Unijní země se shodly na úsporách energie, europoslanci ale chtějí šetřit víc

Ministři na Radě pro energetiku rozhodli, že cíl pro energetickou účinnost má být nezávazný. To se nebude shodovat s postojem europoslanců. Česko si chce při plnění úspor pomoci obnovitelnými zdroji. Na Radě v Lucemburku také bránilo jádro.
energetická účinnost EU
© Unsplash / Riccardo Annandale

Členské státy nechtějí snížit celkový evropský cíl pro energetickou účinnost do roku 2030, ale rády by si jeho plnění usnadnily. Na to si stěžuje Evropská komise, která cíl na konci minulého roku navrhla. Úspory energie při vytápění, používání spotřebičů nebo v průmyslu podle ní mají být hlavním pilířem evropské energetické politiky.

Ministři unijních zemí jednali o revizi směrnice pro energetickou účinnost v pondělí na Radě pro energetiku v Lucemburku. Shodli se, že cíl zůstane na 30 % navržených Komisí. Bude ale nezávazný, podobně jako stávající cíl do roku 2020.

To podpořilo i Česko, které od počátku stálo mezi odpůrci 30% cíle. Upozorňovalo mimo jiné na to, že Komise ve svém návrhu překročila dohodu unijních prezidentů a premiérů z roku 2014. Po dlouhých jednáních se tehdy dospělo k nezávaznému cíli 27 %. Bruselská exekutiva své rozhodnutí brání vyššími přínosy 30% cíle.

Podstatu cíle pro energetickou účinnost vysvětluje naše infografika.

„Mějte prosím na paměti, že zvýšení z 27 % na 30 % zatíží rozpočet České republiky náklady v řádu miliard eur. A neplatí to jen pro Česko,“ prohlásila během jednání Rady náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Lenka Kovačovská.

„Přesto jsme ochotni podpořit 30% cíl, pod podmínkou, že zůstane nezávazný,“ řekla také.

Bitva s Parlamentem

Členské státy pod vedením nastupujícího estonského předsednictví čekají ještě jednání s europoslanci. V Evropském parlamentu se ale společná pozice teprve připravuje.

Zpravodaj směrnice o energetické účinnosti Adam Gierek (S&D) svůj návrh představil v květnu a jeho kolegové z výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) by o něm měli hlasovat v říjnu.

„Já jsem v návrhu své zprávy přišel s cílem 35 % a považuji to za otázku k další debatě,“ řekl Gierek v rozhovoru pro EurActiv.cz a dodal, že by byl za určitých okolností ochoten podpořit i 40% cíl, po kterém Evropský parlament dlouhodobě volá.

Kovačovská: Zvýšení z 27 % na 30 % zatíží rozpočet České republiky náklady v řádu miliard eur.

Ambice Parlamentu se promítá také do návrhu zprávy k řízení energetické unie (tzv. governance), které bude hrát v plnění evropských klimaticko-energetických cílů významnou roli. Platí to i pro energetickou účinnost. Celoevropsky závazný cíl totiž předem nestanoví závazky pro jednotlivé státy. Ty ale mají podle návrhu nařízení o governance předložit národní plány, podle kterých budou energetickou účinnost zvyšovat. Komise pak zkontroluje, jestli se tímto způsobem podaří celoevropský cíl splnit.

Návrh zprávy ke governance Parlamentem provádějí zelení europoslanci Michèle Rivasiová z výboru pro životní prostředí (ENVI) a Claude Turmes z ITRE. Ti chtějí, aby se cíl pro účinnost pro rok 2030 zvedl právě na 40 %.

Udělat si to lehčí

Vzhledem k tomu, že spotřeba energie v EU od roku 2010 klesá, splnění 30% cíle by pro EU jako celek nemusel být příliš velký problém (viz také infografiku).

Obavy panují spíše z povinných úspor, o nichž směrnice mluví ve svém článku 7. Ten už v současné podobě směrnice žádá, aby členský stát za každý rok uspořil 1,5 % nakupované energie. Zvyšování účinnosti se tak v podstatě „zezávazňuje“. Tato povinnost má platit i po roce 2020, kdy se EU začne řídit podle nově projednávané směrnice.

Česko má s plněním článku 7 dlouhodobé problémy. Více >>>>

„Některé státy se snažily tento článek oslabit, což se jim podařilo,“ říká analytik aliance Šance pro budovy Tomáš Trubačík.

Ministři totiž v pondělí podpořili italský návrh, že povinnost úspor ve výši 1,5 % by měla platit pouze do roku 2025. V dalších pěti letech by se snížila na 1 %, pokud by se ukázalo, že EU svůj celkový cíl plní.

To není šťastné řešení, myslí si Trubačík. Navázání na plnění celkového cíle prý totiž přináší nejasnosti „Co když bude EU na trajektorii plnění svého cíle na konečně spotřebě, ale ne v oblasti primární spotřeby, jako je tomu například v současné době? Bude v takovém případě Komise navrhovat navýšení?“ říká.

Ani české ministerstvo průmyslu to nevnímá jako dobrou volbu, protože by to mohlo vytvořit nejistotu firem ohledně evropských ambicí ve snižování spotřeby energie.

energetická účinnost EU

© Unsplash / Raul Petri

OZE nám pomohou

Na druhé straně stálo Česko v řadách těch, kdo se do plnění článku 7 snažili dostat co největší flexibilitu. Tedy možnost, aby se do úspor započítávala i další opatření, a ne pouze samotná snaha o snižování spotřeby mezi lety 2021 až 2030.

V praxi to znamená, že se jako úspora bude moci započítávat třeba výroba energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní potřebu. Tedy například pokud je součástí budovy solární panel. To byla jedna z českých priorit.

„V důsledku instalací malých zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dochází ke snížení nákupu energie a zároveň nahrazování zdrojů s vyšší emisí CO2,“ vysvětlila Kovačovská.

Trubačík: Soukromé firmy a banky potřebují jistotu, že stát myslí úspory energie vážně.

Do výsledného kompromisu se naopak nedostal český požadavek, aby se do plnění článku 7 započítávaly i úspory z opatření, která se realizují už v období 2014–2020 a jejich životnost je delší než 22 let (takzvané „včasné akce“).

I tak ale výsledné znění kompromisního textu plnění cíle usnadňuje. Podle původního návrhu Komise by například Česko mělo mezi lety 2021 a 2030 uspořit 70 PJ. „S nově navrženými flexibilitami by byl ponížený závazek ČR asi na úrovni 51 PJ,“ přibližuje Trubačík.

Dlouhodobá jistota

Kritizuje také, že z návrhu Rady vymizela formulace, podle které mají členské země nových ročních úspor ve výši 1,5 % dosahovat i po roce 2030, dokud nebude jasné, že už to není nutné pro splnění dlouhodobých klimaticko-energetických cílů Unie do roku 2050.

„Dlouhodobým politickým cílem je dekarbonizace k roku 2050, ale reálně je stát nucen přijímat opatření na základě závazných dílčích cílů pro mnohem kratší období. Návrh Komise tuto perspektivu obsahoval, ale v Radě vymizela,“ říká.

Dlouhodobá jistota je podle něj potřebná pro soukromý sektor. „Po roce 2020 bude mít ČR horší přístup k evropským fondům, které doposud zajišťovaly významnou část financování. Již nyní proto stát uvažuje o jiném způsobu financování, například skrze finanční nástroje se zapojením soukromého sektoru,“ vysvětluje.

„V případě budov se jedná například o zapojení bankovního sektoru do financování úsporných renovací skrze přípravu specializovaných bankovních produktů s určitou státní garancí. Pokud se mají banky zapojit a vyvíjet takové produkty, je pro ně důležité vědomí, že stát se této oblasti chce dlouhodobě věnovat a tlačit na kvalitu, aby plnil své závazky v oblasti úspor,“ dodává.

Jablka a štrúdly

Pro Česko je ve vyjednáváních důležitá ještě jedna věc. Aby zůstala zachována možnost počítat cíl buď ve spotřebě primární energie, nebo konečné spotřebě energie. V tom by mohla ČR narazit na parlamentního zpravodaje Gierka, který žádá, aby se veškeré úspory vykazovaly na spotřebě primární energie.

„Komise ve svém návrhu hovoří o tom, že se cíl vyjádří dvěma způsoby – ve spotřebě primární energie a konečné spotřebě energie. S takovým přístupem by se ale komplikovalo přepočítávání údajů z různých členských zemí,“ říká Gierek.

Gierek: Musíme být schopni porovnávat účinnost různých energetických mixů. Proto musíme vycházet ze společného ukazatele, a to je takzvaný faktor primární energie.

„Rád používám příklad jablka a jablečného štrúdlu. Jablko je primární energie. Ale štrůdl už není ovoce – je to zpracované jablko. Musíme být schopni porovnávat účinnost různých energetických mixů. Proto musíme vycházet ze společného ukazatele, a to je takzvaný faktor primární energie,“ dodává.

Takový způsob vyjadřování cíle je ale nevýhodný například pro země s vyšším podílem jaderné energie, která z výpočtů vychází špatně. Pokud se totiž teplo vznikající při výrobě elektřiny z jádra nevyužije například pro zásobování blízkých měst, dochází k velkým ztrátám.

Česko trvá na tom, aby zůstala zachována možnost vyjádřit cíl jen pomocí konečně spotřeby. Podobný pohled má i český europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička (ANO, ALDE), který se směrnicí také zabývá.

„Ve svých pozměňovacích návrzích předkládám variantu, kdy si státy mohou zvolit, zda budou cíl deklarovat skrze primární energii, nebo konečnou spotřebu,“ řekl EurActivu.

REKLAMA
REKLAMA