Dohoda mezi Tureckem a Arménií ohrožena sporem o Karabach

Turecko a Arménie navázaly v sobotu (10. října) po sto letech diplomatické vztahy a přislíbily otevření společných hranic. Jak však ve svém projevu naznačil turecký premiér, ratifikace dohody v obou parlamentech se zřejmě neobejde bez komplikací.

Souvislosti:

V dnešním východním Turecku zahynuly v roce 1915 stovky tisíc Arménů kvůli násilnému vysidlování pod taktovkou turecké armády. I dnes nicméně Ankara odmítá označit tuto akci za genocidu. Turecko uzavřelo svou hranici s Arménií v roce 1993, aby podpořilo etnicky spřízněný (a muslimský) Ázerbájdžán v boji o Náhorní Karabach.

Arménie kontroluje toto sporné území od rozpadu Sovětského svazu, kdy o něj svedla konflikt právě s Ázerbájdžánem. Od roku 1994 panuje mezi oběma zeměmi příměří dojednané za pomoci ruských diplomatů a vojenskou kontrolu nad Náhorním Karabachem, který je ze všech stran obklopen ázerbájdžánským územím, mají Arméni.

Spor mezi Tureckem a Arménií vedl k destabilizaci celého kaspického regionu, který je bohatý na energetické suroviny, a brání Ankaře při sbližování s Unií. Oba znesvářené státy zahájily minulý rok rozhovory na vysoké úrovni o normalizaci vztahů po 100 letech nepřátelství. EU tento krok uvítala (EurActiv 2.9.2009).

Témata:

K historické dohodě mezi Tureckem a Arménií, která normalizuje vzájemné vztahy a otevírá hranice, vedla dlouhá cesta a ještě několik málo okamžiků před jejím podpisem nebylo jisté, zda vůbec dospěje ke zdárnému konci. Důvodem byl nesouhlas zástupců obou zemí s konečným zněním smlouvy. Jak Turkům, tak Arménům vadila především zmínka o turecké genocidě Arménů a připomenutí sporu o Náhorní Karabach (více o sporu v souvislostech). Situace si nakonec vyžádala zásah americké ministryně zahraničí Hillary Clinton.

Nyní je třeba, aby smlovu ratifikovaly parlamenty obou signatářských zemí. Turecký premiér Tayyip Erdogan ve svém nedělním projevu však naznačil, že ratifikace v Turecku nebude rozhodně jednoduchá a vyzval Arménii, aby opustila území Náhorního Karabachu. To je obýváno převážné arménským obyvatelstvem, ale územně náleží turkofonnímu Ázerbajdžánu.

„Turecko nemůže vyjít Arménii vstříc, dokud Arméni neopustí území Ázerbajdžánu (…). Když bude tato záležitost vyřešena, náš lid a náš parlament zaujme pozitivnější stanovisko ke smlouvě a k celému procesu,“ uvedl Erdogan.

Situace je navíc komplikována faktem, že v parlamentech obou zemí má silné slovo nacionalisticky orientovaná opozice a velkou roli hraje také arménská diaspora, která označuje vyvraždění 1,5 milionů Arménů, ke kterému došlo v průběhu první světové války, za genocidu.

„Předložíme smlouvu parlamentu a na něm bude, jak posoudí situaci mezi Ázerbajdžánem a Arménií. Od toho se bude odvíjet rozhodnutí o dalším postupu,“ trval na svém Erdogan a svá slova směřoval na spojenecký Ázerbajdžán, aby ho ujistil, že dohoda neohrozí jeho bezpečnost a „nevrhne stín“ na jeho vztahy s Ankarou. Erdogan tak reagoval na emotivní projev ázerbajdžánského ministra zahraničí, který v neděli prohlásil, že „obnovení turecko-arménských vztahů ještě před tím, než se arménské jednotky stáhnou z okupovaného ázerbajdžánského území, je v přímém rozporu s národními zájmy Ázerbajdžánu.“

Slavnostního ceremoniálu ve švýcarském Zürichu, na kterém došlo k podpisu turecko-arménské dohody, se zúčastnil kromě tureckého ministra zahraničí Ahmeta Davutoglu a jeho arménského protějšku Edvarda Nalbandjana Vysoký zmocněnec pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javier Solana a ministři zahraničí Ruské federace a Francie Sergej Lavrov a Bernard Kouchner.

Ve svém nedělním prohlášení Lavrov dohodu uvítal se slovy, že jeho země je vývojem situace potěšena a vyjádřil jí plnou podporu. Připomněl, že „dohoda není zaměřena proti žádné třetí straně.“ Ministří obou signatářských zemí se podle agentury Reuters odmítli k průběhu celého ceremoniálu vyjadřovat.

Alexander Iskandaryan, ředitel Caucasus Media Institute v Jerevanu, se domnívá, že řeč tureckého premiéra Erdogana „byla směřována hlavně na domácí publikum“. Podobné projevy prý nejsou v Turecku nic neobvyklého, ale „slova jako Karabach nebo Ázerbajdžán se v důležitých dokumentech nevyskytují.“

(EurActiv ve spolupráci s agenturou Reuters.)

REKLAMA
REKLAMA