Europoslanci: Klimatická dohoda musí být závazná, problém ale bude s USA

Aby byla klimatická dohoda z probíhající pařížské konference dostatečně silná, musí být podle europoslanců Miroslava Pocheho (ČSSD) a Stanislava Polčáka (TOP 09 a Starostové) závazná. Brání se tomu ale USA. Zásadní ovšem je, že své závazky předložila většina zemí světa a řada z nich je hodlá plnit nezávisle na závaznosti dohody, podotknul na debatě věnované klimatu analytik Glopolisu Vojtěch Kotecký.

Barack, COP21
zdroj: Shutterstock; autor: Frederic Legrand - COMEO

Jednou z hlavních překážek uzavření ambiciózní dohody na pařížské klimatické konferenci bude odpor Spojených států k tomu, aby byla právně závazná, myslí si čeští europoslanci, kteří včera vystoupili na debatě věnované mezinárodním klimatickým jednáním.

„Evropská unie ústy francouzského prezidenta Françoise Hollanda ve společném prohlášení s čínským prezidentem jasně deklarovala, že je ochotna k takovému závazku přistoupit. Indie jako jeden z největších emitentů se mu také blíží díky tomu, že se některé státy zavázaly garantovat sociálně-ekonomický rozměr tohoto závazku,“ uvedl europoslanec Miroslav Poche (ČSSD/S&D) během setkání organizovaného think tankem Evropské hodnoty.

Základní fakta o mezinárodních klimatických jednáních – FACT SHEET.

„Politická situace v USA, kde probíhají primárky před prezidentskými volbami, a neochota prezidenta Obamy předložit takový závazek Senátu ke schválení jako mezinárodní smlouvu, se ale ukazují jako nepřekročitelný problém,“ dodal.

„Americký Senát ovládaný Republikány přijal v poslední době několik usnesení, ve kterých se vymezil proti politice Obamy v této oblasti. Závazek USA je tím velmi oslaben,“ souhlasil europoslanec Stanislav Polčák (TOP 09 a Starostové/EPP)

Je potřeba, aby v Paříži vznikla právně závazná smlouva, a pokud se jí nebudou USA účastnit, výrazně to podle něj podlomí akceschopnost světové klimatické politiky.

Chytře vymyšlené závazky

Podle analytika think tanku Glopolis Vojtěcha Koteckého spočívá z pohledu Spojených států největší problém v otázce financování klimatické politiky a příslibu vyspělých zemí, že poskytnou peníze na snižování emisí i adaptační opatření v chudých státech. Jedná se o klíčovou otázku klimatických jednání, protože některé rozvojové země podmiňují své závazky právě finanční podporou.

„V otázce financování potřebuje prezident Obama souhlas Senátu. Vtip je v tom, že nepotřebuje souhlas senátorů k samotnému národnímu závazku. Obamova administrativa totiž byla dostatečně chytrá a jako svůj závazek předložila plány na snižování emisí a spotřeby uhlí, které už jsou zahrnuté ve schválené legislativě,“ vysvětlil analytik.

Americký plán na snížení emisí o 26 až 28 procent do roku 2025 ve srovnání s rokem 2005 je tak závazný bez ohledu na samotnou dohodu.

„USA jsou zemí, která v posledních deseti letech snižuje emise skleníkových plynů nejrychleji na světě,“ dodal Kotecký. Vedle rozvoje břidlicového plynu, který nahrazuje uhlí, za tím podle něj stojí také rozvoj větrné energetiky a právě cílená legislativa.

Ta nevzniká jen na federální úrovni, ale také v jednotlivých amerických státech. „Například Kalifornie a některé další státy jsou v tomto ohledu daleko progresivnější než podstatná část Evropy,“ řekl.  

Paříž jako první krok

I další státy jsou ve své klimatické politice ambicióznější, než by někteří čekali, dodal.

„Seriózní součástí jednání už staly státy jako Čína, Indie, Brazílie nebo Indonésie, které přicházejí se svými vlastními národními závazky. Ve chvíli, kdy je začneme přepočítávat podle počtu obyvatel a podle bohatství jednotlivých zemí, vychází z toho, že mají v přepočtu často vyšší než závazky než EU nebo USA,“ vysvětlil.

SLEDUJTE s námi průběh pařížské konference.

Důležité je podle něj to, že jednotlivé země přišly do Paříže s plány, které už se samy rozhodly plnit. Konference se tak vyhnula jednomu z nejvíce konfliktních témat.

Právě díky intenzivním rozhovorům, které probíhaly během celého roku, byla řada otázek před pařížskou konferencí projednána.

Národní příspěvky označované zkratkou INDCs (Intended Nationally Determined Contributions) předložilo více než 180 zemí světa a v součtu pokrývají drtivou většinu současných světových emisí.

Odborné analýzy ukazují, že to však zatím nestačí na splnění dlouhodobého teplotního cíle, na němž se země Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu dohodly na konferenci v Kodani v roce 2009. Globální oteplování by se podle tohoto cíle mělo podařit udržet pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s rokem 1900.

Podle řady názorů tak bude klíčové, jestli bude dohoda zahrnovat i mechanismus pro pravidelné přehodnocování těchto závazků, které by se mohly postupně zvyšovat. Zásadní bude také kvalitní systém pro reportování, díky kterému bude možné ověřit, zda skutečně dochází ke snižování emisí v takové míře, jak státy deklarují.

Vymahatelnost závazků

Podle europoslance Pocheho to ale nestačí. Závazná by podle něj měla být celá dohoda a s ní i předložené závazky.

„Jinak nebudeme schopni je žádným způsobem vymáhat, pokud v dané zemi dojde například k politické nebo ekonomické změně. Samotné transparentní reportování nestačí. Měli bychom být ambicióznější a Evropská unie to jasně deklarovala,“ řekl.  

S tím souhlasí i Polčák. Závazky by podle něj měly být právně vymahatelné, například i na základě soudního přezkumu. Zůstává však podle něj otázkou, zda by takový právní mechanismus některé země skutečně respektovaly. Problém by to prý mohl být například v případě Číny.

„Obavy o závaznost čínského závazku bych neměl. Pokud se v Číně o něčem rozhodlo politbyro, tak se ta věc stane bez ohledu na existenci nebo neexistenci mezinárodní smlouvy,“ myslí si analytik Kotecký.

Podle Pocheho by však mohl problém spočívat v tom, že čínské závazky sice naplněny budou, ale jen „na papíře“. I proto se staví za vymahatelnost dohodnutých cílů.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA