OSN pootevírá dveře baronce Ashton

Organizace spojených národů (OSN) má v úmyslu na půdě Valného shromáždění rozšířit pravomoci Evropské unie. Členské státy OSN o tom pravděpodobně rozhodnou na 64. zasedání, které se koná každoročně na podzim v sídle OSN v New Yorku. EurActivu to potvrdil zdroj z Evropské rady.
Ashton
Catherine Ashton; zdroj: Evropská komise.

Organizace spojených národů (OSN) je mezinárodní organizací, která shromažďuje téměř všechny státy světa – v současné době má 192 členů. Charta OSN umožňuje, aby se zasedání nejvyššího orgánu organizace, kterým je Valné shromáždění, účastnily např. i nečlenské státy či mezinárodní organizace. Za tímto účelem jim uděluje tzv. status pozorovatele.

Od roku 1974 se tomuto statutu těší i Evropská unie (získala jej ale jako Evropské společenství).

Evropská sedmadvacítka, jejíž zahraniční politiku posílila Lisabonská smlouva (především zřízením vysokých postů evropského „ministra zahraničí“ a „prezidenta“, ambicemi na vytvoření monstrózního diplomatického sboru a přisouzením mezinárodněprávní subjektivity), se dlouhodobě netají tím, že by svůj pozorovatelský status při OSN ráda změnila. Podle posledního vývoje to vypadá, že se jí to v nejbližší době možná opravdu povede.

Může za to Pákistán?

Věci se totiž daly do pohybu paradoxně v důsledku nedávné humanitární katastrofy v Asii. I přesto, že Brusel zaslal do povodněmi zasaženého Pákistánu ohromnou finanční pomoc (EurActiv 17.8.2010), regule OSN neumožnily, aby se mimořádného zasedání učastnila i vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku baronka Catherine Ashton

Organizace tak komunikovala pouze se Stevenem Vanackerem, belgickým ministrem zahraničí, který z pozice předsednické země EU na zasedání prezentoval stanovisko evropské sedmadvacítky.

Na „nedostatky“ pozorovatelského statusu, který svému nositeli zaručuje účast na jednání, ale upírá mu hlasovací právo, upozornila generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna samotná baronka. Podle nejmenovaného zdroje z blízkosti Evropské rady, kterého EurActiv kontaktoval, Ashton na tajemníkovu reakci stále čeká.

„Je to protokolární otázka. Ještě nebyla vyřešena a nejsme si úplně jistí, jak dopadne, a nevíme ani kdy. Doufáme, že se tak ale stane během několika dní,“ neskrýval však určitou naději.

Pokud Valné shromáždění, jež se za několik dní sejde v newyorském sídle OSN, změny opravdu schválí, přislíbí tak EU řadu pravomocí, kterým se v OSN těší jen plnohodnotní členové – podávat návrhy rezolucí či se například účastnit procedurálního hlasování.  

Ztráta britského a francouzského vlivu?

Není se proto čemu divit, že dvě členské země EU, které jsou zároveň stálými členy Rady bezpečnosti (mají právo veta), Francie a Velká Británie, nejsou z požadavku Bruselu příliš nadšeny.

Na tuto skutečnost upozorňuje například polský deník Rzeczpospolita, který celou záležitost sleduje. Chování Paříže a Londýna si vysvětluje jako určitou obavu ze ztráty vlivu, kterého se tato dvojice v OSN resp. v Radě bezpečnosti, jejíž rezoluce jsou na rozdíl od Valného shromáždění závazné, těší.

Deník také připomíná, že obě země i přes své výhrady nakonec přece jen svolí k tomu, aby šéfka unijní diplomacie na zasedání Valného shromáždění vystupovala – avšak pod podmínkou, že dveře do kulatého sálu Rady pro ni zůstanou i nadále uzamčeny.

„Garance těchto pravomocí pro EU neovlivní pozici Spojeného království v jeho postavení ve Valném shromáždění nebo v Radě bezpečnosti,“ prohlásil již minulý měsíc britský ministr pro evropské záležitosti David Lidington.

Soudržnost vs. rozdrobenost

David Petrbok, bývalý generální tajemník Modelu OSN, který se koná v rámci Pražského studentského summitu, se domnívá, že udělení pravomocí baronce Ashton „až tak velkou změnou“ nebude.

„V současné době na půdě Valného shromáždění vystupují pozorovatelé s fakticky nevládním statutem – ať už zástupci OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) či vatikánští nunciové,“ řekl Petrbok EurActivu.

„Zajímavějším faktorem, než ovlivnění samotného VS OSN, bude podle mě konfrontace ´společného evropského názoru a postoje´, reprezentovaného baronkou Ashton, a názorů jednotlivých členských států Unie,“ poukazuje Petrbok. „Zde se skutečně ukáže, do jaké míry hrají členské státy EU týmovou hru a do jaké míry hájí své zájmy.“

REKLAMA
REKLAMA