Vnitro chce státní podnik na IT zakázky. Firmy varují před narušením trhu

Ministerstvo vnitra v těchto dnech posílá na vládu návrh na založení nového státního podniku. Má být postaven na základech Odštěpného závodu ICT služby České pošty, který resortu od roku 2012 zajišťuje vybrané dodávky informačních a komunikačních technologií pro ministerstvo vnitra. Mezi firmami z oboru ale panuje neklid. Státní podnik prý naruší konkurenční prostředí a podnikatele vytlačí z trhu.

server room
zdroj: ShutterStock.com; autor: alphaspirit

Na stůl vládního kabinetu by měl podle informací EurActivu v tomto týdnu zamířit návrh, na jehož základě má vzniknout nový státní podnik s pracovním názvem Národní agentura pro komunikační a informační technologie (NAKIT). Podnik má jednak mapovat současný stav a podporovat další rozvoj neveřejných telekomunikačních sítí státu, jednak zajišťovat některé dodávky informačních a komunikačních technologií (ICT). Systémy a technologie má podnik poskytovat nejen ministerstvu vnitra a dalším organizacím, které pod něj spadají (hasiči, policie, apod.), ale také ostatním ministerstvům nebo třeba krajským úřadům.

Návrh na založení státní firmy se objevil letos na jaře v době, kdy začal kompetenční spor mezi ministerstvem vnitra a průmyslu a obchodu kvůli dotacím na rozvoj vysokorychlostního internetu. Podle tehdejších plánů měl státní podnik hrát roli koordinátora výstavby infrastruktury pro sítě nové generace, ale proti záměru se postavily přední průmyslové a podnikatelské asociace v obavě, že část dotací nakonec skončí ve státní správě. Podle dohody mezi ČR a Evropskou komisí jsou totiž dotace na rozvoj sítí nové generace (NGA) vyhrazeny soukromým firmám a ne na rozvoj „neveřejných“ sítí v resortu vnitra.

Spor nakonec ukončila říjnová schůzka obou ministrů s premiérem Sobotkou, po níž došlo v návrhu na založení státního podniku k určitému oslabení kompetencí v oblasti veřejných sítí. Podnik by se pracovní verze dokumentu měl věnovat pouze neveřejným sítím. Jeho druhou aktivitou by mělo být zajišťování dodávek ICT pro vnitro a celou veřejnou správu.

I v této oblasti nicméně vnitro vstoupilo na horkou půdu.

Zakázky bez výběrových řízení

Přestože výhrady má více průmyslových a podnikatelských asociací, nejsilnějším kritikem návrhu je ICT Unie sdružující firmy v oblasti informačních a komunikačních technologií. Asociace se obává zejména dvou věcí: Zaprvé, že se se nový státní podnik bude pouštět do zakázek, které až dosud realizovali soukromí dodavatelé, a tím je vytlačí z trhu. A za druhé, že státní podnik kvůli faktickému napojení na veřejné rozpočty bude schopen firmám přetáhnout a „přeplatit“ kvalitní odborníky. Řadu firem prý může takové narušení soutěže přivést k bankrotu nebo odchodu do zahraničí a pro stát to bude znamenat zvýšení nákladů.

Obavy na straně firem z oboru pramení zejména z toho, že NAKIT má vůči ministerstvu vnitra fungovat v tzv. „in-house“ režimu, který definuje zákon o veřejných zakázkách. Firmám, které zadavatel majetkově ovládá a které současně víc než 80 % svých činností dělají pro něj, může totiž na základě zákonné výjimky přidělovat zakázky bez výběrového řízení.

Ministerstvo se netají tím, že využívání výhody režimu in-house považuje za jednu z předností plánovaného státního podniku. Druhá výhoda z pohledu úřadu pak spočívá v tom, že státní podnik jako forma organizace nespadá pod služební zákon a výplaty jeho zaměstnanců se tudíž nemusí řídit „tabulkovými platy“. Agentura tedy bude schopná najmout kvalitní IT odborníky, které ministerstvo v současné době neumí zaplatit.

Zakázky firem státu?

Podobná prohlášení obavy soukromých dodavatelů pouze posilují. Podezření, že státní podnik bude suplovat privátní firmy, se z jejich pohledu stupňuje i kvůli širokému okruhu povolených činností, které má mít NAKIT podle pracovních verzí návrhu ministerstva vepsán ve své zakládací listině. Ministerstvo vnitra totiž mezi činnostmi, které by měl státní podnik zajišťovat, uvádí i takové činnosti, jako jsou vývoj a dodávky softwaru, tedy oblasti, které jsou doménou soukromých firem.

Náměstek ministra vnitra Jaroslav Strouhal, pod nímž návrh na založení nového podniku vznikal, i ředitel odštěpného závodu České pošty ICT Služby (OZ ICTs) Jan Přerovský, ale v rozhovoru s EurActivem odmítli, že by měl stát v úmyslu do těchto oblastí zasahovat.

Podle Strouhala ještě neznamená, že to, co je uvedeno v zakladatelské listině, bude podnik také skutečně dělat. Seznam činností musí být podle něj definován šířeji – jinak by některé projekty nemohl realizovat.

Také Přerovský odmítá, že by NAKIT měl podobné činnosti vykonávat. Do vývoje aplikací by se prý měl pouštět jen minimálně. „Bráním se tomu a nechci tento typ aktivit rozvíjet. Vybudovat software house je běh na spoustu let a na to není čas. Stát je schopen platit jen to, co si objednal, ne projekty na 10 let dopředu,“ ujišťuje.

ICT firmy se ale na podobná ujištění dívají skepticky. Vlastimil Palata, místopředseda představenstva společnosti Autocont a člen Řídicího výboru pro informační společnost ICT Unie, sice připouští, že současné vedení OZ ICTs se možná do vývoje aplikací pouštět nebude, dodává ale, že tím ještě není zaručeno, že se tak nestane do budoucna. „Obáváme se, že připravovaná novela zákona o veřejných zakázkách bude více nahrávat režimu in-house a že pak pro NAKIT bude jednodušší všechno postupně převzít. Když bude mít stát dost peněz, tak vždycky to nějak půjde,“ říká zástupce firmy.

Projektová kancelář pro vnitro

Pokud se tedy NAKIT nemá věnovat vývoji softwaru, k čemu ho vlastně ministerstvo potřebuje?

Jeho založením by se v první řadě zbavilo nesnadného úkolu, který spočívá v organizaci výběrových řízení na subdodávky, zajištění dodavatelů a řízení projektů tak, aby vnitru mohlo předávat k užívání funkční IT systémy, ve kterých jednotlivé prvky komunikují spolu i navenek. Podnik by měl zároveň ohlídat, že projekt bude realizován v dohodnutém čase a s nejnižšími náklady.

Měla by se z něj tedy stát jakási projektová kancelář, ve které by na základě poptávky po konkrétní službě vznikala zadání na vývoj a provoz informačních systémů pro vnitro a (v oblastech, kde je to vhodné) pro celou státní správu.

Po tomto typu kompetencí volají ostatně i soukromé firmy. Minulé potíže s dodávkami některých informačních systémů prý podle nich spočívaly právě v tom, že ministerstvům chybí odbornost v oblasti projektového řízení.

Sama ICT Unie ostatně v pozičním materiálu pro jednání s vnitrem uvádí, že mezi největší slabiny státu patří dnes schopnost zformulovat, co má poptávaný informační systém umět a jaké služby má svým uživatelům (ať už jde o občany, firmy nebo úředníky) dodávat.

Umožní mu ale založení státního podniku skutečně potřebné experty získat? A pokud ano, neohrozí tím fungování soukromých firem?

Ty nejlepší stejně nezaplatíme

Obavy z toho, že státní podnik odláká nejlepší zaměstnance firmám, nejsou podle ministerstva vnitra na místě. Stát si prý sice bude schopen zaplatit specialisty, podle Přerovského však na nejlepší zaměstnance v oboru pomýšlet nemůže a možná by ani neměl. Často se prý jedná o vysoce specializované pracovníky, kterým prý státní podnik ani nemůže nabídnout odpovídající podmínky v zaměstnaneckém poměru. Mimo jiné proto, že jim v oboru není schopen nabídnout dlouhodobě zajímavou práci.

Projekty státní podnik nakoupí a pak se pět let provozují. Technologický vývoj jde ale rychle dopředu a kvalitní lidé se potřebují dále vzdělávat, ne na pět let ve své kariéře ustrnout, vysvětluje Přerovský.

Řada specialistů prý navíc o zaměstnanecký poměr vůbec nemá zájem. Podnik je navíc potřebuje jen na určitý specifický projekt. To lze prý ovšem zajistit například najmutím specialistů na dohodu o pracovní činnosti (DPČ).

Právě tento přístup ale soukromé firmy kritizují. Podle Palaty musí dodávky systémů zajišťovat firmy, které jsou schopné státu pod hrozbou sankcí garantovat, že systém budou po celou dobu jeho provozu rozvíjet a podporovat. Pokud místo nich budou systém vyvíjet lidé najatí na DPČ, může se snadno stát, že jim daná osoba uteče a stát se pak ocitne v situaci, kdy mu k důležitému systému chybí zdrojové kódy, není schopen ho nadále provozovat a musí za veliké peníze nakoupit nový.

Služby všem úřadům

Podle ministerstva by měl NAKIT realizovat projekty nejen pro samotný resort a jemu podřízené organizace. Současné by se měl stát také tzv. centrem sdílených služeb pro ostatní resorty a obecně veřejnou správu, například pro krajské úřady.

Existuje totiž celá řada procesů, které fungují na všech ministerstvech a úřadech stejně, a nedává proto smysl, aby na každém z nich byla obdobná zakázka soutěžena zvlášť nebo aby si jednotlivé úřady dokonce nechávaly vyvíjet svá vlastní řešení. Mezi systémy, které by bylo možné takto sdílet, patří např. spisová služba, mailové služby, informační systém na řízení lidských zdrojů, apod.

NAKIT by měl být tedy podle představ resortu místem, u kterého si jiný úřad objedná službu a agentura mu ji dodá. Podle Strouhala by kromě přímých úspor v podobě jediného výběrového řízení s jednou cenou pro celou státní správu, mělo toto řešení i tu výhodu, že se úředník při přechodu z jednoho úřadu na jiný nemusí přeškolovat na nový systém.

„Ambicí tohoto státního podniku není dělat všechno IT ve státě,“ říká Přerovský na dotaz, nakolik by se podnik měl podílet také na realizaci informačních systémů, které jsou specifické pro ostatní resorty, jako je například informační systém na výplatu sociálních dávek, který spravuje ministerstvo práce a sociálních věcí nebo registr vozidel na resortu dopravy. „Chceme poskytovat jen služby, které jsou stejné,“ zdůrazňuje.

Systémy, které by měla agentura zajišťovat, by měly navíc využívat služeb Státní pokladny Centrum sdílených služeb (SPCSS), státního podniku, který vznikl v loňském roce pod ministerstvem financí odštěpením od Státní tiskárny cenin (k založení podniku došlo podobným způsobem, o jaký se dnes pokouší vnitro s NAKIT). SPCSS provozuje datové centrum a výpočetní výkon, které má poskytovat jako službu dalším resortům. Systémy NAKIT by mohly „běžet“ právě na nich.

Z rozhovorů se zástupci ICT Unie se zdá, že by s ministerstvem mohli i v této oblasti nalézt společnou řeč. Také technologické firmy totiž upozorňují, že jednotlivé resorty by mohly sdílením služeb, které jsou pro všechny stejné, výrazně ušetřit. Pohled firem se nicméně od pohledu ministerstva může lišit například v otázce, kde mají být sdílené informační systémy provozovány – do jaké míry je nutné, aby „běžely“ na privátním cloudu v SPCSS a do jaké míry mohou být provozovány soukromými společnostmi.

Kdo to bude financovat?

Soukromý sektor v neposlední řadě ministerstvu vyčítá, že v návrhu na založení státního podniku nebylo schopné přesvědčivě doložit, jakým způsobem bude na svou činnost získávat finanční prostředky. Zakladatel podniku, tedy ministerstvo vnitra, totiž nepředložilo žádný podnikatelský záměr, ze kterého by bylo zřejmé, jak hodlá hospodařit.

Ze strany Svazu průmyslu a dopravy proto nadále zaznívají obavy, aby se vnitro nepokusilo státní podnik financovat z evropského programu OP PIK, který je určen privátnímu sektoru.

Ministerstvo v poslední dostupné verzi návrhu na připomínku Svazu reagovalo informací, že státní podnik dostane z rozpočtu vnitra do vínku 10 milionů korun. Od třetího měsíce od založení má být prý již soběstačný na základě smluv na činnosti definované v zakládací listině.

Ministerstvo vnitra ve způsobu financování státního podniku žádnou záhadu nevidí. Státní podnik by měl pouze převzít logistiku spojenou s dodávkou veřejných zakázek na dodávky informačních systémů pro vnitro (příprava soutěže, její vypsání, realizace). Projekty by tedy měly být nadále financovány z rozpočtu resortu, případně z operačních programů EU určených na modernizaci služeb veřejné správy.

REKLAMA

REKLAMA