ČR musí víc dbát na vědu a vzdělávání, je to klíč k evropským penězům

Jedni chtějí podporovat malé a střední podniky, jiní zase vzdělávání. Z evropských peněz se dá ale podporovat i přeshraniční spolupráce, která posiluje vztahy mezi příhraničními regiony a jejich občany. Budou na to všechno prostředky i po roce 2020?
budoucnost evropského rozpočtu
© EurActiv.cz

Přípravy jednání o novém víceletém finančním rámci po roce 2020 se rozbíhají.

První návrhy nového financování by měla Evropská komise představit příští rok v květnu. Budoucí víceletý finanční plán ale bude schvalovat až nový Evropský parlament zvolený ve volbách v roce 2019, takže výsledek může nakonec vypadat jinak, než na čem se nyní dohodnou evropské instituce se členskými státy. Upozornil na to předseda české delegace ve Výboru regionů Petr Osvald během debaty o proměnách rozpočtu EU, kterou EurActiv pořádal v Plzni.

Podle Osvalda není pochyb o tom, že kohezní politika přetrvá i po roce 2020, protože je definována Lisabonskou smlouvou EU. Otázkou však zůstává, zda i nadále bude regionální, nebo nadnárodní, a zda ji budou moci užívat všechny členské státy, nebo jen ty méně vyspělé.

Větší šanci by navíc měly získat rámcové evropské programy, jako například Horizont 2020, nebo návratné půjčky, například z Evropského fondu pro strategické investice. V těchto nástrojích nejsou pro jednotlivé země stanoveny národní obálky, a soutěž o peníze je tak celoevropská.

Česko má však podle odborníků problém s čerpáním prostředků oběma způsoby. Na kohezních fondech jsme dnes z velké části závislí, přestože je nejsme schopni dostatečně a efektivně vyčerpat. V případě komunitárních programů naopak neumíme čerpat rychle, a tak nás často předběhnou staré členské státy, které s nimi mají větší zkušenosti díky rozsáhlým partnerstvím.

Kvůli reálnému zbohatnutí i změnám po brexitu a důrazu Unie na nové priority bude peněz ze strukturálních fondů méně než dnes. Je proto nezbytné využít všechny současné prostředky, ale zároveň se připravit na nové příležitosti i priority.

Podle ekonoma České spořitelny Petra Zahradníka to ale nemusí nutně znamenat, že Česko přijde o finance z Bruselu. Jen se je bude muset naučit čerpat přímo z komunitárních programů, nikoliv skrze složitou národní byrokracii.

S vyrovnáním ztrát po odchodu Velké Británie, který způsobí výpadek z unijního rozpočtu kolem 10 miliard eur, mohou podle něj pomoci i státy Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarsko, které se plánují podílet na financování kohezní politiky, pokud pro ně bude budoucí spolupráce s EU výhodná. Pomoci se ztrátou příjmů mohou také nové vlastní zdroje, které by doplnily ty stávající.

Jak vypadá EVA?

U výdajů evropského rozpočtu se má stát jedním z hlavních principů takzvaná evropská přidaná hodnota (EVA = European value-added).

„EVA“ znamená, že prostředky EU by neměly směřovat pouze do oblastí národního či regionálního významu, ale tam, kde mají dopad na celou EU nebo alespoň na nejbližší okolí za hranicemi jednoho státu.

Zahradník: Evropská přidaná hodnota není chiméra, ale při troše přemýšlení může být zaplněna zajímavým obsahem, který může být pro nás výhodný.

Účastníci debaty se shodli, že EVA by měla mimo jiné ležet ve vědě, výzkumu a vzdělávání (VVV), protože to je pro Česko oblast s vysokou přidanou hodnotou.

Ze strany státu ale není dostatečně finančně podporována a například vysoké školy jsou dnes na evropských fondech závislé. Upozornil na to ředitel projektového centra Západočeské univerzity Jaroslav Šíp.

„Čerpání peněz z kohezních fondů je sice složité, ale pro vysoké školy je důležité. Aby se školy dostaly do normálu, musí čerpat z operačního programu na podporu vzdělávání (OP VVV) nebo operačního programu  pro podnikání,“ říká Šíp.

V současné době mohou výzkumně-vzdělávací projekty čerpat také z velkého evropského programu Horizont 2020, který se sice netýká základního či středního školství jako u OP VVV, ale elitního školství, pro něž má být tento titul přínosný i do budoucna. Po roce 2020 by se proto měly podle odborníků intervence z kohezní politiky více provázat s tímto programem.

Prioritou rozpočtu EU má být výzkum, vývoj a vzdělávání. Více ˃˃˃˃

„Evropská přidaná hodnota není chiméra, ale při troše přemýšlení může být zaplněna zajímavým obsahem, který může být pro nás výhodný,“ myslí si Zahradník.

Kromě VVV by Česko mělo více podporovat konkurenceschopnost malých a středních podniků, aby mohly i nadále realizovat to, co doposud. Prioritami, na které bychom se měli soustředit, jsou také digitalizace, snižování emisí skleníkových plynů a inovace. Domnívá se tak Petr Mooz z Generálního ředitelství Evropské komise pro rozpočet, který se nedávno zúčastnil Národního konventu o Evropské unii k budoucí podobě víceletého finančního rámce a kohezní politiky po roce 2020. Jedním z osmi doporučení konventu byl rovněž návrh na jasnou formulaci principu evropské přidané hodnoty.

Přeshraniční spolupráce

V záplavě snah o dosahování celoevropských cílů bychom však neměli zapomínat na kulturní složku a kooperaci napříč hranicemi. Takzvaná Evropská územní spolupráce (EÚS) umožňuje příhraničním regionům odbourávat hranice, a to nejen ty fyzické, ale i ty mezilidské. I v ní lze nalézt přidanou hodnotu, která leží v propojování Evropy odspodu, nikoliv shora EU.

V rámci EÚS se sice realizují menší individuální projekty zhruba do 25 tisíc eur (víc jak půl milionu korun), ale jejich účinek v budování společné kultury, posilování kontaktů a vzájemného učení je podle odborníků hlavním důvodem, proč by měla být přeshraniční spolupráce i po roce 2020 nadále podporována. Výhodou takových projektů je navíc jednodušší administrace.

Realizované projekty však často nejsou vidět a lidé o nich tolik nevědí. Proto Evropský výbor regionů  usiluje o rozšíření povědomí a zviditelnění výsledků přeshraniční spolupráce.

Zástupci Plzeňského kraje při debatě rovněž doporučili, aby projekty řešily místní problémy se zapojením místních občanů a nezaměřovaly se naopak na globální opatření. Podle ředitele kreativní zóny DEPO 2015 Petra Suchánka by proto EÚS neměla být nástrojem k naplňování cílů evropské globální Strategie Evropa 2020, jako je tomu v současném programovém období, protože pro to nemá vhodné podmínky.

S tím souhlasí i Petr Zahradník, který doplnil, že pro Českou republiku by měla být přeshraniční spolupráce jednou z nejnosnějších součástí přidané hodnoty EU.

Konkrétním příkladem EÚS může být projekt People-to-People (Lidé lidem), který umožňuje navazovat partnerství mezi různými subjekty napříč hranicemi, konkrétně mezi Plzeňským krajem a Bavorskem. Jeho význam pro region potvrdili i účastníci z Plzeňského kraje, kteří mimo jiné ocenili, že na rozdíl od centralizovaných operačních programů se zde potýkají s menší administrativní zátěží a byrokracií.

REKLAMA
REKLAMA