Turecko znovu na pranýři kvůli svobodě tisku

Eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle vyjádřil v minulém týdnu velké znepokojení nad stavem svobody médií v Turecku. Nedávno zde totiž došlo k zatčení sedmi novinářů za údajné spiknutí s cílem svrhnout vládu. Tento článek vznikl za přispění tureckého EurActivu.

„Evropská komise je nedávnými policejními zásahy proti novinářům znepokojena. Naše obavy dále narůstají i díky dnešnímu zatčení Nedima Şenera, Ahmeta Şıka. V minulém týdnu byli zadrženi také správci webového portálu televizní stanice ODA Soner Yalçın, Barış Terkoğlu and Barış Pehlivan,“ uvedl komisař Štefan Füle ve svém čtvrtečním prohlášení (3. března).

Není to zdaleka poprvé, kdy na adresu Turecka zaznívají z Bruselu takto kritická slova. Jak připomněl sám Füle, Komise vytýkala Ankaře tyto nedostatky již ve své poslední Zprávě o pokroku, již každoročně vypracovává pro všechny kandidátské země. Dokument upozorňuje především na nepřiměřený nátlak, který je v Turecku na sdělovací prostředky vyvíjen, přičemž je v jeho důsledku ohrožována svoboda tisku. Unijní exekutiva rovněž poukazuje na velké množství soudních procesů vedených s novináři a lidmi, kteří se v oblasti médií pohybují.

Podle Indexu svobody tisku, který každým rokem sestavuje organizace Reportéři bez hranic, se Turecko za rok 2010 zařadilo až na 138. místo z celkových 178 sledovaných zemí. Pro zajímavost, na prvních příčkách se umístily skandinávské země spolu s Islandem, Nizozemskem a Finskem. Česká republika obsadila společně s Maďarskem 23. pozici.

„Turecké zákony neposkytují v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a Evropským soudem pro lidská práva dostatečnou záruku svobody projevu,“ pokračuje dále ve svém prohlášení eurokomisař s poukazem na to, že právě tyto svobody patří k absolutně základním principům všech moderních demokracií.

Podezřelí ve věznicích

Zatčení reportérů má být, jak uvádí tiskové zprávy, součástí oficiálního vyšetřování údajného spiknutí, jehož záměrem mělo být svržení islámsky orientované vlády a příprava vojenského převratu. Skupinu těchto lidí policie označuje jako konspiraci Ergenekon.

Desítky podezřelých z účasti na tomto protirežimním spiknutí se v současnosti ocitá ve vězení. Obvykle trvá měsíce, než se jim podaří dosáhnout zahájení soudního řízení.

Potvrzují to i slova Onura Öymena, místopředsedy největší opoziční Republikánské strany (CHP). V rozhovoru (v angličtině) pro EurActiv říká, že všechny osoby, které jsou z této činnosti obviněny, byly už několikrát za sebou zatčeny a znovu propuštěny.

Zvýšení nátlaku na zatýkání podezřelých se připisuje faktu, že se nedávno na hlavních rozhodčích postech vyměnili soudci.

Politické tlaky na média se začaly stupňovat v roce 2002, kdy se vlády ujala Strana spravedlnosti a pokroku (AKP). Svobodu tisku a projevu chrání ale oficiálně turecké právo.

Uveďme si pro představu, jak zasahování turecké vlády do chodu sdělovacích prostředků vypadá. Vládní strana například uložila pokuty astronomické výše Doğan Media Group, jež představuje největší mediální skupinu v zemi. Nejvlivnější turecký deník Hürriyet daily zase museli na nátlak z vyšších míst opustit tři disidentští fejetonisté. Výsledkem politické objednávky byla také výměna samotného šéfredaktora.

A politické hrátky dále pokračují. Druhou největší mediální skupinu Sabah-ATV převzal do svého vlastnictví podnikatel blízký tureckému premiéru, kterým je Recep Tayyip Erdoğan. Navíc Erdoğanův zeť nyní sedí ve vedení této společnosti.

Vláda také v lednu protlačila parlamentem dodatek k mediálnímu zákonu, který „v případě nouze“ umožňuje vypnout televizní vysílání.

Lednový dodatek rovněž stanovuje, do jaké míry může turecká média vlastnit zahraniční investor. Podle zákona nemůže přeshraniční kapitál překročit 50% podíl.

V červnu tohoto roku se budou v Turecku konat všeobecné parlamentní volby. Odborníci se obávají, že pokud je vyhraje opět AKP, nátlak na svobodu tisku bude stoupat.

REKLAMA
REKLAMA