Evropské peníze pomáhají zpestřit výuku soudobých českých dějin

Aktivní zapojení studentů do výuky moderní české historie, schopnost propojit si souvislosti či rozvíjet svou osobnost byly hlavními cíli projektu Stopy totality, který byl spolufinancovaný z evropských fondů. Díky projektu měli žáci možnost setkat se s pamětníky, kteří jim zprostředkovali zážitky z období komunistických represí.

Minulost
zdroj: ShutterStock.

Je vyučování českých moderních dějin na základních a středních školách dostatečné? Pokládat tuto otázku má smysl nejen proto, že se zvyšujícím se zájmem českých studentů o humanitní obory je dobrá znalost české historie druhé poloviny dvacátého století téměř nutností. Mladí lidé by o této části našich dějin měli mít povědomí také kvůli propojení české novodobé historie s životy jejich rodičů a prarodičů. Česká minulost má navíc obrovský dopad na soudobé poměry v zemi a celkově na náš dnešní způsob myšlení.

Úroveň znalostí a zájem českých studentů o tuto a oblast je těžké hodnotit. Martin Valenta, vedoucí projektového týmu Dějepis v 21. století z Ústavu pro studium totalitních režimů (USTR), je přesvědčen, že záleží na věku a studijním zaměření studenta, a dále na tom, zda má mladý člověk možnost zjistit některé skutečnosti z české historie i v rámci rodinného kruhu. Nejdůležitější je však prý zájem samotného studenta, především pak jeho učitele přiblížit mu danou problematiku zábavnější formou výuky.

Výzkum společnosti Factum z roku 2012 uskutečněný pro USTR potvrzuje, že více než dvě třetiny učitelů se domnívá, že by se výuce soudobých českých dějin mělo věnovat více času, než je tomu dnes. „Může to souviset i s nejčastější praxí školského dějepisu učit dějiny chronologicky,“ osvětlil problém ne zcela dostatečné výuky moderního dějepisu Valenta. Žáci se učí historii od pravěku, přes středověk až po novověk, a „na výuku moderních dějin proto nezbývá mnoho času,“ řekl EurActivu.

Stopy totality

Oživit zájem českých studentů o studium moderních českých dějin si kladl za cíl projekt Stopy totality, který byl realizován občanským sdružením Zapomenutí. Významnou měrou k tomu přispěly i prostředky z evropských fondů z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V roce 2014 dotace na projekt poskytlo i Ministerstvo kultury.

Žáci a studenti ve věku od 12 do 19 let měli v rámci projektu zaznamenat příběhy pamětníků a hledat zajímavé skutečnosti z dobových materiálů. „Účastníci pilotního projektu samostatně pátrali po příbězích ze své lokality, příbězích dosud neznámých lidí postižených během padesátých let z důvodů nevhodného původu, odmítnutí vstupu do KSČ, JZD aj., nebo v rámci Akce K zaměřené proti klášterům,“ upřesňuje záměr projektu jeho hlavní koordinátorka Marta Vančurová.

Stopy totality navazují na úspěšný projekt Zmizelí sousedé zabývající se lidmi s „nevhodným původem“, kteří zmizeli z obcí a měst těsně před a během druhé světové války. Autoři projektu Stopy totality se zaměřili na období od konce druhé světové války do roku 1965, a proto byly hlavním tématem represe z 50. let minulého století.

Výpovědi přímých účastníků, jejich postoje a osudy měli studenti zpracovat do multimediálních výstupů, ať už textu, videa či prezentace. Tyto poznatky tak dále zprostředkovali generacím, které již nebudou mít možnost přímého setkání s pamětníky, vysvětluje práci žáků Vančurová. Vedle snahy zpestřit výuku dějepisu bylo podle hlavní koordinátorky dalším záměrem projektu rozšířit společenský a osobnostní rozvoj dítěte.

„Jako pozitivní beru to, že se děti seznamují s minulostí, která byla trochu zastrčena do pozadí, navíc se týkala jejich prarodičů,“ zhodnotila kladné stránky projektu ředitelka základní školy Františkovy Lázně Jiřina Fajfrová. „Mnozí si k nim našli cestu a poslouchali jejich vyprávění a viděli je jinýma očima, ne jen jako staré lidi,“ dodala.

Celkově projekt a finanční podporu oceňuje i Vančurová. „Tato podpora nám pomohla zrealizovat projekt Stopy totality na vyšší úrovni, než jsme doposud podobné projekty mohli uskutečnit,“ uvedla pro EurActiv. Realizátoři tak byli v poměrně krátké době a bez nutnosti hledání dalšího finančního zajištění schopni spustit funkční webovou stránku a spolupracovat s grafiky, čímž připravili publikaci pro školy, které budou mít v budoucnu o projekt zájem. Zároveň bylo možné vytvořit několik kopií výstav a vzniklé panely ponechat na školách, aby je učitelé mohli využít i v dalších letech.

Projekt však doprovázely i mírné komplikace. Jak uvádí koordinátorka Vančurová, pravidla čerpání dotací se v minulosti příliš často se měnila a práce na projektu, která měla původně trvat tři roky, se v důsledku vládních změn zkrátila na roky dva. Prodloužení pak nebylo podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) možné, sdělila redakci Vančurová.

Nedostatek učitelů

Pro projekt spojený s dalším vzděláváním studentů je vedle dostatku financí životně důležitá především ochota učitelů se do něj zapojit. Mnohdy to není jednoduché, protože se jedná o nové postupy, s nimiž se kantoři musí seznámit.

Podle Marty Vančurové to bylo zásadní i v případě Stop totality. Projekt byl totiž plánován v době, kdy z Ministerstva školství přicházely na školy různorodé požadavky, třeba na vytváření vlastních vzdělávacích plánů či na zapojování se do dalších evropských projektů. Řada učitelů se musela zároveň plně věnovat přípravě studentů na státní maturity.

„Úskalím tedy bylo omezené množství učitelů, kteří tento způsob výuky vítali, a ještě nebyli zapojeni v masovějším nebo svém vlastním projektu,“ řekla Vančurová. Stávalo se také, že učitelé, kteří se na projektu Stopy totality podíleli, se často dostávali do situace, kdy na ně kolegové „pohlíželi jako na ty, kteří přinášejí potíže s běžnou organizací výuky“.

Přesto, že způsob zpracování projektu byl mimořádně náročný a nebyl vhodný pro každého učitele, jsou ohlasy podle Vančurové celkově pozitivní. „Žáci jej jednoznačně vítají, přestože jsou tyto projekty náročné na mimoškolní čas. Potvrzuje se, že pokud jim daná činnost dává smysl, jsou ochotni i čas navíc věnovat,“ dodává.

Studenti takové projekty ocení především při přípravě na vysokou školu a v průběhu jejího studia, protože je tyto projekty vedou k samostatné práci, zjišťování informací a hledání souvislostí. Koordinátorka projektu navíc poukazuje na to, že dlouhodobé projekty učí nové dovednosti, mění postoje a ve výsledku posilují osobnost studenta.

Autor: Eliška Kubátová

REKLAMA
REKLAMA