Východní partnerství posílí vazby EU s postsovětskými sousedy

Evropská unie na summitu Východního partnerství, který se konal 7. května v Praze, zahájila program, jehož cílem je posílení politických a hospodářských vazeb na šest bývalých sovětských republik. Unie se zároveň snaží uklidnit Rusko, které není příliš nadšené z aktivity EU v oblasti, kterou považuje za sféru svého vlivu.

Souvislosti:

Východní partnerství je původně polsko-švédská iniciativa. Evropská komise se jej ujala až v prosinci 2008 a Evropská rada jej schválila na letošním březnovém summitu. Posilování vztahů s postsovětskými republikami patřilo také k nejvyšším prioritám českého předsednictví reprezentovaného dnes již bývalou vládou Mirka Topolánka.

Cílem iniciativy je vytvořit společnou zahraniční politiku EU k jejím východním sousedům a zakavkazským republikám. Evropská politika sousedství (ENP) by tak získala specifickou východní dimenzi.

Navzdory požadavkům šesti postsovětských zemí, aby iniciativa nesla název „Východoevropské partnerství“ Evropská komise nakonec rozhodla, že z titulu vypadne slůvko Evropa, čímž jí chtěla odlišit od Evropských asociačních dohod, které obsahují perspektivu budoucího členství v EU.

Východní partnerství nabízí prohloubení bilaterálních vztahů a přichází s novým multilaterálním rámcem spolupráce v závislosti na potřebách a ambicích jednotlivých zemí. Šesti postsovětským republikám (Ukrajině, Moldavsku, Bělorusku, Arménii, Gruzii a Ázerbajdžánu) nabízí:

  • uzavření nových dohod o přidružení (určené těm partnerům, kteří učinili dostatečný pokrok v oblasti demokracie, právního státu, respektu k lidským právům a principům tržní ekonomiky, udržitelnému vývoji a zásadám dobrého vládnutí),
  • větší hospodářskou integrace s EU (cílem je vznik komplexnějších zón volného obchodu),
  • posílení pohybu osob zjednodušením vízové procedury a uzavřením dohod o navracení nelegálních migrantů,
  • posílení spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti včetně podpory investic do infrastruktury, zlepšení regulačního rámce, zvyšování energetické účinnosti a vytvoření efektivnějšího systému včasného varování pro případy možného přerušení dodávek,
  • zlepšení administrativních kapacit partnerských zemí prostřednictvím společně odsouhlasených „Komplexních programů pro vytváření institucí“ (programy mají být financovány z unijních prostředků),
  • zvláštní programy, které by partnerským zemím pomohly řešit potíže související s hospodářským a sociálním vývojem.

Novinku v rámci Východního partnerství představuje jeho multilaterální rozměr. Představují jej čtyři platformy, na nichž se šest postsovětských republik může scházet a vyměňovat si zkušenosti a informace. Jedná se o následující oblasti:

  • demokracie, zásady dobrého vládnutí (nekorupční, nezneužívající pravomocí a respektující právní řád) a stability,
  • hospodářská integrace a konvergence s politikami EU,
  • energetická bezpečnost,
  • osobní kontakty.

Zájmům členských zemí má v rámci multilaterálního přístupu sloužit dále pět prioritních iniciativ („vlajkových iniciativ“):

  • program pro zajištění ostrahy hranic,
  • integrace trhů s elektřinou, energetická účinnost a politiky na podporu obnovitelných zdrojů,
  • společný nástroj pro malé a střední podniky,
  • jižní energetický koridor,
  • společná reakce na přírodní pohromy.

Témata:

S výjimkou Moldavska a Arménie všechny postsovětské země zařazené do Východního partnerství sousedí s Ruskem. Všechny jsou navíc relativně chudé a složitě se potýkají s důsledky současné hospodářské krize. Evropská unie, do níž přes území těchto států proudí veškerý zemní plyn z Ruska, má zájem na tom, aby se jí podařilo zamezit politické nestabilitě regionu.

Na Východní partnerství Evropská unie vyčlenila 600 milionů eur. Mají sloužit na podporu demokratických reforem, hospodářské integrace a posilování energetické bezpečnosti v šesti postsovětských republikách.

„To není protiruský program. Jsou to naši blízcí sousedé a jejich stabilita a prosperita je naším životním zájmem,“ uvedl místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra v reakci na ruské obavy. „Je to nabídka, ne demonstrace síly EU… a oni na to reagují,“ dodal Vondra.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov minulý týden ve středu uvedl, že by rád věřil tomu, že si EU na hranicích s Ruskem nestaví svojí „základnu“.

„Oba jsme vyjádřili obavu, že někteří lidé budou účastníkům říkat, že se jedná o volbu: buď jste s Ruskem nebo s Evropskou unií,“ uvedl Lavrov na tiskovém briefingu po setkání s polskými ministrem zahraničí Radoslawem Sikorskim.

„Ocenili jsme ujištění pana Sikorskeho, který uvedl, že Polsko jako iniciátor tohoto programu nic podobného v plánu nemá.“

Také šéf evropské diplomacie Javier Solana říká, že o podobné interpretaci nemůže být ani řeč. „Není to proti nikomu a hlavně to není nic proti Rusku,“ uvedl.

Zóny volného obchodu

Alexandr Vondra se netajil zklamáním z toho, že někteří přední evropští politici jako je britský premiér Gordon Brown nebo francouzský prezident Nicolas Sarkozy na summit nepřijeli.

„Doufal jsem, že všechny státy EU ukáží své odhodlání, protože je to v širším evropském zájmu,“ řekl Vondra novinářům.

Každá z šesti zemí se diametrálně liší od druhé a liší se i jejich postoje k otázce jak těsný vztah chtějí k Evropské unii mít.

Země, kde jsou vlády položené na pevnějších základech mohou například partnerství využít k vyjednání nových asociačních dohod s EU a dosáhnout tak vyšší úrovně spolupráce. Spolu s Unií tak mohou vytvořit nové zóny volného obchodu.

Mezi konkrétní body plánu patří také liberalizace vízového režimu pro občany partnerských zemí v dlouhodobém horizontu. Výsledky projektu Východního partnerství se ale projeví nejdříve v letech 2015-2016, až poté co smlouvy vstoupí v platnost.

Andrew Wilson z evropského think-tanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy uvedl, že EU musí regionu pomoci vyrovnat se s problémy vyplývajícími z toho, že tamní státy jsou zpravidla slabé a často se musí vyrovnávat s tlakem ze strany Ruska.

„Východní partnerství je, přese všechno, hned za dveřmi a potíže těchto zemí se do EU již přelévají,“ uvedl Wilson.

K iniciativě se EU nakonec rozhodla přizvat i Bělorusko. Tamní režim Unie přitom dlouhodobě ostře kritizuje za způsob, jakým nakládá se svými odpůrci.

Prezident Alexander Lukašenko, který je označován titulem „poslední diktátor Evropy“, se nakonec summitu nezúčastnil. České diplomatické zdroj prozradily, že se jednalo o součást gentlemanské dohody, neboť hrozilo, že by přítomnost běloruského prezidenta některé země podráždila.

Zástupce běloruské opozice Alexander Kozulin toto rozhodnutí přivítal. „Je to morální vítězství,“ řekl agentuře Reuters.

Na summit Východního partnerství v pátek navázal energetický summit se zeměmi tzv. jižního koridoru, jehož cílem byl pokrok při diverzifikaci dodávek energetických surovin do Evropy, zejména prostřednictvím projektu Nabucco (viz EurActiv 11.5.2009)

Stanoviska:

Premiér České republiky Mirek Topolánek, pro nějž byl summit Východního partnerství poslední vrcholnou evropskou schůzkou, kterou řídil z pozice předsedy Evropské rady, uvedl, že "doplnění euroatlantické vazby a Středomořské unie o projekt východního partnerství bylo logickým důsledkem evropské politiky blízkých sousedů". Evropa se nemůže „tvářit, že na východ od nás nic není, že jsou tam pouze lvi, jsou tam země, které mají evropské ambice“, zdůraznil premiér.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso, který na summitu zastupoval evropskou exekutivu uvedl: „Přišel čas provést viditelnou změnu ve vztazích k východoevropským partnerům. Pro EU je životně důležité, aby zintenzivnila vztahy s těmito zeměmi, usilovala o jejich přidružení a hospodářskou integraci a podpořila tak stabilitu a bezpečnost na své východní hranici“.

„Prostřednictvím Východního partnerství chce EU také prokázat svou solidaritu s partnery, kteří jsou hluboce zasaženi důsledky současné finanční a hospodářské krize,“ dodal Barroso.

(Tento článek vznik s použitím materiálů Reuters)

REKLAMA
REKLAMA