Jak dál s Energiewende: pohled německého svazu energetiky

V létě minulého roku dokázaly obnovitelné zdroje v Německu krátkodobě pokrýt 100 % poptávky po elektřině. Jak je to ale v zimě? A co rozvoj přenosové soustavy? Pět doporučení pro německou Energiewende zaznělo na konferenci v Praze od šéfa Spolkového svazu energetiky a vodního hospodářství Stefana Kapferera.
Německo Energiewende
© Unsplash / Shane Rounce

Německo chce do roku 2022 odstavit všechny své jaderné elektrárny a do poloviny století zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie na 60 procent (80 procent na spotřebě elektřiny). Emise skleníkových plynů by měly do té doby poklesnout až o 90 procent ve srovnání s rokem 1990 a spotřeba primární energie by měla klesnout o 20 procent.

Jaké jsou v roce 2017 a následujících letech hlavní úkoly, se kterými se musí německá energetická transformace vyrovnat? Pohled německých energetických firem na konferenci v Praze minulý týden představil Stefan Kapferer, předseda výkonné rady a člen prezidia Spolkového svazu energetiky a vodního hospodářství (BDWE), který vedle podniků z oblasti energetiky zastupuje i odpadové a vodárenské společnosti.

Konec ideologie, začátek pragmatismu
„V září čekají Německo spolkové parlamentní volby. Některé strany se stále snaží přesvědčit voliče a diskutují o odstavení uhelných elektráren,“ řekl Kapferer. Po přijetí Pařížské klimatické dohody z prosince 2015 je podle něj sice jasné, že od poloviny století už v Německu nebude možné vyrábět elektřinu z uhlí. Protože uzavření uhelek ale bude z ekonomického hlediska výhodné až přibližně mezi lety 2039 a 2044, zatím prý nemá smysl o něm debatovat. „Měli bychom tuto ideologickou debatu ukončit a soustředit se na realistické a pragmatické způsoby, jak náš systém transformovat,“ prohlásil šéf BDWE.

Kam s elektřinou?
Německo podle Kapferera potřebuje strategii, jak se vyrovnat s volatilitou systému založeného na nepředvídatelné výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Na konferenci připomněl situaci z letošního ledna, kdy se německé solární a větrné elektrárny potýkaly s nepřízní počasí. „Dodávky elektřiny z OZE pokryly jen 3 nebo 4 GWh, ale špičková poptávka v těch dnech přesahovala 80 GWh. Loni v květnu jsme se naopak dostávali do situací, kdy obnovitelné zdroje dokázaly pokrýt 100 % poptávky,“ řekl Kapferer. Německo by se proto podle něj mělo soustředit na flexibilitu systému, možnosti reakce spotřebitelů na aktuální úroveň výroby, ukládání energie, rozvoj elektromobility a přeměnu elektrické energie na zemní plyn, vodík nebo jiná paliva. Výraznou roli podle něj sehraje také digitalizace energetického sektoru.

Soustředit se na skutečné priority
Němci by si podle Kapferera měli uvědomit, že Energiewende nespočívá jen v rozvoji obnovitelných zdrojů. Jedním z hlavních problémů je v současné době dostatečný rozvoj přenosové sítě. Ten nepostupuje tak dobře jako nárůst podílu OZE. „Musíme stále více využívat redispečink. Na severu Německa se vyrábí hodně větrné energie, ale průmysl je umístěn hlavně na jihu a západě. Už několik let existují plány na vybudování 4 linek přenosové sítě, které by propojily sever a jih, ale budou dokončeny až ve druhé polovině dvacátých let,“ vysvětlil Kapferer. Proto podle něj není realistické investovat další peníze do OZE. Namísto toho by se prý měla země soustředit na rozvoj infrastruktury, a to včetně dobíjecích stanic pro elektromobility a baterií pro ukládání elektřiny.

Jak to bude s plynem?
„V Německu teď probíhá velká debata o tom, zda budeme v našem energetickém systému potřebovat plyn, nebo bude všechno stát jen na elektřině a obnovitelných zdrojích,“ uvedl také šéf svazu. Plyn hraje velkou roli hlavně v sektoru vytápění. „V Německu je okolo 41 milionů bytů. Jen velmi malá část z nich se v současnosti vytápí obnovitelnými zdroji. Většina z nich plynem, stejně jako polovina nově vybudovaných domů,“ řekl na konferenci. Vzhledem k některým protestům proti výstavbě nových větrných elektráren a nových linek přenosové sítě si lze podle něj těžko představit, že celá energetika bude stát jen na obnovitelné energii vyrobené v Německu. Svou roli proto bude podle Kapferera hrát zkapalněný zemní plyn (LNG) a také další paliva vyráběná přeměnou elektřiny – vyrábět se prý mohou třeba v zemích Perského zálivu. „Pro přechodné období příštích dvaceti až třiceti let také budeme potřebovat konvenční plyn,“ prohlásil. V souvislosti s tím bude podle něj potřeba v Německu řešit také otázku kapacitních mechanismů, které umožňují výrobce elektřiny odměňovat za udržování konvenčních výrobních kapacity v pohotovosti.

Celoevropská zodpovědnost
Německo by si také podle Kapferera mělo v souvislosti s Energiewende uvědomit, že má zodpovědnost vůči celé Evropě. Jedním z příkladů je prý právě otázka zemního plynu. Kapferer upozornil, že první návrh německého klimatického plánu do roku 2050 (schválený na konci roku 2016) se vůbec nezabýval plynovou infrastrukturou. „Jednal jsem o tom na kancléřství, ministerstvu hospodářství i ministerstvu zahraničí. Co má ministr zahraničí společného s infrastrukturou? Je to poměrně jasné, pokud se na to podíváme z pohledu České republiky, Polska nebo Slovenska,“ prohlásil Kapferer. Narážel tak na odpor středoevropských zemí na plánované rozšíření plynovodu Nord Stream vedoucího z Ruska do Německa, který by umožnil odříznutí ukrajinské přepravní trasy.

Článek vznik u příležitosti konference 17. energetický kongres ČR: Proměna energetiky 2017, která se konala 4. a 5. dubna v Praze.

REKLAMA
REKLAMA