Češi i jejich firmy mohou za energie šetřit víc. Stát by ale musel být chytřejší

Zateplování budov nebo lepší výrobní postupy mají výhody pro život, zdraví i ekonomiku. Česko ale může brzy přijít o evropské peníze, které energetickou efektivitu podporují. Průmyslové podniky i stavební firmy po státu chtějí, aby se na to připravil.
náklady na energetickou účinnost
© Shutterstock / RTimages

Stát by měl mít jasno, jak v budoucnu přispívat lidem, kteří chtějí ve svých domácnostech šetřit energií, nebo firmám, které chtějí zavádět energeticky úsporná opatření ve svých provozech. V současnosti k tomu slouží hlavně evropské fondy, které se ale nedaří čerpat a v příštím rozpočtovém období EU už nemusí být k dispozici.

Upozornil na to Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR), který v pondělí představil studii vyčíslující náklady na splnění evropského cíle pro energetickou účinnost pro rok 2030. O něm v současné době vyjednávají europoslanci, které na začátku příštího roku čekají finální jednání se členskými zeměmi EU.

Infografika: evropský cíl pro energetickou účinnost >>>>

EU energetickou efektivitu podporuje, protože kromě úspory energií a peněz prospívá klimatu a ovzduší, snižuje závislost na dovozu paliv nebo zlepšuje vnitřní prostředí v budovách. V současném rozpočtovém období 2014–2020 je proto na energetickou účinnost vyčleněna i vysoká částka v rámci kohezní politiky. V Česku je to více než 60 miliard korun.

Evropský rozpočet se ale do budoucna zaměří na jiné priority, jako je bezpečnost. Kvůli odchodu Velké Británie v něm navíc bude méně peněz. A Česko vzhledem k ekonomickému růstu časem dosáhne na méně peněz z evropských fondů, než je tomu dnes.

Farkač: Měli bychom vědět, jak budeme energetické úspory financovat.

Brusel teď navíc dává větší důraz na využívání návratných finančních nástrojů, jako jsou půjčky nebo záruky. Ty pomáhají přilákat soukromé investory, a znásobit tak přínosy veřejných fondů. I Česko se tedy bude muset připravit na nedotační způsoby podpory.

„Po roce 2021 už pravděpodobně nebudou k dispozici dotační schémata v dnešní podobě. Měli bychom proto vědět, jak budeme energetické úspory financovat a která opatření jsou ekonomicky nejefektivnější,“ řekl k tomu novinářům manažer SPČR pro energetiku Pavel Farkač.

Co se komu vyplatí

Přesné znění nové směrnice o energetické účinnosti ještě vzhledem k probíhajícím jednáním není známo. Studie ovšem vychází z toho, že podobně jako v současném znění bude i do budoucna platit článek 7, který bude členské země zavazovat ke každoroční úspoře 1,5 % spotřebované energie z průměru let 2016, 2017 a 2018.

Poradenská společnost Enviros, která studii pro Svaz zpracovala, vycházela z toho, že podle pravděpodobného scénáře bude muset Česko v období let 2021–2030 ušetřit 73,5 petajoulu (PJ).

Technicky to možné je, protože potenciál pro úspory v Česku toto číslo vysoce přesahuje. Značný prostor zůstává i poté, co se z úvahy vyškrtnou opatření, u nichž je doba ekonomické návratnosti delší než jejich technická životnost.

„Jako příklad lze uvést výměnu uhelného kotle v domácnosti za kotel plynový. Doba návratnosti takového opatření je vyšší než 30 let, životnost se přitom pohybuje okolo 20 let. I když takové opatření spoří konečnou energii, tak ekonomicky nedává příliš smysl a spadá do kategorie technického potenciálu,“ řekl při představování studie jeden z autorů Jan Harnych.

„Naopak například využití odpadního tepla v průmyslu spadá do potenciálu ekonomického. Můžeme směle hovořit o sedmi letech prosté doby návratnosti, přičemž doba životnosti je minimálně 15 let,“ dodal.

Podniky vidí i výhodnější možnosti, kam nasměrovat své peníze. Bez podpory se některá opatření nezrealizují.

Výrazněji se ovšem potenciál podle studie snižuje poté, co se započítají jen taková opatření, která jsou natolik ekonomicky atraktivní, že se do nich vyplatí vložit peníze i v porovnání s jinými investičními alternativami.

„Firmy a další subjekty se sami rozhodují, kolik do úspor energie investují a jaká úsporná opatření zvolí. Podniky přitom budou jistě zohledňovat své dlouhodobé plány, investice do zaměstnanců a udržení podniku,“ řekl k tomu ředitel sekce hospodářské politiky Svazu Bohuslav Čížek.

„Průmyslové podniky podle našeho předpokladu vyžadují pro realizaci úsporných opatření prostou dobu návratnosti pět let. Proto využití odpadního tepla zmíněné v příkladu pravděpodobně nebude realizováno, protože zmíněná doba návratnosti je u něj sedm let. Tudíž vyžaduje nějakou formu podpory,“ vysvětlil dále Harnych.

Mezi typická opatření, která se naopak mohou snadno uskutečnit i bez finanční motivace státu, patří například výměna osvětlení. Nejčastěji je to podle Harnycha náhrada klasických žárovek LED zdroji.

Podobná samovolně realizovatelná opatření mají podle Envirosu potenciál, který v Česku pro příští desetiletí představuje 36 PJ. Tolik energie tedy bude podle Svazu možné ušetřit i bez finanční motivace ze strany státu. Další úspory (tedy 37,5 PJ) budou vyžadovat podporu z veřejných peněz.

Kolik to bude stát

Podle studie vyjdou energetické úspory v příštím desetiletí na několik stovek miliard korun. Rozpětí je přitom široké, protože konečná částka závisí na tom, jestli budou chtít lidé a firmy do energetické účinnosti investovat a jak efektivní zásahy ve svých domácnostech nebo provozech provedou.

Při nejúspornější variantě bude podle Envirosu potřeba vynaložit celkem 510 miliard korun. Pokud se však nezvolí ideální varianty úsporných opatření, například protože lidé nebudou mít dostatek informací, vyčísluje studie celkové náklady na úspory pro ČR až na 1025 miliard korun. Asi 40 až 60 % by přitom musel nějakým způsobem dotovat stát, což vychází na 190 až 660 miliard korun.

Stát by se měl zamyslet, jakým způsobem bude podporovat úsporná opatření ve všech sektorech, a dosáhnout toho, že to pro společnost bude nejlevnější řešení,“ myslí si Harnych.

Největší potenciál pro úspory se podle studie skrývá v sektorech průmyslu a domácností (Graf 1). Hodně by se dalo uspořit i v dopravě, ale opatření jsou v této oblasti velmi drahá.

ekonomický potenciál úspor

© Enviros

„V průmyslu má největší potenciál pro úspory výroba železa a oceli a výroba chemických a petrochemických výrobků (Graf 2). Tato odvětví patří mezi největší spotřebitele energie, a proto nabízejí i velký potenciál k realizaci úsporných opatření,“ říká Harnych.

potenciál úspor v průmyslu

© Enviros

Podle Čížka to ale neznamená, že firmy budou do úspor investovat automaticky. „V ocelářství nebo hutnictví se už ekonomicky nejzajímavější investice provedly. Nejlepší třešničky už se vyzobaly a každá další investice už je pro podniky dražší,“ vysvětlil.

Dům není výrobní linka

V celkovém ekonomickém potenciálu úspor (Graf 1) stojí za zmínku i sektory veřejné správy a služeb. Podobně jako u domácností jde v těchto případech hlavně o úspory energie v budovách. Ty v evropské energetické politice zaujímají zvláštní postavení – hlavně pokud jde o energetickou účinnost. Odpovídají totiž za 40 % spotřeby energie v EU.

Je ale potřeba přistupovat k nim odlišně než k průmyslu, upozorňuje aliance Šance pro budovy, která sdružuje firmy z oblasti energeticky úsporného stavebnictví. „V sektoru průmyslu je tato studie jistě přínosná, v sektoru budov však vykazuje použitá metodika několik zásadních pochybení,“ řekl v pondělí ředitel aliance Petr Holub.

Holub: O zateplení domu se člověk nerozhoduje jako manažer výrobní firmy. 

Rozhodování o zateplení budovy nebo výměně kotle se podle Holuba v domácnostech nebo veřejných budovách řídí jinými zákonitostmi než rozhodování ve firmě.

„Výrobní podnik samozřejmě srovnává realizaci úsporných opatření s investicí do svého základního výrobního programu a požaduje daleko kratší návratnost,“ souhlasí Holub se zástupci Svazu. „V budovách veřejné správy a domácností se to může srovnávat možná tak s výnosem 0,5 % na spořicím účtu. Když je přitom výnos z investice do kvalitní úsporné renovace na úrovni 4 až 6 %, lepší alternativní investici nenajdete,“ tvrdí však.

Investice do renovací je podle něj navíc potřeba provádět tak jako tak, aby budovy nechátraly a sloužily svým uživatelům. Podpora z veřejných peněz přitom může zajistit, že se renovace provede kvalitněji a uspoří se více energie, než kdyby ji lidé prováděli mimo podpůrný program. Pro získání dotace je totiž potřeba splnit určité parametry.

Kvůli odlišným charakteristikám průmyslu a budov je podle Holuba potřeba přistupovat jinak i ke stanovování závazků. U podniků může být podle něj přílišný tlak na realizaci úspor problematický, zatímco u budov se dá lépe plánovat.

„Víme, kolik budov máme, v jakém jsou stavu, kolik stojí renovace a jaký bude demografický vývoj. Závazky je proto možné stanovovat v absolutních hodnotách,“ myslí si.

REKLAMA
REKLAMA