Komise: Reforma českého vysokého školství se zdá jít správným směrem

Kvalitní terciární vzdělávání Evropská unie považuje za klíčový prostředek, kterým lze podepřít konkurenceschopnost a hospodářský růst založený na inovacích. Aby byl záměr úspěšný, členské státy musí mezi sebou spolupracovat a pokračovat v národních reformách. Česká republika na tom podle expertky Komise není špatně.

studenti
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Ambro.

Statistické údaje vypovídají, že si evropské vysoké školství v globálním měřítku nevede příliš dobře. Kupříkladu podle žebříčku sestavovaného Šanghajskou univerzitou, který hodnotí především výzkumné úspěchy, jež mají potenciál zásadně měnit společnost, se mezi dvacet nejlepších univerzit zařadily jen dvě evropské. Obě jsou navíc prestižní britské školy s dalekosáhlou tradicí a finančním zázemím. Školy z ostatních členských států EU se hojněji objevují až od padesátého místa dál (pro srovnání, nejúspěšnější česká instituce, Univerzita Karlova, dosáhla ve zmíněném žebříčku na dvousté místo sdílené mimo jiné s Vídeňskou univerzitou).  

Nejde ale jen o výzkum, EU, a Česká republika s ní, pokulhává obzvlášť v souladu škol a požadavků trhu práce. Z těchto důvodů členské státy v květnu roku 2009 přijaly dokument Strategický rámec evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě. Mimo vize rozvoje vzdělávání v EU tak, aby co nejvíce napomáhalo naplnění Strategie Evropa 2020, obsahuje čtyři základní cíle, jež kladou důraz na celoživotní učení a mobilitu, mezi něž patří i končící program Erasmus (EurActiv 29.11.2012), kvalitu a efektivitu vzdělávání a odborné přípravy; spravedlivost v přístupu ke vzdělání a aktivní občanství a  kreativitu a inovace, včetně podnikatelských schopností

Význam především čtvrtého cíle zdůraznila Christele Duviesaurtová, která byla Evropskou komisí jmenována jako expertka zodpovědná za Českou republiku a Slovensko v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. „Je nezbytné dosáhnout jakéhosi trojúhelníku znalostí, čili spolupráce mezi univerzitami, byznysem a výzkumem,“ uvedla na diskusi pořádané Českou podnikatelskou reprezentací při EU (CEBRE).

Podobně hovoří i doporučení Rady pro Českou republiku z června 2012. Podle něj česká ekonomika „potřebuje mobilizovat své faktory na základě inovací, ale i lidského kapitálu.“ A k tomu je nezbytné mít systém na ohodnocení kvality vysokých škol. Jde tedy česká vysokoškolská reforma v souladu s doporučením a evropskými strategickými cíli? 

Peníze školám podle kvality? 

Ještě před samotným doporučením z Bruselu vláda premiéra Petra Nečase ve svém programovém prohlášení slíbila, že chce rozvrstvit systém terciárního vzdělávání tak, aby došlo ke zkvalitnění výuky a „profily absolventů více odpovídaly různorodým požadavkům zaměstnavatelů a zajišťovaly jejich větší flexibilitu na trhu práce.“ Proto chtěla mimo jiné přepracovat systém udělování akreditací, aby se školy mohly samy lépe profilovat. 

„Akreditační komise má v České republice na starost 6.500 oborů,“ zdůraznil Karel Havlíček, děkan fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní. „To je neudržitelné podobně jako počet soukromých škol u nás. Není v lidských silách objektivně ohodnotit smysl tolika oborů,“ vysvětlil.

Přes politické víry a změnu v čele ministerstva školství se v současnosti připravovaný návrh novely vysokoškolského zákona od původního záměru, jak změnit akreditační řízení, příliš neodlišuje. Jak uvedla Karolína Gondková z rezortu školství, vzniknout má Akreditační agentura, která již nebude posuzovat jednotlivé obory, ale celé školy.

Kromě odbourávání administrativní zátěže pro univerzity (Gondková zmínila, že stávající zákon z roku 1998 je neaktuální, nepočítá s informačními technologiemi, a školy tak zahlcuje papírováním) reforma údajně usiluje zvýšit jejich autonomii. S tím souvisí i změna  financování. To by se mělo odvíjet i od kvality, na jejímž základě se školám nabídne peněžní výhled na několik let dopředu. 

„Toto takzvané kontraktované financování je moderní, až experimentální prvek reformy,“ vyjádřila se Duviesaurtová. „V Evropě se s ním zatím zkouší pracovat jen v Dánsku a Nizozemsku. Jestli se Česku podaří nastavit systém tak, aby byly školy hodnoceny férově, potvrdí se moje tvrzení, že reforma jde správným směrem,“ vyjádřila svou naději expertka Evropské komise.

Jak ale může stát vůbec rámec kvality škol stanovit? V žádném případě to není tak snadné jako spočítat počet studentů. Kritéria mají zahrnovat širokou škálu indikátorů od výkonu ve vědě po mobilitu a mezinárodní spolupráci. Nicméně i tak, jak si povšiml Karel Havlíček, je reforma spíše konzervativní a kvalitativní kritéria mají zahrnovat jen 20 % ze státního financování veřejných škol. 

„Čili ta nejlepší akreditovaná vysoká škola v zemi bude odměněna jen o 20 % vyšším přídavkem oproti té, jejíž výsledky jsou mizivé,“ dopočítal. 

Přehled a transparentnost především

„Je pěkné hodnotit, ale naprosto zásadní je informace o kvalitě vysokých škol, výuky i výzkumu, zveřejnit,“ prohlásil Daniel Münich, akademický ekonom z CERGE-EI, společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy. 

„Až poté, jakmile budou všichni aktéři dokonale informovaní, je vhodné zavést například školné,“ vyjádřil se i k ožehavému tématu. „Studenti se budou rozhodovat, na jakou školu půjdou, podle její uveřejněné kvality, a budou tedy vědět, za co se jim vyplatí zaplatit.“ 

Jedním z neduhů českého školství je vysoká studijní neúspěšnost: až 40 % studentů v průběhu prvního ročníku bakalářského studia odpadá. I to však může podle Münichovy analýzy souviset s prostou neznalostí poměrů na té které škole: studenti si v současnosti mnohdy volí dva obory a až na základě vlastní zkušenosti se rozhodnou, který jim vyhovuje, a ten další opustí. 

Podle něj je tedy nezbytné zřídit informační systém, veřejné dosažitelný z internetu. Karolína Gondková potvrdila, že MŠMT má jeho zavedení v plánu.

Pavel Hnát, proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, šel ještě dál a řekl, že „transparentnost to vyřeší.“ Čili mnohé problémy by přehledné veřejné hodnocení rozřešilo samospádem – školy by se samy a bez pobídek snažily zkvalitnit výuku, kdyby soupeřily na oficiálním žebříčku. To by je motivovalo.

„Ale když hovoříme o reformě, tak je potřeba i reforma pohledu,“ dodal Hnát. „Měli bychom v prvé řadě hledět na to, co student může nabídnout, až školu absolvuje – nezaměřovat se jen na otázku, co škola nabídne jemu jako klientovi.“

Podle slov Karolíny Gondkové z MŠMT by však stejnou míru zodpovědnosti měly nést i firmy. Těžko mohou očekávat absolventy, kteří se jim přesně hodí do profilu, když se o to samy nezasadí. „Reálný zájem podniků, prezentovat se na školách a nabízet praxi, je podle mě nepatrný,“ osvětlila své zklamání. 

Trojúhelník hladké spolupráce firem, výuky a výzkumu, o kterém hovořila Duviesaurtová, tak podle jejího názoru v České republice zůstává jen vytyčeným cílem.

REKLAMA

REKLAMA