Vysílání pracovníků: Návrh, který rozděluje EU

Nový návrh směrnice o vysílání pracovníků, který letos na jaře představila Evropská komise, vyvolává vlnu emocí. Na jedné straně stojí západoevropské státy, které po revizi pravidel dlouhodobě volají, a na straně druhé země střední a východní Evropy. Ty se netají obavami, že nová pravidla ohrozí konkurenceschopnost nejen jejich, ale i EU jako celku.
steelworkers-1029665_1920
@Pixabay.com

Vyslaný pracovník je zaměstnanec, kterého jeho společnost poslala do jiného státu, aby tam po určitou dobu vykonával nějakou práci nebo plnil pracovní úkol. V zemích EU se vysílání týká přibližně 0,7 % pracovníků s tím, že nejvíce tohoto modelu využívá Německo, Francie nebo Belgie. Spolková republika je (spolu s Polskem) zároveň zemí, ze které pochází nejvíce vyslaných pracovníků.

Vysílání zaměstnanců do zahraničí upravuje unijní legislativa, kterou se Evropská komise rozhodla letos na jaře upravit. I přes odpor střední a východní Evropy ji k tomu přesvědčily státy ze západní Evropy.

Spravedlivé podmínky

S čím tedy Komise přišla? V první řadě nová pravidla počítají s uplatňováním kolektivních dohod na vyslané pracovníky ve všech sektorech ekonomiky – dosud se opatření týkalo pouze odvětví stavebnictví.

Komise zadruhé navrhla, aby se na dlouhodobě vyslané pracovníky, tedy na ty, kteří se v zahraničí zdržují více než dva roky, vztahovala ochrana dle pracovního práva hostitelského členského státu.

Zatřetí, revize zavádí povinnost odměňovat vyslané pracovníky dle obvyklých podmínek pro odměňování v zemi, do které byli vysláni. Za další pak má platit, že členský stát může rozšířit aplikaci pravidel pro vyslání i na dodavatelské řetězce, a v neposlední řadě nová pravidla přinášejí shodné podmínky pro dočasně vyslané agenturní zaměstnance – tedy ty, které jsou uplatňované na stejný typ zaměstnance v zemi, do níž byl pracovník vyslán.

ROZHOVOR: Komisařka k platům vyslaných pracovníků: Současný stav zabíjí důvěru Západoevropanů >>>>

Jak na nedávné debatě, která proběhla v Evropském domě v Praze, upozornila členka kabinetu komisařky Marianne Thyssenové, jež za novým návrhem stojí, Inge Bernaertsová, „cílem (reivze) je zajistit spravedlivé podmínky pro vyslané pracovníky a lepší informovanost“.

Za vládou stojí byznys

S tím ale nesouhlasí státy střední a východní Evropy včetně České republiky. Česká vláda se proti návrhu v minulosti postavila a revizi pravidel odmítla. „V případě přijetí bude ohrožena konkurenceschopnost EU jako celku,“ vysvětlila důvody tohoto postoje na zmiňované debatě Marie Beranová z Úřadu vlády ČR.

Vládě se navíc nelíbí ani fakt, že Evropská komise předložila nová pravidla bez zbývajících částí balíčku k pracovní mobilitě, který v minulosti slibovala představit jako celek. „Je to nešťastné, protože vláda nemůže zaujmout holistický přístup,“ uvedla Beranová.

Za kabinetem premiéra Bohuslava Sobotky stojí i český byznys. „Revize jde proti zásadě legislativní zdrženlivosti, proti primárnímu právu, tedy svobodě volného poskytování služeb, a zásadám tržní ekonomiky,“ uvedl Ladislav Minčič z Hospodářské komory ČR. Kromě toho nová pravidla přinesou i vyšší nároky na administrativu, dodal.

Zásadní změny, jako je především princip stejné mzdy za stejnou práci na stejném místě, však podporují české odbory. „Myslíme si, že ČR dělá spolu s dalšími novými zeměmi EU chybu, když jde proti tomuto principu,“ řekl dříve předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.

Vztyčení nových bariér

Debata o nových pravidlech nerozděluje pouze aktéry ve vnitropolitické debatě v jednotlivých členských státech, ale poukazuje také na rozdílné postoje mezi státy. To potvrzují i někteří europoslanci, kde se nyní o pravidlech diskutuje.

„Současná právní úprava zajišťuje pracovníkům potřebné základní zabezpečení a garanci sociální jistoty. Další změny legislativy přinesou pouze nestabilní právní prostředí, které je pro zaměstnavatele a pro tvorbu pracovních míst nepříznivé. V důsledku může předložený návrh vést k zásadnímu omezení pracovní mobility a vztyčení nových bariér mezi některými členskými státy,“ myslí si například česká europoslankyně a stínová zpravodajka revize směrnice o vysílaných pracovnících v Evropském parlamentu Martina Dlabajová (ALDE).

Přidává se k ní i její kolegyně Michaela Šojdrová (EPP). Ta je přesvědčena, že Evropská komise měla změny nejprve dostatečně diskutovat se sociálními partnery. „Jedná se o opatření proti sociálnímu dumpingu, které popírá fungování tržních mechanismů, i když tento termín bychom měli správně používat jen vůči třetím zemím,“ vysvětlila Šojdrová na diskusi v Praze.

Dodala, že Komise měla také počkat na výsledky implementace prováděcí směrnice, která byla přijata dříve, ale zatím nebylo možné vyhodnotit její dopady.

Přečtěte si článek: Žlutá karta vysílání pracovníků: Komise na námitky parlamentů nedala >>>>

Obě poslankyně v minulosti zdůrazňovaly, že Komise měla dát na národní parlamenty (včetně českého), které se proti novým pravidlům postavily v rámci procedury včasného varování (mechanismus žluté karty). Komise se však v červenci rozhodla, že bude s revizí směrnice pokračovat.

Článek vznikl u příležitosti debaty na téma „Revize směrnice o vysílání pracovníků“, kterou organizovaly Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR společně s Hospodářskou komorou ČR a Českou podnikatelskou reprezentací při EU (CEBRE).

REKLAMA
REKLAMA