Francouzský program posílá farmáře zpátky do školních lavic

V regionu severní Francie existuje program, do kterého se mohou zapojit všichni ti, kdo mají zájem podnikat v zemědělství. I přes velkou popularitu, kterou si program během své několikaleté existence získal, se jeho tvůrcům nedaří čerpat dostatek finančních prostředků z evropských fondů.

Souvislosti:

Hlavním cílem evropské regionální politiky je snížit regionální rozdíly posilováním tzv. hospodářské a sociální soudržnosti.

V programovacím období 2007-2013 je na politiku regionálního rozvoje (známé jako „evropské fondy“) vyhrazena zhruba třetina (35,7 %) celkového unijního rozpočtu. Úplný seznam způsobilých regionů a možností podpory z evropských fondů je k dispozici zde.

Jedním z hlavních nástrojů regionální politiky je Evropský sociální fond (ESF), jehož hlavním cílem je zvýšení zaměstnanosti a rozšíření pracovních příležitostí v Evropské unii.

Témata:

Školní lavice na Vysoké zemědělské škole v městě Rethel ve francouzských Ardenách uvítaly skupinku mladých lidí, kteří se rozhodli, že zde absolvují třídenní školení. Osm začínajících farmářů (ve věkovém rozmezí od 21 do 38 let) se na chvíli vrátilo do studentských let z jediného důvodu – dozvědět se, jak nejlépe postupovat při zakládání vlastního zemědělského podniku.

Během jednadvaceti hodin strávených ve třídě zemědělské školy mezi skupinku osmi mladých lidí zavítali starší farmáři, aby své budoucí kolegy seznámili s vlastními zkušenostmi z praxe a prodiskutovali s nimi jejich podnikatelské plány. Posluchači se tak dozvěděli hned z první ruky o tom, co je během jejich podnikání čeká a na co se mají připravit – nejčastěji se diskuse zastavovala u rizika snížení přímých dotací v rámci Společné zemědělské politiky (SZP), které představují jeden z nástrojů politiky, jak ochránit unijní zemědělství před světovou konkurencí.

„Jakmile máte projekt, neváhejte nám zavolat. Nabídneme vám odbornou pomoc a poradíme, jak nejlépe budeme umět,“ láká zájemce Bénédicte Le Clézio z Agrární komory ve městě Ardennes, která se školení rovněž účastní. Úřednice je totiž přesvědčena, že aktivní dialog mezi milionem francouzských zemědělců a zbytkem společnosti je životně důležitý.

„Co jsou vaše hlavní motivy pro to, že jste se rozhodli pracovat s půdou?“ vznáší na sezení otázku Pascal Turquier, rovněž zaměstnanec Agrární komory. Studenti mu téměř vždy odpovídají, že důvodem je vášeň pro zemědělství a touha být sám sobě vlastním pánem.

Pomocná ruka od PPP

Zmíněné školení spadá do programu, které francouzské ministerstvo zemědělství označuje jako „Personalizovaná profesionální cesta“ (PPP; francouzsky parcours de professionnalisation personnalisé). Má několik fází, které dohromady trvají přibližně rok. Patří k nim: stanovení hlavního cíle podnikání, zvážení potřeby dodatečného školení a „21hodinový zátěžový test“. Rozbor toho, zda má nový projekt šanci na úspěch, probíhá paralelně.

V případě, že je plán posouzen jako životaschopný a farmář absolvuje všechny jeho fáze, získá nárok na speciální granty, které se pohybují od 8 tisíc do 17.300 eur, zvýhodněné subvencované půjčky a daňové úlevy.

Zažádat o dotace z eurofondů je „noční můrou“

I když se program těší neustále rostoucí popularitě, získat finanční prostředky z evropských fondů se pro jeho tvůrce stalo tak trochu oříškem. Nepomohla ani Adasea, organizace, která je zodpovědná za rozvoj zemědělství v regionu Ardennes a jež má podávání žádostí na starosti.

Chrystal Fourny, pracovnice organizace, která se programu pro začínající farmáře věnuje již 13 let, nabízí vysvětlení: „Vyhovět požadavkům Evropského sociálního fondu (ESF) je noční můrou.“

„Musíme uvádět podrobnosti o každé malé výdajové položce,“ doplňuje její kolegyně Stéphanie Martin a uvádí příklad: „Musíme například uvádět počet známek, které příští rok použijeme, nebo počet fotokopií.“

I přes tyto byrokratické překážky se organizaci v průběhu posledních let podařilo metodu podávání žádostí zefektivnit. „Dnes je to už mnohem jednodušší,“ říká Martin. „Zvládáme nyní například bez problému spočítat počet hodin, které jsme nad každou podávanou žádostí strávili.“

Organizaci se navíc podařilo získat kontaktní osobu – jednak na regionální úrovni (v úřadě, který se zabývá otázkami konkurence a zaměstnanosti v městě Châlons-en-Champagne), a také na úrovni departementu.

Tři roky a z fondů ani kapka

I přes výše zmíněné pokroky je tu stále jedna a ta samá překážka, kterou se zatím nedaří překročit. Kvůli tomu, že se zodpovědnost za žádosti o dotace z eurofondů přesunula z jednoho administrativního orgánu na jiný, Adasee se nedaří již tři roky získat prostředky s Evropského sociálního fondu, aby zaplatila školení PPP.

V roce 2007 totiž žádosti vyřizoval úřad pro zemědělství a lesnictví (DRAF) a „neexistovaly jasné instrukce“, vysvětluje Martin. Od roku 2009 je ale za projekty odpovědný úřad Direccte.

„Všechno se zreorganizovalo a zpřehlednilo, ale jelikož musí úředníci důkladně projít každou žádost na financování, jsou zahlcení a nezvládají vyřídit všechny náležitosti včas,“ dodává.

A tady je, zdá se, kámen úrazu. „ESF vyžaduje faktury, které posléze proplatí. A jelikož nemáme prostředky, abychom zaplatili účty, nemáme šanci na peníze z fondů. Je to začarovaný kruh,“ uzavírá trochu zklamaně Martin.

V roce 2010 se částka, kterou organizace z fondu požadovala, pohybovala kolem 29.000 eur, což pokryje zhruba polovinu celkových nákladů. Zbytek prostředků dodávají regionální orgány.

REKLAMA
REKLAMA