Šéf EU pro energetiku: Se snižováním emisí se zapotíme

Některá procenta mohou výrazně ovlivnit řadu oblastí včetně ekonomiky – třeba nový cíl EU pro snižování emisí CO2. Čeká ho ještě řada dohadování. Je 40% snížení oproti roku 1990 málo ambiciózní a Evropu nikam neposune? Nebo s ním budou mít státy co dělat, jak tvrdí komisař pro energetiku Günther Oettinger?

Oettinger
Evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger; zdroj: Evropská komise

Evropská komise minulý týden zveřejnila svou představu o tom, jak by měla EU v příštím desetiletí snižovat emise oxidu uhličitého. Základním kamenem klimaticko-energetického balíčku je návrh, aby Unie do roku 2030 snížila emise CO2 o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Plán Komise budou muset v březnu schválit státy EU a pak se o něm bude dále jednat. Už dříve bylo jasné, že na 40% emisním cíli se členské země za určitých podmínek shodnou. Výjimkou je Polsko, které dlouhodobě odmítá směřování klimaticko-energetické politiky EU jako takové.  

Myslíte to vážně?

Jenže hned po zveřejnění se na hlavu Komise začala snášet kritika. Například podle ekologických organizací je návrh slabý.

„Pokud Evropa myslí svůj závazek omezit oteplení planety pod 2 stupně Celsia vážně, musí emisní cíl navýšit na minimálně 55 procent,“ komentovala to koordinátorka české Klimatické koalice Barbora Urbanová.

„Evropa musí emisní cíl navýšit na minimálně 55 procent,“ říká koordinátorka Klimatické koalice Barbora Urbanová. 

Už na konci 90. let Evropa uznala potřebu omezit globální oteplení pod 2 stupně Celsia v porovnání s předindustriální dobou. To souhlasí s mezinárodními závazky, které vychází z přesvědčení, že se tak podaří udržet na uzdě globální oteplování.

EU stanovila i cestovní mapu, která by ji měla k takovému omezení oteplování nasměrovat. Podle ní by měla do roku 2050 vypouštět o 80 až 95 % emisí méně než v roce 1990 (tuto cestovní mapu se nepodařilo formálně schválit kvůli odporu Polska).

Pokračujme v tempu

Nejnovější studie podle zelených nevládek ukazují, že aby se oteplování skutečně omezilo na 2 stupně Celsia, bude nutné, aby emise začaly klesat co nejrychleji a aby směřovaly spíše k ambicióznějšímu cíli pro polovinu století – tedy 95% snížení emisí.

A právě proto je prý potřeba, aby se Evropa snažila víc a dala to najevo i ve svém závazku pro rok 2030. V posledních letech Evropa snižovala emise rychlostí 2 % ročně, a tak je podle nevládek realistické, aby takový trend pokračoval. To by prý vedlo právě k 55% snížení emisí na konci příští dekády.

Papírová procenta

Jak navíc upozorňuje Greenpeace, 40 % je jen číslo na papíře. Skutečné snížení emisí v atmosféře prý bude méně výrazné. Ukazuje to prý studie, kterou pro nevládní organizaci zpracovala poradenská firma Ecofys.

„Na vině“ je podle ní přebytek emisních povolenek. V roce 2020 jich bude na trhu o 2,3 miliardy víc, než by bylo potřeba. To pak ve výsledku znamená, že v reálu se jakýkoliv politicky stanovený emisní cíl sníží o 7 procentních bodů.

Pro EU by to tedy znamenalo snížení skutečných emisí o 33 % – a to podle Greenpeace sotva bude motivovat firmy k investicím do čistší energetiky.  

Klíč je v povolenkách

Klíčem k řešení může být reforma systému emisního obchodování, která by měla přebytek povolenek na trhu vyřešit. Otázkou je, jak tato reforma nakonec dopadne.

Komise minulý týden navrhla, aby po roce 2020 vznikla jakási stabilizační rezerva, která by umožnila automaticky upravovat počet povolenek na trhu tak, aby cena uhlíku nebyla příliš nízká jako v současné době.

Pokud by přebytek povolenek na trhu přesahoval 833 milionů (v praxi tedy 833 milionů tun CO2, což lze přirovnat například k ročním emisím CO2 v Německu), nadbytečné povolenky by se z trhu začaly každoročně stahovat do této rezervy. Přebytek by tedy nebylo možné využívat v plné míře a podniky by byly nuceny emise CO2 skutečně omezovat.

Navíc by se mělo po roce 2020 zrychlit tempo, jakým se automaticky každoročně snižuje počet povolenek na trhu. Prozatím je to 1,74 %, podle návrhu Komise by se mělo tempo zrychlit na 2,2 % každý rok.   

Samo od sebe

Ne každý je přitom přesvědčen, že by dal 40% emisní cíl Evropě „málo zabrat“. Dosud se sice emise dařilo snižovat poměrně rychle a závazek do roku 2020 (snížit emise CO2 o 20 % oproti roku 1990) se EU s největší pravděpodobností podaří pohodlně splnit.

Je ale třeba pamatovat na to, že se emise výrazně snížily už v 90. letech, kdy se zejména středoevropské energetiky transformovaly do modernější podoby. A potom v roce 2009, kdy v reakci na ekonomickou krizi poklesla výroba – během jednoho roku tehdy emise poklesly o 7.1 %, upozorňují zastánci mírnějšího cíle.

Aktuálně se přitom zdá, že snižovat emise nebude jednoduché třeba kvůli spalování uhlí, které se v evropské energetice nadále využívá právě kvůli nízké ceně uhlíku a levným dovozům suroviny z USA. Provoz starých uhelných elektráren pak vyjde levněji než provoz modernějších – a čistějších – plynových.

Snadné cíle

„Byly to snadno dosažitelné cíle, ale v budoucnu už to tak nebude. Každé procento dolů už znamená větší úsilí a vyšší náklady,“ přidal se k těmto hlasům i evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger, který tento týden vystoupil v Bruselu.

Při dojednávání balíčku mezi komisaři prosazoval Oettinger názor, že EU by si měla stanovit nižší cíl – konkrétně navrhoval 35 %. Ke konečnému znění návrhu je podle svých slov „skeptický“.

Důležité podle něj je, aby EU nezůstala ve svém klimatickém úsilí sama. Už dříve prohlásil, že EU by neměla být „osamělým pionýrem“.

Nebýt sami

Evropská unie je totiž zodpovědná pouze za 10 % světových emisí CO2 a do roku 2030 by toto číslo mělo spadnout na 4,5 %. „Myslet si, že s 4,5% podílem na globálních emisích můžeme zachránit svět, to není realistické,“ prohlásil komisař.

„Myslet si, že s 4,5% podílem na globálních emisích můžeme zachránit svět, to není realistické,“ prohlásil komisař Günther Oettinger.

S komisařovým prohlášením byli spokojeni zástupci průmyslu. Ti jsou dlouhodobě přesvědčeni o tom, že klimaticko-energetická politika EU poškozuje jejich konkurenceschopnost. S tím souhlasí i čeští průmyslníci.

„EU s méně významným podílem na světových emisích a nákladnou cestou jejich snižování konkurenceschopnost průmyslu snižuje a napomáhá tím jeho přesunu do rozvíjejících se zemí s výrazně vyššími emisemi na jednotku produkce,“ sdělil včera novinářům ředitel Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák.

„To ve svém důsledku celkové světové emise paradoxně navyšuje,“ dodal.

 

Autor: Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA