Větrníky a solární farmy v rukou místních družstev: pravidla jsou pro ně zatím nejasná

Státy EU a europoslanci vyjednávají předpisy pro podporu obnovitelných zdrojů v EU. Jedním z velkých témat jsou i energetické komunity, které mají lidem umožnit vlastnický podíl na větších zdrojích. Konkrétní obrysy jsou ale zatím nejasné.
cíl pro OZE EU
© Shutterstock / William Perugini

Česko by mělo do konce příštího desetiletí vyrábět z obnovitelných zdrojů čtvrtinu energie. Představují si to alespoň europoslanci z výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), který v úterý odhlasoval novou verzi směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů. Ta má začít platit po roce 2020.

Větrné, solární a další obnovitelné zdroje by měly podle výboru do roku 2030 dosáhnout až 35% podíl na energetickém mixu EU.

Pro jednotlivé země ovšem cíl není závazný a v národních klimaticko-energetických plánech by si měly stanovit, kolik procent OZE chtějí ve své energetice mít. Cíle se pro členské státy různí i v současnosti, kdy do roku 2020 platí cíl 20% podílu OZE na hrubé konečné spotřebě energie v EU. Česko má v tomto desetiletí závazek vyrábět z obnovitelných zdrojů 13 % energie, což už plní.

Podíl OZE v zemích EU

© Evropský parlament

Parlament jako celek by měl zprávu ITRE schvalovat v lednu. Vedle europoslanců ale mají klíčové slovo členské země.

Rada ministrů se má směrnicí zabývat 18. prosince.  Zatím se přitom státy shodují na podpoře 27% cíle. To odpovídá i návrhu Evropské komise, která směrnici představila jako součást velkého legislativního balíčku před rokem.

Pro Česko by takový cíl v podstatě znamenal naplnění aktualizované Státní energetické koncepce z roku 2015, která cílí na rok 2040 a na konci příštího desetiletí předpokládá podíl OZE 21,3 % na primárních energetických zdrojích nebo 18 % na výrobě elektřiny.

Budoucnost je na střeše

„Vyšší podíl obnovitelných zdrojů pomůže Evropě i Česku zvýšit nezávislost na fosilních palivech i posílit energetickou bezpečnost,“ říká k evropské energetické politice Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.

„Sebevědomá energetická politika pomůže Evropě vrátit se na přední místo v prosazování moderních řešení, které budou těžit ze stále levnějších a dostupnějších technologií větrných a solárních elektráren nebo baterií pro akumulaci energie,“ dodává.

Symbolem příštího desetiletí přitom podle něj bude řešení energetické soběstačnosti a podpora vlastní výroby elektřiny z OZE přímo u spotřebitelů.

Právě podpora těch, kdo si chtějí elektřinu vyrábět sami, patří mezi hlavní prvky směrnice. Zjednodušit by se měly podmínky pro výstavbu vlastního zdroje obnovitelné energie i prodávání přebytků zelené elektřiny.

Co se může pro samospotřebitele změnit, si přečtěte zde >>>>

Kdo je komunita

Vedle toho se směrnice věnuje i takzvaným energetickým komunitám, ve kterých vidí zastánci obnovitelné energie budoucnost.

„Komunita“ by měl být v podstatě malý nebo střední podnik či nezisková organizace, díky které se na výrobě, distribuci, skladování nebo dodávkách obnovitelné energie podílejí místní občané, orgány daného města či obce a lokální menší firmy.

„Samovýrobci jako domácnosti nebo malí podnikatelé si budou pořizovat malé zdroje, ale k dosažení přechodu na čistou energii potřebujeme nahradit i velké zdroje, ať už pomocí fotovoltaiky, větrných elektráren nebo biomasy a dalších. Cesta k tomu vede právě přes komunity,“ říká k tomu předseda Komory OZE Štěpán Chalupa.

Vlastnický podíl „obyčejných lidí“ na obnovitelných zdrojích podle něj také pomůže zlepšit obraz zelené energie v českém veřejném povědomí.

Členské země si chtějí pravidla pro energetické komunity nastavovat samy.

Zkušenosti ze sousedního Německa ovšem ukazují, že za „komunitami“ se často skrývají velké energetické firmy, které chtějí využívat výhodnějších podmínek. Tomu může podle Chalupy zabránit přesná definice komunitních projektů, kterou se evropská směrnice zabývá.

Komise navrhuje, aby komunity musely splňovat několik podmínek vztahujících se k vlastnickým poměrům. Důraz klade například na účast fyzických osob, které by měly tvořit nadpoloviční většinu podílníků nebo členů s hlasovacími právy v dané komunitě, a na to, aby se do této formy spolupráce zapojovali především místní lidé a firmy.

Na specifika komunit by pak podle směrnice měly členské země dbát i při nastavování finanční podpory pro OZE.

Státy se ale brání přesnému procentuálnímu nastavování vlastnických podílů. Chtějí mít totiž možnost samy rozhodovat například právě o tom, jak do budoucna nastaví podporu OZE, s čímž souvisí i pravidla pro komunity.

Ve své verzi směrnice Rada navrhuje spíše volnější požadavky, které obecně konstatují, že do komunit by se měli zapojovat lokální hráči a že by se jim neměly klást zbytečné překážky.

REKLAMA
REKLAMA