Jak může ČR zajistit úspory energie v budovách?

Nová směrnice o energetické účinnosti po České republice i dalších členských státech žádá, aby vytvořily dlouhodobé národní strategie pro renovace budov. Podle názoru expertů by Česko mělo začít tím, že sesbírá dostatek potřebných dat z této oblasti. Pro renovace rezidenčních a veřejných budov pak prý bude podstatná dobře nastavená státní podpora.
Energetická účinnost budov
zdroj: FreeDigitalPhotos.net

„Prvním krokem k plánování by měla být analýza současně dostupných dat. Mnoho z těchto indikátorů dnes neexistuje, musí se vytvořit. Teprve poté můžeme skutečně plánovat a následně měřit náš úspěch v čase,“ řekl EurActivu předseda představenstva České rady pro šetrné budovy Petr Vogel.

Podle jeho názoru v České republice chybí souhrnná data v oblasti potenciálu úspor energie v budovách. I v jejich sběru by prý mohlo dojít k posunu díky nové evropské směrnici o energetické účinnosti (EED).

Jedním z jejích bodů je totiž požadavek na vytvoření dlouhodobých národních strategií pro renovace budov. Jednotlivé členské státy tak budou do konce dubna 2014 předkládat své vize, jak zajistit energetické úspory v budovách na svém území.

K tomu budou muset mimo jiné předložit seznam statistických údajů o těchto budovách, plány na podporu jejich renovací a propočet úspor, které mohou přinést (více informací o tomto bodu směrnice naleznete ve včerejším článku EurActivu).

Jak nastavit státní podporu?

V České republice v současné době probíhá řada diskuzí o tom, jak renovace budov v budoucnu financovat.

„Domnívám se, že je zejména zapotřebí stanovit jednotný a dlouhodobý podpůrný program, který bude iniciován, spuštěn a garantován státem,“ řekl Vogel, podle kterého je státní podpora vhodná a potřebná zejména pro rekonstrukce rezidenčních a veřejných budov, které mají v oblasti úspor největší potenciál.

Vzorem pro Česko podle něj může být například program německé státní banky KfW (Kreditanstalt für Wiederaufbau), která prostřednictvím komerčních bank poskytuje dlouhodobé úvěry pro investice do úsporných opatření.

„Přímá podpora je vhodná zejména pro lokální nebo krátkodobé programy. Z dlouhodobého hlediska se jeví výhodné formy úvěrů s dotovanou úrokovou mírou, například se zárukou provedenou prostřednictvím státem řízené banky,“ domnívá se také Jiří Karásek ze Střediska pro efektivní využívání energie. Podle jeho slov se tak podpora renovací zbavuje závislosti na inflaci a program se nemusí potýkat s výkyvy, jako tomu je v případě programu Zelená úsporám.

Vysoké úspory

Podle zastánců podpory renovací je zavádění vyšších energetických standardů přínosné pro celou společnost.

„Domácnosti budou méně závislé na stále rostoucích platbách za energie. Koruna investovaná ze státního rozpočtu do renovací budov prováděné českými firmami rozhýbává ekonomiku a ve výsledku generuje 2 až 3 koruny zpět do státního rozpočtu. ČR také dlouhodobě musí snižovat svojí energetickou závislost na politicky nestabilních zemích,“ uvedl Vogel.

Provozní náklady budov lze podle jeho zkušeností srazit minimálně na polovinu a při vyšších investičních nákladech lze dosáhnout i úspor ve výši 70, 80 nebo 90 %. Záleží prý na tom, o jakou budovu se jedná.

„Možné úspory závisí především na současném stavu objektu. U objektu z devadesátých let nelze dosáhnout vzhledem k již dosaženému energetickému standardu takových úspor jako u objektu z let šedesátých,“ vysvětlil EurActivu Karásek, podle něhož mohou původně nehospodárné budovy dosáhnout energetických úspor i nad 60 %.

„Instalací OZE se energetické úspory objektu ještě zvýší. Důležité je, zda uvažujeme komplexní energetickou náročnost objektu, včetně osvětlení a dalších spotřeb nebo jen spotřebu energie na vytápění a ohřev vody,“ dodal.

Indikativní cíle mají smysl

Vzhledem k tomu, že hlavní cíle směrnice o energetické účinnosti byly během vyjednávání mezi evropskými institucemi a členskými státy značně oslabeny (EurActiv 30.4.2012), bylo možné v odborných debatách zaslechnout názor, že shoda nad přijetím dlouhodobých renovačních strategií byla jakousi „záplatou“ na vytvořený kompromis.

Podle zdroje blízkého Evropskému parlamentu byly tzv. cestovní mapy pro renovace mezi europoslanci nejprve vnímány spíše jako „zaplnění něčeho, co v návrhu Komise evidentně chybělo“. Dlouhodobá perspektiva je totiž z hlediska vytváření legislativy v Parlamentu zásadním kritériem.

V každém případě lze prý vnímat pozitivně, že v rámci parlamentních výborů pro životní prostředí (ENVI) a průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) se podařilo přijmout kompromisní formulaci, na které se shodly všechny politické strany.

Kvůli tomuto kompromisu však zároveň v tomto bodu směrnice chybí konkrétní čísla.

„Cíle pro rok 2050 jsou velmi všeobecné, v textu jsou pouze nastíněna odvětví, která dosáhnou požadovaných hodnot. Důležité je, jakým způsobem stanovených cílů dosáhnout,“ řekl Karásek.

Vývoj v tak dlouhém časovém horizontu je podle něj obtížné predikovat. Podstatné prý bude, jak se bude vyvíjet celosvětový přístup, protože Evropská unie je ve svých energeticko-klimatických cílech prozatím izolovaná.

„Vytváření podrobných a závazných cílů je proto problematické. Nicméně nastavení indikativních cílů, se kterými bude porovnáván dosavadní vývoj, má rozhodně smysl,“ dodal.

REKLAMA
REKLAMA