Dohoda z Paříže je pro EU úspěch, má však svá „ale“

Nová klimatická dohoda, kterou se podařilo uzavřít v Paříži, je dobrou zprávou pro EU a její snahu o ochranu klimatu. K dohodě se totiž připojili i ostatní významní znečišťovatelé. Záležet však bude na tom, jestli státy začnou své cíle pro snižování emisí naplňovat, protože v rámci mezinárodního práva nejsou závazné.

Canete po COP21
Evropský komisař pro klima a energetiku Miguel Arias Cañete; zdroj: Evropská komise

Výsledek klimatické konference v Paříži je pro EU úspěch, myslí si evropský komisař pro klima a energetiku Miguel Arias Cañete.

„Dohoda je pro Evropu velké vítězství. Především je to ale velké vítězství pro celosvětové mezinárodní společenství,“ řekl po uzavření nové klimatické smlouvy pro období po roce 2020.

Klimatická dohoda – podle některých úspěch, podle jiných politické gesto.

Téměř dvě stovky zemí se v sobotu po dvou týdnech jednání domluvily, že do konce století udrží globální oteplování pod hranicí 2 stupňů Celsia a budou se snažit směřovat k ještě nižšímu teplotnímu cíli 1,5 stupně.  

„Podařilo se dosáhnout kompromisu napříč zeměmi s velmi rozdílnými vizemi. Troufám si říci, že před začátkem konference snad jen ti největší optimisté čekali tak pozitivní výsledek,“ hodnotí dohodu český europoslanec Miroslav Poche (ČSSD, S&D), který je v Evropském parlamentu členem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE).

„Teď nás ale čeká další důležitý krok – aby zúčastněné státy dohodu ratifikovaly na národní úrovni a ta mohla začít co nejdříve platit,“ dodává.

Dokument musí před vstupem v platnost ratifikovat nejméně 55 zemí a musí zahrnovat nejméně 55 % světových emisí skleníkových plynů.

Paříž není konec

Evropská unie patří dlouhodobě mezi hlavní zastánce ambiciózní klimatické politiky a do finální verze dohody se jí podařilo prosadit některé z požadavků, které budou v příštích desetiletích pro ochranu klimatu klíčové.

„Naše hlavní návrhy – dlouhodobý cíl, pětiletý cyklus pro vyhodnocování závazků a posílení transparentnosti – v nové dohodě jsou,“ vyjmenoval komisař Cañete.

Podle pařížské dohody by měl svět ve druhé polovině století dosáhnout rovnováhy mezi vypouštěnými emisemi a emisemi přirozeně pohlcovanými v přírodě, tak aby byly výsledné emise nulové. Svého vrcholu by ovšem měly emise dosáhnout co nejdříve, a pak už by mělo vypuštěné množství jen klesat.

Více než 180 států předložilo ještě před pařížskou konferencí své národní plány na snižování emisí, které prozatím k dosažení dlouhodobých cílů zdaleka nestačí. Proto bude hrát v budoucnu výraznou roli právě zmíněný pětiletý mechanismu pro přezkoumávání závazků, které by se mohly postupně navyšovat. Měl by navíc vzniknout nový rámec pro posílení transparentnosti, který by umožnil lepší kontrolu nad reálnými emisemi a pokrokem v jejich snižování.

„Některé země, jako Čína, Indie nebo Bolívie dlouho proti zavádění plošných kontrol protestovaly. Bez těchto kontrolních mechanismů by ale dohoda neměla smysl,“ vysvětluje europoslanec Poche.

Tygr ukázal zuby

Podle organizace Greenpeace sehrála EU důležitou roli v tom, že se dohoda skutečně uzavřela, ačkoliv aktivnější roli prý hrála až na konci konference.

„EU často vypadala spíše jako bezzubý tygr. Přicházela do Paříže jako málo důvěryhodná, rozdělená vnitřními neshodami a s naplněnými slabými cíli pro rok 2020,“ řekl k tomu tiskový mluvčí organizace Stefan Krug.

V posledních dnech pařížské schůzky prý ale Unie sebrala síly a dala dohromady koalici, která se postavila za dlouhodobý cíl pro snižování emisí a teplotní cíl 1,5 stupně Celsia.

„Kromě silného francouzského vedení (Francie letošní klimatické konferenci předsedala – pozn. red.) to byla tato koalice, kdo posunul jednání dopředu,“ dodal.

Slabá místa

Na druhé straně to Evropě s některými požadavky nevyšlo, připomíná server ENDS specializovaný na klimatickou politiku a otázky životního prostředí.

Do finálního textu dohody se nedostala opatření ke snižování emisí z letecké a lodní dopravy, což Unie požadovala.

Hlavní slabinou dohody je pak podle některých názorů to, že jednotlivé závazky podepsaných zemí nejsou právně závazné.

„Dobrovolnost závazků jednotlivých zemí je samozřejmě v tuto chvíli a z formálního hlediska slabinou dohody,“ souhlasí europoslanec Pavel Poc (ČSSD/S&D), který v Evropském parlamentu působí jako místopředseda výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).

Na druhé straně to podle něj není konec hry. Vývoj klimatu prý bude v příštích letech stále důležitější hospodářskou, sociální, a tím pádem i politickou otázkou.

„Co je nyní dobrovolné, může se stát závazným, a v tuto chvíli pokládám za důležitější, že prošla – i když oslabená – revizní klauzule,“ řekl Poc EurActivu.

Pro EU je podle jeho názoru důležité, že není v klimatické politice sama. Nemusí ji prý ani příliš trápit to, že „závazky jsou pro nás závazné, pro ostatní dobrovolné,“ jak zjednodušeně říká. Než začne dohoda do roku 2020 platit, situace s klimatickou změnou se prý může zhoršit natolik, že aktivnější začnou být i jiné státy.

Podle europoslance Evžena Tošenovského (ODS, ECR), který zasedá ve výboru ITRE, je však dohoda z Paříže hlavně politickým gestem a jako příliš velký úspěch ji slavit nelze.

Do vyjednávání podle něj investovali evropští politici příliš mnoho energie na to, aby mohli dopustit, že konference skončí fiaskem. „Přijal se tedy výhled na 100 let dopředu s ne příliš konkrétními závazky velkých světových hráčů,“ hodnotí výsledek.

„Nyní jsme svědky oslav, že se zástupci 196 zemí shodli na něčem, co je nám předkládáno jako velký úspěch zastánců dramatických opatření proti globálnímu oteplování. Z mého pohledu se toho moc nezmění a o úspěchu se, vzhledem k předcházejícím silným prohlášením, hovořit nedá,“ řekl redakci.

Konkurenceschopnost EU

Evropská unie jako svůj vlastní závazek předložila na konferenci cíl pro snížení emisí skleníkových plynů, na kterém se prezidenti a premiéři členských zemí dohodli loni v říjnu. Do roku 2030 chce své emise snížit o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Dohoda by teď měla umožnit, aby se evropským ambicím vyrovnaly i další velké ekonomiky, myslí si Konfederace evropského podnikání (Businesseurope).

Poc: Klimatická politika může konkurenceschopnost EU naopak zvýšit.

Evropská unie zůstává zdaleka nejambicióznější i mezi vyspělými zeměmi. Pokud své ambice nezvýší i ostatní regiony, nebude to pro vyřešení klimatických změn stačit. Dokud EU běží jako sólový běžec, riskujeme svou konkurenceschopnost,“ uvedla v tiskovém prohlášení předsedkyně podnikatelské asociace Emma Marcegagliová.

„Z hlediska nedostatků dohody nemohu než opakovat závaznost cílů pro všechny státy. Mám obavy, aby v dodržování klimatické dohody EU nezůstala z velkých producentů skleníkových plynů sama,“ říká také česká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM, GUE/NGL), která zasedá ve výboru ENVI.

Konkurenceschopnost se v EU v souvislosti s klimatickou politikou skloňuje často. Podle některých názorů si totiž Unie svou ambiciózní politikou pro ochranu klimatu hází klacky pod nohy.

„Evropská unie má dost silnou schopnost poškozovat sama svou konkurenceschopnost, na tom dohoda z Paříže asi nic moc nezměnila,“ myslí si europoslanec Tošenovský.

„Už se současnými požadavky jsou spojeny velké investice, ke kterým je potřeba přistupovat, a to žene průmysl mimo EU,“ okomentovala téma předsedkyně evropské kanceláře Mezinárodní federace průmyslových odběratelů energie (IFIEC) Annette Loskeová.

Jde o přežití

Podle europoslance Pocheho je však dohoda z Paříže dobrým základem pro nastavení rovnějších podmínek.

„Pozitivní je, že svoji část zodpovědnosti přijala také Čína, která si problematiku znečištění a klimatických změn velmi intenzivně uvědomuje. Přispívá k tomu například stav ovzduší v Pekingu a dalších městech. Proto také nedávno zveřejnila plán na zavedení systému obchodování s emisními povolenkami,“ řekl EurActivu.

„Podobně, pokud své závazky budou naplňovat Spojené státy, lze předpokládat, že by mohly být vytvořeny mnohem spravedlivější obchodní podmínky, což samozřejmě může zlepšit postavení Evropy,“ dodal.

„Pokud budou všechny státy odpovědně naplňovat cíle, tak to konkurenceschopnost EU nepoškodí,“ souhlasí Konečná. V průběhu konference ovšem bylo podle ní znát, že Čína, Indie nebo USA se snaží „kličkovat“.

Jak ale na druhé straně říká europoslanec Poc z výboru ENVI, diskutovat o konkurenceschopnosti ve spojení s klimatickou politikou je zavádějící.

„Primární je přece zachování naší civilizace, a to je s eskalací klimatické změny neslučitelné. Kromě toho jsem přesvědčen, že naopak evropská klimatická politika může konkurenceschopnost zvýšit. Představuje totiž nová pracovní místa, technologický rozvoj, inovace a koneckonců také směřování k energetické nezávislosti,“ řekl redakci.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA