Jak si poradit s Uber a Airbnb? Komise dala státům EU návod. Firmy pokyny chválí

Díky sdílené ekonomice lze prostřednictvím internetu lidem na cestách snadno a rychle pronajmout prázdný pokoj či byt nebo si díky ní po práci přivydělat přepravováním osob po velkých městech. Platformy jako Airbnb a Uber však od počátku přidělávají vrásky hoteliérům a taxikářům po celém světě a rady si s nimi neví ani samotné státy. Komise proto zveřejnila „kuchařku“, ve které zemím EU radí, jak nastavit pravidla pro udělování licencí nebo placení daní. Konkrétní kroky však zůstávají na členských státech. Jak se k tomu postaví Česko?
sharing economy
zdroj: shutterstock.com; autor: Denis Rozhnovsky

Jak se postavit k fenoménu sdílené ekonomiky ztělesněné platformami, jako je Uber nebo Airbnb, si láme hlavu řada velkých měst po celém světě. Některé metropole chtějí sdíleným službám poskytnout volnou ruku, jiné zase zvolily cestu regulace nebo dokonce úplného zákazu.

Například v Berlíně platí od května zákaz pronájmu celých nemovitostí přes službu Airbnb pod pokutou až 100 tisíc eur. Možné je poskytovat pouze samostatný pokoj. V německém hlavním městě totiž v důsledku krátkodobých pronájmů přes tuto sdílenou službu významně stouply ceny nájmů, a pro místní se stalo cenově přívětivé bydlení nedostatkovým zbožím.

Dita Charanzová: „Regulace či restrikce mají opodstatnění ve chvíli, kdy je potřeba řešit nějaký specifický či konkrétní problém, kdy selže mírnější přístup.“

Podobné předpisy však podle ředitele Public Policy v Airbnb pro region Evropa, Střední východ a Afrika Patricka Robinsona dopadají především na ty, kteří možnosti sdílené ekonomiky vnímají jako formu přivýdělku.

„Víme, že mnozí spoléhají na tento dodatečný příjem a jsou hrdí, že spolupracují s městy, jako je Londýn a Amsterdam, aby zjednodušili podmínky k provozování platforem založených na principu sdílené ekonomiky. V některých městech je to ale složité. Zatěžující a nepřiměřené předpisy často dopadají nejvíce na pracující lidi a rodiny, které potřebují tento příjem ze všech nejvíc,“ napsal redakci.

Služba Airbnb je trnem v oku především hoteliérům a podobně je na tom společnost Uber, která vadí zase taxikářům. Přes mobilní aplikaci je totiž možné si zavolat řidiče, který se většinou živí jinou profesí, své auto však ve volném čase využívá k přepravování osob, což mu pomáhá obohatit domácí rozpočet. Hněv taxikářů je vidět téměř po celé Evropě a výjimkou není ani Praha.

Evropská města tápají a nevědí si rady, zda sdílenou ekonomiku pojmout jako fenomén nové doby, nebo se snažit tyto služby regulovat a pokud ano, tak jakým způsobem. Komise proto včera představila jakousi kuchařku, která členským státům EU napoví, jak se v rámci stávajících předpisů k fenoménu sdílených služeb postavit.

Podle jejích pokynů by členské země měly rozlišovat mezi občany poskytujícími služby příležitostně a profesionálními poskytovateli, kteří mají z pronajímání bytů či přepravování osob nemalé peníze. V případě nezbytnosti by provozovatelé služeb měli podle Komise mít povolení nebo licenci, to se však netýká zprostředkovatelů, kteří spotřebitelům služby poskytují. Ti žádné povolení mít nemusí. Absolutní zákaz činnosti je podle komisních pokynů pouze krajním opatřením.

„Rozhodnutí Komise velmi vítám, sdílená ekonomika má velký potenciál, může se významně podílet na tvorbě pracovních míst i růstu evropské konkurenceschopnosti,“ řekla redakci česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO/ALDE), která je členkou Výboru pro vnitřní trh.  

Co na to Česko?

Včerejším sdělením Komise státům stanovila jakési mantinely, bude však záležet na nich, jaké konkrétní kroky budou v rámci regulace sdílení ekonomiky zavádět. Podle poslankyně Evropského parlamentu by se Česko mělo ke sdíleným službám stavět pozitivně.

„Důležité je nové modely podnikání podporovat, nikoli je potírat v samém začátku. Takový osvícený přístup bych uvítala i v České republice, sdílená ekonomika by měla být v první řadě vnímána jako příležitost,“ řekla EurActivu.

„Regulace či restrikce mají opodstatnění ve chvíli, kdy je potřeba řešit nějaký specifický či konkrétní problém, kdy selže mírnější přístup,“ dodala Charanzová s tím, že revize stávající legislativy může ukázat, že není nutné žádná striktní opatření přijímat.

Jaký postoj by vůči sdílené ekonomice mělo Česko zaujmout, nastínil v nedávném rozhovoru pro EurActiv také novopečený koordinátor pro digitální agendu Tomáš Prouza, podle kterého je třeba rozlišovat mezi podnikáním a občasnou činností, která by regulována být neměla. V případě provozování činnosti ve formě podnikání je však zapotřebí stanovit pravidla. Pokud jde o přepravní službu, měly by firmy platit také pojištění pro případ, kdy by se něco stalo. Samozřejmostí je placení daní.

„Pokud pronajmu svůj pokoj jednou nebo dvakrát za rok, tak není co řešit. Pokud ten pokoj nebo byt pronajímám 290 dní za rok, tam už bych čekal, že to bude v režimu a s nějakým zdaněním, protože v takovém případě je to pro mě pravidelný příjem,“ uvedl. Jak Prouza vysvětlil, odrazit se dá od dnes platných zákonů, podle kterých se do určité výše nepravidelné příjmy nepřiznávají.

Daním se věnuje i včerejší sdělení Komise, podle které by je měli platit poskytovatelé sdílených služeb stejně jako ostatní hospodářské subjekty. Konkrétně by se mělo jednat o daně z příjmů a z přidané hodnoty. Komise členské státy zároveň vyzvala, aby daňová pravidla v oblasti sdílené ekonomiky zjednodušovaly a vyjasňovaly.

Evropa se ve sdílené ekonomice může stát jedničkou

A jak se na včerejší sdělení Komise tváří firmy, na které jsou stanovené pokyny přímo namířené?

„Evropská komise dala jasně najevo, že zákony Evropské unie chrání oblast služeb postavených na principech sdílené ekonomiky před přehnanými restrikcemi a vyzývá členské státy k revizi takových regulací, které znemožňují jejich rozvoj,“ napsala redakci mluvčí společnosti Uber v Praze Barbora Polachová.

Podobně si včerejší krok pochvaluje i Patrick Robinson z Airbnb. „Evropa má potenciál stát se světovou jedničkou pro sdílenou ekonomiku a pokyny vydané Evropskou komisí jsou cenným nástrojem pro zajištění jasného, stabilního a konzistentního regulačního prostředí pro uživatele, kteří provozují sdílenou ekonomiku v celé Evropě.“

Eliška Kubátová

REKLAMA
REKLAMA