Plyn z Ruska může EU kupovat společně, jen když se některé země vzdají výhodnější ceny

Když bude EU s Ruskem a dalšími dodavateli jednat jako celek, může pro všechny své země vyjednat nižší cenu za plyn, než jakou mají dnes. Státy, které teď za plyn platí méně, by se ale musely vzdát konkurenční výhody vůči ostatním unijním zemím. Může nápad v Evropské unii zabrat?
Zemní plyn
zdroj: Shutterstock; autor: Nuttapong Wongcheronkit

Evropská unie by se měla vážně zabývat nápadem na společný nákup zemního plynu, tvrdí místopředseda nové Evropské komise Maroš Šefčovič, který zodpovídá za vytváření energetické unie.

„Jsme největší spotřebitelé energie na světě. Své účty platíme včas,“ vysvětlil minulý týden na konferenci v Bruselu, proč by mohly mít evropské země společně silnou vyjednávací pozici.

Rafaj (SPČR): „Pokud chceme přežít, měli bychom o společný nákup usilovat.“

Díky ní by nakonec mohly mít všechny unijní státy nižší cenu plynu než v současné době. Společná strategie by měla Unii posilovat hlavně ve vztahu k Rusku, na jehož plynu řada zemí závisí.

„Cena se pohybuje podle toho, nakolik jsou jednotlivé státy na Rusku závislé. Ty méně závislé mají cenu výrazně nižší. Krajními případy jsou Velká Británie a Německo, na opačné straně stojí státy východní části EU,“ řekl EurActivu šéf expertního tým pro energetiku ve Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.  

Unii přitom netlačí jen nepohodlná pozice ve vztahu k Rusku. „Dnes zažíváme asi nejdramatičtější rozdíl mezi cenami energií v Evropě a Americe nebo Asii. Pokud chceme přežít, měli bychom o společný nákup usilovat,“ dodal Rafaj.

Polský nápad  

S myšlenkou společného nákupu přišel na jaře tehdejší polský premiér a nastávající předseda Evropské rady Donald Tusk. Česko se k návrhu postavilo skepticky, podobně jako tehdejší evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger. Ten například namítal, že by společný nákup mohl odporovat evropským pravidlům hospodářské soutěže.

Nový komisař Miguel Arias Cañete se na nápad netváří zcela odmítavě. Nemělo by však podle něj jít o společný nákup na úrovni států. Komise by spíše mohla vytvořit prostor pro soukromé společnosti, které by v případě zájmu mohly při nákupu plynu spolupracovat, uvedl pro deník Financial Times.  

V každém případě bude řešení složité. Už proto, že energetická politika je z velké části výsostně v rukou členských zemí. A jednotliví členové EU mezi sebou mají výrazné rozdíly.

Vzdát se výhod

„Cena energie je pro ekonomiku státu velmi významný vstupní faktor. V současné době se přitom ceny plynu v zemích Unie různí,“ upozorňuje předseda Rady Českého plynárenského svazu Miloslav Zaur.

Zaur (ČPS): „EU by nakupovala za společnou cenu a jednotlivé země by přispívaly různými částkami.“

Země s nižší cenou plynu by se tak musely vzdát své výhody oproti dalším evropským státům. „Když se podíváte na rozdíl mezi cenou v Polsku nebo Česku a cenou v Německu, je opravdu velký. Firmy si tak udržují konkurenční výhodu,“ vysvětluje Rafaj.

V různých státech navíc obchod s plynem podléhá různým regulacím a nákup probíhá různými způsoby. Zatímco například na českém trhu působí více společností, v sousedním Polsku má kontrakty s ruským Gazpromem státní společnost Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo (PGNiG) s monopolním postavením.

Vyrazit společně

Existují způsoby, jak některé problémy na cestě ke společném nákupu zmírnit. „Bylo by například možné vytvořit určitý alokační klíč. EU by tak sice od dodavatelů nakupovala plyn za společně vyjednanou cenu, jednotlivé země by pak ale na nákup přispívaly různými částkami podle svých specifik,“ vysvětlil EurActivu Zaur.  

Zásadní ovšem bude, zda se najde dostatečně velká politická vůle a členské země začnou o mechanismu společného nákupu skutečně uvažovat, dodává Rafaj. „V rámci Unie se musí v první řadě začít vést velmi intenzivní debata o tom, zda do toho Evropa půjde a za jakých podmínek,“ zdůrazňuje.

Nápad má podle něj šanci na úspěch, jen pokud bude Unie jednotná. „Stále ještě jsme silně závislí na jednom dodavateli – Rusku. To mu dává velkou vyjednávací výhodu, protože může jednoduše říci, že dá před Evropou přednost Číně. Manévrovací prostor je tedy zatím docela malý,“ řekl redakci.

Autor: Adéla Denková

span>
REKLAMA
REKLAMA