3 mýty o situaci na Ukrajině, kterým věří Západ

Ruská propaganda využívá pro ospravedlnění intervence na Krymu a jeho připojení řadu nepravdivých tvrzení. Jenže i na Západě se objevují polopravdy a mýty, které obraz celé krize zkreslují. Je situace narýsována tak jasně, jak se někdy z veřejného povědomí zdá?

Vojáci na Krymu
zdroj: Shutterstock; autor: photo.ua

EU dokáže stěží reagovat na rychlý vývoj ukrajinské krize a kroky, které přijímá Rusko, prohlásil v Bruselu před novináři jeden z vysoce postavených unijních diplomatů.

Země EU podle něj překvapila například rychlost, s jakou dokáže Putinův režim začlenit dosavadní Autonomní republiku Krym do Ruské federace. Proces může být legislativně završen už tento týden.

„Západní demokracie musí v případě prezidenta Putina čelit naprosto odlišnému způsobu vládnutí,“ citovala diplomata bruselská redakce EurActivu.

A také „neuvěřitelným“ argumentům, které Rusko používá, dodal. „Západ s Ruskem v propagandistické válce prohrává. Na takovou mašinerii vůbec nestačíme,“ prohlásil.

Ruská propaganda

„Rusko se přirozeně snaží propagandisticky šířit řadu mýtů, které mají napomoci legitimizaci anexe Krymu,“ komentuje současný vývoj ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl.

„Obyvatelé ve všech regionech sdílejí ukrajinskou identitu, která rozhodně není závislá na užívání ukrajinštiny“ tvrdí analytik AMO Michal Lebduška.

Mezi tyto nepravdivé argumenty podle něj patří třeba tvrzení, že v Kyjevě proběhl fašistický puč a novou vládu vytvořili „banderovci“, jejichž cílem je eliminace všeho ruského na Ukrajině. „K propagandě patří také tvrzení, že ruskojazyčným obyvatelům Krymu nebo východní Ukrajiny hrozilo nebezpečí, a tak je ruská akce na Ukrajině v podstatě humanitární intervencí,“ řekl redakci.  

To jsou mimo jiné argumenty, které americké ministerstvo zahraničí zahrnulo do svého seznamu „deseti nepravdivých prohlášení Ruska o Ukrajině“. Jenže podle odborníků se některé mýty nebo polopravdy vytvářejí i na Západě.

1. Ruská síla

„U nepravd či polopravd je důležitá jedna věc. Čím více se blíží pravdě, tím spíše jim věříme, ale o to větší ďábel je v detailech,“ upozorňuje Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podle Petra Kratochvíla je nejvlivnějším mýtem představa, že okupace Krymu je důkazem ruské síly. „Je tomu právě naopak: Rusko fatálně selhalo coby ‚soft power‘. Připojení Krymu muselo dosáhnout hrubou silou a za cenu odcizení klíčových spojenců a přátelsky nakloněných zemí,“ říká s odkazem na Čínu, řadu zemí postsovětského prostoru i Německo.

Představu o ruské síle prý nahlodávají i fakta. „Rusko se ekonomicky potácí nad propastí, není schopné bojovat se všudypřítomnou korupcí a propojením byznysu a politiky. A eskalace krize jenom uspíšila pád ruských akciových trhů a úprk investorů z Ruska,“ připomněl expert.

2. Rozdělení země

S ruskou anexí Krymu ještě posílily debaty o potenciálním rozdělení Ukrajiny. To je podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Michala Lebdušky jeden z největších mýtů, který se objevuje od doby, kdy země získala nezávislost.

„Teze o rozdělení na vzájemně nekompatibilní ‚východ‘ a ‚západ‘ se těší velké popularitě zřejmě díky slavné knize Samuela Huntigtona Střet civilizací. Ta totiž na Ukrajině předvídá scénář rozpadu,“ domnívá se. Jenže je to podle něj chybná úvaha.

„Ukrajina je velmi heterogenní země. Jen její západní část lze rozdělit na množství do značné míry specifických regionů, jako je Volyň, Halič, Zakarpatská Ukrajina nebo Bukovina. Zároveň však její obyvatelé ve všech regionech sdílejí to nejzásadnější – ukrajinskou identitu, která rozhodně není závislá na užívání ukrajinštiny“ tvrdí.

Výjimkou v tom podle něj může být Krym, ale ani na problematickém poloostrově nelze kvůli nedostatku dat určit, jak velká část populace se necítí být součástí Ukrajiny.

3. Bohatý východ, chudý západ

Jednoznačné dělení na východní a západní část neplatí ani v ekonomické rovině, dodává Karel Svoboda s narážkou na představu o bohatém východě a chudém západě země.

„Donbas sice vlastní velké zásoby uhlí a na jeho území se nachází velká část průmyslu, ale sám absorbuje velkou část transferů ze státního rozpočtu,“ říká Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd UK.

„Ačkoli to podle vytvářeného HDP může znít jako pravda, situace není tak jednoduchá. Donbas (průmyslový region na východní Ukrajině – pozn. red.) sice vlastní velké zásoby uhlí a na jeho území se nachází velká část ukrajinského průmyslu, ale sám absorbuje velkou část transferů ze státního rozpočtu,“ vysvětluje.

Zmíněný průmysl je prý přitom „zoufale nekonkurenceschopný“ a východním oligarchům se podařilo zbohatnout právě díky těmto platbám.  

„Celkově se hlavně Doněcká a Luhanská oblast řadí mezi dotační regiony. Kdokoliv je dostane, na toho čeká velmi těžký úkol: buď pokračovat v dotačních programech a vydávat miliardy dolarů ročně na udržení průmyslu v chodu, nebo bolestivá restrukturalizace, která bude politickou sebevraždou,“ dodává analytik.

Na další zkreslené představy o Ukrajině se zaměří i další článek. Přečíst si jej můžete v pondělí na EurActiv.cz.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA

REKLAMA