Za sdílenou ekonomiku se vydávají i služby, které na to nemají nárok

Fenomén sdílené ekonomiky si rychle našel mnoho příznivců. Jsou mezi nimi však i takoví, kteří v ní našli pohodlné podmínky pro svůj byznys kvůli nejasnostem v tom, co vlastně sdílená ekonomika je. Proti nim se bouří řada tradičních podnikatelů, zejména z oblasti ubytovacích služeb nebo taxi. Touto problematikou se začala zabývat i Evropská komise.
Uber Brno
© Shutterstock

Sdílená ekonomika je model podnikání, který staví na pronájmu, výměně, nebo sdílení majetku. Tento termín se začal objevovat v 21. století jako důsledek vysoké poptávky po zdrojích, které jsou ovšem omezené, a vývoje nových informačních technologií.

Mezi nejznámější formy sdílené ekonomiky patří pronájem nemovitostí v období, kdy je nikdo neobývá, nebo sdílení dopravního prostředku. Mladší generace si s touto definicí automaticky spojí služby Uber nebo Airbnb. Jejich postavení ale ve skutečnosti může být problematičtější.

Právě v souvislosti s těmito dvěma společnostmi se vedou spory, zda jde stále o sdílenou ekonomiku. V tomto případě je definice klíčová. Jde totiž o tenkou hranici mezi aktivitami, které ještě nelze označit za podnikání, a těmi, které už podnikáním jsou, a měly by tedy podléhat stejné regulaci jako klasický byznys.

Problém je, že za sdílenou ekonomiku se vydává cokoli, i když to náležitosti sdílené ekonomiky nesplňuje, zaznělo během debaty, kterou na konci května organizovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) v Brně.

Místo debaty nebylo vybráno náhodně. Právě v Brně krajský soud od dubna tohoto roku službu Uber předběžným opatřením zakázal. Služba totiž funguje na principu taxislužby, ale nesplňuje daná opatření – není označena jako taxi, nenese název společnosti, a nemá taxametr.

Uber se odvolává na to, že není taxislužbou, ale funguje na principu spolujízdy. Kritici ale tvrdí, že Uber funguje jako klasické taxi, kde pracují profesionální řidiči placení od hodiny. Nejedná se podle nich o klasickou spolujízdu, protože řidič například často dopředu neví, kam pojede, ale řídí se přáním zákazníka.

Vymezit mantinely, ale nezavírat dveře

Problematika sdílené ekonomiky se řeší i na evropské úrovni. Evropská komise před rokem vydala jakousi „kuchařku“, podle které mohou členské státy k tomuto fenoménu přistupovat. V květnu o reakci Evropského parlamentu na tento dokument hlasovali také europoslanci ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).

Podle europoslankyně a členky IMCO Olgy Sehnalové (ČSSD, S&D) europoslanci uznávají řadu možných výhod sdílené ekonomiky. Na druhé straně je podle nich potřeba zároveň zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž, vysokou míru ochrany spotřebitelů či dodržování daňových předpisů.

Ani Komise nechce lidem zakázat, aby za peníze sdíleli svá auta nebo byty. Doporučuje však členským státům, aby stanovily hranici, která určuje, zda jde o příležitostný výdělek, nebo profesionální byznys.

Podle Zbyňka Smetany z ministerstva financí by se Česko mohlo inspirovat například přístupem Estonska, kde data od společností působících v oblasti sdílené ekonomiky získává finanční správa, a služby tak mohou být zdaněny.

„Například společnost Uber sdílí s estonskou daňovou správou data o platbách jednotlivým řidičům a na tomto základě je jim automaticky vystaveno daňové přiznání s příslušnou daní“ řekl v Brně. Estonský daňový systém je však v tomto ohledu pokročilejší a plně digitalizovaný, na rozdíl od toho českého.

airbnb EU

Jak už bylo zmíněno, vedle otázky zdanění hraje klíčovou roli také definice sdílené ekonomiky.  Komise se obecně snaží vyhnout situaci, kdy je v jednom členském státě něco legální a ve druhém ne, a proto považuje za nutné sjednocení výkladů sdílené ekonomiky ve všech členských zemích.

Komise také navrhuje, aby se namísto „sdílené ekonomiky“ začal používat pojem „kolaborativní ekonomika“, který může zahrnovat jak příležitostné, tak i profesionální aktéry. Tedy ty, kdo svůj majetek nesdílejí příležitostně a nahodile, ale s podnikatelským záměrem za účelem zisku.

S tím souhlasí i české ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). „Nelze plošně říci, že Uber nebe Airbnb nepatří do sdílené ekonomiky, protože tyto platformy jsou otevřené i pro lidi, kteří tuto činnost chtějí vykonávat pouze příležitostně,“ uvedl na debatě zástupce MPO Jan Poruba.

REKLAMA
REKLAMA