejcová z nevládní organizace Zachraň jídlo, která se na toto téma dlouhodobě zaměřuje.

Nevládka poskytuje třeba tipy, jak doma s jídlem nakládat co nejúsporněji. Podobných seznamů existuje více a jeden sestavila i Evropská komise.

Strejcová: „Široká dostupnost jídla vede k tomu, že ho přestáváme chápat jako něco, s čím je potřeba šetřit.“

Kromě toho chce Komise například posoudit, jak by se dalo v potravinářském odvětví lépe pracovat s označováním data spotřeby a jak zlepšit jeho chápání ze strany spotřebitelů.

Je totiž rozdíl v označení data spotřeby, které zákazník najde na výrobcích podléhajících rychlé zkáze, a minimální trvanlivostí uvedenou na potravinách, které vydrží výrazně déle. Podle některých názorů by se přitom některé z těchto výrobků mohly prodávat i bez takového označení.

„U některých potravin se uvádění data minimální trvanlivosti již z platné legislativy nevyžaduje. Jedná se například o ovoce a zeleninu, vína, tvrdý alkohol, ocel, sůl a podobně,“ vysvětluje ředitelka Potravinářské komory ČR pro marketing a komunikaci Dana Večeřová.

U dalších kategorií potravin je to podle ní otázka k diskuzi. „Zároveň je ale potřeba vzdělávat spotřebitele. Naučit ho, že potraviny po uplynutí doby minimální trvanlivosti zpravidla konzumovat lze, ale nemůže očekávat, že budou mít stále stejné senzorické a výživové vlastnosti,“ dodává.

průzkumu Eurobarometru z loňského září se spotřebitelů ptali, jestli by kupovali rýži, těstoviny, kávu nebo čaj, které by nebyly označeny datem minimální trvanlivosti. Z tisíce dotázaných Čechů 53 % odpovědělo, že by jim taková informace chyběla.

Zatím je otázkou, zda se budou nějaké změny zavádět. Už dnes je však v tomto ohledu potřebná osvěta. „Důležitý je apel na rozvážný nákup potravin s takovou dobou spotřeby, v rámci které je každý z nás schopen zakoupenou potravinu zkonzumovat,“ říká Vlčková ze Svazu obchodu.

Asijská kuchyně

Darovat jídlo

Nezbytné je podle ní vytvoření nízkoprahového systému, který umožní nespotřebované potraviny v rámci celého potravinového řetězce darovat.

To může snížit i plýtvání jídlem v restauracích a dalších podobných provozech.

„Pro restaurace a jiná zařízení prodávající hotová jídla vidím mnoho možných modelů, které leckde ve světě i v Evropě již fungují, jako jsou výprodeje na konci dne nebo darování jídla charitám,“ říká europoslanec Poche.

„To vše samozřejmě musí být v souladu s ochranou zdraví spotřebitele,“ dodává.

Podle Vlčkové by měla být základem řešení strukturální a finanční podpora národní sítě potravinových bank, které mají mnohaleté zkušenosti.

„Jsou však podfinancované, chybějí jim zaměstnanci, vhodné skladovací prostory – především ty zachlazené – a vhodné dopravní prostředky, které splňují požadavky pro přepravu potravin, tedy zachlazené dodávky,“ vysvětluje.

Vedle konkrétních opatření a rad je však patrně nutné změnit celkovou filozofii nahlížení na jídlo.

„Spotřebitelé v rozvinutých zemích si zvykli na možnost nakoupit kvalitní a levné potraviny kdykoli a kdekoli,“ říká Strejcová ze Zachraň jídlo.

„Tato široká dostupnost jídla vede k tomu, že ho přestáváme chápat jako něco, s čím je potřeba šetřit. Hustá síť velkoobchodů vede ke ztrátě zkušenosti spotřebitelů s produkcí vlastních potravin a tudíž uvědomění, co vše je zapotřebí k vypěstování jednoho pecnu chleba či ovoce,“ dodává.

REKLAMA
REKLAMA