Odborníci: Krizi s eurofondy řešíme za pět minut dvanáct

Česká republika se snaží problém s nedočerpáním prostředků v evropských fondech hasit na poslední chvíli a s nejasným výsledkem. Nic jiného už ale s blížícím se koncem čerpání dělat nejde. Shodují se na tom odborníci, kteří se evropským dotacím věnují profesně.

čerpání dotací
zdroj: ShutterStock.

Česká republika bude mít v letošním roce problém dočerpat celou alokaci, která je pro ni připravena v evropských kohezních a strukturálních fondech. Řídicí orgány českých operačních programů proto pod taktovkou ministryně pro místní rozvoj Věry Jourové připravily sadu opatření, která mají případné ztráty co nejvíce zmírnit. V případě, že krizové plány nezaberou, Česku hrozí ztráta, která může podle nejhoršího scénáře přesáhnout až 24 miliard korun.

EurActiv proto oslovil několik odborníků, pro které jsou projekty spolufinancované z evropských fondů každodenním chlebem, a zeptal se jich, co si o připravovaných plánech myslí a zda mají podle nich šanci na úspěch.

Mezi oslovené patří zakladatel společnosti Cyrrus Advisory Jiří Fuchs, který se specializuje na investiční a inovativní projekty. Dále pak Kateřina Procházková, která se ve společnosti Grant Consulting věnuje projektům z oblasti zpracovatelského a výrobního průmyslu, informačních a komunikačních technologií, a Jiří Kvíz, který pracuje ve společnosti eNovation jako Advisory Team Leader a rovněž se soustředí na problematiku evropských fondů.

Jiří Fuchs, Cyrrus Advisory:

České republice hrozí, že pokud nezaberou krizová opatření, která zadala ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, může v letošním roce nevyčerpat více než 24 miliard korun. Kde spatřujete největší příčinu tohoto stavu?
Příčinu vidím v celkovém nastavení státního aparátu. Klíčoví úředníci se mění jak na běžícím páse a neexistuje dlouhodobá funkční koncepce práce s dotacemi. Do toho vstupují volby, potřeba rozdat rychle peníze, zalíbit se občanům, a podobně. Trh dotací v České republice funguje asi následovně. Na začátku sedmiletého programového období nejdříve zaspíme. Nejsou připraveny dotační programy a dostáváme se do zpoždění s čerpáním. Poté jsou vyhlášeny výzvy k většině dotačních programů a peníze se rozdávají ve velkém. Následně mají úředníci pocit, že peníze jsou rozdané a už není kde brát, a tak nastává druhé hluché období. Posléze se však zjistí, že dotace byly přislíbeny na nekvalitní a nepřipravené projekty, které dotaci nevyčerpají, a nastává závěrečný boom, kdy jsou rozdávány zbývající prostředky, tak abychom přišli o co nejméně peněz z eurofondů. V poslední a zároveň první fázi dotačního cyklu se nyní nacházíme.

Je v tom ještě něco dalšího?
Dalším obrovským problémem je zanedbaná komunikace mezi jednotlivými složkami dotačního aparátu. Zrovna nedávno byla ukončena jedna výzva v gesci MŠMT. Podáno bylo žádostí za 600 milionů korun, alokace byla 250 milionů korun, podpořeny byly projekty za 200 milionů korun. 50 milionů raději vrátíme do Bruselu, než abychom je rozdali mezi náhradní projekty, které by jistě byly impulsem pro zvýšení zaměstnanosti a socioekonomického rozvoje. Když jsme na tento fakt poukazovali k více ministerstvům, všechny nám odpověděly, že proces hodnocení byl plně v souladu s pravidly programu a neshledávají žádná pochybení.

Na předchozí vládu se dá vymluvit vždy a nezbývá než doufat, že na tu aktuální se v budoucnosti nikdo vymlouvat nebude.

Je-li opravdu mým cílem podpořit českou ekonomiku, snažím se evropské dotace mezi žadatele rozdat. Takto to například konečně funguje v OP Životní prostředí, kde jsou schvalovány žádosti, které by před lety neměly šanci na úspěch. A nejedná se přitom o nekvalitní projekty. Pokud se na to podíváte z pohledu občana České republiky, je to samozřejmě správně. Někdy mám ale pocit, že politici jednají spíše z pozice občana EU a peníze dají raději zemědělcům ve Španělsku nebo Polsku.

Máte pocit, že se vláda snaží dělat vše pro to, aby nelichotivý stav napravila? Mám na mysli především zmiňované krizové plány na začátku letošního roku a strategie dočerpání připravené v létě?
Neblahou situaci bohužel řešíme opravdu za pět dvanáct, někde už jsme termín prošvihli. Jsou vyhlašovány rychloobrátkové výzvy, někde se žadatelům zvyšuje míra dříve schválené dotace a v některých programech lze dokonce podávat žádosti na projekty zrealizované kdykoliv od roku 2007. Tyto kroky lze z pohledu snahy o vyčerpání eurofondů kvitovat kladně, ale o to více na povrch vyplouvá nekoncepční práce s dotacemi. Na předchozí vládu se dá vymluvit vždy a nezbývá než doufat, že na tu aktuální se v budoucnosti nikdo vymlouvat nebude.

Jak hodnotíte strategie dočerpání v šesti operačních programech, které minulý týden projednala vláda? Mají podle Vás šanci na úspěch?
Strategie představuje v podstatě jediné možné řešení situace a část peněz určitě pomůže zachránit. Vyhlásit poslední rychloobrátkové výzvy na projekty, které se podaří do konce roku 2015 proplatit a zároveň přesunout peníze do oblastí, kde se je podaří rychle utratit, je jistě správným krokem.

Naneštěstí proces realokace jednotlivých prioritních os není zrovna jednoduchý. Paní ministryně Jourová uvádí, že 90,5 % eurofondů máme již pod závazkem, tedy jsou přislíbeny konkrétním příjemcům a pro příští rok počítá s v optimistickém případě s kompletním vyčerpáním fondů. Osobně si myslím, že za rok budeme čelit podobně kritické situaci, ne-li horší, protože „zazávazkováno“ neznamená zrealizováno a proplaceno.

Řídicí orgány některých programů si nevytvořily takřka žádnou rezervu a jakmile budou projekty, se kterými ministerstva počítají pomalu odpadat, nůžky se začnou znovu rozevírat. Do vzorce pro plánování, kolika žádostem udělíte podporu, musíte vždy vložit správný koeficient míry faktické realizace projektů a pokusit se trefit stav rozpočtu, který jste pro tuto legraci získali. Ale tyto problémy jsou všude, když jsem šel minule na večírek, kterého se dle Facebooku mělo účastnit 200 lidí, čemuž odpovídalo nakoupené občerstvení, domů jsem se vracel s krabicemi plnými jídla, účastníků přišlo asi 30. V některých oblastech má chybné plánování bohužel dalekosáhlejší důsledky.


Kateřina Procházková, Grant Consulting:

Podle nejčernějšího scénáře může Česko v letošním roce nedosáhnout až na 24 miliard korun z evropských fondů. Proč jsme se do takové situace dostali?
Problematika nedočerpaných dotací v tomto aktuálním dotačním období se již diskutuje několik měsíců, respektive již v roce 2012 se vedly debaty o stavu nevyčerpaných dotací. Bohužel v té době nebylo možné z pozice České republiky libovolně přesunout, tedy realokovat dané prostředky do více poptávaných priorit.

V době, kdy se připravovalo rozdělení finančních prostředků do jednotlivých priorit v novém programovém období pro období 2007-2013 (připomeňme, že podmínky se dohadovaly v roce 2006), kdy se vedla poslední jednání, tak se vycházelo z vypracovaných analýz, které navrhovaly priority, kde nejlépe dané dotace pomohou. Čas plynul a dotace se dařilo čerpat. Bohužel v době, kdy byla možnost „zachránit“ dotace, nikdo se touto otázkou nechtěl zabývat i když věděl, že je to náš největší nepřítel.

Všichni, kteří pracují kolem dotací z EU, o problému věděli, ale nikomu se nepodařilo udělat aktivní krok.

Vzniklo spoustu nových a přísných pravidel v procesu schvalování žádostí o dotace v průběhu období, které zpřísňovaly postupy přidělování dotací. Tato pravidla se nyní paradoxně opět uvolňují, aby bylo možné dotace dočerpat. Místo toho, aby se dotace přidělovaly kvalitním projektům, tak se projekty z dalšího hodnocení umísťovaly do zásobníků projektů či úplně vyřazovaly, často i bez racionálního odůvodnění. A nyní v době ukončení dotačního období, kdy nám hrozí nevyčerpání značné sumy peněz, se začnou projekty ze zásobníků opět podporovat a pravidla uvolňovat. Projekty v zásobnících leží bohužel i několik let, a za tuto dobu jsou jejich majitelé buď značně rozčarovaný postupem státní správy či již mají dávno projekty zrealizované z vlastních zdrojů.

Ještě něco přispělo k současnému stavu?
Dalším závažným problémem byla zdlouhavá administrace a nepřiměřená spolupráce státní správy s žadatelem. Doba od podání žádosti o dotace do doby, než byl vyřčen verdikt, zda je či není dotace na projekt schválená, byla někdy i více než rok.

Jedním z problémů je i vyčerpání OP Technické pomoci. Jedná se program, ze kterého jsou hrazené náklady aktivit efektivního řízení, kontroly, sledování a vyhodnocování realizace daných programů, vyhlášených výzev, seminářů a propagace. Tento program je dle analýzy MMR ve středním riziku nevyčerpanosti. Z počátku vyhlášení dotačního období 2007-2014 jsme byli svědky všudypřítomné propagace ve formě vysokého počtu propisek, tašek, bloků, čepic s logem EU, seminářů, školení aj. Nyní tato propagace, školení a semináře již nejsou vidět vůbec. Jednou z možností, jak vyčerpat tento důležitý fond, by bylo hradit z něj náklady na odborníky, kteří měli koordinovat fond po celou dobu čerpání dotací z EU, a to průběžně a důsledně. Tím bychom se nedostali do této situace, měli lepší výsledky a nemuseli vracet vysoké sumy, které by v České republice byly tak potřebné.

Nicméně ministryně Jourová je odborník na správném místě a věřím, že jejími návrhy, kterými se snaží zvrátit situaci, se podaří část peněz zachránit.

Myslíte tedy, že ony krizové plány, které schválila vláda, k nápravě situace skutečně přispějí?
Vláda se snaží pracovat na všech frontách, ale vzhledem k tomu, že má hodně práce a svých starostí, tak neměla dle mého názoru nikoho, kdo by jí aktivně a důrazně sděloval stav čerpání strukturálních fondů a navrhoval dané kroky, které by vedly k odražení aktuálního problému. Všichni, kteří pracují kolem dotací z EU, o tomto problému věděli, ale nikomu se nepodařilo udělat ten aktivní krok. Ty se měly začít dělat nejpozději v letech 2012-2013. V současné době dělá vláda, respektive odborníci, co je v jejich silách a snaží se zachránit ještě nějakou tu miliardu.

Mají tedy plány šanci na úspěch? A co podle Vás zabere nejvíce?
Jedná se o jedinou možnost, jak dočerpat finanční prostředky aspoň z části. Určitě se nepodaří vyčerpat celou finanční alokaci a budeme částečně nevyčerpané dotace vracet, ale i přesto to stojí za to. Úspěch dočerpání dotací spočívá v urychlení administrativního procesu, akutním schválení projektů ze zásobníků, včasném informování veřejnosti, aby byli schopni projekty připravit, a proaktivním přístupu ze strany žadatele i státní správy.


Jiří Kvíz, eNovation:

Co podle Vás způsobilo, že České republice v současné době hrozí, že v letošním roce nemusí zvládnout vyčerpat až 24 miliard korun?
Slabin je hned několik. Nejzásadnější se mi zdá jistá liknavost jak ze strany některých řídicích orgánů, tak u příjemců dotací. V prvním případě se problémy s čerpáním začaly řešit až poměrně pozdě, někteří příjemci zase nejsou schopni realizovat své projekty podle stanoveného harmonogramu a za podmínek, ke kterým se zavázali. Současnému stavu nepomohly ani metodická roztříštěnost, změny pravidel a nepřehlednost kontrolních mechanismů.

Snaží se to vláda nějak napravovat? Dělá pro to dost?
Opatření k minimalizaci škod se skutečně přijímají. Ministerstvo průmyslu a obchodu a jeho podřízená agentura CzechInvest například výrazně zkrátily lhůty pro proplácení finančních prostředků. Z každého jejich kroku navíc cítím maximální snahu o rychlé a efektivní čerpání. Vzhledem k časové tísni však považuji možnost absolutního vyčerpání české alokace za utopii.

Jak hodnotíte strategie dočerpání v českých operačních programech, které nedávno projednala vláda?
Jak úředníci, tak příjemci dotací momentálně pociťují enormní tlak na rychlou realizaci projektů a s tím spojené vykazování, administraci a proplácení. Je však nutné připomenout, že se k rozsáhlým projektům, jež lze označit za nejrizikovější, vztahuje obsáhlá administrativní a technická agenda, například ve formě náročných výběrových řízení. Zpožďují se bohužel i dodávky technologií a stavebních prací. V součtu to pak znamená, že ani velké úsilí nemůže projekty příliš urychlit.

Vzhledem k časové tísni však považuji možnost absolutního vyčerpání české alokace za utopii.

Klasický investiční projekt je nastaven na tři roky. Pokud tedy projekt za první dva roky nabral zásadní zpoždění, pak není jednoduché vše během závěrečných dvanácti měsíců dohnat. Vzniká sice prostor pro opatření v podobě dodatečných zásobníkových výzev či realokací, nicméně sehnat na poslední chvíli dostatečné množství kvalitních projektů připravených na okamžitou, rychlou a bezproblémovou realizaci není jednoduché. Přesto věřím, že opatření svůj efekt mají a ztráty se podaří minimalizovat.   

Autor: Lucie Bednárová

REKLAMA

REKLAMA