Antifosilní zákon na vládu ještě nepatří, debata není ukončená, tvrdí průmysl

Vláda má příští týden na agendě projednávání podkladů k antifosilnímu zákonu. Tento bod byl přitom z programu posledních dvou zasedání kabinetu stažen. Zástupci průmyslu si myslí, že debata o zákonné úpravě snižování závislosti na fosilních palivech zatím nedosáhla uspokojivého závěru. Ministerstvo životního prostředí a ekologové naopak říkají, že pro hlubší diskuzi bude nejprve nutné pohnout se z místa.

Brabec
Ministr Richard Brabec; zdroj: Tiskové centrum Rady EU

Na programu svého příštího zasedání má vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) projednávání podkladů k takzvanému antifosilnímu zákonu, které předkládá ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Takzvaná analýza proveditelnosti shrnuje hlavní principy, na nichž by mohla stavět nová zákonná úprava, podle které by se v Česku řídilo snižování závislosti na fosilních palivech a snižování emisí skleníkových plynů.

MŽP: Podrobnou analýzu si zaslouží až konkrétnější návrh.

Kromě cílů do roku 2020 a 2030, které by vycházely z evropské klimatické politiky, by mohla taková úprava počítat i s dlouhodobým cílem do roku 2050.

Podklady k antifosilnímu zákonu měla vláda projednávat už několikrát, zatím se k nim ale nedostala. Z programu minulého i předminulého zasedání byl nakonec tento bod stažen. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) sice původně počítalo s tím, že by paragrafové znění zákona předložilo už v polovině roku, termín ale posunulo na září.

Existuje však také možnost, že by vláda neodsouhlasila vznik samostatného zákona, ale jen stanovení dlouhodobého cíle snižování emisí v rámci připravované Politiky ochrany klimatu. S takovou variantou podkladový materiál také počítá.

Jistota je v Česku vzácná

Zákon, který už v různých podobách existuje v některých evropských zemích, by měl přitom podle MŽP řadu přínosů.

Snížení závislosti na fosilních palivech by znamenalo zároveň snížení dovozní závislosti a nákladů na import ropy a zemního plynu, za které Česko každý rok vydá 200 miliard korun. Orientace na nové zdroje a energetickou účinnost by prý zase zvýšila investice do inovací, přinesla nová pracovní místa a pomohla snižovat účty za energie. Logickým přínosem by mělo být také snížení škod na zdraví obyvatelstva a životním prostředí.   

Antifosilní zákon by měl vedle evropských cílů vycházet ze Státní energetické koncepce (SEK), která se snižováním závislosti na fosilních palivech také počítá. Zatímco dnes je na nich Česká republika závislá z necelých 80 %, podle SEK by to v roce 2030 mělo být 66 % a v roce 2040 už jen 56 %.

Dlouhodobé koncepce a strategie se však v Česku obvykle nedaří naplňovat. Speciální zákon by tak mohl zajistit větší stabilitu a jistotu do budoucna.  

„Například investice v energetice a průmyslu jsou realizovány s předpokládaným horizontem provozu jednotlivých technologických celků po dobu 20 až 30 let. Proto je třeba mít na národní úrovni dostatečně stabilní prostředí, které jde nad rámec čtyřletého mandátu jedné vlády,“ píše ministerstvo v podkladovém materiálu.

Budoucí vlády by už do připraveného rámce měly pouze dosazovat vhodná opatření a vyhodnocovat jejich účinnost a dopady. K tomu by měly sloužit krátkodobé plány, které by připravovala mezirezortní komise. A právě posílení mezirezortní spolupráce by podle MŽP patřilo mezi hlavní přidané hodnoty zákona, který by měl větší přínos než pouhé doplnění Politiky ochrany klimatu.

Přínosné by bylo také stanovení dlouhodobého cíle do roku 2050, dodává programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh.

„To je také důvod, proč už některé evropské země podobný zákon přijaly. Chtěly si stanovit dlouhodobý výhled, který zatím v EU logicky neexistuje, protože na evropské úrovni je velké množství hráčů, mezi kterými se těžko hledá shoda,“ řekl EurActivu.

Chceme vidět analýzy

Antifosilní zákon se ale v Česku setkává i s kritikou, a to například na tripartitě. Svaz průmyslu a dopravy (SP ČR) a další zaměstnavatelské svazy i ministerstvo průmyslu a obchodu tvrdí, že materiál MŽP není dostatečným podkladem pro jednání na vládní úrovni. Chybí prý vypracování analýzy dopadů na státní rozpočet a konkurenceschopnost české ekonomiky.

Ve své vládním prohlášení se Sobotkova vláda zavázala, že zákon přijme, ovšem s podmínkou, že tím neutrpí právě konkurenceschopnost.

Koželouh: Zákon může posloužit i jako ochrana průmyslu.

Průmysl prý o tom chce mít jasno ještě před projednáváním analýzy proveditelnosti.

„Předložený materiál naprosto postrádá vyčíslení potenciálních dodatečných nákladů zvažovaného zákona pro státní rozpočet a pro soukromý sektor, včetně průmyslu. Nezabývá se možným dopadem na konkurenceschopnost ekonomiky či životní úroveň obyvatel,“ píše SP ČR ve svém pozičním dokumentu.

„Teprve po provedení těchto analýz bude možné říci, jestli má vůbec smysl zvažovanou právní úpravu, začít připravovat,“ dodává.

MŽP naopak tvrdí, že nemá smysl zabývat se podrobnými analýzami, dokud vláda nerozhodne o přesnějším zadání – tedy například zda má vzniknout samostatný zákon, nebo má být doplněna Politika ochrany klimatu. V případě přípravy paragrafového znění zákona by pak posouzení dopadů probíhalo standardně v rámci procesu RIA (Regulatory Impact Analysis – hodnocení dopadů regulace).

„Dává to smysl, protože zjišťovat dopady zákona nebo koncepce jsou dvě různé věci. Záležet bude také na konkrétní podobě zákona. Koneckonců, je běžnou praxí, že se ekonomické a sociální dopady vyhodnocují právě v rámci přípravy paragrafového znění,“ říká k tomu Koželouh.

Budoucí žaloby?

Průmysl poukazuje ještě na jeden potenciální problém. „Materiál ponechává zcela bez povšimnutí možné právní konsekvence přijetí zákona a nezmiňuje možná rizika žalob na Českou republiku, pokud budou chtít některé zájmové skupiny zákona zneužít k tvrzení, že stát v oblasti boje s klimatem nevystupuje dostatečně razantně,“ píše SP ČR.

Připomíná případ z Nizozemska, kde skupina aktivistů žalovala stát za to, že dostatečně nechrání své občany před změnou klimatu. Soud minulý rok rozhodl, že vláda má do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů přinejmenším o čtvrtinu.

Podle Koželouha se nedá čekat, že by zákon počítal s takovým postupem.

Zákonná úprava by prý paradoxně mohla na druhé straně sloužit jako ochrana průmyslu. „Pokud by bylo zákonem stanoveno tempo snižování závislosti na fosilních palivech a snižování emisí skleníkových plynů, těžko by mohl někdo prosadit zrychlení tohoto tempa, i když by to bylo například podle vědeckých poznatků přínosné. Průmysl by se mohl na zákon odvolávat,“ řekl redakci.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA